Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna lidu

Státní statek Přeštice v minulých letech dle okresní koncepce byl specializován na výrobu vajec, prakticky pro dva okresy. Byla tomu podřízena výstavba hal pro nosnice, odchovy kuřic i celá organizace výroby. Produkoval ročně kolem 45 mil. kusů vajec. V posledních dvou letech, při omezené potřebě vajec, vyrábí cca 32 mil. kusů. Je samozřejmé, že při takovém zatížení drůbeží vždy dostával příděly krmiv z centrálních fondů. Vlastní soběstačnosti by dosáhl při výnosu 8 tun obilovin po hektaru, což pro podmínky okresu Plzeň-jih je nereálné a každý to ví. Nemají proto vlastní jádro a zatím ani zakladatel se nezajímá o to, jak situaci řešit. Statek zatím prodává slepice i část kuřiček a nenajde-li řešení, zřejmě vyřadí zcela jadrná krmiva z krmné dávky skotu. Jistě, že se všemi ekonomickými a společensko-politickými dopady pro zaměstnance i ekonomiku podniku. Podobně je na tom i řada dalších státních podniků. Zde si myslím, že zakladatel neplní zcela svou úlohu danou společností, protože takovéto závažné problémy není schopen státní podnik ve své působnosti vyřešit.

Snad ve všech navštívených podnicích vyvstal požadavek na urychlenou přípravu zákona o bydlení, protože podniky v minulosti i dnes staví podnikové byty, ve kterých po čase bydlí jen část zaměstnanců. Ostatní pracují jinde, veškeré náklady na opravy, údržbu a odpisy hradí statek a vybírané nájemné hradí jen malou část, protože výpočet vychází ze směrnic roku 1964.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, na závěr svého vystoupení chci prohlásit, že provedené průzkumy z dosavadního působení zákona o státním podniku přinesly řadu cenných poznatků, většinou kladných. zákon vytvořil nezbytné podmínky pro chování podniků v přestavbě. Nebylo možno uvést všechny poznatky, podněty ke zlepšení funkce státních podniků, ale jsou uvedeny v závěrečné zprávě z prováděných průzkumů poslanců výboru pro zemědělství a výživu a doporučuji zakladatelům, tj. všem třem ministerstvům zemědělství a výživy podrobné prostudování.

Ve všech případech jsme se při poslaneckých průzkumech v zemědělských i potravinářských státních podnicích setkávali se snahou zodpovědně plnit svoje úkoly tak, aby náš potravinářský trh byl stále lépe zásobován. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředsedkyně SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi Jandovi.

Súdružky a súdruhovia, prerušujem rokovanie do 13.15 hodín. Po prestávke vystúpi ako prvý poslanec Kapitola.

(Jednání přerušeno ve 12.15 hodin)

(Jednání opět zahájeno ve 13.15 hodin)

Předsedající místopředsedkyně SL E. Železniková: Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, budeme pokračovať v rokovaní. Do lavic ste dostali návrh uznesenia Snemovne ľudu. Prípadné pripomienky k tomuto návrhu môžete predať písomne členom návrhovej komisie do pol tretej.

Udelujem slovo poslancovi Kapitolovi, pripraví sa poslanec Kryll.

Poslanec L. Kapitola: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych v úvodu svého vystoupení vyjádřil nejprve některé názory a stanoviska k projednávané problematice jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické.

Za jeden z klíčových problémů zavádění nového mechanismu řízení ekonomiky považujeme chování centrální řídící sféry národního hospodářství na straně jedné a chování řídící podnikové sféry na straně druhé a vztah mezi nimi. Jsme toho názoru, že centrální sféra nesmí podlehnout pokušení a setrvávat u překonaných administrativně direktivních metod řízení, což se tu a tam děje, že se však v žádném případě nesmí dostat do opačného extrému a o stav věcí v podnikové sféře neprojevovat zájem. Jsme toho soudu, že je nezbytné, aby státní podniky měly zaručena jednoznačná pravidla chování působící pokud možno bezvýjimečně a dlouhodobě. Operativní zásahy lze přijmout jen v nejnutnějších případech, a to zejména, jde-li o ochranu hospodářství proti inflačním tendencím, které především v přechodném období nelze podceňovat. Jsme si vědomi nerovných výchozích podmínek jednotlivých státních podniků. Soudíme, že je nezbytné je zohlednit, nikoli však cestou přerozdělovacích procesů, které by podvazovaly iniciativu podnikových kolektivů. Povinností centrálních orgánů, a konkrétně zakladatelů státních podniků, by mělo podle našeho názoru být poskytovat státním podnikům všestrannou pomoc po stránce metodické, při hledání účinných forem řízení podniku atp. Od podnikové řídící sféry pak očekáváme více odpovědnosti ve smyslu § 2 zákona o státním podniku, kde se říká: "Podnik je socialistickou organizací, jejímž hlavním společenským posláním je svou podnikatelskou činností účelně a hospodárně uspokojovat potřeby socialistické společnosti".

Ekonomické procesy jsou v podmínkách naší země s bohatými demokratickými a kulturními tradicemi neoddělitelné od procesů politických. Tou měrou, jakou bude pokračovat přestavba hospodářského mechanismu, musíme podle našeho přesvědčení dál pokračovat v prohlubování a zdokonalování naší socialistické demokracie. Ve vztahu k státním podnikům jde především o tzv. výrobní demokracii. Zkušenosti s volbou ředitelů i orgánů socialistické samosprávy podniku, jak už zde o tom bylo hovořeno, jsou rozdílné. Obecně možno říci, že je nezbytné vytvořit takovou situaci, aby pracující státních podniků, jejich závodů a provozů mohli mít oprávněně pocit, že je jejich názorů dbáno, že nejsou předmětem jakékoli manipulace, že jim nejsou vnucováni vedoucí pracovníci, proti nimž mají vážné, oprávněné výhrady. To samozřejmě neznamená, že je nutné přijmout jakýkoli názor, který z kolektivu osazenstva vzejde. V takovém případě je ovšem nezbytné vysvětlit, proč názor nemůže být přijat, a uvést přesvědčivé argumenty. I ve výrobní demokracii musí platit zásada pravdivosti a naprosté otevřenosti. Jinak je nebezpečí, že se dostaví pocit, který jsme si navykli charakterizovat jako odcizení, se všemi dalšími negativními důsledky, jako je ztráta důvěry, zájmu a iniciativy. S tím souvisí i praktické provádění kádrové politiky. Přesvědčí-li se pracující lidé, že na odpovědná vedoucí místa jsou jmenováni lidé schopní, iniciativní, oddaní věci i socialismu, a to i členové dalších politických stran a občané bez stranické příslušnosti, pak to nepochybně bude mít kladný vliv na celkové ovzduší na pracovištích.

Je ovšem také nutné vzít v úvahu, že pracoviště nejsou od ostatního života naší společnosti oddělena neprostupnou zdí. Jsme přesvědčeni, že tou měrou, jak bude pokračovat zdokonalování a rozšiřování naší socialistické demokracie v dalších sférách, v Národní frontě, v činnosti zastupitelských sborů, ve vytváření podmínek pro co nejúčinnější naplňování politických, sociálních a kulturních práv občanů - tak také se bude vytvářet celospolečenské klima, které nezůstane bez kladného vlivu na atmosféru na pracovištích vůbec a ve výrobně ekonomické sféře zvlášť. Jsme si ovšem vědomi toho, že demokracie má nejen nepopíratelné přednosti, ale také svá rizika, že vyžaduje značné úsilí při hledání a nalézání správného řešení, že nemůže přinášet pozitivní výsledky bez obecné kázně a vědomí odpovědnosti. Její nespornou předností však je, že řešení - pokud se na něm shodne demokratická většina - má nepochybně podporu lidí, což je nezbytný předpoklad pro jeho úspěšnou realizaci. U našich přemýšlivých lidí to platí dvojnásob.

Přes všechny problémy a nedostatky, které se v procesu vytváření nových podmínek řízení a chodu naší ekonomiky vyskytují, jsme přesvědčeni, že byla vytvořena potřebná základna, z níž je možno a nutno vycházet a která umožňuje jít kupředu. Nedostatky, k nimž dochází, ať už při ustavování státních podniků, či v dalších prvcích utvářeného ekonomického systému, budou ovšem vyžadovat korekturu na podkladě získaných zkušeností, ve vhodný čas, nikoli příliš brzy, ale také nikoli příliš pozdě. Dnes bychom se měli všichni soustředit na to, abychom do nových podmínek vykročili rozhodně, s tvůrčí iniciativou, s plnou odpovědností. Ale hlavně s vůlí dosáhnout co nejlepších výsledků.

A nyní mi dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci. abych připojil několik zkušeností a poznatků z praxe podniků se zahraniční majetkovou účastí, a to zejména těch, které vznikly na podkladě zákona č. 173/1988 Sb., o podnicích se zahraniční majetkovou účastí.

Činnost obou skupin zahraničních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů, které se zabývaly průzkumem této problematiky, nebyla snadná. Nicméně se podařilo dospět k některým závažným zjištěním, která bych si dovolil shrnout, a to zejména taková, která vyplývají ze spolupráce se západními partnery.

Problémy se jeví především z hlediska devizového hospodaření. Ukazuje se, že výše základního kapitálu společných podniků ve vztah u k rozsahu uvažovaného čerpání zahraničních úvěrů bývá nedostatečná a nemůže garantovat ani splácení úvěrů, ba ani likviditu společných podniků při běžném devizovém hospodaření. Upsaný základní kapitál nepředstavuje zatím žádný skutečný kapitálový vklad do ČSSR. Úvěry přijímané společnými podniky tvoří část zadluženosti ČSSR a jsou zahraničními bankami považovány za čerpání jejich úvěrových limitů vůči nám. Hrozí tedy zvýšení celkové zadluženosti z titulu čerpání zahraničních úvěrů společnými podniky, které zatím stojí mimo devizový plán a přímou či nepřímou regulaci ze strany centrálních orgánů. Toto zjištění se týká zejména podniků působících v oblasti zahraničního cestovního ruchu, kde úvěrová náročnost je značná.

Určitým problémem se jeví být též devizová návratnost investičních projektů společných podniků. Jiným problémem je, že rizika společných podniků nese v konečném dopadu naše bankovní soustava, neboť ve většině případů přebírá záruku za splácení úvěrů čerpaných v zahraničí čs. devizová banka. Nová hodnota, vytvořená na základě zahraničních úvěrových zdrojů, přináší zahraničnímu účastníkovi často vysokou míru zisku v relaci k vloženému základnímu kapitálu. V případě problémů s devizovou návratností však zahraniční partner nenese téměř žádná rizika podnikání a za závazky společného podnikání odpovídá pouze do výše jím upsaného základního kapitálu. Specifickým, ale velmi závažným problémem je neuvěřitelně nízká cena našich pozemků. Jestliže bychom tuto cenu posuzovali podle zahraničních zvyklostí, pak vstup kapitálu z naší strany do společného podnikání by byl výrazně vyšší.

Dá se tedy říci, že se zatím nejen nedaří zajistit jeden z hlavních cílů společných podniků, tj. zabezpečení přílivu zahraničního kapitálu do ČSSR, ale nadto zde existuje nepříznivý vliv činnosti společných podniků na vývoj devizové pozice ČSSR. Tato zjištění ovšem platí - znovu bych chtěl zdůraznit - pro společné podniky, kde dochází k spolupráci se západním partnerem, který dokonce jak ukazují zkušenosti - bývá zvýhodněn. Je tomu tak zejména proto, že českoslovenští účastníci při přípravě záměrů a zajišťování činnosti společných podniků nesledují v řadě případů s dostatečnou důrazností zájem svého vlastního podniku, ba ani zájem celé československé ekonomiky.

Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že bude nezbytné připravit zásadní opatření v oblasti předcházení negativním důsledkům devizového hospodářství společných podniků na devizovou situaci státu. Zřejmě by mělo jít především o uplatňování cílevědomé úvěrové politiky ze strany československých bank. Další cestou ovšem by měla být větší připravenost československých podniků na společné podnikání, a to zejména z hlediska odborné přípravy pracovníků. Neškodilo by ovšem též více průraznosti i odpovědnosti při prosazování československých zájmů.

Uvedené poznatky by ovšem neměly být chápány jako argument proti zakládání a činnosti společných podniků. Jde jen o to si uvědomit úskalí s jejich činností spojená a hledat cesty, jak jim účinně čelit. Přes problémy, které z prvních zkušeností společných podniků vyplývají, je zřejmé, že je to vhodná forma řešení některých našich potřeb, jako je neuspokojená tuzemská poptávka po vysoce kvalitním investičním a zejména spotřebním zboží se špičkovými technickoekonomickými parametry, po moderních službách v turistickém ruchu a v lázeňství, potřeba získat přístup k nové technice, posílit naši exportní pozici.

Tak jako všude, kde se zavádějí nové formy činnosti, je třeba se novým způsobům práce intenzívně učit. To platí i zde. Na druhé straně je ovšem třeba společným podnikům vytvářet žádoucí předpoklady pro rozvíjení jejich činnosti, a to mj. též zabezpečením souladu příslušných právních norem, případně i odstraněním překážek, které z některých starších předpisů vyplývají. Zkušenosti ukazují, že leccos v hospodaření společných podniků by bylo třeba dotáhnout, ať už jde o stránku finanční, mzdovou, ziskovou i některé další.

V souladu s kontrolní činností Federálního shromáždění doporučuji, aby zahraniční výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů věnovaly této problematice v nadcházejícím období zvýšenou pozornost. Domnívám se, že by bylo účelné provést hloubkový průzkum zakládání a činnosti společných podniků, a to zejména z hlediska účinnosti zákona č. 173/88 Sb.

Bylo by vhodné ověřit, nakolik platné právní předpisy napomáhaly rozvoji činnosti společných podniků a nakolik by bylo správné je pozměnit, zhodnotit podmínky činnosti společných podniků vůbec a zejména posoudit, zda dosahují žádoucích výsledků ve svém podnikání z hlediska potřeb československé ekonomiky.

Předsedající místopředsedkyně SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi Kapitolovi, slovo má poslanec Kryll.

Poslanec J. Kryll: Soudružky a soudruzi, když jsme se ve výboru pro sociální politiku Sněmovny lidu připravovali na dnešní jednání o uplatnění zákona o státním podniku v praxi, uvažovali jsme, kam vedle studia obecných otázek zákona ještě zaměřit pozornost podle specifiky práce výboru. Rozhodli jsme se tedy posoudit zejména otázky sociálního rozvoje a mzdové politiky ve státních podnicích. Je jaksi nepsaným pravidlem, že členové výboru pro sociální politiku obou sněmoven zde při nejrůznějších příležitostech hovoří na téma odměňování. Sám jsem z této tribuny také mnohokrát o těchto otázkách hovořil. Když jsem přemýšlel, co bych dnes na téma spravedlivého odměňování chtěl říci, prohlédl jsem nejdříve svůj archiv. Našel jsem svá dřívější vystoupení k této tématice a musím trochu smutně říci, že kdybych některá z nich z malými úpravami použil, nevěřili by jste, že jsem je přednesl před značným časem. Když řeknu, že spravedlivé odměňování za práci je určujícím činitelem růstu efektivnosti společenské produktivity práce a růstu životní úrovně lidu. jednou z klíčových otázek současné etapy vývoje národního hospodářství, jistě budete se mnou souhlasit. Přesně tohle jsem řekl mimo jiné na druhé samostatné schůzi Sněmovny lidu před dvěma lety.

Jistě mě nepodezíráte, že se chci ukázat jako příliš chytrý. Mně jde jen o to, že jsem ve svém tehdejším vystoupení poukázal na řadu neřešených, nedořešených a otevřených otázek. Na to, že přetrvávají různé projevy rovnostářství, mzdová nivelizace, prostě na to, že mzdová politika je stále ještě nezvládnutý proces. Nerad cituji autority: je to laciný způsob argumentování, ale zase na druhé straně, proč když už se autorita problémem zabývá, necitovat její zjištění?

Především 12. plenární zasedání ústředního výboru KSČ bylo takovou autoritou, která provedla dost neradostnou analýzu stavu spravedlivého odměňování u nás.

Přes některé dílčí výsledky je tedy větší díl práce teprve před námi.

Všichni víme, že pokusů o spravedlivé odměňování bylo u nás mnoho. Potýkali jsme se s programem racionalizace práce a mzdových soustav, s jednotlivými etapami programu zvýšení ekonomické účinnosti mzdových soustav, abychom dnes konstatovali, že zavést do mzdové praxe pořádek a spravedlnost je prvořadý úkol.

Když jsem před necelým rokem na 12. společné schůzi sněmoven Federálního shromáždění ve vystoupení k novelizaci zákoníku práce řekl, že ve vztahu k oceňování poctivé práce jsme mnohé pokazili, vůbec jsem nemyslel, že náprava bude snadná. Přesto je již nejvyšší čas. Problematika mezd v souvislosti se zaváděním zákona o státním podniku je nanejvýš aktuální. Dřívější centralistické usměrňování mezd a mzdových prostředků dnes ustoupilo velké pravomoci a samostatnosti podniků při uplatňování mzdových forem. O co mi jde?

Problém není jen v tom, diferencovat pracovitého dělníka od dělníka - lajdáka nebo odlišit tvůrčího technickohospodářského pracovníka od technickohospodářského pracovníka, který kdyby nebyl, tak si toho v podniku nikdo nevšimne; angažovaného vedoucího od takového, pod jehož vedením jemu svěřený úsek stagnuje.

Největší problém je ve mzdové oblasti takříkajíc globální, vertikální mzdová spravedlnost, zabezpečení toho, aby mnohdy vysoce kvalifikovaný dělník neměl méně, než pomocný dělník bez dokončeného školního vzdělání, aby tvůrčí technický pracovník přinášející společnosti miliónové přínosy, nemusel odejít z podniku pro závist průměrných spolupracovníků; obětavý lékař neměl na výplatním listu méně než pracovník ne vždy potřebné profese. Právě nezvládnutí vertikální mzdové diferenciace je stále největší problém. Tak si myslím zvýšená pravomoc ano, což jistě budou garantovat odbory a podniková samospráva, ale i dohled centra. Protože i když předpokládáme, že se všichni budou chovat tak, jak mají, nemusí tomu tak vždy být. Stále se nacházejí lidé parazitující ve společnosti, připraveni v rámci "podnikavosti" na úkor ostatních bez větší námahy získat co nejvíce. A kde není kontrola, je živná půda pro opakování nepořádků, končících inflačními tendencemi.

Reaguji tímto na zprávu ze zasedání všech našich vlád v minulém týdnu. Shodou okolností o tom, co chci teď říci ve svém vystoupení se zmínil první místopředseda vlády ČSSR soudruh Urban; o to snáze se domluvíme. Zpráva totiž sděluje, že se připravují předpisy o usměrňování mzdového vývoje. Jde o nový prvek obtížný v tom, že - jak bylo uvedeno - nesmí potlačovat motivaci lidí. Domnívám se osobně. že předpisy samy nezmění situaci, ale musíme zainteresovat lidi tak, aby použitím předpisů změnily nedobrý stav.

Na společném zasedání vlád o tom hovořil soudruh Urban. Chtěl bych se jich tedy zeptat jaké budou hlavní úkoly v motivaci lidí v návaznosti na zmíněné předpisy o usměrňování mzdového vývoje.

Soudružky a soudruzi, jaké jsou, nebo lépe řečeno, jaké byly výsledky našich průzkumů k rozvoji spravedlivého odměňování v podmínkách činnosti státních podniků? Stručně řečeno - ne příliš bohaté. I když ve výboru pro sociální politiku Sněmovny lidu ve spolupráci s poslanci výboru pro sociální politiku Sněmovny národů jsme pracovali podle přesné a promyšlené osnovy a já jsem se osobně řady průzkumů účastnil. přečetl jsem všechny zprávy ze skupinových a individuálních průzkumů a podílel se na jejich zpracování, musím říci, že k obecným otázkám zákona o státním podniku jsme shromáždili mnoho zkušeností a názorů, bohužel z oblasti odměňování je to naopak. Samozřejmě zde nutno vzít v úvahu dobu, kdy jsme průzkumy prováděli, dobu, ve které nová vedení státních podniků zdědila starou mzdovou praxi a kdy nové koncepce a představy o mzdové politice v konkrétním státním podniku se mohly teprve tvořit. Výsledky ukazují, že největší nadějí pro správné uplatňování mzdové politiky bude celkové fungování přestavby hospodářského mechanismu. Až tvorba prostředků na mzdy bude plně vázána na výsledný efekt výroby a hospodaření podniku, kdy rozhodující roli bude mít vnitropodnikový chozrasčot, vazba na kvalitu, efektivnost a hospodárnost a kdy každý pracovník bude vědět, že svojí prací přispívá k pozitivním výsledkům prací svého kolektivu a bude znát míru ocenění svého přínosu. Proto tak fandíme ve výboru pro sociální politiku brigádním formám organizace práce a odměňování a formám střediskových chozrasčotů, jak jsme se s nimi například ve státním podniku TIBA Dvůr Králové a v dalších podnicích seznámili a potvrdili si tím dřívější pozitivní zkušenosti. U kolektivů pracujících těmito formami vidíme stanovená pravidla, mzdové vazby na kvalitu práce a hospodárnost, postupné zavádění a zkvalitňování technickohospodářských norem, snahu po snižování materiálně technické náročnosti výroby apod. Co je ale v takovýchto pozitivních příkladech nejzákladnější. Podmiňující, to je přítomnost politické práce a náročná atmosféra nebo - chcete-li - atmosféra náročnosti na vlastní práci. Je zajímavé, že tam, kde jsme se setkali se znatelným zájmem vedení státních podniků ve spolupráci s podnikovými složkami o diferenciaci v odměňování, tam taková náročná atmosféra vládla. Vzpomenu zde v této souvislosti z řady dalších např. státní podniky AVIA, TIBA, SFINX České Budějovice, státní majetek Hlohovec, Železiovce a pod. Vedle těchto pozitivních zkušeností musíme na základě našich získaných zkušeností konstatovat, že spravedlivé odměňování bude ještě dlouho v mnoha podnicích problémem. Přetrvává hluboce vžité rovnostářství s falešným soucitem pro málo výkonné, někdy až neschopné pracovníky. Tento stav je podhoubím pro ztrátu iniciativy a aktivity u poctivých lidí. Tyto příklady, byť negativní, nejlépe ukazují význam mzdové diferenciace. Řekl jsem tu již před časem a dovolte mi, abych to řekl znova: nic tak neubíjí aktivitu, iniciativu a angažovanost, než prostřednost, průměrnost a nespravedlnost.