Průměrná velikost státního
podniku v ČSSR činí zhruba 2100 lidí
- to je přes průměr, který dosahují
ve vyspělých zemích.
Nepodařilo se tedy výrazněji oslabit monopolní
postavení podniků zejména ve strojírenství
a stavebnictví, i když je známo, že ve
světě jsou aktivnější a operativnější
menší podnikové kolektivy. Musím ovšem
dodat, že svět směřuje v současné
době finančně k větším
seskupením, koncernům, ale v organizaci výroby
jde cestou větší decentralizace. Tento trend
musíme mít na zřeteli. Dokazují nám
to i u nás značně aktivní a
výrobkově přizpůsobivá výrobní
družstva, která reagují na trh pohotověji.
Také se nám v podstatě nepodařilo
výrazněji propojit podniky vzájemně
se doplňující, do kombinátní
formy organizace, kde odpadají složité odběratelsko-dodavatelské
vztahy. K tomuto je třeba do budoucna vytvářet
vhodné ekonomické předpoklady.
Naším cílem musí být postupně
otevírat ekonomiku světu tak, aby trh, ale i světové
ceny, stále více ovlivňovaly chování
našich podniků, staly se kritériem jejich úspěšnosti.
V tomto směru jsou naše velkoobchodní ceny
stále ještě odtrženy od světového
trendu, jsou deformované a bude potřebné
je postupně - možná několika kroky -
rovnat. Tuto skutečnost musí respektovat i konsolidační
programy podniků a směřovat k takovým
parametrům, aby konečné výrobky byly
technicky i cenově ve světě konkurenčně
schopné.
Zrušení středních článků
řízení klade mnohem vyšší
požadavky na řízení státních
podniků z centra, zejména ze strany zakladatelů.
Už tady byla o tom řeč. Ukazuje se, že
ne všechny resorty jsou dostatečně připraveny
na nové pojetí práce.
V procesu přestavby organizačních struktur
se ukázalo, že zákon o státním
podniku nepokrývá plně potřebnou různorodost
organizací, a proto v několika případech
se přistoupilo k ověřování
"sdruženého podniku s právní subjektivitou".
Nový přístup byl také zaujat u malých
organizací do 100 pracovníků, kde umožňujeme
výrazné zjednodušení předpisů
o jejich hospodaření.
Soudružky a soudruzi poslanci, uskutečnění
přestavby si také vyžaduje výrazné
úpravy v oblasti pracovního práva a hmotné
zainteresovanosti lidí. Jde o jednu z klíčových
oblastí přestavby. K tomu - jak víte - jsme
přijali: nový zákoník práce,
vyhlášku o pružné pracovní době
a výrazně se změní i usměrňování
mzdového vývoje, kde se doporučují
tři formy, jejichž volba bude odvislá na dohodě
zakladatele a podniku.
Tato norma je v současné době ve stádiu
posuzování. Na poradě všech tří
vlád jsme otevřeně řekli, že
regulace mzdového vývoje představuje obtížný,
ale nezbytný prvek v naší soustavě.
Obtížný v tom, že nesmí potlačovat
motivaci lidí na straně jedné, a nezbytný
v tom, že musí čelit inflačním
tendencím, které jsou značné. Tady
musí tedy centrum k této věci přistupovat
citlivě, s rozmyslem a dobrou přípravou.
Dají se přirozeně očekávat
tlaky celé výrobní sféry po co nejvyšší
volnosti ve mzdách. Budou-li to mzdy zasloužené,
nic proti tomu. Důležité však je. aby
vedení podniků vstoupilo do vlastní diferenciace
mezd a začalo se chovat tak, jak je to ve světě
obvyklé, že dobrý pracovník musí
být lépe placen než ten, který nemá
výkon nebo své úkoly neplní. Značné
rezervy ve mzdách, které se dají využít,
je i počet pracovníků v našich podnicích,
zejména vysoké stavy režijních zaměstnanců
a celé administrativy.
V centru jsme snížili stav direktivně o 30
%. Podniková sféra - chce-li obstát - musí
přijmout filosofii: pracovat s menším počtem
lépe placených lidí. Této cestě
nebrání žádný předpis
ani vyhláška o usměrňování
mzdového vývoje.
Připravuje se také novela zákona o hospodaření
s pracovními silami, kde se řeší otázky
hmotného zajištění občanů
před nástupem do zaměstnání,
mzdového vyrovnání při přechodu
na jinou práci i otázky rekvalifikace, takže
každý, kdo chce pracovat, bude práci mít.
Značným nástrojem posílení
úlohy lidí ve výrobním procesu se
stala socialistická samospráva. Je to významný
demokratizační prvek. Samosprávy neexistují
dlouho. Zatím hledají svůj styl práce.
Jejich členy jsou lidé různého vzdělání.
Od vysokoškoláků - techniků až
po dělníky z pracovišť. Zákon o
státním podniku dává radám
značné pravomoci, ale jejich využívání
je zatím slabé.
Pro nás je důležité, aby rady pracovního
kolektivu
- nepreferovaly krátkodobé (operativní) cíle
podniků,
- aby nepřevládal jen sociální pohled
na výsledky,
- a aby to byl především kolektiv, který
bude podporovat podnikatelské pojetí práce.
Pokud jde o volby ředitelů - jsou diskuse na toto
téma dostatečně známé a zazněly
i ve zprávě předsedy Sněmovny lidu.
Dnes, kdy jsou v podstatě volby za námi, čeká
nás zvolení jen nevelkého množství
ředitelů nevýrobních organizací,
a to ve dvou termínech: k 1. 1. příštího
a přespříštího roku. Názorů
na to, jak volit či nevolit, je mnoho.
K opakování voleb došlo jen u 6 % podniků.
Skutečnost, že nebyl někde zvolen dlouholetý
ředitel, nelze označovat jen jako nepřipravenost
nebo nevýhodu voleb.
Je otázka, zda by se některé dlouholeté
ředitele podařilo změnit ve funkci, kdyby
se nevolilo.
Ve shodě se stranickými orgány budou všechny
zkušenosti z voleb zhodnoceny a jak řekl generální
tajemník ÚV KSČ soudruh Jakeš na nedávné
poradě vedoucích tajemníků okresních
a krajských výborů strany: "čas
ukáže jak postupovat v budoucnu", po celkovém
zhodnocení.
Soudružky a soudruzi, je všeobecně známo,
že v podmínkách přestavby se výrazně
mění i postavení centra a jeho orgánů.
K tomu byla přijata řada zákonů. Za
základní považujeme především:
- zákon o národohospodářském
plánování,
- novelizovanou vyhlášku o odběratelsko-dodavatelských
vztazích,
- zákon o Státní bance československé.
Dovolte mi v této souvislosti několik poznámek.
Přijetím zákona o národohospodářském
plánování se zásadně mění
formy sestavování státního plánu.
O jaké tři základní změny se
zákon opírá. Dovolím si je připomenout.
1. Plány, které půjdou z centra, směrem
dolů do státních podniků, nebudou
představovat jako dosud rozpis rozsáhlého
počtu objemových ukazatelů, ale budou to
normativy, odvody a finanční, mzdové a měnové
nástroje.
2. Plán půjde z centra jenom jeden - komplexní.
Resorty, především odvětvové,
nedělají a nebudou dělat samostatný
plán pro jednotlivé podniky.
3. Výrazně se mění a v plánování
posiluje postavení státních podniků.
Tohoto momentu si není celá řada podniků
ještě vědoma. V praxi to znamená, že
státní podnik si vypracuje svůj plán
- je povinen dodržet limity a normativy. Nikomu jej zpětně
nepředkládá ke schválení, schvaluje
si jej sám. Pro informaci jej pouze do centra oznamuje.
To je veliká změna, na kterou se musíme připravit.
Skončí zakrývání rezerv, boj
s nízkými plány a nebojím se říci,
že podnikům začnou starosti. Měly by
sestavovat plán tak, aby zajistily potřeby trhu
a samofinancování, které váže
výdělky pro své pracovníky.
Na tuto změnu v přístupu a myšlení
nejsme dostatečně připraveni. Ani v centru,
ani v podnicích.
Připomínám je proto, že by měla
skončit praxe požadavků a začít
doba mobilizace rezerv a hledání cest, jak lépe,
kvalitněji a laciněji vyrábět a jak
se rozvíjet. První léta budou složitá,
ale měl by to být krok kupředu.
Z tohoto hlediska, i když ještě podniky nepracují
v nových podmínkách, nejsme spokojeni s dosavadními
postoji centrálních orgánů, kdy se
nelze smiřovat s tím, že v resortech přetrvává
stará podpora neoprávněných požadavků,
zejména počínaje investicemi a konče
požadavky na dotace.
Musím k tomu dodat, že stejně po staru se chová
zhruba polovina státních podniků, kde existuje
stále málo náročné prostředí
a velká setrvačnost, a kde se nové postoje
projevují zatím jen ojediněle. Návrhy
plánů na rok 1990 jsou toho dokladem.
Pokud jde o odběratelsko-dodavatelské vztahy v nových
podmínkách, kdy existuje nerovnovážný
stav naší ekonomiky a z toho plynoucí nebezpečí,
nařídila vláda určitý rozsah
povinného projednávání odběratelsko-dodavatelských
vztahů.
Přesto, že tomu tak je, jsou a budou odběratelsko-dodavatelské
vztahy roku 1990 značně volnější
než kdykoliv dříve. Z původních
800 bilancí jsme dnes na 200 rozhodujících.
Jaké se zde projevují tendence? V průzkumu
se nám to jednoznačně prokázalo.
1. Při uzavírání smluv se již
nyní v některých podnicích taktizuje;
čeká se, co bude závazné a co ne.
Ne všichni si uvědomují reciprocitu dodávek
a jejich vzájemnou provázanost.
2. Ve značném rozsahu výrobci vyžadují
devizovou účast odběratelů. Požadavky
jsou v tomto směru neúměrné a někdy
neseriózní.
3. Projevuje se snaha vypouštět z výrobního
programu neefektivní sortiment. Už tady byla o tom
řeč. To je logická snaha, ale nelze ji řešit
bez odběratelů a okamžitě.
4. Podniky na jedné straně požadují
od centra zajistit vstupy a na druhé straně považují
ukládání jmenovitých úkolů
za omezení svých pravomocí a chtějí
mít co největší volnost ve výstupech,
a to je také nelogické chování.
Očekáváme, že odběratelsko-dodavatelské
vztahy budou v příštím roce nejvíce
diskutovanými otázkami. Jde o to, aby nám
nebrzdily výrobu a nerozkládaly vnitřní
trh.
Rozhodující úlohu při tlumení
těchto negativních tendencí musí sehrávat
zakladatelé.
V praxi to znamená
- dbát na to, aby podniky neutíkaly od svého
výrobního programu, ale aby jej rozvíjely,
modernizovaly a zlevňovaly. Musí pružně
reagovat na potřeby svých odběratelů
i dodavatelů, jinak soutěžní trh nevybudujeme,
- dbát na to, aby se mezi podniky všude vzájemně
seriózně jednalo. Pryč jsou doby, kdy se
odběratelsko-dodavatelské vztahy vyřizovaly
písemně, nebo kdy se řešily bilančně
v centru. Administrativně direktivní nástroje,
na které jsme byli zvyklí, nebudeme mít k
dispozici.
Naše poslání musíme vidět v tom
- naučit podniky vzájemně
- seriózně jednat a,
- vzájemně se chápat, opustit platformu "my
dole a vy nahoře, my v podnicích a vy v centru."
- a tam, kde to nepůjde, bude třeba přitlačit
i na morální postoje vedoucích pracovníků,
které jsme do těchto funkcí doporučovali.
Pokud jde o zákon o Státní bance československé,
lze říci, že banky se stanou významným
článkem v podnikání a motivování
podniků, ale také strážcem efektivního
počínání a rozhodování.
Průzkum, který jsme si ve státních
podnicích udělali, napovídá, že
v přístupech poboček Státní
banky dochází ke změnám zatím
jen velice pomalu a diferencovaně.
Jsou zde pobočky, které zatím nezměnily
svůj postoj kontrolního a sankčního
orgánu, ale je tady také řada pozitivních
poznatků aktivní finanční politiky,
včetně nabídky služeb.
Podnikatelské chování bankovní sféry
se tedy předpokládá.
Jaká opatření, soudružky a soudruzi
poslanci, ve vztahu ke státním podnikům budou
v nejbližším období schválena a
na jakých se pracuje. Jak víte, Federálnímu
shromáždění byl předložen
návrh zákona o odvodech do státního
rozpočtu, zákon o důchodové dani,
zákon o bankách a spořitelnách a devizový
zákon. Protože tyto zákony budou během
následujících týdnů předmětem
diskuse ve Federálním shromáždění,
nebudu je komentovat.
Stejně tak se připravují další
dokumenty přestavby. Velikou důležitost přisuzujeme
pravidlům usměrňování ekonomiky.
Je to zcela nový prvek zásadního významu
v novém systému řízení. Je
to proto, že v nových podmínkách budou
mít podniky vysokou samostatnost a dlouhodobá pravidla
hospodaření. To na druhé straně vyžaduje,
aby centrum nejen analyzovalo, ale mělo i možnost
reagovat na měnící se podmínky vnější
i vnitřní v době, kdy se vývoj ekonomiky
bude odchylovat od základních záměrů
státního plánu, a to jak v negativním,
tak i v pozitivním směru.
K tomu budou sloužit pravidla usměrňování
ekonomiky. Bude to usměrňování pomocí
cen, úroků, dotací a měnových
kursů. Pravidla jsou zpracována a budou součástí
státního plánu.
Obdobně se pracuje na nových pravidlech finančně
ekonomických nástrojů zahraničního
obchodu, na aktivizaci celního systému, na dlouhodobém
programu snižování dotací, na vyhlášce
o společné podnikové spotřebě
a fondu kulturních a sociálních potřeb
a na vyhlášce o udělování povolení
k zahraničně obchodní činnosti, jejichž
zpoždění soudruh Vedra oprávněně
kritizoval.
Federální vláda posuzuje i stav, postavení
a úlohu jednotného centra.
Základním úkolem národohospodářského
centra je formulovat hlavní cíle rozvoje a koncipovat
jednotnou politiku ve všech oblastech.
Porada všech tří vlád, ke které
došlo zhruba před týdnem, se shodla na tom.
že pří formulování jednotného
centra nejde o žádné změny organizace.
Máme za to, že nutné změny organizace
se provedly a že jsme v etapě, kdy je třeba
organizaci centra stabilizovat a nezpochybňovat.
Řekl jsem již, že centrum snížilo
svůj aparát o 30 %. S dalším snižováním
stavu se v souvislosti s pracemi na jednotném centru nepočítá.
Shodli jsme se na tom, že aparát je třeba stabilizovat,
odborně posilovat a plně jej využívat.
Úkolem nejbližších týdnů
bude formulovat práva a povinnosti všech orgánů
centra, aby do sebe zapadala, respektovala kompetenční
zákon tak, aby mohla federální vláda
i národní vlády plnit úlohu vrcholových
orgánů.
Soudružky a soudruzi, ještě poznámku v
poslední části. Zákon o státním
podniku je především důležitý
pro podnikovou sféru.
Tři měsíce před koncem roku je rozhodující,
aby státní podniky neotálely s přípravou
na svoji práci v nových podmínkách
a začaly myslet, rozhodovat a pracovat v duchu přijatých
požadavků a pravidel. V praxi to znamená vytvořit
si v podniku takové organizační, systémové
a kádrové předpoklady, aby zvládly
vstup do roku 1990 i do 9. pětiletky. Praxe nám
ukazuje zatím značně diferencovaný
přístup. Potvrzují to i zkušenosti ze
zemědělsko-potravinářských
podniků, kde uplatňujeme zásady, jak víte,
od 1. ledna tohoto roku.
Pozitivní je např. skutečnost, že se
projevuje vyšší finanční tlak na
hospodaření v důsledku zdražení
vstupů a zavedení daně z mezd. Začíná
se víc kalkulovat v zemědělských podnicích.
Vidíme na příklad určitý ústup
od výroby, která si vyžaduje více mezd
k výrobě méně pracné. Konkrétně
od výroby cukrovky, brambor, lnu a zeleniny, k pěstování
obilovin a řepky. Obdobně se někde projevil
menší zájem o chov skotu a ovcí, a stoupá
naopak nabídka jatečných prasat a drůbeže.
To jsou tendence.
Vidíme tedy, že výrobní základna
reaguje na podmínky a pravidla, i když jde jenom o
první poznatky, které nelze vůbec generalizovat.
Průzkum v zemědělských podnicích
však současně ukázal, že informovanost
o pravidlech je celkově opožděná a v
průměru malá. Obdobně se projevuje
setrvačnost v myšlení řídících
pracovníků a snaha řešit dopady stále
postaru.
Uvádím to proto, že pomalá aplikace
pravidel do rozhodování a malá informovanost
podnikové sféry se vyskytuje prakticky všude
a je nebezpečí, že se nám bude opakovat
i v oblasti průmyslu. Tomu musíme zabránit.
Často se setkáváme s názorem, nejčastěji
u dělníků, ale i středních
techniků, že o přestavbě jenom mluvíme,
ale nic pro ni konkrétně neděláme.
Každý samozřejmě toto tvrzení
opírá o praktické zkušenosti ze svého
závodu a ze svého pracoviště. Tyto odpovědi
či názory jsou důkazem toho, že vedení
podniku či závodu dosud nepropracovalo a nedovedlo
zásady samofinancování na jednotlivá
hospodářská střediska, pracoviště
a jednotlivce.