Páteří koncepce osmého pětiletého
plánu i návrhu zákona je všestranná
intenzifikace, na základě mobilizace tvůrčích
sil ve vědeckovýzkumné základně,
v technickém rozvoji, v přípravě nové
výroby a v inovační aktivitě a také
na základě realizace strukturálních
odvětvových, oborových i výrobkových
změn, využití výhod mezinárodní
dělby práce. Všestranná intenzifikace
je hlavním zdrojem přírůstku národního
důchodu, kterého má být dosaženo
zhruba s dnešní úrovní surovinových,
energetických a materiálových zdrojů.
I přesto zůstává náročnost
tvorby národního důchodu ve srovnání
s většinou vyspělých zemí vysoká.
To je strategický problém, který bude zásadně
řešen v dlouhodobém výhledu ekonomického
rozvoje, na němž se nyní pracuje.
Na přírůstku národního důchodu
v objemu 118 mld. Kčs se má podílet zhruba
z 92 % společenská produktivita práce a jen
z 8 % růst zaměstnanosti. Tohoto výsledku
má být dosaženo vyšším zhodnocením
všech vstupů do výroby, růstem účinnosti
výrobních činitelů, a tedy podstatným
snížením podílu výrobní
spotřeby na společenském produktu. U mnoha
ukazatelů jsou tyto úkoly v průměru
za národní hospodářství až
dvakrát náročnější oproti
výsledkům dosaženým v sedmé pětiletce.
V praxi to znamená, že ze stejného množství
surovin a materiálů a při plném využití
výrobních kapacit musí být vyrobeno
s nižšími náklady více kvalitních
a technicky progresívních výrobků,
které budou vyhledávány na zahraničním
a vnitřním trhu a pozvednou úroveň
naší ekonomiky.
Zhodnocovací proces je základem vysoké efektivnosti
a kvalitativních změn založených v 8.
pětiletce a v návrhu zákona. Projevuje se
např. v tom, že nové potřeby primárních
energetických zdrojů jsou téměř
z 90 % kryty jejich úsporami. Palivoenergetická
bilance státu se orientuje na ušlechtilejší
formy energie, zejména zvyšování podílu
elektřiny z jaderných elektráren, zemního
plynu a centrálního zásobování
teplem při plánovitém snižování
těžby a spotřeby energetického uhlí
a topných olejů. To se projeví i na zlepšení
životního prostředí. Potřeba
omezit vysoké náklady spojené s pořizováním
nových energetických zdrojů, které
vysoce zatěžují národní hospodářství,
vyžaduje soustředit pozornost na maximální
hospodárnost a na důsledné plnění
státních cílových programů
racionalizace spotřeby paliv, energie a kovů.
Rovněž úspory kovů jsou významným
faktorem snižování materiálové
i energetické náročnosti tvorby národního
důchodu. V tomto směru se někde dosáhlo
dobrých výsledků. O tom svědčí
to, že za desetileté období od roku 1981 do
roku 1990 pří zvýšení strojírenské
výroby, včetně elektrotechnické o
64 % se absolutně snižuje finální spotřeba
železných kovů o 600 tis. tun, tj. na 9,0 mil.
tun v roce 1990. Přesto však je tato spotřeba
nadále vysoká, což je mimo jiné zřejmé
z porovnání výše a vývoje kilogramových
cen našeho strojírenského vývozu ve
srovnání s průmyslově vyspělými
zeměmi.
Požadavek výrazně snížit spotřebu
kovů v našich výrobcích je naléhavou
výzvou pro naše projektanty, konstruktéry a
pro pracovníky ve výzkumu a v technickém
rozvoji, kteří rozhodují o vývoji
progresívních a vysoce výkonných strojů
a technologií s delší životností
a funkční spolehlivostí. Součástí
úspor kovů je intenzifikace hutní výroby
zejména zlepšením struktury, sortimentu a zvýšením
jakosti výrobků při plánovaném
poklesu produkce oceli.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, koncepce
osmého pětiletého plánu počítá
s tím, že na intenzifikaci se bude výrazněji
podílet vědeckotechnický rozvoj, který
se urychleně musí stát převládajícím
činitelem intenzifikace československé ekonomiky.
Objem výroby předpokládaný na základě
vyřešených úkolů plánů
technického rozvoje a licencí se dvojnásobně
zvyšuje. Ve srovnání s hospodářsky
vyspělými státy je to však nadále
nedostatečné. Největší podíl
výroby na základě realizačních
výstupů z vyřešených výzkumných
úkolů je orientován na rozvoj materiálně
technické základny pro elektronizaci a aplikaci
elektroniky, na automatizaci výrobních procesů
s využitím průmyslových robotů
a manipulátorů, na zavádění
nových technologických procesů v hutnictví,
na rozvoj malotonážní chemie, na vyšší
využívání domácích a druhotných
surovin.
Kontrola a účinnost vědeckotechnického
rozvoje se zvyšuje a zefektivňuje naší
aktivní účastí na realizaci Komplexního
programu vědeckotechnického pokroku členských
států RVHP do roku 2000. Tato spolupráce
musí významně ovlivnit naše státní
cílové a vědeckotechnické programy,
odvětvové komplexní programy a přispět
ke zvýšení efektivnosti našeho národního
hospodářství.
V osmém pětiletém plánu jsou vytvořeny
podmínky a předpoklady pro zvýšení
účinnosti vědeckotechnického rozvoje,
pro který je určeno 127 mld. Kčs investičních,
neinvestičních i devizových prostředků,
což představuje 3,9 % z užitého národního
důchodu. Je nezbytné, aby tyto prostředky
a zdroje byly účelně a efektivně využívány
a soustředěny na prioritní směry Komplexního
programu - elektronizaci, komplexní automatizaci, rozvoj
jaderné energetiky, osvojení výroby nových
druhů materiálů a využití biotechnologií
- a na zabezpečení vědeckotechnických
programů a těch akcí, které jsou perspektivní
a zajistí postupné dosažení světové
úrovně.
Důsledné uplatňování úlohy
vědeckotechnického rozvoje vyžaduje, aby se
stal hlavní součástí koncepční,
řídící a každodenní praktické
činnosti vedoucích pracovníků a kritériem
jejich výkonnosti, a aby přinášel výrazné
národohospodářské a podnikové
efekty na základě realizace intenzifikačních
a inovačních programů jednotlivých
hospodářských organizací.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, potřebě
urychlení vědeckotechnického rozvoje a intenzifikace
ekonomiky se podřizuje zaměření strukturální
politiky, v níž má nezastupitelné místo
průmysl. Je to dáno především
tím, že průmyslová výroba se
podílí na přírůstku národního
důchodu téměř z 80 % a že průměrná
roční dynamika národního důchodu
zabezpečovaná v průmyslových odvětvích
činí 4,5 %.
Tuto úlohu nemůže průmysl splnit bez
cílevědomě založené strukturální
přestavby, bez rozšíření účasti
v mezinárodní dělbě práce.
Podíl specializace a kooperace se zeměmi RVHP na
celkové výměně zboží dosahuje
v současné době více než 21%.
Přestože výsledky koordinací národohospodářských
plánů vytvářejí prostor pro
jeho další zvýšení, je tento podíl
stále nedostatečný. Je nezbytné v
rámci prací na přípravě dlouhodobého
výhledu zpracovat programy specializace a kooperace výroby
s jednotlivými zeměmi RVHP tak, aby odpovídaly
strategii intenzifikace, k níž celé naše
společenství přistupuje.
Koncepce osmé pětiletky počítá
s vysokou dynamikou těch výrobních oborů,
které jsou nositeli vědeckotechnického pokroku
a vyžadují kvalifikovanou práci. Jsou to strojírenství
s dynamikou 30 % včetně elektroniky, která
má dynamiku 64 %, malotonážní chemie
a farmaceutická výroba. Jen tato odvětví
se podílejí na přírůstku průmyslové
výroby ze 70 % zatímco energeticky a materiálově
náročná odvětví méně
než sedmi procenty. Výroba v rámci státních
cílových programů se zvýší
na více než dvojnásobek.
Mezi zvlášť progresívní výroby
patří ve strojírenství rozvoj těch
oborů, které zvyšují technickou úroveň
naší výrobní základny a zajišťují
podstatné zvýšení exportní výkonnosti
u tradičních exportně orientovaných
výrobních programů. Jsou to zejména
investiční celky, automobily, traktory a dopravní
prostředky, polygrafické a textilní stroje,
chemická a jaderná zařízení,
obráběcí a tvářecí stroje.
Trojnásobný růst se předpokládá
u oborů součástkové základny
elektroniky a více než dvojnásobný u
měřící a laboratorní a
výpočetní techniky. Základním
úkolem těchto oborů je zabezpečit
dostatek výrobků vysoké technické
úrovně pro Elektronizaci národního
hospodářství.
K vyššímu využití přínosů
vědeckotechnického rozvoje směřují
i změny ve struktuře doposud tradičních
oborů těžkého strojírenství.
Nadprůměrnými tempy se bude zvyšovat
výroba elektrických lokomotiv o 58 %, chemických
zařízení o 39%, obráběcích
strojů o 32 %.
Hlavním nositelem růstu dynamiky rozvoje chemie
bude malotonážní s vysokým stupněm
zhodnocení surovin a s malou energetickou náročností,
zejména výroba organických barviv, čistých
chemikálií, pesticidů a farmaceutická
výroba, která se zvýší o více
než 40 %. Podstatně stoupne výroba světlých
produktů, zejména motorové nafty a benzinu.
V lehkém průmyslu má výroba vzrůst
o 15 %. Rychleji přitom se bude zvyšovat výroba
vysoce kvalitního, módního a atraktivního
zboží. Snižovat se bude podíl výrobků
nenáročných na kvalifikovanou práci
které se budou nahrazovat účinnějším
zapojením do mezinárodní dělby práce.
Významnou úlohu plní v národním
hospodářství zemědělství
a potravinářský průmysl, jejichž
základním úkolem je zabezpečovat a
zkvalitňovat výživu lidu při současném
zvyšování soběstačnosti v potravinách.
I nadále se předpokládá předstih
růstu rostlinné výroby před živočišnou.
Proto se proti sedmé pětiletce počítá
se zvýšením produkce obilí v průměru
ročně o 570 tis. tun. Nižší úroda
v letošním roce zvyšuje tento úkol v dalších
letech. Potravinářská výroba musí
být orientována na udržení a další
obohacení trhu, zejména kvalitním zbožím
a rozšířením sortimentu ve struktuře
požadované obyvatelstvem.
Výsledky v minulé pětiletce potvrdily, že
i v zemědělskopotravinářském
komplexu jsou další možnosti pro intenzifikaci,
zvyšování efektivnosti a kvality výroby.
Při jejich využití a při zvýšení
výroby o 6,8 % se počítá v osmé
pětiletce s průměrným růstem
národního důchodu v zemědělství
o 3,8 %.
Stavebnictví je zaměřeno na plnění
důležitých úkolů v investiční
výstavbě doma i v zahraničí, na modernizaci,
rekonstrukce, opravy a údržbu. Ke splnění
těchto úkolů mají přispět
i opatření přijatá ke stabilizaci
pracovníků ve stavebnictví, která
se zatím málo projevují, stále nejsou
naplněny plánované stavy dělníků
na stavbách. Předpokládá se, že
ve stavebních organizacích se zvýší
stav pracovníků v pětiletce zhruba o 20 tisíc.
Co platí pro jiná odvětví o nemalých
rezervách, platí ve zvýšené míře
pro většinu organizací ve stavebnictví.
Stále jsou značné možnosti zejména
v organizaci a racionalizaci a v provádění
investičních prací, ve využití
výrobních činitelů, v kvalitě,
v pořádku a pracovní disciplíně,
a to jak ve stavebních, tak v nestavebních organizacích.
Odpovědní pracovníci musí přijmout
za aktivní účasti odborových orgánů
a organizací konkrétní opatření
k mobilizaci těchto rezerv s cílem zlepšit
celkovou situaci ve stavebnictví, v investiční
výstavbě, zejména zkrátit lhůty
výstavby a snížit rozestavěnost. K tomu
je třeba vytvářet i podmínky v úrovni
a ve vybavení mechanizací a výkonnou stavební
technikou.
Na základě těchto opatření
a při důsledné regulaci investic v souladu
se stanovenými principy pro investování musí
plánovací komise společně s investorskými
a dodavatelskými resorty podstatně snížit
napětí v investiční bilanci.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, záměry
a úkoly osmé pětiletky a návrhu zákona
v intenzifikaci a v požadavcích na strukturální
změny jsou nesmírně náročné.
Jejich obtížnost je dána i tím, že
mají být realizovány v zásadě
z vnitřních zdrojů ekonomiky a souběžně
s dalším vzestupem životní úrovně.
Uskutečnit tyto závažné úkoly
je možné jen při hlubším a efektivnějším
zapojení naší ekonomiky do mezinárodní
dělby práce, zejména do integračních
procesů socialistických zemí. Výsledky
koordinace národohospodářských plánů
se zeměmi RVHP pozitivně ovlivnily koncepci osmého
pětiletého plánu. Náš obchodní
obrat a hospodářská spolupráce s těm
to zeměmi představuje v osmé pětiletce
zhruba 1 bilion 360 mld. Kčs, což odpovídá
současnému ročnímu objemu naší
veškeré výroby.
Rozhodující část tohoto obratu - 832
mld. Kčs - připadá na Sovětský
svaz, což má životní význam pro
naši ekonomiku, a to proto, že v našem dovozu připadají
tři čtvrtiny na paliva a suroviny, zatímco
87 % našeho vývozu do SSSR tvoří výrobky
zpracovatelského průmyslu.
Všechny země RVHP nastoupily kurs na intenzifikaci
svých ekonomik. Tím dostává integrační
proces socialistických zemí novou kvalitu. Závěry
ekonomické porady členských zemí RVHP
na nejvyšší úrovni z června roku
1984, Komplexní program vědeckotechnického
pokroku členských států RVHP do roku
2000 z prosince minulého roku a závěry nedávného
42. zasedání RVHP i setkání na nejvyšší
úrovni v listopadu letošního roku určují
nový směr vzájemné spolupráce
a přestavby ekonomických vztahů našeho
společenství. Jsou to nové impulsy a podněty,
kterých musíme plně využít, protože
spojují zájmy efektivního rozvoje společenství
zemí RVHP jako celku se zájmy jednotlivých
národních ekonomik.
Těžiště spolupráce mezi socialistickými
zeměmi se přesunuje od meziodvětvové
směny do vnitroodvětvové a vnitrooborové
a na komplexnost spolupráce - od vědeckotechnického
rozvoje přes výrobu až k zajištění
realizace produkce. Správně se klade důraz
na vyšší technickou úroveň a kvalitu
vzájemně dodávané produkce, na rozšiřování
výrobní specializace a kooperace. Postupně
se mění formy vzájemné spolupráce,
fa to přesunem k navazování přímých
vztahů mezi podniky a ke zřizování
společných podniků. Z tohoto hlediska se
ukazuje čtyři dvacetiprocentní dynamika plánovaného
obratu výměny zboží s těmito
zeměmi jako nedostatečná.
Ve vztahu k nesocialistickým zemím počítá
osmý pětiletý plán s růstem
obratu o 15 %, přičemž má dojít
k podstatné změně struktury vývozu.
Výrazně se zvyšuje vývoz zpracovatelského
průmyslu, zejména strojírenství, a
to o 47 %. Naproti tomu má dojít k poklesu vývozu
surovin o 14 %. Nutnost snižovat vývoz surovin a poskytovat
nové úvěry spojené s vývozem
a dlouhodobým zajišťováním paliv
a surovin a pokračovat ve splácení dříve
přijatých úvěrů ve volných
měnách vyžaduje maximální hospodárnost
a zhodnocování dovozu.
I pro nás platí - ba dokonce ve zvýšené
míře - že efekty ze zapojení do mezinárodní
dělby práce získává pouze ta
ekonomika, která se včas přizpůsobuje
tendencím ve světovém vědeckotechnickém
rozvoji a koncentruje svůj výzkumný potenciál
a progresívní technologie na vybraný sortiment
výrobků, které mají naději
na velmi dobré a trvalejší umístění
na světových trzích.
V nových podmínkách světové
ekonomiky i v etapě nové kvality socialistické
ekonomické integrace vystupuje proto zvlášť
naléhavě do popředí nutnost zúžit
vyráběný sortiment.
Exportér - výrobce už nemůže být
chápán jen jako producent deviz. Musí se
stát činitelem efektivního utváření
moderní výrobní struktury prostřednictvím
hlubší specializace v mezinárodních
hospodářských vztazích. Proto se k
podpoře efektivní modernizace výroby a zvýšení
její technické úrovně a rozšíření
vzájemně výhodné spolupráce
mezi našimi podniky a firmami v nesocialistických
zemích počítá s širším
využíváním kooperací a licenční
politiky.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, prosazení
všestranné intenzifikace cestou vědeckotechnického
pokroku, strukturálních změn, novým
charakterem naší účasti v mezinárodní
dělbě práce mění kvalitativně
požadavky na investiční rozvoj v osmé
pětiletce, jeho zaměření a strukturu.
Priorita technické modernizace naší výrobní
základny se stává základní
linií aktivní investiční politiky.
Je to vyjádřeno zvýšením objemu
strojů a zařízení o 35 % oproti sedmé
pětiletce a snížením objemu stavebních
prací o 6 %.
Je známo, že investiční výstavba
je dlouhodobým problémem našeho národního
hospodářství, a to z řady subjektivních
i objektivních příčin. Plánovací
orgány jsou vystaveny obrovskému tlaku požadavků
na investice ze strany ministerstev a krajských národních
výborů a tyto zase tlaku výrobních
hospodářských jednotek, podniků a
národních výborů všech stupňů.
O tom svědčí např. to, že v návrzích
hospodářských plánů pro osmou
pětiletku investoři uplatňovali proti směrnici
u nově zahajovaných investic dalších
200 mld. Kčs, tj. téměř o 60 % více.
Většina požadovaných investic má
nadále extenzívní charakter. Při posuzování
efektivnosti investiční výstavby musíme
trvat důsledně na tom, aby nové investice
byly svou technickoekonomickou úrovní v době
uvedení do provozu srovnatelné s obdobnými
kapacitami ve světě. Přísně
musí být respektována kritéria národohospodářské
efektivnosti a rychlé návratnosti vynaložených
prostředků. Investice, které je nesplňují
a nejsou společensky nezbytné, nesmí být
povolovány.
Investiční výstavba je jedním z nejslabších
míst efektivního fungování našeho
národního hospodářství. Na
4. zasedání ústředního výboru
komunistické strany byl nedobrý stav v investiční
výstavbě podroben kritice s požadavkem komplexního
řešení dlouhodobých nedostatků.
Rozhodující rozsah investic bude směrován
do základních odvětví národního
hospodářství a na posilování
strukturálních změn. Investiční
prostředky do výrobní sféry jsou určeny
zejména na rozvoj elektroniky, kvalifikované chemie,
vybraných oborů strojírenství, spotřebního
a potravinářského průmyslu a na strukturální
změny uvnitř palivoenergetického komplexu
a na modernizaci hutnictví. V nevýrobní sféře
jsou preferovány potřeby ekologie, zdravotnictví
a komplexní bytové výstavby. Investice do
elektrotechnického průmyslu se zvyšují
proti sedmé pětiletce na dvojnásobek, do
chemického průmyslu téměř o
40 %, na dopravu a spoje o 17 %, do potravinářského
průmyslu o více než 25 % a do jaderné
energetiky o 72,5 %.
Hospodářské organizace mohou mimo investic,
které jim byly stanoveny státním plánem,
využít zhruba 33 mld. Kčs na pořizování
investic na devizově návratný úvěr,
na devizovou a finanční zainteresovanost a na pořizování
jednoúčelových strojů.
Součástí úsilí o zvýšení
technické úrovně výrobní základny
jsou úkoly ve vyřazování a likvidaci
opotřebených a odepsaných základních
prostředků. Rozsah takto vyřazených
strojních základních prostředků
má být oproti sedmé pětiletce vyšší
v průmyslu o 64 %, ve stavebnictví o 53 %, v zemědělství
o 93 % a více než dvojnásobný u strojírenských
resortů. Přesto by vyřazování
mělo být rozsáhlejší a mělo
by být rozšířeno na ekonomicky vysoce
neefektivní základní prostředky, zejména
na celé morálně zastaralé výrobní
linky.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, zdroje, které
mají být získány urychlením
tvorby národního důchodu, jsou základem
pro růst životní úrovně. Osobní
spotřeba se má zvyšovat více než
dvojnásobným tempem ve srovnání se
sedmou pětiletkou a společenská spotřeba
o 22 %.
Rozhodujícím základem růstu životní
úrovně budou peněžní příjmy
obyvatelstva, které se za pět let zvýší
zhruba o 15 %. Hlavní podíl připadá
na příjmy z mezd.