Obdobně jako u nás, probíhá příprava,
někdy již i proces přestavby mechanismu řízení
i v ostatních socialistických zemích. O jejím
průběhu a zkušenostech v Sovětském
svazu hovořil soudruh Gorbačov na červnovém
zasedání ústředního výboru
Komunistické strany Sovětského svazu a poslanci
Nejvyššího sovětu SSSR v souvislosti s
přijetím zákona o státním podniku
či sdružení. Při našich četných
jednáních se sovětskými soudruhy získáváme
mnohé zkušenosti, z nichž jenom málo a
některé chci uvést.
Změna hospodářského mechanismu vytváří
podmínky pro zpružnění řízení,
ale nemůže se od ní očekávat,
že jejím zavedením budou automaticky vyřešeny
dlouholeté problémy, že např. přestanou
okamžitě existovat problémy v dodavatelsko-odběratelských
vztazích. Proto je nutno řešit i u nás
disproporce v materiálně technickém zabezpečení
výroby za probíhající přestavby
mechanismu řízení.
Praxe potvrdila očekávaný předpoklad,
že u těch podniků, které měly
trvale problémy s plněním úkolů,
se jejich hospodářská situace nejen nezlepšila,
ale působením nového hospodářského
mechanismu se jejich slabiny spíše ještě
více odhalily.
Jinou zkušeností je, že je třeba začít
řešit věcné problémy u rychlením
rozvoje strojírenství a elektrotechnického
průmyslu jako základního předpokladu
rozvoje jiných odvětví národního
hospodářství. To plně potvrzuje péče,
kterou věnuje sovětské stranické a
státní vedení rozvoji strojírenství,
jak z hlediska vysokých nároků na ně,
tak i z hlediska vytvoření příslušných
nebo odpovídajících podmínek. Do 12.
pětiletky v Sovětském svazu byl zahrnut program
přezbrojení výrobně-technické
základny strojírenství, který byl
podpořen zvýšením investičních
prostředků proti původním návrhům
o 80 %. Pro vlastní rozvoj strojírenských
odvětví má být dodáno takřka
40 % celého objemu vyrobené strojírenské
techniky, který každoročně umožní
obnovit a modernizovat 10-12 % technologického zařízení.
Zkušenosti našich přátel jsou pro nás
velmi potřebné a měli bychom je aktivně,
samozřejmě v rámci našich podmínek,
také využívat.
Vážené soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci, jaké základní úkoly musí
strojírenství a elektrotechnický průmysl
a jejich podniky řešit v nejbližším
období?
Především splnit úkoly státního
plánu v letošním roce, urychleně dokončit
přípravu plánu příštího
roku a zbývajících let 8. pětiletky
s cílem vyrovnat negativní vlivy a dosavadní
rozdíly proti pětiletce. Nepřipustit v podnicích
žádné změkčování
plánovaných úkolů.
Chceme rovněž řešit již v rámci
8. pětiletky věcné problémy, které
brání rychlejším u rozvoji strojírenské
a elektrotechnické výroby.
Mám na mysli za prvé: řešení
disproporcí mezi kapacitami výroby kompletačních
oborů a finální výrobou a zvláště
mezi strojírenskými a elektrotechnickými
obory. Navíc se ukazuje, že právě kompletační
výrobky lze úspěšně exportovat,
ať již v rámci mezinárodní spolupráce
nebo i přímém vývozu. Vyšší
a tím i efektivnější výrobou
kompletačních výrobků zajistit jejich
vyšší dodávky pro strojaře v jiných
resortech na výrobu jednoúčelových
strojů a zařízení, provádění
modernizace, automatizace a robotizace některých
jejich výrobních oborů.
Zároveň řešíme disproporce mezi
strojírenskou a elektrotechnickou výrobou na jedné
straně a jejich zabezpečení dodávkami
materiálu a subdodávek z ostatních odvětví
národního hospodářství. Poměrně
dobře si vede naše hutnictví v dodávkách
ocelářských výrobků, neuspokojivá
je situace zejména v chemicky čistých materiálech
pro elektroniku a v nových konstrukčních
materiálech. Vláda již některá
opatření přijala, ale dořešeni
těchto problémů je závažným
úkolem tohoto období, ale i přípravy
9. pětiletky.
Za druhé jde o rekonstrukci a modernizaci výrobně
technické základny strojírenství a
elektrotechnického průmyslu.
Někdy jsou nám kladeny otázky, jak řešit
věcné problémy strojírenství
a elektrotechnického průmyslu, když zdroje
8. pětiletky jsou rozděleny a rezervy nemáme.
I když nelze všechny tyto nahromaděné
problémy vyřešit do roku 1990, přesto
existuje určitý prostor už nyní.
Hlavní problém modernizace výrobně
technické základny nespočívá
jen v objemu investičních prostředků,
ale i v nedostatku technologického zařízení,
zejména techniky progresívních strojů.
Východiskem je posílení kapacit výrobců
strojírenské technologie (zvláště
Továren strojírenské techniky, včetně
jejich přednostní modernizace) a vytvoření
podmínek pro vyšší dovozy techniky zvýšením
vývozu strojírenských výrobků
nad úkoly 8. pětiletky.
Vládním usnesením z února letošního
roku, jehož platnost byla rozšířena usnesením
vlády k plánu na rok 1988 i na jiné obory
zpracovatelského průmyslu. zvýhodňuje
poskytování devizově návratných
úvěrů, upravuje i dosavadní metodiku
bilancování, financování a úvěrování
výroby jedno účelových strojů
a zařízení celého strojírenského
a elektrotechnického průmyslu. Stejným usnesením
byla přijata i další opatření
pro zvýšení počtu tvůrčích
pracovníků. technické vybavení předvýrobních
etap, zlepšení mzdového ocenění
práce tvůrčích a výkonných
konstruktérů, technologů, projektantů,
elektroniků a výzkumně vývojových
pracovníků, také využití práce
odborníků důchodců. To vše za
předpokladu, že si na to podniky vydělají
nadplánovaným ziskem, nadplánovaným
vývozem a získáním devizových
prostředků.
Co se však ukázalo při prověrce uplatnění
tohoto usnesení? Zatím nebylo dostatečně
využíváno a v řadě strojírenských
a elektrotechnických podniků ani známo. Resortům
byla tato skutečnost vytknuta a bylo uloženo prohloubit
kontrolu plnění usnesení na VHJ a v podnicích,
včetně věcného plnění
přijatých modernizačních programů.
Řešení rekonstrukce a modernizace vyžaduje
změnu přístupu v resortech i v podnicích
v investiční politice. Je nutné upustit od
náročné komplexní výstavby
a soustřeďovat investiční prostředky
v prvé řadě a v rozhodující
části na modernizaci a rekonstrukci výrobně
technické základny a v souvislosti s tím
postupně odstraňovat úzká místa
v kapacitách výroby. Např. federální
ministerstvo všeobecného strojírenství
předpokládá omezení investic do staveb
a podstatné zvýšení investic do technologického
zařízení pro příští
pětiletku na dvojnásobek, v desáté
pětiletce na 2,5 násobek proti současné
pětiletce.
Třetím z velmi vážných úkolů,
které před strojírenstvím a elektrotechnickým
průmyslem stojí, je podstatné zvýšení
technické úrovně a kvality strojírenských
a elektrotechnických výrobků.
Už dlouho se mluví o úzkém sepětí
technické politiky s ekonomickým řízením,
ale praxe je většinou stále jiná. Otázky
technického rozvoje se zpracovávají převážně
ve sféře výzkumu, vývoje a technické
přípravy výroby. Závody a výrobní
provozy často zůstávají stranou, nevěnují
jim potřebnou pozornost, nejsou včas připraveny
na realizací a mnohde je nepovažují ani za
své.
Zásady přestavby našeho hospodářského
mechanismu si kladou za cíl mimo jiné s touto dvojkolejností
v řízení skoncovat a vazby technické
politiky bezprostředně na hospodářské
plány staví na úroveň ekonomické
nezbytnosti. V posledních letech prošlo řadou
úspěšných inovací mnoho naších
podniků, ale často byly spojeny s ekonomickými
problémy. Vzpomeňme na náběh výroby
jaderného zařízení ve Škodě
Plzeň, na změnu nákladního automobilu
v Tatře Kopřivnice, v Závodech těžkého
strojírenství v Martině, nyní v Automobilových
závodech v Mladé Boleslavi nebo ve Zbrojovce Vsetín.
Ekonomické problémy hromadné inovace, kdy
končí řada jedné výroby, nastupuje
druhá, není vakuum ani prostor pro jejich přerušení,
ale výroby se překrývají, znamenají
zvýšení zásob, znamenají změnu
produktivity práce, nasazení pracovníků,
jejich kvalifikaci, jsou spojeny s vážnými
ekonomickými problémy těchto podniků.
Těžištěm vědeckotechnického
pokroku ovšem musí být vlastní výrobní
sféra a základním předpokladem vysoká
inovační aktivita a rychlá aplikace posledních
poznatků výzkumu a vývoje do výroby.
Technická politika se soustředí na vytváření
potřebné koncentrace zdrojů pro inovace.
Mám na mysli nejen výrobkové inovace, ale
zejména technologické a materiálové.
Již v 8. pětiletce dochází k osvojení
technologií, jež podstatně zvýší
technickoekonomickou úroveň finálních
výrobků. U nich ještě více než
výrobkových inovací platí, že
jde o otevřený systém vyžadující
průběžné doplňování
o nové technologie, které jsou spojeny s trvalým
procesem modernizace a rekonstrukce naší výrobní
základny. To jistě vyžaduje investice, ale
především vyšší potřebu
tvůrčích technologů a konstruktérů.
Nezastáváme dosud značně rozšířený
názor, ža zavádění inovací
musí být vždy nutně spojeno s rozsáhlými
investičními náklady. Na druhé straně
je však pravda i to, že mnohé inovace jsou logicky
spojeny s nutností pořídit rychle poměrně
nákladné stroje a zařízení.
Nelze ovšem nijak vysvětlit takové jevy, jako
je klesající počet tvůrčích
konstruktérů i technologů, nebo rušení
některých tvůrčích činností,
což se projevilo velmi výrazně na technologických
projektech. Neuplatnila se dosud v požadované míře
ani mzdová preference vynikajících techniků,
ačkoliv jsou v ní vytvořeny všechny
legislativní předpoklady. Vztah naší
společnosti k tvůrčím technikům
je jasný. To, že se často v praxi neprojevuje
a neuplatňuje, je důsledek nedostatečné
organizátorské a politické práce všech
složek podniků, zvláště hospodářské.
5. plenární zasedání ÚV KSČ
zdůraznilo, že úroveň řídící,
organizátorské a kádrové práce
dnes vystupuje do popředí jako nejzávažnější
subjektivní činitel a jako nejvýznamnější
rezerva organizací pro zvyšování efektivnosti
výroby a pro urychlování vědeckotechnického
pokroku.
V oblasti strojírenství a elektrotechniky nelze
hovořit o vědeckotechnickém rozvoji a jeho
urychlení jinak, než v úzkém kontextu
s mezinárodními faktory - ostatně otevřenost
a velikost naší ekonomiky nic jiného nepřipouští.
I silné koncerny v nejvyspělejších státech
spojují své síly, aby obstály na světových
trzích.
V rámci socialistických zemí přes
dosažené výsledky nevyužíváme
možností mezinárodní socialistické
dělby práce. Příčiny spočívají
zejména v cenových a devizově finančních
otázkách, závaznosti přijatých
dohod o specializaci a kooperaci i zastaralosti mechanismu řízení
mezinárodní dělby práce.
Na základě jednání nejvyšších
představitelů komunistických a dělnických
stran členských zemí RVHP koncem minulého
roku byly připraveny návrhy k přestavbě
mechanismu socialistické ekonomické integrace a
činnosti RVHP a projednány, jak víte, v minulých
dnech na 43. (mimořádném) zasedání
RVHP v Moskvě, kde bylo dohodnuto m. j. vypracování
kolektivní koncepce mezinárodní socialistické
dělby práce.
Rozvoj přímých vztahů vědeckovýrobní
spolupráce se stává hlavním nositelem
změn v její kvalitě a dynamice. Hlavním
trendem v rozvoji vztahů je přechod k jejich vyšším
formám - od výměny zkušeností,
dokumentace a koordinačních forem k vazbám
zakládajícím uvnitř odvětví
a oborů konkrétní specializaci a kooperaci,
umožňující racionální
přístup v osvojování výsledků
vědy a výzkumu ve výrobě na základě
společných sdružení a podniků.
I některé příklady z našeho území,
ať je to prešovský Robot nebo připravované
společné podnikání mezi podniky těžkého
strojírenství Škoda Plzeň, Uralmaš,
Vítkovice a další, ale také někdy
s nesocialistickými zeměmi, např. s podniky
Tesex či Avex.
Mimořádný význam k urychlení
vědeckotechnického a sociálně ekonomického
rozvoje členských států RVHP má
Komplexní program vědeckotechnického pokroku
členských států RVHP do roku 2000.
Účast na realizaci Komplexního programu lze
hodnotit jako ojedinělou historickou příležitost
k podstatnému a rychlému zvýšení
efektivnosti naší výrobní, výzkumné
a vývojové základny a jako významný
podnět pro naši technickou politiku. Vycházíme-li
ze závěrů odborníků z Institutu
ekonomiky světové socialistické soustavy
Akademie věd SSSR. lze předpokládat, že
společné zvládnutí výroby od
projektování výrobků až po jeho
výrobu umožní v členských zemích
RVHP zkrácení průměrné doby
potřebné k vyprojektování ze 6-7 na
3 roky; specializace a kooperace může zvýšit
produktivitu práce 3-5 krát; správně
stanovená sériovost výroby ji může
zvýšit 6-8 krát a vlastní náklady
přitom klesnou o 30-50 %.
Naše aktivní účast v mezinárodní
dělbě práce je klíčem k řešení
jednoho z nejdůležitějších úkolů
našeho národního hospodářství
k provádění strukturálních
změn v naši ekonomice. Zvlášť výrazně
se to dotýká strojírenství a elektrotechniky,
u nichž mnohé dosud prováděné
analýzy a úvahy předpokládají,
že se budou i v příštím období
rozvíjet nadprůměrným tempem s tím,
že pro ně plně platí i nadále
limitující kritéria su rovinové, energetické
i materiálové náročnosti.
V blízké budoucnosti budeme předkládat
první návrhy, které povedou - a to lze již
dnes s jistotou říci - k vývozně dovozní
koncepci čs. strojírenství, jinak řečeno
k zúžení vyráběného sortimentu
jak pro vnitřní užití, tak i pro vývoz.
Nové na těchto návrzích bude to, že
vedle vývozní koncepce budou obsahovat poprvé
i dovozní koncepci. To je odlišný pohled na
strojírenství, které bylo zatím vždy
považováno především jako vývozní
odvětví.
Uskutečnění takovéto zásadní
změny vyžaduje využit všech předností
naší národní práce, tradice mechanického
strojírenství, zvláště jemné
mechaniky, a dodávek investičních celků
s výhodným podílem inženýrské
práce v projektech.
Podstatně vyšší úlohu než
doposud v programu strukturálních změn strojírenství
sehraje elektrotechnika, zvláště obory elektroniky
a výpočetní techniky.
Zdvojnásobení investičních vkladů
do tohoto odvětví v 8. pětiletce na základě
impulsu zasedání ÚV KSČ z dubna 1984
se musí odrazit nejen ve vysoké dynamice výroby,
ale i ve větší efektivnosti strojírenské
výroby v mezinárodní směně
a sortimentu spotřebního zboží pro vnitřní
trh.
V žádném případě nemůžeme
být soběstační v součástkové
základně elektroniky a mikroelektroniky. Přesto
však ji budovat musíme. Její rozvoj bude i
nadále nejdůležitějším úkolem
elektrotechnického průmyslu, abychom mohli být
partnery ostatních socialistických zemí při
vzájemné výměně součástek.
Je to strategická záležitost, neboť plný
sortiment těchto součástek nemůže
vyrábět žádná země - snad
jen s výjimkou Sovětského svazu takže
úspěch elektronizace je zde závislý
více než v jiných oblastech na společném
postupu všech socialistických zemí. Využitím
řídících systémů, měřicí
a regulační techniky lze doslova znásobit
kilogramové ceny naší strojírenské
produkce - jak to už dnes dosáhli naši výrobci
válcovacích zařízení.
Strukturální změny v našem strojírenství,
to není pochopitelně jen jednostranná československá
záležitost, ale musíme mít svoji představu.
Vždyť změny, které budeme provádět,
souvisejí i s výrobní základnou, její
obnovou a modernizací. Opíráme se ve výběru
nosných oborů, strojů a zařízení
o své nejdůležitější partnery,
země RVHP, zvláště Sovětský
svaz. Uzavíráme specializační a kooperační
dohody. Světový trh má vysokou poptávku
po strojírenských a elektrotechnických výrobcích,
ale také bohatou nabídku na odpovídající
technické úrovni, spolehlivosti a servisu.
Při výběru rozvojových strojírenských
programů nebo konkrétních výrobků
působí tedy více kritérií,
ale mezi rozhodující patří inovační
aktivita podniků. Zúžení vyráběného
sortimentu nebude jednoduché. Požadavků na
nové výrobky máme mnoho. Co je však
daleko obtížnější, je rozhodnutí
o vypuštění některých stávajících
výrobních programů, aby byly uvolněny
kapacity pro programy úspěšné nebo nové.
Každá úvaha o vypuštění
některého strojírenského výrobku
z tuzemské výroby narazila zatím vždy
na odpor odběratelů a velmi často i vlastního
výrobce.
Obdobný nesouhlas vyvolávají i různé
návrhy na rozšíření některých
progresívních oborů kapacitami z jiného
odvětví nebo organizací. Vzpomeňme,
jaký odpor vyvolal návrh na posílení
elektrotechniky strojírenskými kapacitami, nebo
kolik různých názorů vyvolává
v této době projednávané posílení
kapacit výroby obráběcích strojů.
Z toho je vidět, že takovéto návrhy
nejsou vždy lidsky bezkonfliktní. Je proto nutné
je úzce spojovat s lidmi, jejich kvalifikací, ale
i způsobem života.
Dovolte, abych v této souvislosti připomenul slova
soudruha Husáka z nedávné návštěvy
v Jihomoravském kraji: (cituji)
"... je třeba objasňovat smysl, cíle
a souvislosti prováděných opatření,
nutnost reagovat na nové podmínky a potřeby.
Překonávat i setrvačnost v myšlení,
zaběhané koleje a někdy obavy o vlastní
výhodné místo, nechuť lámat si
hlavu nad novými věcmi.
Jsou lidé na různých místech a v řídících
orgánech, kteří nechtějí nebo
mají obavy měnit metody práce, na které
si za celá léta navykli. Jejich zájmy však
nemohou být nadřazeny nad zájmy společnosti."
(Tolik citát.)
Vážené soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci, v současné době dochází
k zásadním změnám technických
a ekonomických, vnitřních i vnějších
podmínek pro další rozvoj celého národního
hospodářství. Využití těch
to podmínek pro urychlení rozvoje strojírenství
a elektrotechniky je závislé na plné angažovanosti,
účasti pracujících, jako rozhodující
síly našeho průmyslu. Ano, při technickém,
resp. technologickém přezbrojování
našeho strojírenství a elektrotechniky nesmíme
zapomínat na člověka. Ten je rozhodující
činitel ovlivňující výslednou
efektivnost nové techniky. Je třeba přiznat,
že právě sociální aspekty vědeckotechnického
rozvoje jsme vždy nedocenili, a to jak ve výchově,
tak i ve výrobním procesu. V současné
době klesá zájem mladé generace o
učební obory základních strojírenských
profesí, ale i nadaných žáků
o studium strojírenských oborů na vysokých
školách. Ze strojírenství odcházejí
vyučení pracovníci nejen do jiných
odvětví, ale i jiných povolání.
Bude to stát hodně úsilí, abychom
změnili tyto negativní trendy, tyto tendence.
Zkušenosti některých našich vyspělých
podniků plně potvrzují, že tam, kde
se tyto problémy včas a správně řešily,
je mezi pracovníky, zejména mladými ve výrobě,
velký zájem a chuť pracovat na nových
moderních strojích. Podniky si uvědomují,
že se zastaralou technikou nemohou ani nejlepší
dělnické kádry zabezpečit požadovanou
kvalitu a přesnost strojírenské výroby.
K východiskům patří také změny
v přípravě člověka v souladu
s potřebami strategie urychlení vědeckotechnického
rozvoje. Posuďme znovu současnou účinnost
školského systému při přípravě
kádrů pro strojírenství a elektrotechnický
průmysl, a to počínaje již předškolní
výchovou přes základní školství
až po vysokoškolské a nadstavbové specializační
studium.
Ve vlastním výrobním procesu musíme
lidi včas připravit na novou techniku, zpracovat
programy přípravy pracovníků pro nové
technologie, řízení výroby i nové
principy socialistického podnikání.
Uvědomujeme si, že to vyžaduje angažovanou
účast stranických a odborových organizací,
Socialistického svazu mládeže, jehož nedávný
sjezd na některé otázky přípravy
a uplatnění mládeže již odpovídal.