Na zákade skpseností by sme mali upustiť od
doterajšej praxe niektorých projektov, odvodených
mechanickým kopírovaním celosvetového
vedeckotechnického rozvoja a izolovaných v rámci
jednej ekonomiky. Náhradou za extenzívne zdroje
sa musíme sústrediť v našich podmienkach
na využitie mimoriadne dobre kvalifikovanej pracovnej sily
a vysokej intelekruálnej úrovne nášho
ľudu. Práve takýto postup vyžaduje socialistická
ekonomická integrácia a prijaté opatrenia
v smere priamych hospodárskych väzieb podnikov a VHJ
s partnermi v ostatných štátoch RVHP.
Úlohou vlády je preto vytvoriť také
podmienky, aby sme naše získané pozície
vo svete nestratili a ponúkané možnosti obsadili
kvalitnými výrobkami, ktoré v súčasnosti
podmieňuje rozvoj elektroniky a automatizácie. Odhaduje
sa totiž, že využitie elektroniky ovplyvňuje
výrazne až 80 % všetkej výroby vo vyspelých
štátoch. Týmto sa zvyšuje význam
služieb ako odvetvía zabezpečujúceho
optimálne výrobné pracovné a životné
podmienky na úkor výrobných odvetví.
To je závažná úloha, ktorú vytýčil
XVII- zjazd KSČ v pojmoch rekonštrukturizácie
nášho hospodárstva. Môže ísť
pritom o zdokonaľovanie doterajších technológií
alebo o čiastočnú modernizáciu výrobných
kapacít, ale tiež o prechod k zásadne
novým automatizovaným technologickým postupom
a k technike nových generácií. A na
tieto tendencie musí nadviazať i zodpevedajúca
investičná politika. Nemožno nečinne
prihliadať na to, ako sa neustále rozširuje počet
základných prostriedkov a zároveň
klesá stupeň ich využitia. Skutočnosť,
že v priebehu 7. päťročnice rástla
vybabavenosť pracovníkov strojovými základnými
prostriedkami rýchlejšie ako produktivita práce,
stavia pred vedúcich hospodárskych pracovníkov
na všetkých stupňoch riadenia úlohu
dosiahnuť obráteného pomeru. Zároveň
musí dôjsť i k výraznému zvýšeniu
vyraďovania zastaralých, nemoderných a nevýkonných
základných prostriedkov, ktoré sú
mnohokrát úplne odpísané. Takéto
stroje nielenže zaberajú v našich závodoch
výrobné plochy, ale už samotná ich existencia
je príčinou toho, že pracovníci nie
sú ochotní pracovať vo viacsmennej prevádzke,
pretože môžu bez ťažkostí pracovať
len na jednej smene. Prepočty ukazujú, že pri
normovanej smennosti 1,74 a skutočno dosahovanej
1,33 zostáva u nás neobsadené viac
ako 700 tisíc pracovných miest, z toho asi 300 tisíc
strojových. V tom vidím veľkú rezervu
v úsilí o presadeninie výsledkov vedeckotechnického
rozvoja do výrobnej praxe.
Pritom nepovažujem za nijaký priestupok priznať
tieto naše problémy vo vede a technike v kontexte
so svetovým vývojom. Na druhej strane nie je ani
na mieste uspokojenie s tým, že aj naši susedia
v Západnej Európe majú v hre postavenie v
špičkových technológiách problémy.
Nás predovšetkým trápi otázka,
prečo zaostávame tam, kde môžeme byť
v čele.
Z tohto hľadiska je zaujímavé zhodnotenie experimentu
na urýchlenie vedeckotechnického rozvoja. Zámerom
bolo zlepšiť jeho financovanie, zavádzanie výsledkov
technického rozvoja do výroby, uplatniť dvojaké
a stupňovité ceny, rozšíriť kolektívnu
a osobnú hmotnú zainteresovanosť a posilniť
spoluprácu medzi výskumom a výrobou.
Experiment bol realizovaný od 1. 1. 1984 v rezortoch Federálneho
ministerstva hutníctva a ťažkého strojárstva,
Federálneho ministerstva všeobecného strojárstva,
Federálneho ministerstva elektrotechnického priemyslu
a ministerstiev priemyslu ČSR a SSR. Jeho zámery
sa podarilo splniť len čiastočne.
I keď sa postupne zavádzali do praxe závery
8. pléna ÚV KSČ a trvale sa posilňovala
vedeckovýskumná základňa pracovníkmi,
finančnými a devízovými prostriedkami,
celkový pokrok v urýchlenom uplatňovaní
výsledkov vedy a techniky v praxi nezodpovedá možnostiam
a potrebám efektívneho rozvoja národného
hospodársiva. Slabiny sú stále v nedostatočnej
koncentrácii na prioritné akcie, v dlhých
lehotách riešenia i realizácie výsledkov,
v nízkej úrovni spolupráce v rámci
RVHP a pod.
Veľmi významná úloha v procesoch integrácie
vedeckotechnickej spolupráce bude prináležať
aj nám - poslancom. Mnohé otázky funkcie
štátu v integračných procesoch musia
nadobudnúť právnu podobu, do všetkých
dôsledkov harmonického spojenia ústredného
riadenia s definovanou podnikateľskou samostatnosťou
organizácií, zúčastňujúcich
sa na týchto procesoch.
Svojou prácou chceme všetci prispievať k tomu,
aby programové ciele federálnej vlády Československej
socialistickej republiky sa dosiahli na prospech rozvoja rastu
prestíže socializmu, na prospech zachovania mieru
a života.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Balogovi.
Prosím poslankyni Stýblovou, aby se ujala slova.
Připraví se poslanec Žalman.
Poslankyně SL V. Stýblová: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci, přednesené programové prohlášení
vlády Československé socialistické
republiky zahrnuje program její činnosti pro celé
spektrum oblastí společenského rozvoje. Ve
svém vystoupení se chci dotknout některých
dílčích otázek, jak dále posílit
společenské funkce umění a kultury
a jak zvyšovat jejich ideovou a estetickou účinnost.
V dnešní vývojové etapě je totiž
nutno klást náročnější
měřítka než v minulosti také
na kulturu a umění.
Dovolte mi úvodem připomenout známou pravdu,
že v socialismu smyslem veškeré politiky hospodářské,
sociální, stejně jako kulturní je
harmonický rozvoj člověka, zabezpečovaný
růstem hmotné a kulturní úrovně
celé společnosti. Kultura a umění
jsou povolány, aby aktivně přispěly
ke zvýšení úlohy lidského faktoru
při tvorbě společenského bohatství.
V politické zprávě na XVII. sjezdu Komunistické
strany Československa soudruh Husák přisuzuje
kultuře a umění "významnou úlohu
při obohacování duchovního života,
při rozvíjení tvořivých sil
a schopností lidí, v jejich ideovém a morálním
růstu".
Je třeba si stále uvědomovat, že vzestup
kulturní úrovně obyvatelstva spolu s růstem
vzdělanosti a tvořivých schopností
a efektivní využívání vědeckotechnického
pokroku tvoří ve své spojitosti a podmíněnosti
určitý reálný duchovní potenciál
společnosti. Jeho účinným využitím
se stává lidský činitel rozhodující
výrobní silou. Zároveň je tento potenciál
trvalým zdrojem společenského rozvoje ve
všech jeho směrech. Proto usilujeme o to, aby se výrazně
zvyšovala i dynamika rozvoje kultury tak, aby se prolínala
všemi procesy, ve kterých se utváří
rozvinutý socialismus.
Uvažujeme-li o cílech a funkci kulturní politiky
v socialistické společnosti, je žádoucí
vycházet z myšlenky vyslovené s. Michailem
Gorbačovem na XXVII. sjezdu Komunistické strany
Sovětského svazu: "Hlavní úkol
své kulturní politiky vidí strana v tom,
aby se otevřel co nejširší prostor pro
uplatnění schopností lidí, aby se
jejich život stal duchovně bohatý a mnohostranný".
Tato slova jsou i pro nás východiskem v úsilí
o zvýšení účinnosti kulturněvýchovné
činnosti při rozvoji tvořivých sil
pracujících, jejich kulturní úrovně
a socialistického vědomí.
Dosažení těchto cílů staví
na pořad dne nutnost zvyšovat požadavky na ideové
a umělecké ovlivňování tvůrčích
procesů, na sladění kultury a umění
se životem a zájmy lidu.
V čem spočívá síla kultury
a umění? V jejich schopnosti přesvědčivě
a působivě vyjasňovat ideály socialismu
a jeho pozitivní životní hodnoty a ve
schopnosti formovat vědomí člověka,
jeho postoje a jednání a vytvářet
vnitřní impulsy k aktivní a tvůrčí
účasti na uskutečňování
revolučních společenských přeměn.
Působením kultury a umění je spoluutvářet
ideový a morální profil osobnosti i socialistický
způsob života každého jednotlivce. Kultura
a umění, zejména literatura, jsou dále
schopny svým vlivem na vědomí lidí
spoluvytvářet takové duchovní ovzduší,
takové příznivé společenské
klima, kde projevy lhostejnosti, pohodlnosti, setrvačnosti
a sobectví neudusí spontánní aktivitu
lidí a radost z výsledků tvořivé
práce.
Možnosti kultury, jak obohacovat duchovní svět
lidí a uvolňovat jejich schopnosti a síly,
jsou prakticky neomezené. Opravdové umění
dneška nalézá pravdu ve zdánlivě
všedním každodenním hrdinství i
s jeho rozpory a protiklady, s úspěchy i dočasnými
prohrami, mnohotvárnosti, dramatičnosti i velikosti
současného života. V tom je také smysl
zdravé kritičnosti současného umění.
Připomeňme si jen četné příklady
hrdinů socialistické práce, dělníků
a techniků při výstavbě plynovodu
a na dalších úsecích socialistického
budování.
Specifičnost a velká síla působení
umění je v tom, že doplňuje racionální
motivaci k angažovanému životnímu postoji
rozvojem kultury citu. Opravdové umění přináší
nejen radostný estetický zážitek, nýbrž
je i zdrojem síly, elánu, odhodlání
k aktivnímu působení na životní
realitu i podnětem k novému zamyšlení
nad skutečnými životními hodnotami.
Své společenské poslání může
plnit jenom takové umělecké dílo,
které v ideových aspektech odráží
ztotožnění autorovo s cíli společenského
pokroku a socialistické výstavby a přitom
ovšem dosahuje vysokých uměleckých kvalit.
Šedivá, nudná, netalentovaná či
bezduchá díla nejen kazí vkus, avšak
znevažují i ideově závažné
náměty. Zejména však podlamují
zájem mladých lidí o kulturní hodnoty
v soutěži s jinými zálibami. Jen umělecké
mistrovství umožňuje nalézt osobitý,
působivý a neotřelý způsob
jak nadchnout mládež pro humanistické socialistické
ideály a pro zápas o jejich uskutečnění.
Prostor tvořivosti má ovšem svá omezení
tam, kde jde o prosazování nevkusu či paumění,
o rezignaci na všelidské hodnoty, o ztrátu
perspektivy apod. V tomto směru platí i nadále
principy formulované tajemníkem ÚV KSČ
s. Havlínem před časem ve vztahu k tvůrčí
umělecké činnosti. Bude uplatňován
citlivý přístup k rozvíjení
individuálních vloh a talentů, k mnohotvárnosti
i bohatství forem a stylu socialistického realismu,
které obohacují socialistickou kulturu. Nebude se
však ustupovat snahám, které by chtěly
zneužívat umění proti socialismu.
Důležitou úlohu má naše kultura
také - jak bylo řečeno na XVII. sjezdu KSČ
- "při uplatňování svého
internacionálního poslání v procesu
sbližování a vzájemného obohacování
kultur socialistických zemí a pokrokových
proudů ve světě, v boji za mír a dorozumění
mezi národy".
Tím je připomenuto, jak významný přínos
ve složitých podmínkách mezinárodní
situace představuje aktivita umělců a kulturních
pracovníků. I nadále je třeba rozvíjet
pod vlivem uměleckých svazů těsnou
spolupráci a internacionální vztahy s frontou
socialistických zemí, s pokrokovými tvůrci
a organizacemi v kapitalistických a rozvojových
zemích a aktivní účast v zápase
o pokrok a o mír.
V této souvislosti připomínám např.
úspěchy našeho koncertního umění
s tradičně vynikající úrovní.
Naše soubory i jednotlivci se široce uplatňují
v zahraničí a výrazně přispívají
k propagaci československé kultury. Významných
výsledků dosahují Dny kultury např.
v Sovětském svazu, v Bulharské lidové
republice, na Kubě, ve Vietnamu a jinde, i výstavy
v zahraničí. Toto internacionální
poslání samozřejmě klade zvýšené
nároky na myšlenkovou průbojnost naší
kultury, našeho umění, na schopnost tvůrců
vytvářet závažné společenské
hodnoty.
Všestranně chápaná společenská
úloha umění však vyžaduje nejen
podporovat a propagovat dobré umění, nýbrž
účinně a hospodárně řídit
celou sféru prezentace a osvojování uměleckých
hodnot. V rámci dlouhodobého programu komplexního
rozvoje kultury je nutno v nastupujícím pětiletí
věnovat zvýšenou pozornost jak problémům
v tradičních směrech kulturní politiky
(např. v oblasti literatury, ediční činnosti,
dramatické a filmové tvorbě, umělecké
kritice aj.), tak zejména v oblasti systematického
rozvoje estetické výchovy. Na předním
místě to znamená podporovat rozvoj nejen
profesionální, nýbrž také zájmové
umělecké činnosti, a to se zaměřením
na podstatné rozšíření podmínek
pro účast mladých lidí na kulturním
a společenském dění. Vedle
festivalů zájmové činnosti je velmi
žádoucí dále podporovat rozvoj lidové
kultury a tradičních slavností, činnost
literárních klubů, divadel poezie a literární
soutěže i zvyšování ideové
a estetické úrovně na úseku společenské
zábavy.
Jak k tomu může přispět činnost
Federálního shromáždění?
Nejenom na oblast sociálně ekonomickou, nýbrž
i na úsek kultury je třeba vztáhnout kritické
připomínky předsedy Federálního
shromáždění s. Indry v projevu z 13.
května t. r. o nedostatečné iniciativě
orgánů a poslanců Federálního
shromáždění.
Bylo by žádoucí, aby v příštím
období vedle připomínek k návrhům
zákonů předkládaným vládou,
vzešly také podněty z výborů
pro kulturu a výchovu k normativní úpravě
nazrálých problémů, pokud je v praxi
nelze vyřešit zdokonaleným řízením
a kontrolou. (Potlesk.)
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Stýblové,
vystoupí místopředseda Federálního
shromáždění Z. Žalman, připraví
se poslanec Zelenka.
Místopředseda FS Z. Žalman: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, programové prohlášení
vlády Československé socialistické
republiky přednesené jejím předsedou
soudruhem Lubomírem Štrougalem nám dává
jasný obraz o úkolech, které stojí
před naší společností v příštím
období, tj. v období 8. pětiletky. Cílově
programový přístup i strategie cílů
a závěrů rozvoje národního
hospodářství ve svém komplexním
pojetí vychází nejen z hospodářské
a společenské úrovně dosažené
v uplynulém období, ale plně respektuje i
záměry sociálně ekonomického
rozvoje naší společnosti přijaté
na XVII. sjezdu Komunistické strany Československa,
a to především ve zvyšování
životní úrovně našeho lidu a jeho
sociálních jistot. Je nám zcela zřejmé,
že tohoto cíle nelze dosáhnout bez dalšího
rozvoje našeho národního hospodářství,
a to na daleko kvalitativně vyšší úrovni
široké aktivity a iniciativy pracujících.
Soudružky a soudruzi, plánovaný růst
materiální a kulturní úrovně
obyvatelstva i upevňování jeho sociálních
jistot klade stále výraznější
požadavky a nároky na další rozvoj osobní
tržní spotřeby, která by měla
být plně uspokojována na našem vnitřním
trhu. Pro obchod i výrobu z této skutečnosti
vyplývají stěžejní úkoly
při zabezpečování zboží
v objemech a struktuře odpovídající
vývoji spotřebitelské poptávky i v
urychleném řešení a odstranění
přetrvávajících nedostatků
a problémů. Takové úloze zabezpečení
široké osobní spotřeby v sociálně
ekonomickém rozvoji musí však odpovídat
svojí vysokou úrovní vnitřní
trh a celková činnost odvětví i organizací
vnitřního obchodu. Proto také na všech
stupních řízení vnitřního
obchodu i ve všech orgánech a organizacích,
které řídí, plánují
a zabezpečují potřeby vnitřního
trhu, je nezbytné vycházet ze skutečnosti,
že dobré fungování vnitřního
trhu se výrazně podílí a ovlivňuje
výkonnost pracujících a spokojenost občanů
a je úkolem prvořadé politické a ekonomické
důležitosti. Přitom je třeba respektovat,
že vnitřnímu obchodu je svěřena
úloha rozhodujícího garanta zájmů
spotřebitelů ve vnitřním trhu, kterou
musí náročně prosazovat jak v množství,
přizpůsobivosti a kvalitě dodávek
spotřebního zboží, tak i ve své
vlastní práci, v plynulosti a šíři
nabídky, v pohotovosti, kulturnosti i poctivosti prodeje
a služeb.
Rozvoj hmotné spotřeby obyvatelstva a současné
posilování strukturální vyváženosti
vnitřního trhu vyžaduje proto v souladu s "Hlavními
směry hospodářského a sociálního
rozvoje Československé socialistické republiky
na léta 1986-1990" soustředit další
úsilí zejména
- na další předstih růstu prodeje průmyslového
zboží před potravinami a k tomu vytvářet
podstatně kvalitnější a přitažlivější
inovovanou nabídku předmětů dlouhodobé
spotřeby zejména strojírenské a elektronické
produkce. Zásadně řešit sortiment, jakost
a prodej nábytku. Dále pak zdokonalovat sortimentní
skladbu a pohotovost nabídky zboží krátkodobé
i denní potřeby. Je třeba i v prodeji textilního,
oděvního zboží a obuvi mnohem důsledněji
respektovat plné krytí poptávek všech
skupin obyvatelstva včetně mládeže i
dětí a nabídku pružně přizpůsobovat
módním trendům a účelovému
zaměření,
- na úseku posilování stability a kvality
uspokojování poptávky po potravinářském
zboží je třeba klást daleko důraznější
důraz na další prosazování racionální
výživy, podstatný růst spotřeby
ovoce a zeleniny, krytí potřeb dětské,
dietní a diabetické výživy a na racionální
hospodaření se zdroji potravin. Dále je třeba
plánovitě obohacovat trh novými kvalitními
i žádanými výrobky potravinářského
průmyslu i vlastní výroby, a to zejména
při plném a bezztrátovém využití
domácí produkce.
Jsem toho názoru, že zabezpečení těchto
základních záměrů v kvalitativním
rozvoji hmotné spotřeby obyvatelstva je spojeno
s podstatně účinnějším
využitím a zdokonalením rozhodujících
nástrojů jejího řízení,
což bude vyžadovat dále zkvalitňovat proces
plánování tržní osobní
spotřeby i zdokonalení mechanismu dodavatelsko-odběratelských
vztahů tak, aby byl oporou obchodu v prosazování
spotřebitelských zájmů i v přizpůsobivosti,
rovnoměrnosti a jakosti dodávek zboží
potřebám trhu při plné zodpovědnosti
ministerstev a organizací vnitřního obchodu
i dodavatelských partnerských resortů.
K práci vnitřního obchodu byla vznesena i
závažná slova na XVII. sjezdu Komunistické
strany Československa. Bude proto nutné, abychom
i my v další politické práci otevřeně
a kriticky poukazovali na nedostatky, napomáhali jejich
odstranění, ale abychom na druhé straně
také dovedli objektivně ocenit poctivou práci
tisíců pracovníků vnitřního
obchodu, kteří nemají vždy pro svoji
práci ty nejlepší sociální a
materiální podmínky a abychom je také
dokázali v celospolečenském měřítku
příslušně ocenit. Je proto nutné
i v odvětvích vnitřního obchodu připravit
a dobudovat celý komplex opatření a podmínek,
aby náš vnitřní trh byl tím nejpřesvědčivějším
argumentem rozvinuté socialistické společnosti,
a tím i ukazatelem vysoké životní úrovně
našeho lidu.
Soudružky a soudruzi, neméně závažnou
a významnou politickou i ekonomickou oblastí
našeho společenského života jsou služby.
Jejich další úloze i rozvoji věnoval
proto plnou pozornost i XVII. sjezd Komunistické strany
Československa i federální vláda ve
svém programovém prohlášení.
Podíváme-li se na úsek služeb obyvatelstvu,
je nám všem zřejmé, že úkoly
vyplývající ze závěrů
XVII. sjezdu KSČ nejsou zcela nové, ale že
zvýrazňují ta místa v realizaci závěrů
6. zasedání ÚV KSČ, která svojí
úrovní dosud neodpovídají celospolečenským
potřebám, a to i přes dosažené
některé konkrétní a pozitivní
výsledky v celkových počtech provozoven,
v zavádění nových služeb, ve
zkrácení dodacích lhůt i celkové
dostupnosti služeb. Také kvalita samotné celkové
práce pracovníků ve službách
se v mnoha případech zlepšila a došlo
i k zjednodušení a zpružnění celého
systému řízení a plánování.
Přes tyto pozitivní výsledky je však
stále mnoho nedostatků a rezerv, které brzdí
pružnější rozvoj tohoto úseku,
což dokládají i sami naši občané
svými stížnostmi a připomínkami.
Je proto třeba si stále uvědomovat, že
na tomto úseku nejde pouze a jenom o plnění
ekonomických ukazatelů plánu, ale především
o to, jak jsou zabezpečovány potřeby lidí
v jednotlivých územních oblastech, ve všech
městech i obcích. Je proto nutné, aby pro
další rozvoj a zkvalitnění služeb
jednotlivé stupně řízení soustředily
úsilí na řešení a odstranění
hlavních problémů a nedostatků, mezi
něž patří zejména:
- další zkvalitnění, zpružnění
a zjednodušení systému řízení
a plánování jako hlavního nástroje;
- ověření a snížení počtu
sledovaných a závazných ukazatelů,
zjednodušení a snížení administrativy;
- odstranění nedostatků v oblasti materiálně
technického zásobování a požadavek
zavádění a prohlubování chozrasčotu.