Výroba traktorů má v našem státě
bohatou tradici. Značka Zetor je uznávanou značkou
u nás i v zahraničí. Průzkum v našem
největším podniku Zetor Brno prokázal,
že inovační proces probíhá na
solidní úrovni a v mnoha ukazatelích se daří
držet krok se světem. Například měrná
spotřeba pohonných hmot u inovovaných
typů klesá a může se klidně měřit
s mnohými renomovanými značkami světa.
I veletrh v Brně prokázal, že soudruzi usilovně
pracují na širším využití
vhodného měřícího ústrojí
pohonných hmot tak, abychom v provozu mohli jednoduchým
způsobem porovnávat spotřebu nafty na jednotlivé
operace a provádět včas potřebná
technická i technologická opatření.
Věříme proto, že tento úkol bude
ke spokojenosti zemědělců i ostatních
brzy plně dořešen a že bude i cenově
dostupný a hlavně, že bude brzy na trhu.
Hodně se hovoří o vhodnosti pneumatik na
traktorech, ale i na nákladních autech a ostatních
mechanismech pro polní práce v souvislosti s rostoucí
devastací půdy. Jde o velmi závažný
problém celosvětového charakteru, který
je v našich podmínkách znásoben nedostatečným
organickým hnojením v minulosti, využíváním
těžké mechanizace ve velkém rozsahu,
ale i konstrukcí stále těžších
strojů pro mnohé operace.
Vedoucí pracovníci v Brně nemohli dát
odpověď na tuto otázku, protože jde o
výrobu jiného resortu. Přimlouvám
se, aby i v tomto směru se konečně "ledy
pohnuly" dopředu. Správně se soudruzi
v Zetoru zamýšlejí nad problematikou zvyšování
pojezdové rychlosti traktorů, agregaci přívěsů.
Na náš dotaz, co by potřebovali nejvíce,
zněla jednoznačně odpověď: naplňovat
usnesení vlády Československé socialistické
republiky a České socialistické republiky
z let 1976, 1978, 1981 o dalším rozvoji podniku a
výrobě traktoru unifikované řady III.
Podle těchto usnesení měla sériová
výroba této řady naběhnout již
v roce 1986. Podle závěru průzkumu a informací
generální ředitelství Agrozetu možno
očekávat první výrobky v příštím
roce a sériovou výrobu až v roce 1991.
Nezapomeňme, že svět kráčí
rychle dopředu a chceme-li držet krok v zájmu
rozvoje našeho zemědělství i exportu
traktorů, je nutné dále se neusnášet,
ale plnit to, co bylo již usneseno.
K ostatním zemědělským strojům
na základě průzkumu chci říci,
že vypracovaná Soustava zemědělských
strojů se realizuje v mnoha položkách pomalu,
na nízké technické úrovni, bez možnosti
konkurence se světem. U mnoha strojů jednoznačně
stále převládá nadvláda výrobce
nad spotřebitelem a držíce se zkušenosti
"lepší něco než nic" jsme v
provozu nuceni kupovat stroje a technologie, které nevyhovují
současným požadavkům a trendům.
Základním úkonem v zemědělství
je zasetí. Na veletrzích a výstavách
jsou předváděny desítky různých
typů a značek secích strojů na obiloviny,
cukrovku, ale bohužel pro nás nedostupných.
Věřím, že i náš monopolní
výrobce secích strojů obilovin Agrozet Roudnice
na tyto výstavy vysílá zástupce a
že nám brzy nabídne stejně hodnotné
typy na úrovni Amazone a dalších. Kapitolou
samou pro sebe je mechanizace pro pěstování
tradiční plodiny - cukrovky.
Jestliže jsme v úrovni výnosů a výtěžnosti
na jednom z posledních míst v Evropě, je
to z velké části vinou i strojírenství.
Dlouhé roky hovoříme o potřebě
kvalitních secích strojů pro přesný
výsev v dostatečném množství
a do dnešního dne tento nedostatek není v zemědělství
dořešen. Ano, něco dovážíme
ze zahraničí, pochopením JRD Cífer
a některých dalších přidružených
výrob JZD se vyrábějí v menším
množství sečky typu Becker, ale těch
je stále málo. Každý zemědělský
podnik nemá možnost devizového krytí
a výroba kvalitního secího stroje československé
výroby je stále jen ve slibech. Obracím se
se žádostí na zainteresované instituce
i osoby, aby tato již trapná záležitost
byla co nejdříve dořešena. Nechci zde
rozvádět problémy se sklizňovou technikou
pro cukrovku, o které se stále diskutuje, ale bez
podstatného výsledku. Jsem toho názoru, že
řešení tohoto problému by se mělo
stát taktéž poučením pro naše
odborníky a odpovědné pracovníky.
V praxi chybí kompletní technologické linky
pro sklizeň řepy ke krmným účelům.
Velmi náročným úsekem zemědělství
je sklizeň slámy, a to i z hlediska dalších
následných operací a správné
agrotechniky. Když jsem jel dnes vlakem, viděl jsem
u nás na některých polích ještě
nesklizenou slámu.
Ke sklizni se dnes používají v Československu
různé technologie méně či více
vhodné. Náš podnik vlastní první
rok lis na obří balíky typu Heston 4800.
Tato technologie je v prvé řadě výkonná
a navíc doslova přinutí nás veškeré
práce plně mechanizovat. Zamýšlíme
se po zkušenostech z letošního roku, proč
například v rámci RVHP nebyla již dříve
zakoupena licence této nebo obdobné technologie,
nebo nebyl vyvinut obdobný mechanismus, který by
s úspěchem mohl pracovat doslova od Černého
moře až k Baltu. Před třemi lety nás
soudruh ministr Toman informoval, že se vedou jednání
o výrobě těchto lisů v ČSSR,
ale zřejmě náš resort byl na probojování
této koncepce slabý.
V návaznosti na řešení životního
prostředí, kvality potravin i ekonomiky nutno upozornit,
že vážně zaostáváme ve výrobě
kvalitní aplikační techniky pro použití
chemických přípravků v rostlinné
výrobě. Zemědělské podniky
mnohdy odsuzují agrochemická střediska, která
tyto práce většinou provádějí,
za nekvalitní práci. Dokonce je slyšet hlasy,
abychom vrátili veškerou tuto činnost zemědělským
organizacím, ale dosavadní stav techniky, na kterém
je z velké a převážné části
kvalita odvislá, je již neúnosný. V
posledním období na řešení pracuje
například Agropodnik Gottwaldov, jsou navázány
kontakty se známou dánskou firmou. Půjde
o to, aby se řešení tohoto vleklého
problému urychlilo.
Ve světě jde rychle dopředu automatizace
výrobních procesů v živočišné
výrobě. Před několika týdny
jsem měl možnost navštívit zemědělské
podniky v Itálii a tam jsem viděl plně mechanizované
a automatizované výkrmny prasat, kde obsluha celý
proces krmení jen kontrolovala. Velice radikálně
se řeší ve světě u větších
chovů vzduchotechnika, jejíž účinnost
má rozhodující vliv na zdravotní stav,
kvalitu a jakost masa i efektivnost chovu. Musíme uznat,
že v těchto oblastech dlouhodobě zaostáváme,
o automatizaci a využití výpočetní
techniky víc hovoříme než konáme.
Tady očekáváme daleko větší
iniciativu od Agroprojektu a našich výzkumných
pracovišť.
Z hlediska dopadu na životní prostředí,
hlavně spodní vody, musím upozornit na pomalé
a nedokonalé řešení v odstraňování
a využití exkrementů z velkochovu zvířat,
hlavně prasat. Jen díky iniciativě a možno
říci osobní statečnosti bývalého
ředitele závodu Velkovýkrmny Třeboň
soudruha poslance Kalkuse, jeho spolupracovníků
i některých jiných, bylo na tomto jistě
složitém úseku dosaženo dílčích
pozitivních výsledků. Jde však o ojedinělé
případy bez širší návaznosti.
Těmto problémům ze strany zainteresovaných
organizací a pracovníků byla a je věnována
nedostatečná pozornost a všechny těžkosti
a dopady jsou ponechány na bedrech pracovníků
prvovýroby.
Nutno s povděkem konstatovat, že proti minulosti se
zlepšila situace na úseku náhradních
dílů, i když i tady přetrvávají
pro nás provozáře mnohdy těžko
pochopitelné problémy. Uvedu jeden příklad
za všechny: V současném období sklizně
kukuřice na siláž jsou logicky zvýšeny
nároky na opravy všech druhů řezaček
včetně nejrozšířenější
SPZ 35 - Toron, výrobek Agrozetu Prostějov. Některé
součásti a náhradní díly se
dovážejí z Polské lidové republiky.
Potřebovali jsme nutně na statku alespoň
jeden kus nového bubnu. jako náhradní díl.
Pracovníky Agrozetu Olomouc mi bylo řečeno,
že bubny nejsou a nikdo neví, kdy a v jakém
množství budou protože jejich partner z PLR nepokryl
sjednané dohody za 1. čtvrtletí. Nutně
se musím ptát, na jaké úrovni jsou
vzájemné dohody a smlouvy uzavírány,
kdo je uzavírá a kdo za jejich neplnění
odpovídá. Co dělali odpovědní
pracovníci? Spokojili se celého půl roku
s konstatováním, že polská strana své
závazky 1. čtvrtletí nesplnila?
Poukázáním na některé problémy
nechci vůbec shazovat a snižovat poctivou a obětavou
práci tisíců dělníků,
vedoucích pracovníků, konstruktérů
našich strojírenských podniků. Pravdu
měl soudruh ministr Luhový - a průzkum to
plně potvrdil - že je potřebné strojírenství
a tedy i zemědělské daleko lépe
vybavovat špičkovým strojním zařízením,
zkvalitnit dodávky materiálu, mnohde chybí
i stavební kapacity i pracovníci. Průzkum
ukázal na nepořádky v dodavatelsko-odběratelských
vztazích, kdy například Agrozet Zetor Brno
má několik set dodavatelů z celé republiky
a všechny sladit není jistě jednoduchý
úkol. Správně bylo na minulých schůzích
hovořeno i o rezervách v technické politice
přímo v provozech, z hlediska malé
péče o svěřené stroje, zanedbávání
denní údržby atp. Jistě mnohé
uváděné problémy bude řešit
přijetí zákona o podniku a družstevního
zákona. Dáte mi jistě za pravdu, že
na nové zákony nemusíme čekat, že
mnohé rezervy a nedostatky vyplývají ze subjektivních
přístupů, malé odpovědnosti,
malé odbornosti, prostě z atributů, které
sebelepší zákon nemůže sám
změnit.
V souvislosti s probíhající diskusí
o nových zákonech bych chtěl upozornit na
jeden moment, který nás v zemědělství
trápí a je objektivního charakteru.
V návaznosti právě na zemědělské
strojírenství jde o prudké zvýšení
velkoobchodních nákupních cen strojů,
náhradních dílů a zařízení
v posledních letech. Nebudu uvádět konkrétní
příklady, ty každý zainteresovaný
zná. Tento růst cen samozřejmě ovlivňuje
rentabilitu a míru zisku zemědělských
podniků, hlavně těch, které nemají
dobře zavedenou přidruženou výrobu.
Přitom výkupní ceny zemědělských
produktů z pochopitelných politických důvodů
dlouhá léta stagnují.
Soudružky a soudruzi, Severomoravský kraj, známý
spíš uhlím a ocelí, dosahuje i přesvědčivých
výsledků v zemědělství. Přes
ztížené klimatické podmínky bylo
v letošním roce dosaženo druhé nejvyšší
sklizně obilovin v historii, vynikajících
výsledků bylo dosaženo v produkci řepky,
je předpoklad splnit výrovu cukrovky i všechny
ukazatele v živočišné produkci. Jsem přesvědčen,
že severomoravští zemědělci po
vzoru horníků a hutníků, pod vedením
krajské stranické organizace, úkoly této
pětiletky beze zbytku naplní. Věříme,
že nám v tom naši partneři ze strojírenství
i z ostatních odvětví budou plně nápomocni.
Předsedající místopředseda
SL A. Hůla: Děkuji poslanci Římanovi.
Slovo má soudružka Železniková, připraví
se poslanec Fanta.
Místopředsedkyně SL E. Železniková:
Vážený súdruh predseda, vážené
súdružky a súdruhovia poslanci, milí
hostia, pri prerokúvaní problematiky strojárstva
a elektrotechnického priemyslu je vhodné nadviadzať
aj na ich význam a ničím nenahraditeľný
podiel na rozvoji potravinárskych výrob.
II. zasadanie ÚV KSČ v októbri 1984 sa zaoberalo
úlohami a dlhodobým rozvojom poľnohospodárstva
a ďalších odvetví zabezpečujúcich
výživu ľudu. XVII. zjazd KSČ potom zhodnotil
činnosť potravinárskeho priemyslu v 7. päťročnici
ako úspešnú, ale zároveň naznačil,
že výroba potravín sa pomaly prispôsobuje
požiadavkám spotrebiteľov na pestrejší
sortiment výroby s vyššími úžitkovými
hodnotami, dlhšou trvanlivosťou a vyššou úrovňou
balenia.
Správa ÚV KSČ zároveň konštatovala,
že rýchlejšie uspokojovanie potrieb v tejto oblasti
sťažuje nedostatok progresívnych technologických
zariadení, baliacej techniky a obalových materiálov.
Aj keď plánovaný rozsah investícií
za minulú päťročnicu bol i tu prekročený
o 17 % a v priebehu päťročnice boli uvedené
do prevádzky niektoré dôležité
spracovateľské kapacity, technická úroveň
potravinárskeho priemyslu a jeho kapacitné možnosti
stále zaostávajú za rýchlym rastom
poľnohospodárskej produkcie. Uvedené problémy
naďalej pretrvávajú.
Začiatkom 8. päťročnice bolo v potravinárskom
priemysle okolo 16 % z celkového objemu základných
fondov odpísaných. Doba obratu u strojných
základných fondov sa pohybuje medzi 25-30 rokmi
oproti optimu 17,5 roka.
V nedostatočne vybudovanej výrobnotechnickej základni
potravinárskeho priemyslu, predovšetkým na
spracovanie rastlinnej produkcie, sú na mnohých
úsekoch a zvlášť v sezónnych špičkách
preťažované výrobné kapacity, kde
v závislosti od poľnohospodárskej produkcii
sa pracuje so značnými výkyvmi v množstve,
kvalite i čase dodávok. Bezprostredným dôsledkom
je časté skracovanie technologického procesu
a pochopiteľne i zníženie kvality výrobkov.
Potravinársky priemysel vo svete i u nás trvalo
rozvíja a zdokonaľuje sortiment, technológiu
i techniku. V súčasnosti dosahuje značnú
šírku a rôznorodosť 3-5 tisíc rôznych
výrobkov, vyše 200 základných technologických
postupov v mnohých špecifických úpravách
a kombináciách, na jednotlivých odboroch
sa vyrába na 8-12 tisíc druhov strojov a zariadení.
Poznatky svetovej vedy a techniky sa vyvíjajú rýchlejším
tempom než stačí československý
potravinársky priemysel zatiaľ absorbovať vplyvom
obmedzených faktorov a podmienok. Dodávateľské
odvetvia nespĺňajú niektoré požiadavky
rastu úžitkových hodnôt a kvality prostriedkov,
nevyhnutných pre výrobu potravín.
Zo zahraničných príkladov vyplýva
veľmi podstatný a u nás prakticky nedocenený
radikálny vplyv automatizácie riadenia na koncepciu
výstavby a modernizáciu potravinárskych závodov.
V ČSSR dochádza v tejto oblasti k izolovaným
riešeniam, ktoré narážajú na rad
problémov, ako napr. technická úroveň
riadiacich prvkov, ich nekompletnosť a nespoľahlivosť.
Povojnová delimitácia potravinárskeho strojárstva
do krajín RVHP a orientácia VHJ Chepos, predovšetkým
na výrobu chemických zariadení, vytvorili
pre československý potravinársky priemysel
nepriaznivú situáciu, ktorá si vynútila
postupne rozvíjať vlastnú rezortnú,
odvetvovú a odborovú výrobu strojov a zariadení,
doposiaľ bez dostatočného materiálneho,
technického a personálneho vybavenia a spôsobila
značnú závislosť od dovozu techniky
z kapitalistických štátov.
Situácia vo výrobe a vývoji strojov a zariadení
sa zlepšuje len veľmi pomaly. Trvajú problémy
zo zúžených výrobných programov,
dlhých termínov dodávok, nižších
parametrov a vysokých cien. Niektoré ďalšie
problémy vyplývajú z nekoordinovanosti dodávok
strojov a prostriedkov nutných pre ich prevádzku,
najmä obalov, ďalej z nadväznosti technického
a technologického výskumu a vývoja. Intenzita
reprodukcie základných prostriedkov klesá,
rozsah likvidácie zastaralých základných
prostriedkov postupuje neúmerne pomaly. V oblasti medzinárodnej
spolupráce chýba potravinárom i dodávateľom
techniky hlbšie poznanie o kvalite a rozsahu výrobkov
ostatných socialistických štátov.
Aj keď došlo k zvýšeniu investičných
prostriedkov v 8. päťročnici v porovnaní
so 7. päťročnicou o 29 %, treba brať do
úvahy, že súčasné reprodukčné
ceny sú 3x vyššie, ako evidované ceny
základných prostriedkov.
Pri kontrole uznesenia vlády č. 12/1983, ktoré
vytypovalo líniu dodávok československého
strojárstva pre potravinársky priemysel sa konštatuje,
že u organizácií Federálneho ministerstva
hutníctva a ťažkého strojárstva
nie je potvrdených 17 % dodávok, v rezorte Federálneho
ministerstva všeobecného strojárstva 9 % a
Federálneho ministerstva elektrotechnického priemyslu
20 % dodávok.
Model strojárskych závodov stále preferuje
vysokú sériovosť, malú náročnosť
na predvýrobné etapy a kooperácie, je nepružný
aj 4 roky dopredu je nutné nárokovať dnes bežné
zariadenia. Predpokladať, že sa podarí ešte
v priebehu 8. päťročnice presadiť zvýšenie
dodávok strojov a zariadení pre potravinársky
priemysel, je nereálne a je zrejme žiadúce
zamerať pozornosť všetkých zainteresovaných
na prípravu 9. päťročnice, a to tak v
oblasti technického rozvoja, ako aj v príprave investišnej
výstavby.
Organizácie strojárskych rezortov svojou výrobou
nepokrývajú pre rad odborov potrebu strojov. Ich
výroba sa sústreduje na stroje a zariadenia pre
pivovary, cukrovary, mliekárne, mlyny a pekárne
(ostáva ešte 7 odborov), ale aj to nie v celom sortimente,
prednosť majú stroje a zariadenia, ktoré majú
väčšiu sériovosť a možnosť
exportu.
Z toho dôvodu sa zvyšuje význam vlastných
strojárskych kapacít rezortu poľnohospodárstva
a výživy. Sú to organizácie Strojobal
Hradec Králové a Strojárne potravinárskeho
priemyslu Bratislava, obe s pôvodným poslaním
na vykonávanie opráv, výrobu náhradných
súčiastok a na výrobu unikátnych strojov.
S ohľadom na uvedené okolnosti aj jednotlivé
odbory potravinárskeho priemyslu postupne budujú
vlastnú základňu. Tak napr. Cukrovarnický
priemysel vo vlastných kapacitách zabezpečuje
vyššie objemy výroby strojov, než dostáva
zo strojárskych rezortov.
V súčasnej dobe, žiaľ, nemožno hovoriť
o deľbe práce medzi strojárskymi rezortmi socialistických
krajín, kde základnou bariérou je cenová
politika. V rámci krajín RVHP bude naďalej
dôležitá otázka záväznosti
a v budúcnosti tiež úroveň špecializačných
zmlúv.
Súdružky a súdruhovia, samostatnou kapitolou
v tomto procese je problematika vedeckotechnického rozvoja.
Strojárske organizácie zabezpečujú
technický rozvoj u odborov potravinárskeho priemyslu
iba tie, ktoré výrobne zabezpečujú.
V súčasnej dobe sa preto snažia tak strojárske
organizácie rezortu poľnohospodárstva a výživy,
ako aj samotné VHJ potravinárskeho priemyslu o vybudovanie
vlastných kapacít. Proces nie je jednoduchý,
pretože pôvodné určenie a zameranie strojárskych
kapacít rezortu poľnohospodárstva a výživy
bolo diametrálne odlišné od súčasného
stavu a vlastné výskumno-vývojové
kapacity minimálne. Naskytá sa pritom otázka,
či takéto riešenia sú vôbec spoločensky
najefektívnejšie.
Na základe spomínaného uznesenia vlády
ČSSR č. 12/1983 sa podarila koordinácia plánu
rozvoja vedy a techniky medzi organizáciami Federálneho
ministerstva poľnohospodárstva a výživy.
Zatiaľ nedošlo k zmene prístupu organizácií
rezortu Federálneho ministerstva elektrotechnického
priemyslu, ktoré odmietajú účasť
pri riešení úloh a jednajú iba na základe
jasne formulovaných požiadaviek po obchodnej línii,
odmietajú i technickú pomoc pri spracovaní
návrhov automatizačných i riadiacich systémov.
To spôsobuje, že strojárske i potravinárske
organizácie musia budovať špecializované
pracoviská a získavať nových odborníkov.
Okrem toho, že sa vedeckotechnický rozvoj potravinárskeho
priemyslu potýka s bežnými problémami,
ako je to aj u ostatných rezortov, v rozboroch sa
najčastejšie zvýrazňuje problém
zložitostí v materiálno-technickom zásobovaní,
ktorý má v pláne najnižšiu prioritu
a ďalej vplyv zdĺhavej administratívy, nutnej
pre otvorenie úloh technického rozvoja. Tak sa stáva,
že prevažný čas sa venuje administratívnemu
zmluvnému zabezpečovaniu vrátane MTZ a najkratší
čas zostáva na samotné riešenie.
Na druhej strane, ako ukázalo nedávne rokovanie
predsedníctva odboru výživy Československej
akadémie poľnohospodáskej, jednotlivé
odbory potravinárskeho priemyslu budú musieť
zvládať mnohé členité rôznorodé,
mnohotvárné a rozsiahle úlohy, korigovať
doterajšie menej úspešné postupy. Je jednoznačné,
že k tomu je bezpodmienečne nutná spolupráca
všetkých zainteresovaných partnerov, aby mohla
byť zabezpečená komplexnosť štruktúry
výskumu (chémia, inžinierstvo, stavba strojov)
až po poloprevádzky a skúšobne.
Optimalizovať bude nutné i v nadväznosti na poľnohospodárstvo,
vnútorný obchod, ekológiu a v neposlednom
rade i na ekonomiku.
Súdružky a súdruhovia, nezanedbateľná
je úloha výskumu a vývoja aj vo vzťahu
k zdraviu človeka z hľadiska ergonómie, hygieny
a bezpečnosti práce. Technická úroveň
strojov výrazne ovplyvňuje pracovné prostredie
v potravinárskom priemysle. Zavádzaním nových
strojov sa, žiaľ, rozširuje počet rizikových
pracovísk najmä pre hlučnosť. Technologické
linky bývajú nekompletné a mnohé úkony
treba nahrádzať ručnou, mnohokrát namáhavou
prácou žien. Nemožno teda pripustiť, aby
vývoj i výrobcovia nezahrňovali aj tieto
otázky do komplexu riešení a nemali by byť
v tomto smere udeľované výnimky ani výrobcom
strojov, ani ich užívateľom. Zdravie človeka
je na prvom mieste, a je to práve potravinársky
priemysel, ktorý je na nechvalne druhom mieste v percentách
absencie z titulu chorôb po baníctve a energetike
- samozrejme aj z mnohých iných vplyvov. Iste však
nemožno tolerovať, aby nový stroj produkoval
113 decibelov hluku a následne sa hľadali nové,
finančne náročné riešenia.