Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna lidu

Rozhodující část naší československé výzkumně vývojové základny je ovšem soustředěna přímo ve výrobních státních podnicích. V této době nejsou a nemám k dispozici celkové údaje, z kterých by bylo možno objektivně zhodnotit a posoudit celkový trend v této oblasti. Nedá se však říci, že by docházelo na celé frontě k potřebnému obratu k lepšímu. Jako příklad bych chtěl uvést toto: je všeobecně známo, a měl jsem možnost zde o tom referovat, jak velký význam má zavádění automatizovaných inženýrských pracovišť do předvýrobních etap, o němž bylo rozhodnuto před dvěma roky na zasedání ústředního výboru KSČ. Od té doby jsme nasadili přes 600 těchto pracovišť, v tomto roce jich bude dodáno dalších 1700, úkol tedy bude splněn a přeplněn. Podniky jej vítají, chválí, potřebují, ale jen do té doby, pokud vědí, že tato zařízení dostanou za devizy z centrálních zdrojů. Jakmile se přijde na to, že by měly dát také něco ze své vlastní kapsy, alespoň část úhrady, tak se objeví, že mnohem větší prioritu v závodech mají stále např. zdvihací zařízení (není problém dovézt vozík ze zahraničí, pokud jsou peníze), ale vybavit konstrukční a technologické kanceláře moderní technikou je stále ještě pro řadu státních podniků věcí nepotřebnou.

Stručně řečeno, nové státní podniky se až dosud převážně věnovaly problému ustavení orgánů samosprávy, volbě ředitelů a jiným též důležitým problémům, otázky vědeckotechnického rozvoje se však dosud nestaly problémem číslo jedna. Koneckonců se nemůžeme státním podnikům ani divit, vždyť i v pěkném a obsažném osmistránkovém materiálu, který jsme dostali jako podklad pro přípravu tohoto zasedání od Vládního výboru pro otázky plánovitého řízení národního hospodářství, není o technickém rozvoji ani čárka.

Soudružky a soudruzi, vědeckotechnický pokrok a jeho zajišťování jak ve výzkumných ústavech (dnes státních podnicích), tak ve vývojových základnách výrobních státních podniků nemá dosud zdaleka vytvořeny ty podmínky, které potřebuje. Zvýšená náročnost na státní podniky v tomto směru je tedy plně namístě. Na druhé straně je nutno zdůraznit, že řadu problémů si nemohou státní podniky vyřešit samy, že potřebují účinnou pomoc centra, jak vlád, zakladatelů, tak jiných centrálních orgánů.

Už jsem se zmínil o nutnosti dovyzbrojení patřičnou technikou Výzkumného ústavu A. S. Popova. Tuto patřičnou techniku si tento ústav sám nezajistí ze svých vlastních zdrojů ani kdyby pracoval skvěle. Nedostane-li ji, dojde k poškození vývoje v celé naší republice.

Podobně se domnívám, že další dotace budou nutné z centrálních zdrojů pro automatizaci inženýrských prací atd.

Nejde zde ovšem jen o centrum. Nejde jen o vlády, ministerstva, zakladatele, ale také my, poslanci Federálního shromáždění, máme ještě řadu úkolů před sebou. Chtěl bych upozornit na dva problémy. Zajišťovat výzkum a vývoj - na to nestačí jen technické vybavení. K tomu jsou nutné vysoce kvalifikované stálé kolektivy odborníků. V této době v mnoha závodech a podnicích dochází k určité destabilizaci odborových kádrů. Ukazuje se totiž, že státní podniky nejsou v rovnoprávném postavení ve srovnání s družstvy, s akciovými společnostmi, s organizacemi zastupujícími zahraniční firmy, které - prostě česky řečeno - mohou více platit, které tedy přelanařují nejlepší odborníky, zejména ty odborníky, které máme ve výpočetní technice. Domnívám se, že je vysoce správné držet mzdový vývoj na uzdě, že je nutné zabránit jakýmkoliv inflačním tendencím, ale je třeba to tak provádět všude, na všech úsecích, nejen ve státních podnicích.

První místopředseda vlády ČSSR soudruh Urban zde řekl, že dojde v této věci ke zlepšení. Bylo by dobré, kdyby skutečně se při připravovaných opatřeních pamatovalo také na Československou akademii věd a na vysoké školy, kde zatím je situace relativně nejhorší.

Jestliže jsme si byli dříve vědomi toho, jaká škoda nastane, když kvalifikovaný dělník odejde z číslicově řízené horizontky ke svěráku a pilníku a vydělá si tam více, tak myslím, že je třeba si analogickou úvahu provést i v oblasti duševní práce.

Za druhé bych chtěl upozornit, že lanaření je jen menší zlo. Dnes je zcela běžné, že odborníka vám přelanaří a on si ještě s sebou vezme výsledky duševní práce celého kolektivu, mnohdy duševní práce vytvořené za mnoho let. Není to dnes při nasazení výpočetní techniky tak velký problém, na to stačí malá disketa a neexistují dosud žádná účinná právní opatření proti takovému chování, což je v podstatě zcizování socialistického majetku, v daném případě duševního majetku.

Nejhorší na tom je, že k tomuto zcizování dochází nejen v rámci republiky, ale že se ho dopouští řada dnes založených akciových společností se zahraniční účastí. Myslím, že je naší povinností, povinností poslanců Federálního shromáždění, abychom navrhli taková zákonná opatření, která budou naše státní podniky dostatečně chránit. Jsem si vědom, že náročnost na státní podniky musí být při přestavbě vysoká. Na druhé straně chci zdůraznit, že zákon o státním podniku už v prvních paragrafech charakterizuje státní podnik jako základní článek našeho národního hospodářství, jako socialistický podnik, a je tedy nutné udělat vše pro to, aby tyto základní články socialistického hospodářství pracovaly dobře a úspěšně. Je naším společným zájmem, je to základní podmínka úspěchu přestavby a základní podmínka dalšího rozvoje socialismu v naší vlasti.

Předsedající místopředsedkyně SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi Bendovi. Udeľujem slovo poslancovi Františkovi Klihovi. Pripraví sa poslankyňa Vávrová.

Poslanec F. Kliha: Vážené súdružky, súdruhovia, dovoľte oboznámiť vás s niektorými poznatkami súvisiacimi s uplatňovaním zákona o štátnom podniku a jeho vplyve na plnenie úloh štátneho plánu. Za prvých 8 mesiacov sa v mojom volebnom obvode v Bratislave zabezpečuje plnenie úloh časového plánu. Prevažná väčšina podnikov priemyslu Bratislavy si svoje úlohy plní. Možno konštatovať, že sa sprogresívnil vývoj plnenia kvalitatívnych ukazovateľov plánu. Napriek tomu si myslím, že podniky, vidiac že vedľa seba stoja prvky doterajšieho novozavádzaného spôsobu riadenia, reagovali s určitou opatrnosťou v podnikových plánoch na tento rok a možno i preto sú tieto výsledky - teda lepšie, ako si vo svojich plánoch predsavzali. Myslím si, že neboli odkryté všetky rezervy, ktoré v podnikoch sú. Novozaložené štátne podniky sa sústredili na prípravu samosprávnych orgánov, na voľby riaditeľov, a až v súčasnosti začínajú pracovať na riadiacich a organizačných štruktúrach do vnútra štátneho podniku. Pomaly sa rozbiehajú práce najmä v oblasti prípravy na samofinancovanie. Organizácie, ktoré sa stali súčasťou založeného štátneho podniku, v mnohom stoja a čakajú na to, čo vlastne urobí vedenie štátneho podniku. A tu zaráža taká skutočnosť, že sa neobjavuje vlastná aktivita, pokusy o riešenie vlastnej samosprávy alebo iné demokratické formy riadenia vo vnútri vlastného štátneho podniku. Je vidieť obdobie vyčkávania. Veľmi pomalé tempo je pri zavádzaní chozrasčotu a aktivita vedúcich hospodárskych pracovníkov v tejto oblasti je nízka. Vo vnútri organizácií zatiaľ chýba prejav väčšieho záujmu, prejav odvahy zaviesť a uplatňovať zásady chozrasčotu až na konkrétne pracovné kolektívy. Aj v Bratislave máme takýchto pripadov veľmi málo. Čiastočne to vyplýva z doterajšieho centralizovaného systému riadenia a z neschopnosti podnikov začať uplatňovať svoje podnikateľské funkcie. Iba v malej miere sa zatiaľ využíva priestor pre realizáciu vlastných koncepcií hospodárskeho a sociálneho rozvoja. To všetko ukazuje na to, že je potrebné zamerať sa na zvýšenie úrovne organizovanosti práce, na zlepšenie predvýrobnej i výrobnej prípravy výroby a na orientáciu systému mzdovej zainteresovanosti na skutočné výsledky práce. Tu je potrebné predovšetkým prejaviť viac záujmu a odvahy pri uplatňovaní zásad chozrasčotu priamo v pracovných kolektívoch. Stále sa ukazuje, že pracujúcim, vrátane vedúcich hospodárskych pracovníkov, je ešte veľa otázok spätých so zásadami prestavby, s realizáciou zákona o štátnom podniku, s uplatňovaním ekonomických nástrojov riadenia a chozrasčotu nejasných. V tomto smere treba zvýšiť nároky na vedúcich riadiacich pracovníkov i na úroveň samosprávnych orgánov.

S vyšším stupňom zabezpečovania výrobných úloh súvisí aj otázka inovačnej aktivity a kvality priemyslových výrobkov. To sú veľmi aktuálne otázky, pretože dosiahnuté výsledky za rok 1988 ukazujú, že pri stagnácii inovačnej aktivity v priemyslových podnikoch nastal výrazný pokles kvality priemyslových výrobkov. Okrem hlavných príčin pretrvávajúcich nedostatkov, ktoré sa sústreďujú do oblastí nekvalifikovaného riadenia, nedostatkov v organizátorskej práci na všetkých úrovniach a tolerovanie priestupkov proti technologickej a pracovnej disciplíne, tento stav zrejme ovplyvňuje aj vlastný ekonomický mechanizmus, prebiehajúci proces reštrukturalizácie národného hospodárstva, v ktorom riešenie organizačno-personálnych otázok častokrát zatieňuje naliehavosť riešenia výrobných problémov, vrátane inovačnej štruktúry. V súvislosti s diskusiami pri poslaneckých prieskumoch na spomenutú tému vo vybraných štátnych podnikoch sa signalizoval aj ich nezáujem na hodnotení výrobkov, prejavujúci sa neplnením prihlasovacej povinnosti, postihnuteľnej poriadkovým opatrením podľa § 29 zákona o štátnom skúšobníctve. V rade organizácií sa k tomu pridružuje aj fakt, že pracovníci prevádzok a ich nadriadení nie sú hmotne zainteresovaní na akosti produkcie, ešte stále sa viacej hodnotí kvantita ako kvalita. Dôsledky z nekvalitnej výroby pritom majú výrazne negatívny vplyv na ekonomiku podnikov. O nič pozitívnejší stav nie je ani v oblasti schvaľovania výrobkov, tuzemských aj dovážaných. Veľký podiel neschválených výrobkov ukazuje na nedostatočnú pozornosť výrobcov aj dovozcov platným predpisom z hľadiska ich dodržiavania. Napríklad u strojárskych a elektrotechnických výrobkov sú to stále tie isté dôvody, ktoré vedú k neschváleniu výrobkov, a síce nadmerná hlučnosť, vibrácia, nedostatočná energetická účinnosť, zdravotné nedostatky, horlavosť atď. Na tieto skutočnosti poukázali aj poslanecké prieskumy v štátnych podnikoch Slovenská armatúrka Myjava a Dopravné stavby Olomouc, pri prerokúvaní problematiky, súviciacej so znižovaním počtu rizikových pracovísk v rámci plnenia vytýčených sociálnych programov, zameraných na oblasť zlepšovania pracovných podmienok.

Pre posilnenie účinnosti technického rozvoja inovácií i akosti sa prijal už celý rad opatrení, ale výrazný pozitívny prínos sa zatiaľ nezaznamenal.

V súvislosti s prieskumami, uskutočnenými v rámci príprav rokovania dnešnej samostatnej schôdze Snemovne ľudu, v oblasti uplatňovania a rozvíjania medzinárodnej spolupráce by som chcel spomenúť jednu z jej foriem - priame vzťahy hospodárskych organizácií.

V súlade s požiadavkami doby táto forma spolupráce prežíva svoju renesanciu. Je podmienkou intenzifikácie, v ktorej prechod na nový model - priame vzťahy - predstavujú v cieľovej podobe také činnosti, ktoré hospodárske organizácie uskutočňujú v rámci svojej právomoci a zodpovednosti na základe úplného chozrasčotu a vychádzajú z ich ekonomických záujmov. Zmeny, ktoré v poslednom čase prebiehajú v národných hospodárskych mechanizmoch väčšiny štátov RVHP, odstraňujú bariéry, ktoré sa na poli medzinárodnej socialistickej integrácie prejavili negatívne pôsobením zmenených vonkajších podmienok (vývoj vo svetovej ekonomike) a predovšetkým extenzívnym rozvojom. Vytvárajú sa predpoklady pre ich rozvinutie s cieľom získať aj požadované efekty. Ešte sa bude musieť veľa vykonať a vyriešiť tak, aby sa ich súčasný rozvoj nebrzdil nedoriešenými systémovými predpokladmi a faktickým stavom vecných problémov v ekonomike zainteresovaných štátov. Dôkazom pozitív a problémov sú konkrétne skúsenosti napr. zo štátneho podniku Vihorlat Snina, v ktorom je pozitívom zníženie sortimentu v našom štátnom podniku aj u sovietskeho partnera, zvýšenie výroby, jej kvality i technickej úrovne. Problémy sa javia v nejednotnosti noriem, technológii výroby a z toho vyplývajúcej rozdielnej tvorby cien. V štátnom podniku Sigma Olomouc, ktorý má v tejto oblasti spolupráce už dlhoročné tradície, je v súčasných priamych vzťahoch pozitívom vplyv na riešenie otázok organizácie výroby, spočívajúcej v riešení jej technológie na zodpovedajúcej úrovni.

Súdružky a súdruhovia, súčasná priama súčinnosť sa sústreďuje predovšetkým na realizáciu opatrení, zabezpečujúcich zvýšenie produktivity práce, modernizáciu výrob a dokonalejšie využívanie výrobných kapacít. V rámci vytýčených cieľov ide tiež o celý komplex spomenutých oblastí, pozitívne pôsobiacich na procesy intenzifikácie ekonomík. Cieľom postupne prijímaných opatrení je nastolenie cesty k medzinárodnému chozrasčotu, ktorý je základnou podmienkou rozvoja tejto formy medzinárodnej spolupráce.

Z obsahu môjho vystúpenia vyplýva otázka, ktorú by som chcel položiť podpredsedovi vlády a predsedovi SK VTRI s. akademikovi Julišovi. Na základe doterajších skúseností sa ukazuje, napriek všetkým doteraz prijatým opatreniam na príslušných úrovniach, nielen nízka účinnosť technického rozvoja, nízka inovačná aktivita, ale aj nedostatočne dosahovaná úroveň kvality výrobkov. Akými cestami v nových podmienkach nového hospodárskeho mechanizmu sa budú súčasné negatívne javy riešiť? (Čo centrum? Čo podnik?)

Předsedající místopředsedkyně SL E. Železniková: Ďakujem poslancovi Klihovi. Slovo má poslankyňa Vávrová a pripraví sa poslanec Kubát.

Poslankyně D. Vávrová: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, slyšeli jsme dnes z tohoto místa konstatování, že jednou z oblastí, ve které se projevují problémy našeho národního hospodářství, jsou dodavatelsko-odběratelské vztahy. Slyšeli jsme i řadu příčin tohoto stavu i některé průvodní jevy. Dovolte mi, abych se k tomuto problému také vyslovila.

Do nedávna platila představa, že dřívější právní úprava dodavatelsko-odběratelské vztahy příliš svazovala. Přestavbovými zákony byly omezeny zásahy do podnikové ekonomiky. Tím ale vznikla situace, kdy žádný centrální orgán nemá ve své náplni povinnost ovlivňovat vývoj dodavatelsko-odběratelských vztahů a materiálně technické zásobování. Nedostatky dodavatelsko-odběratelských vztahů tedy stále trvají, dokonce se i prohlubují.

V současném období jsme svědky zvláštní situace, která výrazně ovlivňuje úroveň dodavatelsko-odběratelských vztahů. Pokud jde totiž o ekonomické vztahy a vztahy v řízení ekonomiky, nacházejí se tyto ještě v přechodném přípravném období. Prvky starého a nového hospodářského mechanismu působí vedle sebe a do značné míry se vzájemně neutralizují, protože jsou často protikladné. Z toho vyplývá i nejistota a tápání některých organizací při hledání odpovědi na otázku, jak si nyní počínat.

Naproti tomu právní předpisy, které upravují základní ekonomické vztahy včetně vztahů směnných, byly už nově schváleny nebo změněny tak, že v podstatě koncepci nového hospodářského mechanismu, alespoň v současné fázi společenského poznání, vyhovují. Značně byla rozšířena sféra těch dodavatelsko-odběratelských vztahů, které se realizují pouze jako výsledek vůle smluvních stran bez přímého vlivu centra.

Novelou hospodářského zákoníku z loňského roku byl vytvořen v oblasti horizontálních vztahů širší právní prostor pro uplatnění a rozvíjení socialistické podnikavosti státních podniků a ostatních organizací a byla mimo jiné zrušena všeobecná kontraktační povinnost dodavatele. V oblasti vertikálních vztahů byly upraveny poměry mezi orgány hospodářského řízení a hospodářskými organizacemi.

Nedávno vydaným nařízením vlády bylo nově upraveno povinné projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů s platností jen na ty případy, kdy je třeba použít přímých nástrojů řízení k zabezpečení celospolečenských priorit. Zavedlo totiž pouze dva okruhy povinného projednávání. Za prvé u připravovaných jmenovitých úkolů včetně závazných státních zakázek a limitů odběrů a za druhé u dodávek surovin, materiálů, kompletačních výrobků, výkonů a prací nutných ke splnění závazných výstupů státního plánu. Dalo by se říci, a to je právě ta zvláštnost situace, že právo na tomto úseku poněkud předběhlo ekonomiku.

Tyto významné souvislosti je třeba si uvědomit, posuzujeme-li stav dodavatelsko-odběratelských vztahů a působení hospodářských smluv. Hospodářské smlouvy jsou hospodářským zákoníkem označeny jako nástroj k organizování vzájemné spolupráce socialistických organizací. V předlouhé řadě případů však je dodavatelé odmítají uzavřít, popř. berou objednávky jen do nezávazné evidence. Někteří uzavírají hospodářské smlouvy až v průběhu plnění, aby se vyhnuli případné penalizaci za nedodržení lhůt. Poměrně častým jevem je i vynucování nepřiměřených podmínek při jejich uzavírání.

Patři mezi ně i požadování takových závazků na odběrateli, které s předmětem hospodářské smlouvy nesouvisí. Hovořil o tom i první místopředseda vlády ČSSR soudruh Urban ve svém projevu. Pokud jsou hospodářské smlouvy uzavřeny, často se neplní. Z neplnění jsou jen výjimečně vyvozovány důsledky pro tu stranu, která neplnění zavinila. Odběratelé se stále obávají toho, že by je dodavatel v budoucnu znevýhodňoval za to, že vymáhaly majetkovou odpovědnost, zejména majetkové sankce.

Obecně vzato, skutečný hospodářský život se od toho, co je vyjádřeno v hospodářských smlouvách, pokud vůbec organizace přistoupily k jejich uzavření, podstatně liší. Oblast, o které hovořím, je snad všude předmětem velice živých diskusí. Vedle konstatování neutěšeného stavu se hledají cesty, jak řešit problém. Z nich vyplývá názor, že spory o tom zda dodavatelsko-odběratelské vztahy lze lépe uspořádat přímo regulací centra nebo volným působením trhu jsou marné, pokud poptávka ve většině případů převyšuje nabídku. Zatím se nepodařilo tento stav odstranit a asi ho nevyřeší ani zdůraznění smluvních vztahů, protože máme-li něčeho málo, nedostane se na každého.

Asi mylným názorem na příčinu tohoto stavu je negativní zdůrazňování monopolní pozice dodavatele. Pokud si místo jednoho dodavatele představíme dodavatelů pět, situace se nezmění, nebude-li jejich nabídka vcelku vyšší než nabídka monopolisty. Rozdělení velkých podniků na řadu malých, nemůže být proto hlavním krokem k řešení, i když souhlasím s tím, že může vést k větší pružnosti, šíři a proměnlivosti nabídky a podobně.

Cestou k řešení je celkový vývoj ekonomiky od běžné výroby ke specializaci, od nízké kvality k vysoké kvalitě, od ztrát k zisku, od plýtvání k efektivnosti. Plýtváním deficitními materiály je například to, že hmotným bilancováním jsou nedostatkové položky přidělovány podnikům, které jsou ztrátové a bez výhledu. Ty pak čerpají deficitní zdroje, ale svými výrobky žádný deficit neřeší.

Jako příklad z mého volebního obvodu mohu uvést bavlnářské příze, které jsou - hlavně jemné, česané - trvale nedostatkové. Výrobci, tedy u nás například Státní podnik VEBA, je musí prodávat jiným podnikům, které však nemají předpoklady k tomu, zhodnotit je stejně efektivně. Pro VEBU to však znamená bariéru pro rozvoj výroby, vývozu, dodávek na vnitřní trh i zpracovatelské podniky. Tento příklad ukazuje, jak a čím může být také vyvolán deficitní stav.

Reálné zlepšení dodavatelsko-odběratelských vztahů může přinést strukturální přestavba národního hospodářství mezi odvětvími, podniky i uvnitř podniků. Přímé regulační a bilanční zásahy zatím mnohdy směřují k tomu, aby každý měl trochu, ale nikdo dostatek. Poslouchala jsem se zájmem slova místopředsedy vlády soudruha Urbana, a jeho výklad o záměrech vlády v této oblasti pro příští rok. Budou-li tedy záměry, o kterých hovořil, pomáhat k překonání problémů, bude jen dobře.

Soudružky a soudruzi, podělím se s vámi také o námět, týkající se aktivizace úlohy zahraničního obchodu při odstraňování věcných disproporcí uvnitř naší ekonomiky. Je známo, že srovnatelné vyspělé ekonomiky, například Rakousko a Belgie, transformují až 2/3 svého vytvořeného národního důchodu prostřednictvím zahraničního obchodu do těch výrobků, které potřebují. U nás je to jenom 1/3 národního důchodu a chválen je ten, kdo nahradí devizový dovoz domácí výrobou bez ohledu na to, že je třeba dražší, složitější i méně kvalitní. Ukazuje se, že je třeba, aby vznikající nedostatky uvnitř naší ekonomiky byly operativně řešeny dovozem, který pomůže účinně deficitní období překlenout. Pokud například chybí na vnitřním trhu 10 % objemu daného výrobku, spotřebitelé včetně výrobců si vytvářejí zásoby. Důsledkem je disproporce mezí nabídkou a poptávkou zvětšená na 50 i více procent. Příkladů z minulosti i současnosti je dost. Asi by včasný dovoz relativně omezené množství nedostatkových výrobků situaci řešil. Problém je však v tom, že normální, běžné požadavky na dovoz nejsou vyřizovány a devizy jsou nakonec poskytnuty až na tzv. velké problémy, které se však velkými nemusely stát. Každý z vás zná příklady ve svém okolí, zazněly už z různých tribun, čteme je na stránkách novin. Sama uvedu příklad zářivkových trubic a startérů. Léta chyběly v našich textilkách, možná i v jiných podnicích. Po problému je od doby, kdy státní podnik VEBA disponuje svým devizovým účtem. Nakoupil totiž zářivky za devizy od tuzemského výrobce, který je - takto zaplacené - nemusel vyvézt. Je to způsob řešení, na který jsme nebyli zvyklí, ale dnes je normální jako operativní řešení. Bez aktivní role dovozu jako regulátoru vznikající disproporce nelze asi udržet rovnovážnost ekonomiky, protože než naše ekonomika stačí reagovat změnou kapacit, výrobního programu, modernizací, investicemi a pod., může být pozdě a vzniká značná škoda v našem hospodářství. Na tomto úseku je asi úloha centra nenahraditelná a nezbytná.