Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna lidu

Přítomni: 173 poslanci Sněmovny lidu

Omluveni poslanci:

Bahyl, Belko, Biľak, Hajko, Hoffmann, Hoření, Chňoupek, Jakeš, Jonáš, Kapek, Kontríková, Korf, Kubát, Z. Kučera, Kuželová, Lenárt, Löbl, Panster, Paulechová, Pitra, Potáč, Rada, Ročňáková, Štafa, Štrougal, Tichavský, Vajnar

Předseda SL V. Vedra: Vážená Sněmovno lidu, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, zahajuji 2. schůzi Sněmovny lidu a srdečně vás všechny vítám.

Zvlášť vítám člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsedu Federálního shromáždění soudruha Aloise Indru, kandidáty předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa soudruhy Hermana, Hruškoviče, Janáka a předsedu ústřední kontrolní a revizní komise KSČ soudruha Hajna.

Vítám rovněž funkcionáře Federálního shromáždění, funkcionáře a poslance Sněmovny národů a delegace poslanců České národní rady a Slovenské národní rady.

Vítám dále místopředsedy a další členy federální vlády, zástupce oddělení ústředního výboru Komunistické strany Československa, představitele Revolučního odborového hnutí, hrdiny socialistické práce, vedoucí pracovníky ministerstev a dalších ústředních orgánů, zástupce podniků a dalších organizací, v nichž poslanci vykonali poslanecké průzkumy, a pracovníky hromadných sdělovacích prostředků.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, v zasedací síni je přítomno 168 poslanců Sněmovny lidu, takže podle článku 40 odst. 1 ústavního zákona o československé federaci je Sněmovna lidu schopna se usnášet.

Oznamuji vám, že prezident Československé socialistické republiky dopisem ze dne 18. září 1987 svolal podle článku 61 ústavního zákona o československé federaci dnem 21. září 1987 Federální shromáždění Československé socialistické republiky k podzimnímu zasedání.

Předsednictvo Sněmovny lidu navrhlo dnešní schůzi sněmovny jediný bod pořadu:

Navrhuje někdo z poslanců změnu nebo doplnění pořadu ? (Nikdo.) Není tomu tak.

Přistoupíme k hlasování. V zasedací síni je přítomno 167 poslanců Sněmovny lidu.

Kdo z vás souhlasí s návrhem předsednictva Sněmovny lidu, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Není tomu tak.

Návrh pořadu byl sněmovnou schválen jednomyslně.

Přistoupíme tedy, soudružky a soudruzi, k projednávání úkolů strojírenství a elektrotechnického průmyslu v urychlování vědeckotechnického rozvoje.

Cílem dnešního jednání Sněmovny lidu je přispět k rychlejšímu rozvoji strojírenského a elektrotechnického průmyslu, ke kvalitnějšímu plnění jejich úkolů, zvláště při urychlování vědeckotechnického rozvoje národního hospodářství.

Při rozhodování o zařazení této otázky na schůzi sněmovny jsme vycházeli z klíčového postavení těchto odvětví při urychlení hospodářského a sociálního rozvoje naší společnosti vytyčeného XVII. sjezdem Komunistické strany Československa.

Strojírenství a elektrotechnický průmysl jsou hlavními nositeli technického rozvoje celého národního hospodářství, technické a strukturální přestavby československé ekonomiky i rozvoje a modernizace technologií. Významně se podílejí na tvorbě národního důchodu, na rozvoji a efektivitě zahraničního obchodu, mají důležité úkoly v boji za úsporu paliv, energie a materiálů, při ochraně přírody a životního prostředí, pro obranu země i v uspokojování důležitých potřeb obyvatel naší republiky.

Druhým důvodem, proč naše sněmovna jedná dnes o těchto odvětvích, je jejich současný stav a plnění jejich úkolů. Tempo rozvoje těchto odvětví přes určité pozitivní výsledky je příliš pomalé, což má negativní důsledky v kvalitě strojírenské a elektrotechnické výroby, v úrovni technické modernizace všech odvětví národního hospodářství a v dalších oblastech života naší společnosti.

Přitom máme již řadu dobrých příkladů, které přesvědčivě dokazují, že složité a náročné problémy lze řešit pohotově, vyrábět kvalitně na vysoké technické, vpravdě světové úrovni. Žel, tyto pozitivní příklady nejsou zatím převládajícím jevem.

V republice máme talentované, velmi schopné organizátory výroby, dělníky, konstruktéry, techniky, novátory a zlepšovatele. Oni jsou naším největším kapitálem. Je však nutné lépe podněcovat a využívat jejich talent, jejich bohaté zkušenosti, otevřít dokořán dveře všemu novému a progresívnímu. Připravovaná přestavba hospodářského mechanismu i ostatních oblastí našeho života k tomu vytváří dobré předpoklady. Věřím proto, že dnešní jednání naší sněmovny bude pro všechny pracovníky strojírenského a elektrotechnického průmyslu cenným podnětem k rozvoji nové pracovní iniciativy.

Soudružky a soudruzi, úvodní výklad k projednávanému bodu pořadu přednese místopředseda vlády ČSSR soudruh Ladislav Gerle, kterému dávám slovo.

Místopředseda vlády ČSSR L. Gerle: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážený soudruhu předsedo Sněmovny lidu, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, Sněmovna lidu bude dnes projednávat, jak strojírenský a elektrotechnický průmysl naplňují své úkoly při uskutečňování vědeckotechnického rozvoje k urychlení hospodářského a sociálního rozvoje společnosti, vytyčeného XVII. sjezdem Komunistické strany Československa.

Tato odvětví s využitím mezinárodní spolupráce mají uloženo vytvořit v 8. pětiletce podmínky pro podstatné zvýšení technické úrovně výroby s cílem podpořit svými dodávkami technický pokrok ve všech odvětvích národního hospodářství, zvýšit efektivnost mezinárodní směny a zabezpečit rychle rostoucí potřeby vnitřního trhu.

Elektrotechnickému průmyslu uložil XVII. sjezd Komunistické strany Československa zejména urychlit rozvoj součástkové základny elektrotechniky a uplatňováním elektronizace vytvářet podmínky pro zvýšení technické úrovně a exportní schopnosti strojírenství a dalších odvětví. Přednostně se zaměřit na rozvoj automatizační, regulační a měřicí techniky pro řízení technologických procesů, robotizovaných pracovišť a automatizovaných systémů řízení, konstruování a projektování.

Opakuji tato fakta zejména proto, abychom si uvědomili postavení, které má strojírensko-elektrotechnický komplex pro celé národní hospodářství i pro tvorbu národního důchodu.

Jeho úloha je zvýrazněna i tím, že vytváří téměř čtvrtinu národního důchodu a na jeho přírůstku se podílí v 8. pětiletce více než z 50 %. K tomu potřebuje necelou pětinu pracovníků a materiálových nákladů výrobní sféry, pracuje s desetinou základních prostředků, s desetinou investic vkládaných do národního hospodářství a jen dvacetinou celkové spotřeby energie.

Na vývozu do socialistických zemí se podílí dvěma třetinami, do nesocialistických zemí jednou třetinou.

V této pětiletce vytváří aktivní saldo ve vztahu k socialistickým zemím v celkovém objemu 300 mld. Kčs a ve vztahu k nesocialistickým zemím téměř 50 mld. Kčs.

Jestliže shrneme 3 hlavní úkoly:

1. zajištění všech odvětví národního hospodářství stroji a zařízeními (pokrokovou technikou),

2. splnění svého významného podílu na tvorbě a růstu národního důchodu,

3. vytvoření aktivního salda v zahraničním obchodě,

zůstává jeden neoddělitelný a stejně závažný, jako je technický rozvoj a modernizace vlastní výrobní základny ve strojírenství.

Je zřejmé, že má-li československé strojírenství zabezpečovat svou výrobou vědeckotechnický rozvoj československého národního hospodářství, musí jej zabezpečovat i ve vlastním odvětví. Bez pokrokové technologie, bez progresívní strojírenské techniky stěží lze vyrábět strojírenské výrobky na světové úrovni, v potřebné jakosti a výrobních nákladech.

Poslanecké průzkumy i zpráva, která vám byla k dnešnímu jednání předložena, obsahují množství faktů o tom, jaký je současný stav zabezpečování vědeckotechnického rozvoje.

Ve svém vystoupení nebudu opakovat to, co bylo obsahem poslaneckého semináře organizovaného prostřednictvím Sněmovny lidu začátkem roku a co je obsaženo v písemné zprávě. Je v ní vyhodnocena základní problematika plnění úkolů strojírenství a elektrotechnického průmyslu při uplatňování vědeckotechnického rozvoje z hlediska úkolů XVII. sjezdu Komunistické strany Československa, 5. pléna ÚV KSČ, dubnového jednání ÚV KSČ ke strojírenství v roce 1984, i doporučení a závěry Sněmovny lidu z let 1977 a 1980 k rozvoji strojírenství a elektrotechnického průmyslu.

Dovolte mi, abych písemnou zprávu pouze doplnil o některé širší souvislosti provázející působnost těchto odvětví v národním hospodářství.

Především se chci zabývat současným stavem plnění úkolů 8. pětiletky. Ukazuje se, že na ně mnohé podniky nejsou náležitě připraveny. Svědčí o tom jak vývoj plnění loňského plánu, tak i dosavadní výsledky v letošním roce.

Přestože úkoly strojírenských resortů jako celek byly v objemových ukazatelích splněny a překročeny, a to jak v dodávkách pro investice, vnitřní trh i zahraniční obchod, nemůžeme být spokojeni se zabezpečováním kvalitativních ukazatelů plánu, zejména výrobních nákladů.

Více než třetina podniků nedosahuje plánovanou úroveň upravených vlastních výkonů a zisku. Mají značné problémy s tvorbou mzdových prostředků a s financováním i těch nepříliš vysokých investic, jak jsme se o nich v úvodu zmínili. Svůj podíl na tom má také překračování zásob a neproduktivní náklady, např. penále za neplnění hospodářských smluv či úvěrové bankovní sankce za neplnění platebních povinností.

Přes pokles ztrát z nejakostní výroby, dále se projevují nedostatky v jakosti výrobků a jejich technické úrovni. Na vnitřním trhu stále není dostatek některých druhů strojírenského spotřebního zboží, v některých oborech není uspokojována potřeba náhradních dílů.

Splnění úkolů v oblasti zahraničního obchodu bylo dosaženo více objemem, než potřebným růstem efektivnosti.

Nerovnoměrnost výroby snižuje růst produktivity práce a efektivnost. Jedna z hlavních příčin spočívá - vedle různých disproporcí v kapacitách a materiálně technickém zabezpečení - též v neplnění plánu.

Až dosud jsem hovořil o plnění úkolů strojírenství a elektrotechnického průmyslu jako celku. Je však třeba vidět za průměrnými čísly podniky a výrobní hospodářské jednotky, které přeplňují úkoly, a je nemálo těch, které zůstávají dlužny. Zejména před nimi stojí naléhavý úkol provést důkladné rozbory své práce a odstranit příčiny neúspěšného plnění pětiletky.

Největší počet neplnících podniků je v resortu všeobecného strojírenství, kde se s upravenými vlastními výkony nevyrovnalo 88 podniků. Hlavní problémy se zde koncentrují do automobilového průmyslu a ZVS Brno.

V elektrotechnickém průmyslu neplní výrobní úkoly okolo 30 podniků, z nichž největší manka jsou v ZVT B. Bystrica a Kablu Bratislava.

Poměrně dobře se s úkoly plánu vyrovnávají podniky těžkého strojírenství, s výjimkou VHJ Čs. vagónky a ČKD Dukla Praha.

V souvislosti s hodnocením hospodářských výsledků přijala vláda další opatření k zabezpečení vyšší efektivnosti, a k dosažení záměrů 8. pětiletého plánu. Podnikům, které plán neplní, bylo uloženo přijmout konkrétní opatření pro zbytek roku k překonání výpadku upravených vlastních výkonů, zisku a k dodržení mzdového regulativu.

Vláda zásadně nepřipouští změkčování úkolů plánu resortů; zdůrazňuje nutnost včasného zabezpečení přípravy plánu roku 1988, včetně jeho materiálně technického zabezpečení. Pokud jde o strojírenství a elektrotechnický průmysl jako celek, jsou reálné předpoklady pro splnění letošního celoročního plánu.

Podniky však musí ve svém úsilí o splnění plánu přidat na tempu, splnit jmenovité úkoly a věcná opatření, která byla přijata při rozboru pololetních výsledků na úrovni dílen, podniků, výrobních hospodářských jednotek i resortů.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, často nyní v souvislosti s hodnocením vývoje plnění plánu si odpovídáme na otázku proč naše ekonomika nejde kupředu tak rychle, jak bychom chtěli a zejména jak bychom potřebovali. Slyšíme ze v šech stran - a sami říkáme - že úkoly 8. pětiletého plánu jsou náročné. Jistě s tímto vysvětlením nevystačíme. Když srovnáme plánovanou dynamiku rozvoje našeho národního hospodářství s dosahovaným rozvojem průmyslově vyspělých zemí a potřebami souhrnného rozvoje naší společnosti, uvědomujeme si nezbytnost úkolů, které 8. pětiletý plán ukládá.

V současné době probíhá u nás řada diskusí k návrhu zákona o státním podniku na stránkách denního tisku, v rozhlase a v televizi. Diskuse často vyznívají tak, že všichni by rádi dělali, ale z nejrůznějších příčin nemohou. Jako by na tom měl vinu vždycky někdo druhý. Uvědomujeme si, že o všem rozhodují lidé jak v řídících funkcích, tak ve výrobním procesu. Nedostatky některých druhů materiálů a výrobků, v jakosti a technické úrovni nejsou tedy anonymní a zodpovídají za ně zcela určiti lidé.

Nastoupená cesta intenzifikace hospodářství vyžaduje aktivní přístup lidí zainteresovaných plně na výsledcích práce. To už vede k nezbytnosti změn dosavadního systému řízení. Proto jsme přijali na základě závěrů XVII. sjezdu KSČ zásady nového hospodářského mechanismu a některé prvky formou experimentů ověřujeme již letos. Je do nich nyní ve strojírenství zapojeno 6 VHJ, a to tvoří přibližně 20 % všech pracovníků v elektrotechnickém a strojírenském průmyslu.

K 1. lednu 1988 přibudou další a některé organizace budou ověřovat prvky socialistické samosprávy pracovních kolektivů. Počítá se s tím, že v roce 1989 - po komplexní přestavbě velkoobchodních cen - budou moci mnohé organizace hospodařit již podle zásad nového hospodářského mechanismu.

Samozřejmě, že experimenty nepokrývají v plné šíři a souhrnu všechny zásady přestavby. Vzhledem k tomu, že jsou uplatňovány v rámci platných úkolů 8. pětiletky, je důchodová situace experimentujících podniků upravována pomocí dodatečných odvodů ze zisku, což do značné míry ovlivňuje jejich zainteresovanost. Jestliže některé strojírenské podniky mohou použít z jedné koruny nadplánovaného zisku např. 8 haléřů, nejde zatím o plnou motivaci.

Hlavním cílem prvé fáze je orientace podnikových kolektivů na ekonomické úkoly pětiletého plánu při ověřování schopnosti převzít odpovědnost za jejich dosažení v podmínkách úplné ekonomické samostatnosti - tedy plného chozrasčotu a samofinancování. Význam experimentů spočívá v tom, že umožňuje řídícím kádrům a pracovním kolektivům učit se zacházet s novými nástroji a socialistickým podnikáním. Jde o praktickou školu přestavby hospodářského mechanismu.

Na hodnocení výsledků experimentů je příliš brzy, některé poznatky však již máme. Roste zájem o hospodářské výsledky i zkušenosti experimentujících podniků. Ne všechny jsou však kladné. Například přežívá přesvědčení, že chybějící zdroje budou přece jen vyrovnány některým z orgánů centrálního řízení. Nelze jen diskutovat o neúměrné tvrdosti systémů odvodů, ale soustředit všechny síly a schopnosti k výraznému růstu tvorby zdrojů. Je to cesta obtížná, ale jedině možná.

Stále se neprojevuje důsledná orientace výrobce na odběratele jeho výrobků. Ne všichni si kladou za stěžejní cíl své podnikatelské výkonnosti dokonalé zabezpečení potřeb uživatelů. To je základní příčina vznesené kritiky v probíhajících diskusích k zákonu o státním podniku. Každý odběratel se cítí být ve své úspěšné činnosti poškozován svým dodavatelem, přičemž on sám jako dodavatel poškozuje svého odběratele, o čemž nemluví. Zdá se, jako by to byl uzavřený kruh.

Cesta z něj je jediná: každý výrobce musí najít cestu k svému odběrateli. Společně s ním stanovit krátkodobý i dlouhodobý program plného zabezpečení jeho potřeb v požadovaném množství, jakosti, čase i nákladech. Zpracování a uskutečnění takovýchto programů je jedinou cestou růstu finančních zdrojů a cestou k dosažení ekonomické rovnováhy. Takové programy musí dostat prioritu.

Objevují se i názory, že je třeba nejdříve změnit organizační uspořádání a pak přistoupit k vypracování u vedených programů. Dokonce v poslední době se dostává v řadě podniků, výrobních hospodářských jednotkách i resortech tato otázka organizačního uspořádání do popředí a nechybí názory, že snižuje pozornost pro zabezpečování plánu. Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že hlavním smyslem přestavby hospodářského mechanismu je ekonomika a samofinancování podniků.

To je prvotní a teprve z ekonomického vyhodnocení je možno odvozovat důkladně promyšlenou organizaci, ve které budou vedle sebe existovat podniky velké, střední i malé. Národnímu hospodářství neprospěje, aby byly rušeny nebo rozdrobeny ekonomicky úspěšné integrované celky, které dokázaly racionálně uspořádat výrobní program ve svých závodech včetně investic do společných lisoven, sléváren nebo výroby nástrojů a nářadí. Naopak, v mnohých případech budou dále dobudovány do ucelených komplexů vybavených všemi potřebnými složkami výzkumu a vývoje, včetně projekce a zahraničně obchodních útvarů, do nové podoby výrobních nebo vědecko-výrobních sdružení. Na druhé straně u těch výrobních hospodářských jednotek, které byly vytvořeny jen v zájmu uzavření oboru, nebo proto, že každý podnik v nějaké VHJ musel být zařazen, je nutné hledat nové, ekonomicky zdůvodněné organizační uspořádání.