Súdružky a súdruhovia, prameňom pre
zhrnutie týchto niekoľkých faktov mi boli výsledky
poslaneckých prieskumov, najmä Výboru pre poľnohospodárstvo
a výživu Federálneho zhromaždenia. Mnohé
som konfrontovala na závodoch a VHJ potravinárskeho
priemyslu i na Federálnom ministerstve poľnohospodárstva
a výživy.
Možno usúdiť, že ide o zhodu názorov
najmä v tom, že je nutné akútne riešiť
potreby potravinárskeho priemyslu a koncepčne riešiť
jeho budúcu existenciu všetkými účastníkmi
jeho modernizácie a investičného procesu.
Túto záverečnú myšlienku nech
podporí i obsah rokovania sobotňajšej porady
na ÚV KSSZ o Potravinovom programe, lebo jej konštatovania
i východiská majú v mnohom analógiu
i pre naše podmienky v Československu.
Je to základný moment, ktorý umožní
plniť strategickú úlohu poľnohospodársko-potravinárskeho
komplexu, t. j. zhodnocovanie poľnohospodárskej suroviny,
zvyšovanie kvality, rozširovanie sortimentu a zvyšovanie
efektívnosti výroby.
Pracujúci v týchto odvetviach boli vždy nositeľmi
tradícií statočnej práce, ale nadchádza
obdobie, kedy už nevystačíme len s dobrou agitáciou
a nabádaním ľudí k iniciatíve.
Vytvorenie reálnych podmienok práce je predpokladom
k očakávaniu dobrých výsledkov výrobcov
potravín a spokojnosti spotrebiteľov.
Předsedající místopředseda
SL A. Hůla: Děkuji soudružce Železnikové.
Slovo má poslanec Fanta. Připraví se poslanec
Flídr.
Poslanec L. Fanta: Vážený soudruhu předsedo,
vážené soudružky a soudruzi poslanci,
dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou v současné
době jednou z nejvíce problémových
oblastí našeho národního hospodářství,
a tím i jedním z hlavních problémů
našeho dalšího hospodářského
rozvoje. Potvrdil to i provedený poslanecký průzkum
dodržování zákonnosti a kázně
v těchto vztazích, který provedli poslanci
Sněmovny lidu ve vybraných organizacích resortu
strojírenství a elektrotechnického průmyslu.
Tento průzkum ukázal, že se při realizaci
právní úpravy dodavatelsko-odběratelských
vztahů, ale i v samotné právní úpravě
těchto vztahů, projevují sice problémy
a nedostatky, ale základem problémů je především
nevyváženost zdrojů, ekonomická převaha
dodavatele nad odběratelem. Nízká úroveň
dodavatelsko-odběratelských vztahů se projevuje
negativně i v zabezpečování kvality
dodávek, přičemž jako stát s
vysokým podílem exportu jsme na kvalitě svých
výrobků přímo existenčně
závislí. Upevnění disciplíny
v dodavatelskoodběratelských vztazích je
proto bezesporu prvořadým úkolem v oblasti
hospodářsko-právních vztahů.
Při průzkumu bylo zjištěno, že
se v této oblasti projevují nedostatky, které
lze stručně charakterizovat takto:
Organizace neprovádějí v potřebné
míře průzkum vzájemných potřeb
a možností jejich zabezpečení, spolupráce
organizací v zájmu kvalitního a bezproblémového
uspokojování budoucích potřeb je nedostatečná,
příslušná právní ustanovení
o spolupráci se nevyužívají.
Projednávání dodavatelsko-odběratelských
vztahů je v řadě případů
formální, často v důsledku nejednotnosti
a nereálnosti stanovených termínů
nejsou dodavatelsko-odběratelské vztahy projednány
vůbec. Projednání dodavatelsko-odběratelských
vztahů je také mnohdy nedostatečným
podkladem pro uzavření hospodářských
smluv z hlediska sortimentu dodávek. Potíže
působí opakované projednávání
dodavatelsko-odběratelských vztahů v důsledku
neznalosti podkladů státního plánu.
Dodavatelsko-odběratelské vztahy neplní svoji
funkci pokud jde o dlouhodobější dodávky.
Dodavatelé nejsou většinou dostatečně
zainteresováni na řádném projednávání
a smluvním zabezpečení svých dodávek.
Někteří z nich odmítají uzavírat
hospodářské smlouvy, a to i v případě
dodávek, u nichž byly dodavatelsko-odběratelské
vztahy projednány bez rozporu. Dodavatelé také
často nedodržují dohodnuté termíny
plnění dodávek.
Příčinou nízké autority hospodářských
smluv je také příliš velký počet
plánovacích aktů, které mají
prioritu před dohodami sjednávanými v hospodářských
smlouvách a které zakládají povinnost
uzavřít hospodářské smlouvy
i v případech, kdy dodavatel nemá pro splnění
reálné předpoklady, a které v četných
případech nezajišťují oprávněné
potřeby odběratelů.
Při projednávání dodavatelsko-odběratelských
vztahů odběratelé stále více
projevují zájem o stroje a přístroje
špičkových parametrů, s nízkou
energetickou náročností, vysokou technickou
úrovní a spolehlivostí, takže v rámci
těchto jednání jsou často řešeny
i otázky technického rozvoje a inovací dodávaných
výrobků. U technických novinek jsou velkým
problémem časté skluzy při zařazování
inovací do výroby.
Nejsou ojedinělé případy, kdy dodavatelé
odmítají uzavřít hospodářské
smlouvy i tam, kde byly dodavatelsko-odběratelské
vztahy projednány bez rozporu, v obavě, že
jim nadřízené orgány uloží
další úkoly. Téměř každoročně
jsou podniky nuceny na základě dodatečných
zásahů nadřízených orgánů
hospodářského řízení
projednávat materiálové a subdodávkové
zabezpečení úkolů mimo již uzavřené
protokoly o dodavatelsko-odběratelských vztazích.
Při zcela vyčerpaných kapacitách se
tyto zásahy řeší změnou dodacích
lhůt v uzavřených hospodářských
smlouvách s jinými, neprioritními dodavateli
(pokud s tím souhlasí), často však
zůstávají hospodářské
smlouvy nesplněny nebo jsou plněny opožděně.
Pokud jde o vliv hmotných bilancí na utváření
dodavatelsko-odběratelských vztahů, zjištěné
poznatky ukazují, že tyto bilance plní svou
roli pouze tehdy, jsou-li vydány v potřebném
předstihu, to je před příslušným
rokem, v němž mají být dodávky
realizovány. Pokud k tomu dochází až
v průběhu roku, kdy se má již vyrábět,
hmotné bilance již nemohou plnit svoji úlohu
s žádoucí účinností. Jsou
tu ovšem ještě některé další
nedostatky.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, dlouhodobé
průzkumy a zkušenosti orgánů hospodářské
arbitráže i poslanecké průzkumy prokázaly,
že základ potíží vznikajících
v hospodářských závazkových
vztazích a tedy i ve smluvní kázni mají
svůj původ v nedostatečné vyváženosti
zdrojů a potřeb, kterou způsobuje především
skutečnost, že disponibilní zdroje nejsou využívány
s dostatečnou efektivností. Stávající
hospodářský mechanismus nebyl s to tento
trend překonat. Převyšující poptávka
odběratelů se setkává s ekonomickým
nezájmem dodavatelů o získání
zakázek, který je dán i tím, že
dodavatelé mají možnost dosáhnout plnění
stanovených ukazatelů plánu, aniž se
zavázali k dodávkám v rozsahu a za podmínek
výhodných pro odběratele a mnohdy dokonce
aniž by závazky z uzavřených smluv splnili.
Tyto skutečnosti se projevují i v oblasti strojírenské
produkce a elektrotechnického průmyslu.
Z hlediska zásad přebudování hospodářského
mechanismu ČSSR je k dosažení zásadního
obratu ve smluvních vztazích socialistických
organizací podle výsledků poslaneckých
průzkumů nezbytné:
- v oblasti plánování učinit základnou
pro formování dodavatelsko-odběratelských
vztahů střednědobý plán, který
bude v dostatečné míře zabezpečovat
i podmínky vzájemné kooperace, k nimž
dochází mezi organizacemi federálního
ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství,
federálního ministerstva všeobecného
strojírenství a federálního ministerstva
elektrotechnického průmyslu, a to tak, aby při
omezení podílu direktivně ukládaných
úkolů na nezbytnou míru skýtal dostatek
prostoru pro iniciativní rozhodování organizací,
- nalézt řešení, které zabezpečí,
že se na hospodářských výsledcích
dodavatelů včetně odměn jejich pracovníků
výrazně projeví, jak zabezpečují
potřeby svých odběratelů a tím
i potřeby společnosti včetně uplatnění
hodnocení podle plnění hospodářských
smluv,
- dosáhnout zkrácení dlouhých objednacích
lhůt, zejména u strojírenských
výrobků, a to tak, aby tyto lhůty vyjadřovaly
pouze dobu nutnou k bezprostřední přípravě
výroby, k výrobě a expedici a nikoli i lhůty
pro opatřování poddodávek,
- omezit dodatečné zásahy a mimořádná
opatření ze strany nadřízených
orgánů na nezbytnou míru a zároveň
řešit otázku odpovědnosti nadřízených
orgánů za případnou škodu způsobenou
organizaci takovým opatřením, jímž
byl porušen právní předpis,
- stanovit povinnost úplné a přehledné
evidence došlých objednávek a poptávek,
upravit povinnost dodavatele pro případ, kdy nepřijme
ve stanovené lhůtě odběratelskou objednávku
nebo nepředloží odběrateli návrh
smlouvy na základě jeho poptávky,
- vytvořit zábrany negativnímu působení
tzv. bezesmluvních dodávek tak, aby ve všech
případech, kdy ekonomicky jde o dodávku,
nesl dodavatel plnou záruční odpovědnost
za vady dodávky i za škodu způsobenou vadným
plněním,
- dále zvýšit účinnost majetkových
sankcí jejich promítnutím do hospodaření
podniků a do hmotné zainteresovanosti pracujících
v odpovídající míře.
Při hledání cesty z této současné
nedobré situace v oblasti dodavatelsko-odběratelských
vztahů si mnozí slibují řešení
od připravovaného zákona o státním
podniku. Myslím, že tento zákon nepřinese
zásadní převrat v oblasti dodavatelsko-odběratelských
vztahů. On pouze může vytvořit podmínky
pro to, aby lépe a komplexněji, bez omezujících
vlivů, mohly fungovat ekonomické zákony.
Ty budou tím ukazatelem schopnosti, kvalifikovanosti, účelnosti
i hospodárnosti v rozhodovacím procesu řízení
jednotlivých podniků i podnikových útvarů.
Často se vychází z představ, že
vyřešení základních předpokladů
pro ekonomickou rovnováhu v národním hospodářství
vyřeší i současné nepříznivé
tendence v dodavatelsko-odběratelských vztazích.
Je nesporné, že náročné klima
získávání finančních
prostředků a tedy dosažení vyšší
míry souladu hodnotových a hmotných vztahů
pozitivně ovlivní formování dodavatelsko-odběratelských
vztahů. Nevyřeší ovšem řadu
dnešních příčin vzniků
dílčích, tzv. sortimentních nedostatků
v dodavatelsko-odběratelských vztazích, dokonce
je může ještě zintenzívnit.
Smysl a cíl nového myšlení v ekonomice,
konkrétně pak v oblasti dodavatelsko-odběratelských
vztahů, spatřuji v překonání
zlozvyků raději se předzásobit, než
mít problémy se sháněním nedostatkových
druhů, raději hospodářskou smlouvu
neuzavřít, protože pak budu muset odebrat i
to, co dnes již nepotřebuji, ale když mi bude
chybět, tak vždycky něco seženu.
Pro dodavatele pak musí být ekonomicky výhodnější
plnit své závazky vůči odběratelům
jeho výrobků, prací a služeb. Vždyť
plynule, bez výkyvů způsobených chybějícím
materiálem, polotovary, náhradními díly,
fungující ekonomika, produkující konečné
výrobky plně srovnatelné se světovou
špičkou, je smyslem přestavby ekonomiky nejen
československé, ale i ostatních ekonomik
zemí Rady vzájemné hospodářské
pomoci.
Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, tak jako
v jiných orgánech a organizacích, i u
nás v Československé straně socialistické
vrcholí práce na formulaci stanovisek a námětů
k návrhu zákona o státním podniku,
jakož i k návrhu zákona o zemědělském
družstevnictví a k návrhu zákona o výrobním,
spotřebním a bytovém družstevnictví.
Jejich přijetí bude velkým počinem.
Samo o sobě však nemůže vnést náhlý
a okamžitý jas a přehled do dodavatelsko-odběratelských
vztahů. K tomu je zapotřebí dalších
opatření. O některých jsem hovořil.
Jsme přesvědčeni, že přijetí
nových zákonů vytvoří nezbytné
psychologické klima novosti, soutěživosti,
iniciativy a odpovědnosti, klima tak nezbytné k
tomu, abychom mohli přestat hovořit o dodavatelsko-odběratelských
vztazích jako o chronickém neduhu naší
ekonomiky.
Předsedající místopředseda
SL A. Hůla: Děkuji poslanci Fantovi.
Slovo má poslanec Flídr, připraví
se poslanec Matyáš.
Poslanec Flídr: Soudružky a soudruzi, tak jak
postupně pronikají do podvědomí lidí
zásady přebudování ekonomického
mechanismu - a tyto otázky se stále bezprostředněji
dotýkají každého z nás - vystupují
do popředí problémy související
s rostoucí úlohou hodnotových vztahů.
Vždyť i dnes projednávaná problematika
strojírenství a elektrotechnického průmyslu
nachází svůj výraz ve významném
podílu na tvorbě zdrojů pro státní
rozpočet, kde jen za odvětví všeobecného
strojírenství má být v roce 1987 odvedeno
35 mld. Kčs.
Rok od roku se však ukazuje, že tvorba těchto
zdrojů je stále nesnadnější,
že je provázena mnoha problémy, ať již
objektivního nebo subjektivního charakteru. Jde
například o problematiku efektivnosti reprodukce
výrobních fondů jako celku, tj. investic,
základních prostředků a zásob,
ve kterých je nejen strojírenství, ale celá
naše ekonomika v porovnání se světovým
hospodářství ve svém účinku
a využití podstatně nižší.
Existuje ovšem celá řada dalších
problémů, které jsou příčinou
toho, že především vlastní efektivnost
strojírenské výroby v posledním období
citelně klesá a ovlivňuje negativně
i plnění plánovaných úkolů.
Poslanecký průzkum ukázal na nízké
využívání výrobních kapacit,
kdy například v Bratislavských automobilových
závodech klesly výkony na 100 Kčs základních
prostředků ze 74 Kčs v roce 1981 na 50 Kčs
v roce 1985.
Dalším závažným poznatkem, jak
se zde již zmínil i poslanec Tichý, je zastaralá
výrobní základna, spojená s nízkou
technickou úrovní výroby, produktivitou práce
a s nízkými technicko-ekonomickými parametry
výrobků. Co lze očekávat od výrobní
základny Agrozetu Prostějov, vykazující
průměrné stáří 23 roky?
Avšak ani využití stávajících
výrobních prostředků není uspokojivé,
o čemž svědčí neustále
klesající, v nejlepším případě
stagnující směnnost ve strojírenských
resortech.
Všechny tyto a další nedostatky mají krajně
negativní dopady na ekonomickou rovnováhu, růst
a strukturu užití národního důchodu,
na úroveň nákladů výroby, na
ceny a spolu s neuspokojivou kvalitou výrobků také
na konkurenční schopnost vývozců na
stále náročnějších zahraničních
trzích.
Křižovatkou všech problémů v hodnotové
i věcné sféře společenské
výroby jsou nakonec ceny. jejichž vzájemná
relace i vztah k nákladovosti výroby se v podmínkách
samofinancování stanou jedním z nejdůležitějších
nástrojů ekonomického řízení.
Jaké jsou však současné podmínky
k využití stimulační úlohy cen
v prosazování náročných požadavků
na kvalitu a technickoekonomickou úroveň výrobků.
Pro rozhodující část strojírenské
produkce platí povinnost stanovit cenové limity
nových výrobků již před zahájením
jejich vývoje. Podle těchto cenových limitů
je posuzována efektivnost zamýšlené
investice a odběratelé je promítají
do svých plánovaných kalkulací. Dosavadní
metodika se opírá v zásadě o tři
možné způsoby tvorby velkoobchodní ceny.
Jak jsem si mohl ověřit na konkrétních
příkladech v mém volebním obvodě,
žádná neplní v dostatečné
míře svoji stimulační funkci. Limit
pro nový výrobek u nákladového typu
je stanoven v průměru 2-3 roky před zahájením
výroby a při jeho zpřesňování
lze uplatnit v podstatě jen jeho snížení.
Proto výrobce má zájem na jeho maximální
výši bez vazby na konkrétní vlastnosti
výrobku a odběratel jen nezúčastněně
registruje jeho výši ve svých nákladech.
Metoda porovnání zahraničních cenových
relací s relacemi velkoobchodních cen srovnatelných
výrobků umožňuje zase opakovat nedostatky
předchozího stanovení velkoobchodní
ceny bez žádoucí stimulace.
Aplikace dosažitelné ceny při vývozu
je relativně nejobjektivnější. Stimulační
vliv je však silně zeslabován uplatňováním
vyhlášky FCÚ č. 113/1985 Sb. - §
9, podle které je velkoobchodní cena na základě
potvrzení podniku zahraničního obchodu upravena
podle rozdílového ukazatele dosaženého
v předchozím roce. Vzniká tak paradoxní
situace, kdy je znevýhodňován výrobce
s trvale vysokou efektivností vývozu. Za příklad
mohou posloužit výrobky k. p. TOS Svitavy, například
u čtyřstranné frézky FWC 50 s návrhem
velkoobchodní ceny 175 tis. Kčs a vývozní
cenou 303 tis. Kčs, nebo u poloautomatické
pásové brusky BWP 23 s návrhem velkoobchodní
ceny 195 tis. Kčs a dosažitelnou cenou při
vývozu 320 tis. Kčs.
Ani cenová zvýhodnění, případně
srážky vyplývající z uplatňování
zákona o státním zkušebnictví
nemohou samy o sobě v potřebné míře
zabezpečit stimulaci na kvalitu a technickou úroveň
výroby, protože nemohou respektovat vztahy mezi dodavatelem
a odběratelem v jednotlivých konkrétních
případech. V tomto směru je třeba
především vytvořit podmínky na
vlastním trhu tak, aby se mohl prosadit zájem odběratele.
Stručně řečeno: vytvořit nadbytek
zboží na trhu a využít působení
konkurenčních výrobců.
Předpokládám proto, že připravovaná
přestavba velkoobchodních cen bude vycházet
z kritické analýzy některých stránek
negativního působení dosavadní tvorby
cen. Na jedné straně je nutno posílit ekonomickou
jistotu podniků stanovením objektivních dlouhodobě
platných pravidel cenové tvorby. Samozřejmě
při zabezpečení plynulé aktualizace
podle dalšího vývoje ekonomických vztahů,
zejména vůči zahraničí. Současně
však je nutno chránit odběratele před
libovolným zvyšováním cen, zejména
ze strany monopolních výrobců.
Proto doporučuji zvážit možnost stanovení
konkrétních cen ve dvou etapách. Velkoobchodní
ceny nových výrobků z ověřovacích
sérií a z prvních dvou let opakované
výroby stanovovat dohodou dodavatele s odběratelem.
Nesmí však narušovat principy státní
cenové politiky, stanovené obecně Federálním
cenovým úřadem. Po dvou letech výroby
by výrobce byl povinen navrhnout novou cenu podle platných
cenových předpisů, ale již bez stimulačních
příplatků.
To by výrazně podpořilo zájem podniků
na zavádění nových progresívnějších
výrobků. Přitom výrobce by měl
vyšší stupeň jistoty, že se mu vrátí
vynaložené náklady, a to vše se souhlasem
odběratele. Důležitým přínosem
by bylo zjednodušení dnešní rozsáhlé
administrativy spojené s cenovou tvorbou. Stanovení
ceny po dvou letech výroby by zohlednilo i získané
zkušenosti jak výrovně technického,
tak odbytového charakteru.
Soudružky a soudruzi, v systému samofinancování
budou hrát finanční a ekonomické nástroje
rozhodující roli při řízení
celé ekonomiky. Chtěl bych upozornit na jeden poznatek,
se kterým jsem se setkal při rozboru situace v TOS
Svitavy. U hlavního výrobního oboru, tj.
u dřevoobráběcích strojů, jsou
zahraniční ceny vyšší v průměru
o 80 % proti tuzemské velkoobchodní ceně.
To je samozřejmě velice pozitivní. Ale v
podmínkách samofinancování takový
stav bude všeobecně vyvolávat tlak na neúměrné
zvyšování exportu na úkor dodávek
do tuzemska. Na druhé straně obvykle vyšší
úroveň cen dovozních surovin a materiálu
preferuje dodávky tuzemských výrobců
a nevytváří podmínky pro zvýšený
tlak na inovace s využitím demonopolizace a kooperace
v rámci RVHP.
Na těchto několika příkladech jsem
chtěl ukázat, že ceny jsou jedním z
důležitých nástrojů v soustavě
řízení, ale mohou se uplatňovat pouze
v klimatu celého hospodářského mechanismu.
Samy o sobě nemohou vyvolat žádoucí
komplexní účinky v prosazování
intenzifikace. Proto i připravovaná přestavba
velkoobchodních cen zůstává pouze
jedním z výchozích předpokladů
přestavby ekonomického mechanismu. Rozhodujícím
kritériem bude vždy a ve všech případech
kritérium konečného efektu. Tím se
postupně vytvoří podmínky pro hospodářskou
činnost podniků na základě socialistické
podnikavosti a podle potřeb socialistické společnosti.
Předsedající místopředseda
SL A. Hůla: Děkuji poslanci Flídrovi,
slovo má poslanec Matyáš, připraví
se poslankyně Freiová.
Poslanec J. Matyáš: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci,
nezastupitelné místo v zabezpečování
moderní techniky pro ozbrojené složky má
československý průmysl a v něm zejména
resorty všeobecného strojírenství a
elektrotechnický průmysl.