Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Místopředseda FS B. Kučera: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vyslechli jsme se zájmem prohlášení federální vlády přednesené jejím předsedou soudruhem Lubomírem Štrougalem. Vycházejíc z programových cílů formulovaných XVII. sjezdem KSČ a přijatých celou naší Národní frontou i podpořených milióny našich občanů ve volbách, předstupuje nyní federální vláda před Federální shromáždění s programem konkrétních kroků k realizaci těchto cílů. Vycházíme jen z vůle našich voličů, jestliže tomuto programu vyjadřujeme podporu očekávajíce, že vláda v celé řídící sféře bude přistupovat k jejich plnění s plnou náročností. Chtěl bych při této příležitosti prohlásit jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické, že v tomto úsilí budeme vládu podporovat a že budeme rozvíjet veškerou naši stranickou práci tak, abychom všemi svými silami přispěli ke splnění náročných úkolů socialistického rozvoje naší společnosti.

Zamýšlíme-li se nad úkoly rozvoje, které rýsují naši budoucnost, pak si přirozeně s velkou naléhavostí uvědomujeme, že nezbytnou podmínkou pro tyto náročné plány je zachování míru. Uvědomujeme si zároveň, že současná komplikovaná a výbušná mezinárodní situace vyvolává potřebu nového myšlení politiků zaměřeného k odpovědnému hledání cesty ke sblížení zájmů různých zemí a zajištění jejich mezinárodní bezpečnosti. Mírumilovní lidé celého světa viděli po schůzce generálního tajemníka ÚV KSSS s. Michaila Gorbačova s prezidentem Spojených států Reaganem velikou šanci v tom, že se vývoj změní. Komuniké, které v Ženevě bylo přijato, hovořilo jasnou řečí. Doufali jsme, že se stane impulsem ke změně postojů USA v nejživotnějších otázkách současného světa. Bohužel, více než půlrok, který od Ženevy uplynul, ukazuje, že s podpisem prohlášení v Ženevě si prezident USA dělá pramalé starosti.

Přes závazek jednat o nevyzbrojování kosmu byl jím dán pokyn k ještě cílevědomějšímu budování a rozvíjení tak zvaného projektu strategické obranné iniciativy. Přes několikerý návrh Sovětského svazu na zákaz zkoušek jaderných zbraní a jeho jednostranné moratorium, které trvá už téměř rok, USA nejen že nechtějí o zákazu zkoušek jednat, ale v odpověď na moratorium je zcela bezostyšně provádějí. Rozmísťování raket středního doletu a raket Cruise v Evropě pokračuje ještě rychlejším tempem než se v původním plánu předpokládalo. USA s podporou zemí NATO se připravují k výrobě nového typu chemických zbraní. V zájmu ještě rychlejšího kola zbrojení se nyní zříkají i smlouvy SALT 2, která v oblasti jaderného zbrojení představovala limitující a omezující prvek. Navíc v zájmu prosazování svých globálních zahraničně politických cílů Spojených států se bezostyšně vměšují do vnitřních záležitostí řady států a uchylují se i k aktům státního terorismu, jak jsme toho byli svědky při nedávném útoku proti Libyi.

Zcela jinými cestami se po Ženevě ubírala zahraniční politika Sovětského svazu. Jejím cílem bylo nejen, jak se říká, ducha Ženevy naplnit, ale i dále rozvinout. Slouží tomu především všestranný, propracovaný mírový program přijatý na XXVII. sjezdu KSSS. Mimořádný význam mají ovšem i přímé iniciativy, z nichž nejzávažnější je prohlášení M. Gorbačova z 15. ledna t. r. V tomto prohlášení je srozumitelně a přesvědčivě narýsována perspektiva jak zbavit svět do roku 2000 jaderných zbraní. Jestliže Reaganův projekt strategické obranné iniciativy bývá prezentován jako úsilí učinit jaderné zbraně zbytečné, pak Gorbačovův návrh směřuje k jejich zbytečnosti přesvědčivěji a laciněji. Reagan ovšem na rozloučení s jadernými zbraněmi ani nepomýšlí, jinak by snahami obejít smlouvu SALT 2 nesměřoval naopak k jejich dalšímu rozšíření. V oblasti jaderných zbraní, zejména raket středního doletu, přinesly sovětské návrhy předložené v Ženevě řadu iniciativ vycházejících vstříc požadavkům USA i zemí NATO. Přesto se setkáváme s malou snahou o nich skutečně konkrétně jednat.

Před krátkým časem k řadě návrhů přibyl z Politického poradního shromáždění zemí Varšavské smlouvy nový podnět směřující k dalekosáhlým krokům v odzbrojení konvenčním. Země Varšavské smlouvy tak daly jasně najevo, že jsou připraveny i k dalekosáhlému odzbrojení v oblasti konvenčních zbraní, tedy ve sféře, o níž se často v kruzích NATO hovoří, že pro jejich zdánlivou převahu u zemí Varšavské smlouvy musí mít k dispozici jaderné zbraně. Dovršuje se tak logika založená v jiném návrhu zemí Varšavské smlouvy o nepoužití síly mezi oběma seskupeními; a to jak jaderné tak konvenční.

Před zraky lidí celého světa se dnes tedy prosazují dvě linie. Linie Sovětského svazu a zemí socialistického společenství, založená na vůli po odzbrojení a snižování mezinárodního napětí. Je to linie, jež je neoddělitelnou součástí sovětské zahraniční politiky téměř tři čtvrti století. Právě v těchto dnech si připomeneme 45. výročí přepadení Sovětského svazu hitlerovskými fašisty. Je to i připomenutí faktu, že Sovětský svaz nesl v zájmu svobody evropských národů obrovské břemeno válečných útrap, že přinesl k vítězství nad fašismem nejvyšší oběti. Celá poválečná historie SSSR je spojena se snahou SSSR a jeho spojenců přinést Evropě i světu mír, zbavit je obětí, jež sebou nese nesmyslné zbrojení. Jak kontrastuje tento humánní přístup s politikou zbrojení a vydírání světa, jež přinášejí lidem v čele imperialistického světa Spojené státy a reakční kruhy v zemích NATO, které je podporují.

Naši voliči v průběhu předvolebních schůzí často vyslovovali podporu mírové politice naší země, mírovým návrhům SSSR. To proto, že naše země, země ve středu Evropy, jíž se dotkla každá válka moderního věku, má hluboký zájem na mírovém životě v Evropě i ve světě. Je v zájmu našeho lidu v klidu a míru budovat svou vlast. Proto i zaměření zahraniční politiky naší vlády, jak jej formoval dnes ve vládním prohlášení předseda vlády, mají plnou podporu nejen nás poslanců, ale i naší široké veřejnosti. Oceňujeme přitom i iniciativy, které sama naše vláda podniká. Mám na mysli například úsilí o vytvoření pásma bez chemických zbraní, které vláda předložila řadě evropských zemí. Stejně tomu je i s podporou bezjaderných pásem. Samozřejmě víme, že to je řešení dílčí, ale je to krok k řešení cílovému, a na to by neměli naši partneři zapomínat.

Pokud nebudou přijaty návrhy socialistických zemí na snížení úrovně ozbrojených sil a výzbroje, pak k prvořadému úkolu patří zabezpečení obranyschopnosti Československa a upevňování obranného charakteru Varšavské smlouvy. Ochrana naší vlasti má a bude mít naši plnou podporu.

Soudružky a soudruzi poslanci, na prosazení mírových návrhů regionálního i globálního charakteru závisí další budoucnost lidstva. Uvědomujeme si, že se jedná o významný zápas o spojence, a proto je nutné jít iniciativně kupředu. Je třeba ve všech směrech působit na oslabení a izolaci nejmilitantnějších sil imperialismu, jít cestou upevňování důvěry mezi státy s rozdílným společenským zřízením. Proto je nezbytné stupňovat mírovou iniciativu jak čs. vlády, tak i Federálního shromáždění i celé Národní fronty v rámci celkové aktivity v Mezinárodním roce míru.

Jak jsem již zdůraznil, týká se tento aktivní přístup k prosazování cílů naší mírové politiky i práce Fedrálního shromáždění. Máme rozvinuté mezinárodní styky prakticky s parlamenty celého světa. Naše setkání, naše diskuse s našimi kolegy, budou proto nyní ještě více sloužit k objasňování našich přístupů k palčivým mezinárodním problémům. Stejným cílům bude podřízena i. naše aktivita na půdě Meziparlamentní unie i rozvíjení práce jejích zájmových skupin s obdobnými skupinami v parlamentech různých zemí světa.

V úsilí o udržení světového míru má ovšem své nezastupitelné místo i naše úsilí o úspěšný rozvoj naší země. Zdaleka není frází ono Gottwaldovo "Buduj vlast, posílíš mír!". Jinými slovy - tuto potřebu v současnosti zdůraznil i Michail Gorbačov, když v Budapešti letos v červnu řekl: "Nemáme právo přešlapovat na místě a zůstávat pozadu. Jedině tehdy, přidáme-li do kroku, dokážeme plněji dát do služeb pracujícího člověka obrovské rezervy a možnosti socialismu. To znamená také upevňovat pozice našich zemí a světového socialismu na mezinárodní scéně, zvýšit jeho autoritu, přitažlivost a vliv na události a na boj o odvrácení jaderné katastrofy. V tom je hlavní smysl a cíl strategie urychlení sociálně ekonomického rozvoje."

Proto naše podpora platí nejen programu vlády v oblasti zahraniční politiky, ale platí i celé koncepci vládního prohlášení.

Jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické proto prohlašuji, že budeme hlasovat pro návrh usnesení, které vyslovuje vládě naší Národní fronty plnou důvěru. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji místopředsedovi Federálního shromáždění B. Kučerovi. Slovo má poslanec Neubert, připraví se poslanec Balog.

Poslanec SL J. Neubert: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, jménem poslanců, funkcionářů odborů, vyjadřuji plnou podporu programovému prohlášení vlády Československé socialistické republiky.

Vyjadřujeme tuto podporu proto, že z výkladu předsedy vlády Československé socialistické republiky soudruha Lubomíra Štrougala je zřejmé, že činnost našeho nejvyššího výkonného orgánu socialistické státní moci bude důsledně orientována na zabezpečení programové linie stanovené XVII. sjezdem Komunistické strany Československa.

Z postojů členů Revolučního odborového hnutí, dnes již téměř 8 miliónové organizace dělnické třídy a ostatních pracujících naší země, jednoznačně vyplývá, že tato programová linie, která si klade za cíl urychlit sociálně ekonomický rozvoj naší společnosti, dále zvyšovat životní úroveň pracujících i všech ostatních občanů naší vlasti, má všestrannou podporu lidu.

Je to podpora vyjadřovaná nejenom slovy, ale i praktickými činy. Dokladem toho je masový charakter iniciativy pracujících, orientované na zabezpečení, či v žádoucích směrech překročení úkolů prvého roku 8. pětiletky. Tak například na iniciativu Ústřední rady odborů snížit oproti plánu materiálové náklady o 0,5 %, zvýšit produktivitu práce o 1 % a výrazně zlepšit kvalitu vyráběné produkce, reagovalo v ústředně řízeném průmyslu a ve stavebnictví již 988 podniků a jejich pracovních kolektivů, především brigád socialistické práce. Pozitivní je, že značná část těchto kolektivů spatřuje hlavní cestu k dosažení stanovených cílů v užším sepětí vědy s výrobou v duchu výzvy pražských závodů. Stručně řečeno, v obsahovém zaměření iniciativy pracujících se výrazněji počíná prosazovat - i když zatím nikoli v potřebné míře - orientace na intenzifikační faktory, kvalitativní ukazatele rozvoje národního hospodářství.

Revoluční odborové hnutí považuje další rozvoj tvořivého potenciálu dělnické třídy a ostatních pracujících k zabezpečení potřebné nové kvality ekonomického rozvoje naší společnosti za svůj prvořadý úkol. Samozřejmě předpokládá, že v tomto směru od státních a hospodářských orgánů v rozvoji své iniciativy nalezne podporu.

Rozvoj iniciativy pracujících je přímo úměrný tomu, do jaké míry jsou vytvářeny podmínky pro reálnou, praktickou účast mas na řízení a správě, na rozhodování i na realizaci sociálně ekonomických úkolů socialistické společnosti.

Vytvářet podmínky a prostor pro neformální účast pracujících na řízení a správě však znamená opírat se o takový hospodářský mechanismus řízení, který vytváří žádoucí ekonomický tlak, dává účinné ekonomické podněty a zabezpečuje i jejich relativní stabilitu. V zájmu toho, aby náš hospokářský mechanismus řízení plnil tuto úlohu, je žádoucí urychleně realizovat program dalších opatření k zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství a dbát i o účinnější uplatnění a využití všech ostatních nástrojů politickoekonomického řízení, jako jsou výrobní porady, vstřícné plánování, socialistické soutěžení, brigádní forma organizace práce a odměňování, kolektivní smlouvy a další.

Zkušenosti odborových orgánů a organizací potvrzují, že k tomu, aby byly vytvořeny ještě účinnější předpoklady pro iniciativnější přístup podnikové sféry k odhalování rezerv a k ještě účinnějšímu rozvoji iniciativy pracujících, je nezbytné zabezpečit větší stabilitu normativů hmotné stimulace, zejména dlouhodobých, posoudit dnešní složitý systém usměrňování mzdových prostředků, hledat cesty k prohloubení jeho účinnosti i k jeho podstatnému zjednodušení. Při hodnocení hospodářských výsledků organizací vzít do úvahy i stav v uzavírání a plnění hospodářských smluv a výsledky promítnout do odměňování příslušných hospodářských pracovníků. Přispělo by to i k upevnění dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Bez rezerv nelze řídit národní hospodářství. Je však ekonomicky i politicky neúnosné, jestliže si vyšší články hospodářského řízení navykly používat v plánu vytvářených rezerv, navíc často i neúměrně vysokých, nikoli k řešení mimořádných situací k dosahování vyšších efektů, ale k zajištění celkového plnění úkolů, to znamená ve své podstatě k podpoře podprůměrné práce na úkor práce dobré a vynikající. Dokladem toho jsou v masovém měřítku prováděné úpravy hospodářských plánů, především ze strany VHJ v druhé polovině a často dokonce na samém konci roku. Ukazuje se, že opatření vlády sledující odstranění tohoto nešvaru jsou dosti málo respektována.

Počátkem letošního roku byla u cca 10 tisíc kolektivů sdružujících čtvrt miliónu pracovníků. uplatňována brigádní forma organizace práce a odměň ování. Tento stav neodpovídá ani. potřebám, ani vynakládanému úsilí. Neodpovídá proto, že brigádní forma je, jak potvrzují získané zkušenosti, významným nástrojem ke zvýšení úlohy a rozvoje především dělnických pracovních kolektivů, jejich účasti na řízení výroby i spoluodpovědnosti za realizaci socialistických principů odměňování.

Právě brigádní forma může značně napomoci tomu, aby se upevňovala pracovní kázeň a disciplína, aby se ve všech hospodářských jednotkách vytvářelo takové politickoekonomické klima, které nedovolí, aby se - přes vynakládané úsilí o změnu, zejména v souvislosti s realizací II. etapy zdokonalení ekonomické účinnosti mzdové soustavy - mzdová praxe) vyznačovala. preferencí spíše rovnostářství nežli zásluhovostí mezd a platů.

Širší uplatnění brigádní formy, k čemuž budou odbory i nadále napomáhat, však vyžaduje, aby především hospodářská řídící sféra vytvářela pro její rozvoj nezbytné podmínky, zejména výrobně technické, organizační a ekonomické, a to důsledným uplatňováním chozrasčotních principů hospodaření.

V návaznosti na potřebu zdokonalit stávající hospodářský mechanismus v řízení, vytvářet optimální podmínky pro efektivní účast pracujících na řízení a správě národního hospodářství, ukazuje se nezbytné usilovat i o zdokonalení řízení a aktivní řešení některých problémů podnikové sociální politiky. Máme na mysli dosáhnout praktického sepětí hospodářských plánů s plány personálního a sociálního rozvoje v zájmu toho, aby ve všech hospodářských organizacích byly cílevědomě řešeny pracovní, zdravotní a sociální podmínky pracovních kolektivů.

Je nesporné, že v rozvoji podnikové sociální politiky bylo dosaženo mnoho dobrých výsledků. Avšak růst počtu rizikových pracovišť, nemocí z povolání, vyšší procento nemocnosti žen, stejně tak růst počtu mimořádných směn, přesčasové práce a nemalé problémy v pracovních podmínkách žen v řadě závodů zvláště v textilním, kožedělném, oděvním, potravinářském a v některých dalších odvětvích národního hospodářství, signalizují nezbytnost věnovat této problematice jak ze strany státních a hospodářských, tak odborových orgánů více pozornosti.

Soudružky a soudruzi poslanci, vítáme prohlášení, že vláda Československé socialistické republiky v zájmu sjednocování všech tvořivých sil naší společnosti, prohlubování a dokonalejšího fungování socialistické demokracie bude i nadále zdokonalovat součinnost s Ústřední radou odborů.

Rovněž sekretariát Ústřední rady odborů je připraven pokračovat v dělné spolupráci s orgány vlády ČSSR, zejména pak uplatněním metody společných jednání. K tomu povedeme i všechny nižší odborové orgány, zejména pak ZV ROH. Vždyť, jak potvrzují dosavadní zkušenosti, sjednocování sil socialistického státu a socialistických odborů prostřednictvím společných jednání jejich orgánů významně přispívá k realizaci a řešení společenských, ekonomických a sociálních úkolů a problémů naší společnosti.

Mimo jiné zvláštní význam přikládáme dělné spolupráci vlády a Ústřední rady odborů při přípravě návrhu novelizace zásad Zákoníku práce.

Považujeme za významné, aby v souladu s principy naší socialistické demokracie a vžitou praxí byl tento, pro všechny pracující důležitý zákon upravující socialistické vztahy, před jeho schválením Federálním shromážděním posouzen delegáty všeodborového sjezdu.

Soudružky a soudruzi poslanci, v závěru mi dovolte ještě jednou vyjádřit plnou podporu programovému prohlášení vlády Československé socialistické republiky a ujistit Federální shromáždění, že orgány Ústřední rady odborů v dělné spolupráci s vládou Československé socialistické republiky vynaloží v zájmu a ku prospěchu pracujících veškeré své síly k tomu, aby Revoluční odborové hnutí přispělo důstojným vkladem k realizaci závěrů XVII. sjezdu Komunistické strany Československa. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Neubertovi. Slovo má poslanec Balog. Připraví se poslankyně Stýblová.

Poslanec SN E. Balog: Vážený súdruh predseda, súdružky a súdruhovia, dovoľte mi, aby som z poverenia Klubu poslancov Strany slovenskej obrody vo Federálnom zhromaždení Československej socialistickej republiky vyslovil plnú podporu progamovému vyhláseniu vlády ČSSR a uistit vás, že členovia Strany slovenskej obrody vynaložia všetko úsilie na dosiahnutie jeho cieľov.

Sme všetci priamymi iniciátormi a stávame sa i realizátormi výrazných zmien v hospodárskom mechanizme nášho štátu. Sú prirodzené, nastoľuje ich dynamizmus doby a schopnosti nášho človeka ísť s duchom sveta.

Tieto skutočnosti našli vyjadrenie v rokovaní a cieľoch XVII. zjazdu KSČ, ktorý nadväzoval na historický prelom v ponímaní vývoja rozvinutej socialistickej spoločnosti, postulovaný XXVII. zjazdom KSSZ.

Každý z nás si uvedomuje, v čom je ťažisko súčasných problémov a ich riešenia. Ide predovšetkým o zvýšenie efektu z využitia vedeckých poznatkov v praxi.

Veda ako odraz činnosti človeka má všeľudský dosah. Nemá hranice. K jej rastu prispieva každý, kto skúma, hľadá nové a nachádza východiská z problémov.

Vieme, že my, v našej republike, nebudeme môcť nikdy obsiahnuť do hĺbky všetky oblasti vedy. Ale nové vedecké poznatky v spoločenskej praxi musíme aplikovať bezprostredne.

Opodstatnene sa preto vo vládnom vyhlásení konštatuje, že jednou zo základných podmienok nášho ďalšieho napredovania je spolupráca s ostatnými socialistickými krajinami tak, ako je zakotvená v komplexnom programe vedeckotechnického pokroku čľenských štátov RVHP, ktorý sa stal základným medzinárodným dokumentom pre mnohostrannú činnosť v prioritných smeroch rozvoja národného hospodárstva.

Táto nová štruktúra medzinárodnej spolupráce vyžaduje nový systémový prístup, ktorý sa začína uplatňovať v ZSSR. Vznikajú medziodvetvové vedeckotechnické komplexy na báze popredných vedeckých zariadení ZSSR, čo umožňuje likvidovať medzirezortné bariéry už v začiatkoch realizácie vedeckotechnického programu.

Inými slovami, prioritné smery sa nerozvíjajú len v smere vlastného rezortu, ale majú zásadný vplyv na ceľý hospodársky mechanizmus štátu a majú priniesť rozhodujúci podiel na zlepšení kvality života celej spoločnosti. V tomto smere si počínajú správne v Nemeckej demokratickej republike, kde v niektorých oblastiach už veľmi ťažko nájde výrobný podnik vo výskume partnerov, pretože väčšina vedeckovýskumných pracovníkov je zmluvne viazaná až päť rokov dopredu. To je zdravý prejav hladu po nasýtení výroby duchovným potenciálom spoločnosti.