Studie
ISSN 2533-4131
Právo / Ústavní právo a politologie
5.370 Hanobení prezidenta (Dokument PDF, 455 KB)Autoři: Eva Sochorová, Jindřiška Syllová, Petr Valenta
(studie, 11/2016, 13 str.)
Práce přináší přehled historických souvislostí institutu hanobení hlavy státu na území České republiky a komparativní přehled trestněprávní ochrany hlavy státu v sousedních zemích ČR a v dalších zemích EU. Součástí práce je také výklad Evropského soudu pro lidská práva, který se týká míry ochrany osob aktivních ve veřejném životě.
1.180 Přehled návrhů ústavních zákonů od roku 1993 do současnosti (Dokument PDF, 476 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Robert Vyklický, Lucia Vaculová, Soňa Šteigerová
(informační podklad, 12/2013, 11 str.)
1.198 Majetkové nároky sudetských Němců ve vazbě na Lisabonskou smlouvu (Dokument PDF, 413 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Vladimíra Pejchalová-Grünwaldová
(studie, 6/2009, 17 str.)
Povinnost členských států dodržovat základní práva upravená v Listině EU může Soud EU posuzovat jen tehdy, pokud členské státy jednají v rámci práva EU. Problematika restitucí a další problematika dekretů prezidenta republiky nespadá do práva EU vymezeného ve zvláštních článcích zakládacích smluv a proto nemohou být dekrety a akty vzniklé jejich aplikací Soudem EU posuzovány. Pokud se jedná o možnost vyloučení použití Listiny EU na posuzování aktů v některém členském státu, není Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království skutečným nástrojem, který by tuto možnost přinášel. Odst. 2 protokolu naznačuje, že protokol nepředstavuje žádnou výjimku. Protokol pouze říká, že je přijat, „aby se předešlo jakékoliv pochybnosti“. Protokol pouze potvrzuje, že Listina EU nerozšiřuje působnost soudu EU posuzovat národní předpisy a jiné akty, pokud se tyto netýkají uplatňování práva EU. Z tohoto hlediska pouze potvrzuje pojetí, které bylo vysvětleno výše, tedy to, že soud EU nemá pravomoc posuzovat soulad aktu netýkajícího se práva EU s ustanoveními Listiny EU. I když Česká republika nevyjednala stejnou úpravu protokolu, jako má Velká Británie a Polsko, nic to nemění na rozsahu aplikace ustanovení Listiny EU na naše právo. Tomu odpovídá i Prohlášení České republiky k Listině základních práv EU, které bylo připojeno k závěrečnému aktu Lisabonské konference. Z výše naznačeného je možno uzavřít, že dekrety prezidenta republiky nebo akty vzniklé jejich aplikací splňují náležitosti stanovené v čl. 52 Listiny EU pouze tehdy, pokud by se jimi „uplatňovalo“ právo EU. Pokud tomu tak není (přičemž je nutno brát na zřetel i časové hledisko), není Listina EU použitelná a soud EU proto nemůže dekret nebo akt podle ní posuzovat.
1.194 Změna ústavní a právní úpravy v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy v Německu (Dokument PDF, 273 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 1/2009, 15 str.)
V r. 2008 bylo připraveno spolu s Lisabonskou smlouvou několik dokumentů, které měly doprovázet Lisabonskou smlouvu při jednání ve Spolkovém sněmu. Kromě Zákona k Lisabonské smlouvě, který odpovídá duálnímu vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva v Německu, a který má zmocňovací a transformační funkci pro znění smlouvy ve vztahu k německému právnímu řádu, byly připraveny: Zákon pozměňující Základní zákon, který má vstoupí v účinnost spolu s Lisabonskou smlouvou a Zákon provázející Lisabonskou smlouvu (tzv. Begleitgesetz). Tento zákon nakonec nebyl schválen, protože podle judikatury Spolkového ústavního soudu by měl prováděcí zákon vstoupit v platnost až po vstupu v účinnost zákona, který je jím prováděn. Zákon pozměňující základní zákon se týká jen tří záležitostí. Nový odstavec čl. 23 upravuje žalobu k ESD. Obě komory mají právo samostatně podat žalobu kvůli porušení subsidiarity a proporcionality, Spolkový sněm je povinen podat žalobu dokonce na návrh jen ¼ všech svých členů. Dále odstavec upravil možnost připuštění hlasování ve Spolkovém sněmu odlišnými většinami od většin běžných stanovených v Základním zákoně. To znamená, že v případech aplikace práv komor parlamentu ze smlouvy EU může zákon stanovit, že komory budou o těchto záležitostech rozhodovat jinými většinami, než obecně stanoví Základní zákon. Dále byla přidána práva výboru pro záležitosti EU Spolkového sněmu – zákon může výbor zmocnit, aby vykonával práva, která jsou dána Spolkovému sněmu smluvním základem EU. (Dále bylo změněno jedno ústavní ustanovení, které se netýká práva EU.)
5.284 Ústavní konformita účelového určení finančních náhrad církvím (Dokument PDF, 347 KB)
Autoři: Vladimíra Pejchalová-Grünwaldová, Jindřiška Syllová
(studie, 1/2009, 10 str.)
Návrh zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi by teoreticky mohl obsahovat účelové omezení využití kompenzační náhrady. Posudek pojednává o tom, zda – pokud stát má zákonem zmírnit křivdy a částečně vrátit majetek - je ústavně přípustné, aby zároveň vyžadoval, aby byl tento majetek určen pro účely, které sám považuje za prospěšné. Účelem omezení nemůže být (jako je tomu u nadací) zachování darovaného majetku účelu, který chce jeho původní vlastník. Účelem je tedy pouhá obava z autonomního využití kompenzací církvemi. Má tato obava své opodstatnění například v historickém kontextu? Do určité míry ano. Podle konfesních předpisů v 19. století státní správa dohlížela na uchování jmění kostelů (tzv. záduší) i na obročí, zákony upravovaly i určitou formu daně z majetku obročí, která sloužila na uhrazení potřeb Katolické církve. Posudek dochází ke konstatování, že úprava výhradního použití kompenzací na neziskový sektor nemá žádný cíl nebo účel, který by odpovídal ustanovením Ústavy a Listiny nebo veřejnému zájmu. Čl. 16 odst. 4 Listiny nevylučuje a priori účelové omezení využití církevních kompenzací. Jejich účelové omezení však musí být omezeno na tu jejich část, která je nezbytná pro účely podpory kultu a musí být určeno právě pro účely kultu. Zbylá část finančních kompenzací může být účelově omezena jen z velmi malé části tak, aby nebyla omezena nezávislost církví na státu, a za takovým účelem, který je úměrný případnému omezení. Mezinárodní lidskoprávní judikatura přitom zastává názor, že stát vlastním uvážením a prostřednictvím demokraticky přijatého zákona nejlépe určí, jak restituovat nespravedlivě zabavený majetek.
1.193 Komentář ke změnám francouzské ústavy ze dne 21. července 2008 (Dokument PDF, 178 KB)
Autor: Jan Pulda
(studie, 12/2008, 8 str.)
Ústava francouzské Páté republiky byla přijata 4. října 1958 a od data svého přijetí byla osmnáctkrát novelizována. Poslední zásadní novelu se podařilo přijmout na Kongresu obou komor francouzského parlamentu dne 21. července 2008. Práce popisuje nejzásadnější ústavní změny ke kterým došlo po 21. červenci 2008: jde o novelu, která byla silně prosazována novým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym s tím, že hlavním cílem návrhů jeho administrativy byla institucionálni modernizace Páté republiky. Prezident Sarkozy za tímto účelem zřídil komisi již v červenci 2007, tedy krátce poté co se ujal svého úřadu. Komise pro ústavní změny byla řízena Edouardem Balladurem, bývalým předsedou vlády. Komise sestávala především z ústavních právníků a politiků. Výsledkem práce bylo popsání nejdůležitějších posunů v pravomocích a změnách vztahů mezi prezidentem, parlamentem a vládou v paragrafovém znění spolu se stručným přehledem k samotnému projednávání a posléze přijetí ústavních změn. Dále pak práce hovoří o změnách v postavení opozice v parlamentu a změnách týkajících se legislativního procesu spolu s vlastním projednáváním zákonů.
3.072 Zřízení radarové stanice protiraketové obrany (ústavněprávní aspekty) (Dokument PDF, 314 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 10/2008, str. 17)
Spolupráce České republiky s USA o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států je z ústavněprávního hlediska komplikovanou záležitostí, skládající se z několika rozdílných právních úkonů. Tato práce má dva základní účely: Prvním účelem je analyzovat charakter jednotlivých úkonů tak, aby je bylo možno identifikovat s ústavněprávními pojmy a procedurami. Druhým pak zjistit, zda není některý z těchto úkonů z hlediska ústavněprávního zpochybnitelný – zda by některý z těchto úkonů nemohl být za určitých okolností Ústavním soudem zrušen.
3.061 Zapojení ČR do systému obrany proti balistickým raketám (ústavněprávní aspekty) (Dokument PDF, 311 KB)
Autoři: Martin Kavěna, Jindřiška Syllová
(studie, 2/2007, 17 str.)
Zapojení České republiky do systému obrany proti balistickým raketám je z ústavněprávního hlediska komplikovanou záležitostí, skládající se z několika rozdílných právních úkonů. Dohoda (smlouva) o protiraketové obraně je dvoustrannou mezinárodní smlouvou, upravenou v čl. 49 Ústavy. Pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky se rozumí služební umístění specifikované součásti ozbrojených sil cizího státu nebo cizích států na území České republiky. K pojmu „pobyt“ je možno citovat důvodovou zprávu k současnému znění čl. 43 Ústavy: „Parlament vyslovuje souhlas s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky. Za pobyt se nepovažuje průjezd nebo přelet státního území ozbrojenými silami jiných států, proto je tato záležitost navrhována v odstavci 5 do rozhodovací působnosti vlády. Ozbrojenými silami ve smyslu rozhodovací pravomoci ústavních orgánů se rozumí vojenské útvary, vojenská zařízení a vojenské záchranné útvary“. Ústava a její důvodová zpráva vykládají pojem tak, že se jím rozumí rovněž umístění vojenských zařízení jiného státu na území České republiky. Při tomto výkladu je nutno takový pobyt schválit oběma komorami Parlamentu kvalifikovanou většinou. Režim vlastního pobytu příslušníků ozbrojených sil cizího státu nestanoví usnesení Parlamentu, ale zákon. Tento zákon upravuje obecně podmínky, za nichž příslušníci cizích ozbrojených sil na území ČR pobývají. Takovým zákonem je nyní zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky. Podmínky pobytu stanovené zákonem jsou obvykle předem dohodnuty prostřednictvím mezinárodních smluv (nyní SOFA). Jde o smlouvu podle čl. 49 Ústavy, k jejichž ratifikaci musí vyslovit souhlas obě komory Parlamentu.
a) forma vlády
1.107 Přehled členů vlád - ministrů a jejich náměstků od listopadu 1989 do října 2023 (Dokument PDF, 2 MB)Autoři: Eva Dostálová, Petr Dundek, Petr Kolář, Soňa Šteigerová
(studie, 10/2023, 122 str.)
Tato práce podává přehled členů všech vlád působících na území České republiky od listopadu 1989, a to vlád jak federálních, tak republikových. Počínaje vznikem samostatné České republiky, pak tato práce také zahrnuje seznam náměstků jednotlivých ministrů. Práce také obsahuje údaje o období, kdy dotyčná osoba danou funkci vykonávala a její politickou příslušnost (pokud byly údaje dohledatelné).
1.247 Slučování ministerstev (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Markéta Nováková
(srovnávací studie, 7/2020, 30 str.)
Práce představuje výsledky srovnání situace v členských státech EU a ve Spojeném království z hlediska rozložení agend mezi jednotlivá ministerstva. Cílem práce je identifikovat země, ve kterých došlo ke spojení agend 1) zemědělství a ochrany životního prostředí, 2) průmyslu, obchodu a dopravy a 3) sociálních věcí, práce a zdravotnictví pod správu jednoho ministerstva. Pokud bylo takovéto řešení zvoleno, práce ve vybraných případech přináší informace, které jsou dostupné o tom, jaký byl kontext případně i výsledky spojení agend. Dále práce nabízí vhled do zkušeností ve Spojeném království, kde jsou reorganizace ministerstev poměrně časté.
1.159 Právní úprava střetu zájmů poslanců a dalších veřejných činitelů (Dokument PDF, 690 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Michaela Macháčková, Eva Medková, Petr Kolář
(srovnávací studie, 2/2016, 45 str.)
V úvodní části tohoto informačního podkladu autoři poukazují na vývojovou linii, kterou sleduje vývoj právních úprav a podávání prohlášení o střetu zájmů. Stručně zmiňují důvody, které k zavedení tohoto institutu vedly. Zároveň konstatují, že dochází k neustálému rozšiřování počtu osob, které mají povinnost takové prohlášení podat. Poté se autoři zaměřují na popis obecné charakteristiky jednotlivých trendů, které se v současných právních úpravách střetu zájmů dají vysledovat. Věnují se trendu britskému, francouzskému a nordickému. Kromě toho, že se zmiňují o existenci dvou typů prohlášení o střetu zájmů, kterými jsou prohlášení o majetku a prohlášení o činnosti, poukazují zejména na různé důvody, pro které je prohlášení podáváno, na důvěrnost či naopak veřejnost v něm poskytnutých informací, nebo na to, zda je proces jejich podávání formalizován či nikoli. Těžiště práce však spočívá v popisu stávajících právních úprav ve vybraných evropských státech. Situaci, která se vyskytuje v každém z nich, je věnována samostatná kapitola sledující toto základní schéma: u každého typu prohlášení (existují-li v daném státě oba typy) je taxativním či demonstrativním výčtem uveden okruh osob, které jsou povinny či oprávněny jej podat, dále se pojednává o jeho formálních a obsahových náležitostech, o orgánu, ke kterému se podává, a o lhůtách, v jakých je nutno tak učinit. V závěru je uvedeno, zda v dané zemi existuje orgán, který na podávání prohlášení dohlíží, a případně, zda lze porušení povinností s podáváním prohlášení spjatých sankcionovat. Pokud ano, jakým způsobem, za jakých okolností a kým.
1.233 Omezení členů vlády vykonávat určité činnosti po dobu výkonu vládní funkce a deklarace členů vlády bránící střetu zájmů (Dokument PDF, 571 KB)
Autoři: Štěpán Pecháček, Jindřiška Syllová, Michaela Macháčková, Rostislav Hefka
(studie, 2/2016, 27 str.)
Prvním nástrojem zajišťujícím regulaci střetu zájmů členů vlády jsou prohlášení o majetku, aktivech, činnostech, příjmech a darech a jejich změnách. V některých státech se povinnost odevzdávat prohlášení vztahuje vedle členů parlamentu i na členy vlády a jiné vysoké státní funkcionáře. V některých zemích, zejména v nových demokraciích střední a východní Evropy, je okruh osob povinných podat prohlášení za účelem zabránění střetu zájmů neúměrně rozšiřován i na jiné činitele než vedoucí centrálních orgánů, často až na úroveň obcí, což činí celý systém obvykle neúčinným. Druhým nástrojem bránícím střetu zájmů je potenciální úprava prostřednictvím zákazů, tedy regulace neslučitelnosti výkonu funkce člena vlády s podnikatelskou nebo jinak formulovanou činností. Zákaz může zahrnovat i členství v orgánech obchodních společností nebo vlastnictví podílů v obchodních či jiných společnostech. Zákazy jsou upraveny jen v některých státech. U ostatních států se předpokládá, že se člen vlády vlastní aktivní činnosti po dobu výkonu funkce člena vlády vzdá z důvodu časové neslučitelnosti (například výkonu manažerské funkce nebo aktivního výkonu nějakého povolání). Nepřípustnost souběžného výkonu aktivní podnikatelské činnosti a členství ve vládě je v tomto případě spíše politickou záležitostí. Může však být „regulována“ interními pokyny vlády, pokynem předsedy vlády, neoficiálními ujednáními nebo zvyklostmi. Dále může být „upravena“ dobrovolnými etickými kodexy v rámci exekutivy nebo jiným mimoprávním způsobem, např. v rámci politických stran. Práce provádí srovnání právních i neprávních regulací vybraných států.
1.228 Způsoby jmenování vlády (Dokument PDF, 248 KB)
Autoři: Martin Kuta, Jan Němec, Štepán Pecháček
(srovnávací studie, 8/2013, 14 str.)
Cílem této práce je přispět z komparativní perspektivy, a to jak s ohledem na českou historii, tak s přihlédnutím k mezinárodní praxi, k současné diskusi o změně ústavních pravidel upravujících jmenování premiéra, potažmo vlády. Práce porovnává způsoby jmenování kandidátů na premiéra hlavou státu v parlamentních a poloprezidentských systémech, kde vláda musí požívat důvěru parlamentu. Možnost hlavy státu ovlivnit složení vlády proto vzbuzuje otázky, do jaké míry se výběr budoucího premiéra může odlišovat od vůle parlamentní většiny. Jednotlivé varianty procedury sestavování vlády jsou zhodnoceny z hlediska zvýhodnění hlavy státu nebo parlamentu. Práce popisuje jak ty varianty, které jasně straní parlamentu, tak i ty varianty, v nichž je hlava státu ve svém výběru zcela nezávislá na parlamentní většině. Práce rovněž mapuje motivační prvky, které ovlivňují aktéry pro hledání konsensu při sestavování vlády. V závěrečné části se práce zabývá sestavováním vlády v československém a českém politickém systému s ohledem na vytváření zvyklostí při pověřování premiéra po roce 1989.
5.315 Vize uspořádání střední Evropy v koncepcích T.G. Masaryka a M. Hodži (Dokument PDF, 257 KB)
Autor: Petr Valenta
(studie, 5/2011, 16 str.)
Složité národnostní a politické poměry střední Evropy inspirovaly politiky a intelektuály k promýšlení nejrůznějších vizí, které by tuto oblast pomohly stabilizovat. Práce se zabývá koncepcemi T. G. Masaryka a Milana Hodži, které prošly dynamickým vývojem. Do vypuknutí 1. světové války byla jejich představa uspořádání obdobná. Vycházeli z přesvědčení o vhodnosti zachování habsburské monarchie při její prohlubující se demokratizaci, která měla být i odpovědí na řešení národnostních sporů a emancipaci slovanských národů. V meziválečném období Masaryk spoléhal na versailleské uspořádání, které bylo otázkou celoevropskou, nikoli středoevropskou. Případnou federalizaci celé Evropy viděl Masaryk jako vzdálenější bod, do kterého mají národy Evropy dospět přirozeně z vlastní iniciativy. Hodžův akcent středoevropské spolupráce vycházel z realistického přesvědčení, že spoleh na versailleský systém není dostatečnou zárukou pro klid ve střední Evropě. Konkrétní spolupráci se snažil vést na hospodářském poli. Hodža své teze rozpracoval podrobně za 2. světové války v návrhu středoevropské federace. Spolupráce měla podle Hodži umožnit, aby se střední Evropa vymanila ze závislosti na turbulentním vývoji v Německu či Sovětském svazu.
1.201 Vliv zavedení přímé volby prezidenta na politický sytém (Dokument PDF, 435 KB)
Autoři: Jan Němec, Martin Kuta
(studie, 10/2009, 24 str.)
Práce přináší analýzu ústavněprávního postavení prezidenta v České republice a popisuje faktický výkon funkce prezidenta Václavem Havlem a Václavem Klausem, především pokud jde o snahu rozšiřovat pravomoci prezidenta nad ústavněprávní rámec. Součástí práce jsou i dvě případové studie popisující vývoj ve Finsku a na Slovensku po zavedení přímé volby prezidenta a dopad této změny na politický systém.
1.190 Přímá volba prezidenta v ústavách států EU (Dokument PDF, 268 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Jan Němec
(studie, 5/2008, 19 str.)
Jedním z rizik přímé volby hlavy státu je nebezpečí zvolení excentrických kandidátů nebo outsiderů. K tomu může dojít zejména v zemích, kde existuje potenciál pro příznivou voličskou odezvu na populistický volební program. Riziko populismu zvyšuje i jednokolová volba. Naopak dvoukolová volba je výhodnější pro větší politické strany. Práce se dále zabývá ústavní úpravou systému přímé volby ve státech EU a některých státech Latinské Ameriky. Práce je příspěvkem k diskusi o přímých volbách prezidenta republiky v ČR.
1.150 Přímé volby, pravomoci a odpovědnost prezidenta (Dokument PDF, 827 KB)
Autoři: Petr Kolář, Štěpán Pecháček, Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 10/2007, 75 str.)
Postavení hlavy státu je jednou z klíčových otázek fungování ústavního systému ve všech státech bez ohledu na to, zda se jedná o monarchie, či republiky. Ve státech s republikánským zřízením pak s touto otázkou souvisí i další – vymezení způsobu volby hlavy státu, tedy prezidenta. Odpověď na zmíněné otázky pak patří k těm, na jejichž základě je možné provést klasifikaci dnes existujících forem vlády vycházejících z demokratického modelu fungování vlády v širším slova smyslu. Klasické schematické členění na systém parlamentní a prezidentský není dostatečné, neboť pomíjí řadu relevantních faktorů výkonu moci. Většina autorů se dnes spíše přiklání ke klasifikaci obsahující pět základních modelů: parlamentní; poloprezidentský, premiérsko-prezidentský; prezidentský; prezidentsko-parlamentní. Práce zkoumá fungování Francie, Irska, Finska, Polska, Portugalska, Rakouska a Slovenska z hlediska postavení prezidenta v systému nejvyšších státních orgánů, a to v poválečném období. Komparace vývoje funkce prezidenta v těchto zemích prokazuje skutečnost, že samotná existence přímé volby prezidenta není dostatečným důvodem pro konstatování výrazné odlišnosti takovéhoto ústavního systému od systému s nepřímou volbou hlavy státu. Dokonce je možné konstatovat, že země, v nichž je přímá volba prezidenta zavedena, netvoří specifickou kategorii zemí, jejichž ústavní a politické systémy by vykazovaly výrazné shody. Závěry této práce lze shrnout do následujících bodů: a) neexistuje přímá souvislost mezi existencí přímé volby prezidenta a významem jeho postavení v ústavním systému daného státu; b) je zapotřebí rozlišovat mezi hodnocením významu funkce prezidenta v ústavním systému, jak to vyplývá z formální ústavní úpravy, a tím, jak je funkce skutečně vykonávána, především s ohledem na postavení prezidenta ve stranicko-politickém systému. Zatímco z formálně-ústavního hlediska bychom mohli za státy s nejsilnějším prezidentem považovat Finsko a Portugalsko, z hlediska reálného uplatnění prezidentského vlivu bychom za zemi s nejsilnějším prezidentem označili jednoznačně Francii. Nejslabší prezident, a to z obou hledisek, je pak v Irsku. c) velmi významnou skutečností, která ovlivňuje výkon prezidentské funkce v těchto zemích, je výrazná osobnost prvního prezidenta, který byl v přímých volbách zvolen. Typickým příkladem takové osobnosti, která vtiskla podobu výkonu prezidentské funkce i na další období, byl Antonio Salazar v Portugalsku nebo Lech Walesa v Polsku. d) Další skutečností, která ovlivňuje postavení prezidenta v rámci ústavního a politického systému, je míra jeho účasti v reálném stranicko-politickém životě. V některých zemích je prezident vnímán spíše jako nestranický a na politických stranách nezávislý arbitr (Irsko), v jiných zemích je naopak lídrem některé z hlavních politických stran bez ohledu na to, zda se jedná o stranu vládní nebo opoziční (Francie). Specifická je situace v Rakousku, kdy je přímo volený prezident aktivním členem politické strany, jejímž předsedou je ovšem spolkový kancléř. e) Svůj význam při vymezení ústavního postavení prezidenta má také definice jeho právní a politické odpovědnosti. Skutečnost přímé volby staví hlavu státu do pozice ústavního orgánu odvozujícího svoji legitimitu z jiného zdroje než z parlamentu, a tím samozřejmě vytváří podmínky pro konstatování politické neodpovědnosti prezidenta vůči zákonodárnému sboru. Většina ústav evropských států, a to bez ohledu na to, zda je zde zakotvena přímá volba prezidenta, vymezuje určitý stupeň trestní imunity při výkonu prezidentské funkce, a to zejména formou klasického institutu impeachmentu, kdy žalobu konstruuje parlament nebo některá z jeho komor a rozhoduje některá z nejvyšších soudních instancí nebo zvláštní soudní orgán. Vedle toho se v některých státech (Polsko, Portugalsko, Rakousko) setkáme také s koncepcí trestněprávní odpovědnosti prezidenta za činy spáchané v období výkonu funkce. Specifická je situace v Rakousku a na Slovensku, kde ústavy konstruují politickou odpovědnost prezidenta. V Rakousku je v tomto ohledu prezident odpově
1.174 K ústavní úpravě jmenování vlády (Dokument PDF, 256 KB)
Autoři: Petr Kolář, Jindřiška Syllová
(studie, 7/2006, 10 str.)
Práce se zabývá jmenováním vlády poté, kdy byla ustavena Poslanecká sněmovna, ustavující schůzí Poslanecké sněmovny a ústavním postavením vlády, která podala demisi.
b) parlamentarismus
1.250 Použití elektronických zařízení při projevech v parlamentu a zásady slušného chování s tím spojené - ve vybraných parlamentech EU a Severní Ameriky (Dokument PDF, 1 MB)Autoři: Petr Pecháček, Jan Pavlínek, Jindřiška Syllová
(studie, 4/2021, 35 str.)
Tato studie zkoumá současnou teorii a praxi parlamentních komor vybraných evropských a severoamerických zemí, co se týče použití elektronických zařízení, jako jsou mobilní telefony, notebooky, tablety aj., na parlamentních jednáních. Konkrétně se věnuje čtyřem tématům v této oblasti: možnostem použití elektronických zařízení během plenárních schůzí, možnostem z těchto zařízení číst projevy, dále otázce poskytování služebních zařízení kancelářemi jednotlivých parlamentů a také tomu, jak v současné době vybrané parlamentní komory přistupují k problematice distančních jednání a účasti na jednání komor, v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19.
1.246 Možnosti zapojení národních parlamentů do rozhodovacích postupů na úrovni EU v režimu Lisabonské smlouvy (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Eva Tetourová
(studie, 9/2020, 47 str.)
Cílem této analýzy je podat ucelený přehled o právní úpravě zapojení národních parlamentů do rozhodovacích postupů na úrovni EU v režimu Lisabonské smlouvy, jejím významu a praktickém využití. V jejím rámci jsou shrnuty hlavní způsoby, kterými se národní parlamenty podílí na tvorbě unijní legislativy s tím, že jejich řazení vyplývá z logické provázanosti popsaných mechanismů, ale také vazby na příslušné unijní orgány, tedy především Evropskou komisi, Radu, prostřednictvím vlád členských států, i Evropský parlament.
1.248 Nástroje a opatření na zamezení rizika střetu zájmů politických činitelů (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Markéta Nováková
(informační podklad, 9/2020, 19 str.)
Cílem této práce je identifikovat, jaké typy nástrojů a opatření se nabízejí k zamezení rizik spojených se střetem zájmů vysoce postavených politických činitelů. Základní tezí práce je, že pro zamezení rizik plynoucích ze střetu zájmů je třeba, aby existoval a fungoval celý proces ošetřující střet zájmů. Tento proces začíná prevencí (stanovením pravidel a rozšiřováním informací o nich), pokračuje systémem identifikace střetu zájmů, monitoringem a kontrolou plnění povinností a případným řešením nebo alespoň řízením případů střetu. V případě porušení povinností jejich adresáty je třeba, aby systém garantoval vymahatelnost práva a aby umožňoval porušení sankcionovat. Funkčnost systému by měla podpořit existence mechanismů kritického hodnocení současného systému s cílem iniciovat jeho průběžné zlepšování. Práce obsahuje obecné shrnutí všech typů nástrojů, které přispívají k fungování systému. Ačkoli práce neobsahuje zahraniční příklady použití jednotlivých typů nástrojů nebo příklady nejlepší praxe, obsahuje odkazy na již existující studie na dané téma.
1.500 The Role of the Parliament in the Budget Scrutiny Process (Dokument PDF, 1 MB)
Autoři: Daša Smetanková, Marija Micevska Lazarova
(studie, 12/2019, 58 str.)
This joint research paper is prepared as a comparative study with purpose to examine the practices of the parliamentary budget control, not only in the Republic of North Macedonia and the Czech Republic, but also in other selected countries from their neighboring regions – Republic of Austria, Republic of Croatia, Republic of Poland, Republic of Serbia, the Slovak Republic and Republic of Slovenia.
1.238 Zákonná úprava lobbingu ve vybraných zemích (Dokument PDF, 799 KB)
Autoři: Barbora Mičičová, Štěpán Pecháček, Jan Vlna
(srovnávací studie, 11/2019, 15 str.)
Práce přináší přehled právní úpravy lobbingu v zemích, které přijaly pro oblast lobbingu zvláštní právní úpravu. Srovnávány jsou zejména definice lobbingu, lobbovaného, lobbisty, existence registru lobbistů, existence etického kodexu lobbistů a povinnosti lobbistů a lobovaných.
1.243 Petiční právo a znění petičních zákonů vybraných států EU (Dokument PDF, 0 MB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Kateřina Kubíková, Jan Němec
(srovnávací studie, 2/2019, 31 str.)
Petiční právo je základním institutem ústavního práva. Petice je žádost občanů o vyřešení záležitosti veřejného zájmu. Právní úprava je ve státech EU buď všeobecná (pro všechny orgány), nebo jen pro parlamentní petice. V poslední době dochází k renesanci tohoto práva vzhledem k elektronickým podáním peticí. Proces projednávání se v parlamentech v detailech liší. Práce obsahuje texty zákonů v originále.
1.234 Regulace délky řečnické doby jednacími řády evropských parlamentů (Dokument PDF, 789 KB)
Autoři: Jan Němec, Daša Smetanková, Štěpán Pecháček
(srovnávací studie, 10/2018, 15 str.)
Čas dostupný pro parlamentní rozpravu patří mezi nejvzácnější zdroje fungování parlamentu. S ohledem na to vznikla úprava nakládání s časem v jednotlivých fázích legislativního procesu a dalších činnostech parlamentní komory a jejích členů. Regulována bývá jak celková doba vyhrazená pro rozpravu, tak její rozdělení mezi jednotlivé řečníky, stanovování pořadí vystoupení či případné přednostní právo udělované aktérům rozpravy se zvláštní funkcí (členové vlády, předsedové poslaneckých klubů, zpravodaj výboru atp.). Na základě rozboru ustanovení jednacích řádů v parlamentních komorách vybraných členských států Evropské unie práce přináší typologii regulace nakládání s časem v parlamentní rozpravě, od nejpřísnější regulace k relativně volnému využívání času ze strany členů parlamentů.
1.242 Kontrola kvality legislativy (Dokument PDF, 823 KB)
Autoři: Klára Urbanová, Eva Tetourová, Radek Píša, Dominik Gira
(srovnávací studie, 8/2018, 15 str.)
Ve světě existují dva základní modely tvorby legislativy. Centralizovaný, kdy je tvorbou legislativy pověřen jeden pro to zvlášť zřízený úřad a decentralizovaný model, kdy jsou tvorbou legislativy pověřena jednotlivá, věcně příslušná ministerstva. S tím souvisejí i různé systémy zajišťující odbornou revizi a kontrolu kvality návrhů právních předpisů. Práce poskytuje komparativní přehled těchto systémů ve vybraných členských státech EU a věnuje se formám a institucím, které jsou v daných zemích kontrolou kvality legislativy pověřeny.
1.241 Referenda ve Švýcarsku - ústavní úprava; spolková referenda v letech 2016 a 2017 (Dokument PDF, 753 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Miroslav Nerad
(studie, 7/2018, 17 str.)
Referenda jsou ve Švýcarsku běžným rozhodovacím nástrojem. Jejich iniciování ze strany občanů je snadné, z tohoto důvodu se na spolkové i kantonální úrovni konají k různým otázkám každý rok ve více termínech. Nebezpečí populistické či jiné manipulace s tématem referenda je vzhledem k jeho obvyklosti ve Švýcarsku značně oslabeno. Mezi iniciativou k referendu a konáním referenda je vždy dostatečný časový odstup. Státní orgány se mohou informativně vyjádřit k tématu referenda, které je iniciováno iniciativou, mohou podat i protinávrh. Změna ústavy jak na spolkové, tak na kantonální úrovni, je podrobena obligatornímu referendu. Práce obsahuje ústavní úpravu referend jak na spolkové, tak kantonální úrovni (dva různé kantony). Dále obsahuje výčet spolkových referend v letech 2016 a 2017, včetně účasti občanů a podrobných výsledků.
1.240 Přístup poslanců k utajovaným informacím - se zaměřením na členy bezpečnostních, branných a jiných výborů (Dokument PDF, 772 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Barbora Mičicová
(srovnávací studie, 2/2018, 17 str.)
Práce se zabývá přístupem poslanců k utajovaným informacím ve státech Evropské unie, se zaměřením na výbory, které se s utajovanými informacemi nejčastěji setkávají, tzn. na branné, bezpečností a výbory pověřené kontrolou tajných služeb.
1.239 Plat poslanců a poslanecké náhrady ve vybraných evropských zemích (Dokument PDF, 502 KB)
Autor: Barbora Mičicová
(srovnávací studie, 12/2017, 20 str.)
Práce je zaměřena na srovnání výše poslaneckého platu, funkčních příplatků a poslaneckých náhrad v zemích V4, Francii, Německu a Rakousku. Práce se zaměřuje na způsob čerpání poslaneckých náhrad a na otázku, zda jsou plat, příplatky a náhrady předmětem daně z příjmu.
1.235 Organizace práce parlamentu (Dokument PDF, 470 KB)
Autor: Štěpán Pecháček
(srovnávací studie, 8/2016, 18 str.)
Práce popisuje základní způsob organizace práce parlamentních komor ve Francii, Německu, Polsku, Rakousku a na Slovensku. Sledovány jsou v těchto zemích podmínky pro předkládání návrhů zákonů, stanovování programu jednání, určování řečnické doby, způsob organizace interpelací a podmínky účasti členů vlády na jednání parlamentu.
1.236 Zapojení výborů do legislativního procesu v parlamentech (Dokument PDF, 397 KB)
Autor: Jan Němec
(srovnávací studie, 8/2016, 11 str.)
Práce přináší podrobný přehled zapojení parlamentních výborů do legislativního procesu ve Francii, Německu, Polsku, Rakousku a na Slovensku. Sledovány jsou kromě procedurálních otázek zejména pravomoci výborů v rámci legislativního procesu, způsob projednávání návrhu zákona ve výborech, počet projednávání návrhu zákona výborem či způsob podávání pozměňovacích návrhů.
1.159 Právní úprava střetu zájmů poslanců a dalších veřejných činitelů (Dokument PDF, 690 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Michaela Macháčková, Eva Medková, Petr Kolář
(srovnávací studie, 2/2016, 45 str.)
V úvodní části tohoto informačního podkladu autoři poukazují na vývojovou linii, kterou sleduje vývoj právních úprav a podávání prohlášení o střetu zájmů. Stručně zmiňují důvody, které k zavedení tohoto institutu vedly. Zároveň konstatují, že dochází k neustálému rozšiřování počtu osob, které mají povinnost takové prohlášení podat. Poté se autoři zaměřují na popis obecné charakteristiky jednotlivých trendů, které se v současných právních úpravách střetu zájmů dají vysledovat. Věnují se trendu britskému, francouzskému a nordickému. Kromě toho, že se zmiňují o existenci dvou typů prohlášení o střetu zájmů, kterými jsou prohlášení o majetku a prohlášení o činnosti, poukazují zejména na různé důvody, pro které je prohlášení podáváno, na důvěrnost či naopak veřejnost v něm poskytnutých informací, nebo na to, zda je proces jejich podávání formalizován či nikoli. Těžiště práce však spočívá v popisu stávajících právních úprav ve vybraných evropských státech. Situaci, která se vyskytuje v každém z nich, je věnována samostatná kapitola sledující toto základní schéma: u každého typu prohlášení (existují-li v daném státě oba typy) je taxativním či demonstrativním výčtem uveden okruh osob, které jsou povinny či oprávněny jej podat, dále se pojednává o jeho formálních a obsahových náležitostech, o orgánu, ke kterému se podává, a o lhůtách, v jakých je nutno tak učinit. V závěru je uvedeno, zda v dané zemi existuje orgán, který na podávání prohlášení dohlíží, a případně, zda lze porušení povinností s podáváním prohlášení spjatých sankcionovat. Pokud ano, jakým způsobem, za jakých okolností a kým.
1.233 Omezení členů vlády vykonávat určité činnosti po dobu výkonu vládní funkce a deklarace členů vlády bránící střetu zájmů (Dokument PDF, 571 KB)
Autoři: Štěpán Pecháček, Jindřiška Syllová, Michaela Macháčková, Rostislav Hefka
(studie, 2/2016, 27 str.)
Prvním nástrojem zajišťujícím regulaci střetu zájmů členů vlády jsou prohlášení o majetku, aktivech, činnostech, příjmech a darech a jejich změnách. V některých státech se povinnost odevzdávat prohlášení vztahuje vedle členů parlamentu i na členy vlády a jiné vysoké státní funkcionáře. V některých zemích, zejména v nových demokraciích střední a východní Evropy, je okruh osob povinných podat prohlášení za účelem zabránění střetu zájmů neúměrně rozšiřován i na jiné činitele než vedoucí centrálních orgánů, často až na úroveň obcí, což činí celý systém obvykle neúčinným. Druhým nástrojem bránícím střetu zájmů je potenciální úprava prostřednictvím zákazů, tedy regulace neslučitelnosti výkonu funkce člena vlády s podnikatelskou nebo jinak formulovanou činností. Zákaz může zahrnovat i členství v orgánech obchodních společností nebo vlastnictví podílů v obchodních či jiných společnostech. Zákazy jsou upraveny jen v některých státech. U ostatních států se předpokládá, že se člen vlády vlastní aktivní činnosti po dobu výkonu funkce člena vlády vzdá z důvodu časové neslučitelnosti (například výkonu manažerské funkce nebo aktivního výkonu nějakého povolání). Nepřípustnost souběžného výkonu aktivní podnikatelské činnosti a členství ve vládě je v tomto případě spíše politickou záležitostí. Může však být „regulována“ interními pokyny vlády, pokynem předsedy vlády, neoficiálními ujednáními nebo zvyklostmi. Dále může být „upravena“ dobrovolnými etickými kodexy v rámci exekutivy nebo jiným mimoprávním způsobem, např. v rámci politických stran. Práce provádí srovnání právních i neprávních regulací vybraných států.
1.230 Úprava a způsob odměňování výkonu více volených funkcí (Dokument PDF, 312 KB)
Autor: Štěpán Pecháček
(studie, 1/2014, 10 str.)
Práce přináší přehled právních úprav týkajících se možnosti souběžného výkonu volených funkcí a odměňování za výkon více volených funkcí. Pozornost je v první řadě věnována pravidlům upravujícím neslučitelnost výkonu mandátu člena parlamentu s jinými funkcemi. Pokud není neslučitelnost upravena obecně, sleduje práce případná další omezení výkonu mandátu člena parlamentu. Práce obsahuje příklady různých kombinaci neslučitelnosti výkonu funkcí. Brazílie je příkladem země, která nejenom že neumožňuje souběžný výkon více volených funkcí, ale přímo zavádí princip ineligibilit (nevolitelnosti) pro osoby vykonávající jinou volenou funkci. Oproti tomu Polsko nijak neomezuje výkon více volených funkcí ani pobírání odměny za jejich výkon. Kromě těchto zemí je ve studii popsána situace v Chorvatsku, Německu, Rakousku, na Slovensku a ve Spojeném království.
1.227 Právní regulace legálního odposlechu členů parlamentů ve vybraných státech Evropy (včetně vazeb na úpravu imunity) (Dokument PDF, 338 KB)
Autoři: Marie Vlčková, Jitka Havlenová, Jindřiška Syllová
(studie, 7/2013, 34 str.)
Většina analyzovaných států dovoluje odposlechy poslanců za stejných podmínek jako ostatních občanů (a to jak poslechy policejní, tak odposlechy tajných služeb). Pouze v omezeném počtu zemí poslanecká imunita pokrývá i odposlechy a je pro ně nutno získat souhlas určitého orgánu parlamentu. V několika málo zemích je zvláštní úprava odposlechů poslanců založena na tom, že je povoluje jiný orgán než parlamentní komora, odlišný však od orgánu, který je povoluje pro ostatní občany. Pokud se týká kontrolního orgánu odposlechů, většina států žádný parlamentní orgán nemá. Kontrolní orgány na půdě parlamentu mají většinou postsocialistické státy (komise nebo výbory).
1.226 Zvláštní způsob ústavněprávního výkladu poslanecké imunity v Německu (překlady dokumentů) (Dokument PDF, 543 KB)
Autoři: Martina Černá, Jindřiška Syllová
(překlad, 3/2013, 48 str.)
Tato práce je zpracována na základě podkladů, které obdržel Parlamentní institut ze Spolkového sněmu. Obsahuje výtah a překlad dvou dokumentů. Tyto dokumenty jsou důležité vzhledem k tomu, že Spolková republika aplikuje výjimečný a překvapivý výklad poslanecké imunity, který podle běžných standardů zásadným způsobem vybočuje z imunitní praxe ostatních států. Výjimečné je zejména to, že se každý poslanec Spolkového sněmu při začátku výkonu svého mandátu vzdává dobrovolně části své trestněprocesní imunity, kterou mu dává Ústava, zejména pak imunity ve vyšetřovacím stadiu trestního řízení (české a německé pojmy nejsou zcela sobě odpovídající, viz níže). Parlamentní institut zpracoval tyto dokumenty pro bližší porozumění možnému výkladu poslanecké imunity v demokratické společnosti západní Evropy.
1.225 Parlamentní diplomacie jako prvek víceúrovňové diplomacie - Zahraniční aktivity parlamentu jako doplněk zahraniční politiky (Dokument PDF, 254 KB)
Autor: Martin Kuta
(studie, 2/2013, 15 str.)
Parlamentní diplomacie představuje doplněk k tradiční zahraniční politice státu. Studie se zabývá historickým vývojem parlamentní diplomacie (konferenční diplomacie), její klasifikací (diplomatické styky jednotlivých poslanců a parlamentu jako celku) a výhodami a limity. Práce zdůrazňuje aktivitu české Poslanecké sněmovny v zahraniční politice (schvalování zahraniční koncepce, institucionální zakotvení v evropských strukturách). Součástí práce jsou charakteristiky parlamentních shromáždění mezinárodních organizací, jejímiž jsou Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu ČR členy.
1.221 Časové omezení parlamentní rozpravy (komparativní přehled) (Dokument PDF, 342 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Ivana Malá, Markéta Scholzová
(srovnávací studie, 1/2012, 11)
Tato práce pojednává o délce rozpravy a způsobech omezení délky rozpravy v různých parlamentních komorách. Omezení délky rozpravy se v žádném z popsaných parlamentů bezprostředně nedotýká možnosti podávání pozměňovacích návrhů k zákonům, které je regulováno vždy jiným způsobem než časovým omezením rozpravy.
1.219 Přehled návrhů ústavních zákonů na přímou volbu prezidenta od roku 1993 do současnosti (Dokument PDF, 151 KB)
Autor: Lucia Vaculová
(informační podklad, 12/2011, 3)
1.220 Přehled návrhů ústavních zákonů navrhujících celostátní referendum od roku 1993 do současnosti (Dokument PDF, 196 KB)
Autor: Lucia Vaculová
(informační podklad, 12/2011, 3)
1.202 Parlamentní kontrola nejvyšších kontrolních institucí ve vybraných zemích EU (Dokument PDF, 343 KB)
Autoři: Marcela Cupalová, Martin Kavěna
(srovnávací studie, 9/2011, 21 str.)
Studie obsahuje srovnávací a ústavněprávní analýzu právní úpravy odpovědnosti nejvyšší kontrolní instituce vůči parlamentu. Materiál srovnává právní úpravu ve vybraných státech EU a v České republice nejen z hlediska uplatňovaných kontrolních mechanismů, ale i z hlediska základního principu konstitucionalismu a souvisejících zásad odpovědnosti a dobré správy. Práce dovozuje, že je-li zvažováno přijetí podrobnější zákonné úpravy v ČR, která by upravovala výkon kontroly NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny, není nezbytné vycházet z toho, že tato kontrola musí být i v budoucnu pojata jako výkon veřejné správy v materiálním smyslu (tedy jako kontrola podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole): kontrola NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny implicitně plní i jiné neméně důležité cíle (kromě zajištění odborné kontroly hospodaření), které vycházejí ze zásad parlamentního práva a které mohou být lépe zajištěny při užití specifických parlamentních kontrolních mechanismů.
3.119 Empirický výzkum na téma projednávání evropských záležitostí v národních parlamentech členských států EU v roce 2010 (Dokument PDF, 283 KB)
Autor: Klára Urbanová
(informační studie, 9/2011, 16 str.)
Cílem této práce je na vybraných ukazatelích zmapovat a komparativně zhodnotit aktivity vybraných národních parlamentů/parlamentních komor v rámci projednávání evropské agendy v roce 2010. Práce poskytuje jak statistický přehled činnosti vybraných národních parlamentů/ parlamentních komor, tak i základní přehled o odlišném přístupu k projednávání evropské agendy v národních parlamentech členských států EU v roce 2010.
1.215 Parlament v politickém systému Kyrgyzské republiky (Dokument PDF, 264 KB)
Autor: Štěpán Suchý
(studie, 5/2011, 18 str.)
Kyrgyzstánu se v poslední době dostává velké pozornosti. Práce přináší přehled historického a funkčního vývoje parlamentu v Kyrgyzstánu. Kyrgyzstán je první zemí ve střední Asii, která přešla od prezidentského systému k parlamentní formě vlády.
1.149 Ústní otázky v Dolní sněmovně Velké Británie (Dokument PDF, 213 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Martin Kavěna
(studie, 3/2011, 9 str.)
Práce obsahuje podrobný popis kladení otázek v britské Dolní sněmovně. Ústavní a zvyková úprava ústních otázek (question time) má následující časové a obsahové zásady: Ústní otázky se podávají písemně úředníkům zvláštní kanceláře v Dolní sněmovně. Otázka musí respektovat ustálenou praxi týkající se formy. Nejdříve lze podat otázku deset jednacích dnů před jejím tím než má být odpovězena ministrem. Nejpozději lze podat otázku tři jednací dny před odpovědí. Tyto tři dny se považují za minimum času, jež je nutný pro připravení odpovědi ministrem a jeho poradci. V případě naléhavé otázky, jež vyžaduje rychlé zodpovězení, podá poslanec otázku předsedovi sněmovny nejpozději před polednem v den, kdy požaduje její zodpovězení. Procedura pro předsedu vlády má shodnou proceduru, ovšem zvykově se vyvinula jinak. Předseda vlády odpovídá na otázky týkající se všech činností vlády. Děje se to tak, že jeden poslanec podá standardním způsobem ústní otázku, ve které se zeptá předsedy vlády, jaký je jeho pracovní program na daný den. Po zodpovězení této první formální otázky udělí předseda sněmovny slovo poslancům hlásícím se o podání doplňujících otázek. Tyto „doplňující“ otázky se podle zavedené praxe týkají čehokoliv. Předseda vlády tak musí odpovídat na široký okruh otázek, aniž by měl jakýkoli čas na přípravu odpovědi.
1.211 Úprava tzv. „klouzavého mandátu“ (Dokument PDF, 258 KB)
Autor: Ondřej Koutník
(studie, 12/2010, 10 str.)
Práce se v obecné rovině zabývá vztahem mezi legislativní a exekutivní mocí v otázce dělbě moci. Analýza se zaměřuje na neslučitelnost funkcí vykonávání mandátu v zastupitelské instituci s působením ve vládním orgánu. V určitých zemích je výkon vládního postu spojen s dočasným či trvalým pozastavením zastupitelského mandátu. Tato forma neslučitelnosti je upravena Ústavou či příslušným zákonem. Existují rovněž situace, kdy účast ve vládě je přímo podmíněna členstvím v parlamentu.
1.212 Revize jednacích řádů národních parlamentů EU v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (Dokument PDF, 267 KB)
Autor: Klára Urbanová
(studie, 12/2010, 13 str.)
Lisabonská smlouva, která vstoupila v účinnost dnem 1. prosince 2009, přinesla celou řadu nových mechanismů a postupů, které umožňují národním parlamentům aktivnější zapojení do legislativního procesu EU a evropských záležitostí obecně. Tato práce přináší přehled změn jednacích řádů některých zemí EU, které se týkají zapojení národních parlamentů do těchto procesů.
1.213 Registrace přítomnosti poslanců na plenární schůzi dolní komory parlamentu (Dokument PDF, 268 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 12/2010, 11 str.)
Tato studie se zabývá tím, jakým způsobem se poslanci registrují jako přítomní na plenárním jednání dolních sněmoven vybraných parlamentů. Každý ve studii obsažený popis sněmovní praxe obsahuje i to, zda jednací řád popřípadě ve výjimečných případech ústava upravuje povinnost poslance být na plenárním jednání sněmovny přítomen.
1.113 Platy poslanců ve vybraných zemích (Dokument PDF, 320 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Josef Palán, František Kučera
(informační podklad, 11/2010, 33 str.)
Tato práce se věnuje zejména platům poslanců, kteří nevykonávají žádnou vedoucí funkci, v dolních komorách jednotlivých států. Platy ostatních státních funkcionářů jsou uvedeny zejména pro srovnání s platy poslanců. Tabulka uvádí i poměr průměrného platu ve státě a poslaneckého platu. Rovněž je uvedena skutečnost, zda se poslanecký plat vypočítává podle jiného údaje, například průměrného platu. Práce byla několikrát novelizována.
3.088 Možnosti parlamentní spolupráce v oblasti vnějších vztahů po Lisabonské smlouvě (Dokument PDF, 312 KB)
Autoři: Štěpán Pecháček, Jan Němec
(informační podklad, 9/2010, 8 str.)
Vzájemná spolupráce parlamentů členských zemí EU, resp. spolupráce vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu, je kromě již institucionalizované podoby (např. COSAC, setkání zástupců EP a vnitrostátních parlamentů, setkání výborů pořádaných parlamentem předsednické země) určována také postupem evropské integrace. V této souvislosti je v materiálu zohledněno nové smluvní uspořádání primárního práva, které vytvořila Lisabonská smlouva a některé návrhy, které se objevují v souvislosti s platností nového uspořádání primárního práva.
1.208 Projednávání státních závěrečných účtů ve vybraných zemích (Dokument PDF, 224 KB)
Autor: Marcela Cupalová
(srovnávací studie, 8/2010, 7 str.)
Práce pojednává o procesu projednávání státních závěrečných účtů ve vybraných zemích EU a v Norsku. Zaměřuje se zejména na skutečnosti, který orgán má pravomoc tyto účty prověřovat, jak probíhá proces projednávání, jaké jsou lhůty pro schválení závěrečného účtu a jaká je případná odpovědnost či závaznost rozhodnutí parlamentu. Dospívá přitom k závěru, že téměř ve všech zemích sestavuje závěrečný účet ministerstvo financí, pouze v Norsku existuje pro tento účel zvláštní orgán a v Rakousku účet sestavuje Účetní dvůr. Vesměs také platí, že závěrečný účet není závazný, nevyplývají z něho žádné sankce vůči vládě (ve smyslu vyslovení nedůvěry), opakovaná nebo vážná negativní kontrolní stanoviska obsažená v závěrečném účtu mohou mít ovšem personální dopady např. pro jednotlivé ministry.
1.209 Vytváření programu a pořadu schůze a změny ve schváleném pořadu (ve vybraných parlamentních komorách) (Dokument PDF, 380 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 8/2010, 14 str.)
Studie se zabývá vytvářením programu, organizováním pořadu schůze a možnými změnami, flexibilitou již schválených pořadů. Organizaci programu a pořadu parlamentních komor je možno rozdělit na několik typů, kdy většina komor tradičních parlamentů v podstatě nedovoluje změny hlavního programu a pořadu činěné tentýž den, aby nedocházelo k nepředvídaným programovým zvratům a rovněž aby vláda dosáhla plynulého přijímání navržených zákonů. Naopak v typu parlamentu, který se uplatňuje v parlamentních republikách postkomunistických států (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, pobaltské státy) jsou jednací řády ovlivněny tím, že agendu parlamentních komor (hlavního programu) povětšinou vytváří parlamenty samotné.
1.210 Způsoby udržení pořádku v parlamentní komoře (ve vybraných státech) (Dokument PDF, 277 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 8/2010, 11 str.)
Studie se zabývá právními úpravami, které jsou zde podrobně uvedeny. Je možno konstatovat, že v zajištění kázně a pořádku jsou neúspěšné zejména ty parlamenty, které ponechávají zajištění pořádku v sále okamžitému rozhodnutí pléna a nemají dostatečně ustálenou aplikační a interpretační praxi při řešení nepořádku a zachování důstojnosti parlamentu. Nejúspěšnější jsou naproti tomu parlamenty, kde má předsedající vyšší autoritu a nemusí se obracet k nějakému jinému orgánu, který často rozhoduje stranicky. Důležité a pozitivní je rovněž to, když předsedající může rozhodnout o řešení záležitosti okamžitě a bez toho, že by se k porušení pořádku mohli vyjádřit jiní poslanci. Základním návodem pro to, jak udržet pořádek v plénu komory parlamentu, by měla být britská praxe. Vzhledem k tomu, že britská Dolní sněmovna je, na rozdíl od kontinentálních parlamentů, více divadlem, zatímco kontinentální parlamenty slouží více ke skutečné práci a tvorbě legislativy, je pro ni nezbytné, aby způsoby parlamentního divadla plnily dva základní úkoly: musí být pro diváky atraktivní a zároveň nesmí snižovat důstojnost parlamentu.
1.205 Etické kodexy v parlamentech zemí Evropské unie (Dokument PDF, 325 KB)
Autor: Jan Němec
(informační studie, 6/2010, 12 str.)
Práce se zabývá druhy etických kodexů používaných v politické sféře, např. kodexy politických stran nebo předvolebních kampaní, hlavní pozornost je věnována kodexům chování přijatých v zákonodárných sborech ve vztahu k působení poslanců. Jsou uvedeny argumenty pro a proti zavádění takových kodexů a na základě rozboru existujících kodexů v irském, polském a britském parlamentu blíže představen obsah a sankční mechanismy. Přiloženy jsou texty etických kodexů zákonodárných sborů tří výše uvedených parlamentních komor (v původním znění).
1.204 Lisabonská smlouva a vnitrostátní parlamenty (Dokument PDF, 373 KB)
Autor: František Čakrt
(informační studie, 5/2010, 20 str.)
Role vnitrostátních parlamentů na unijní úrovni je v posledních letech stále posilována. Již před přijetím Lisabonské smlouvy vnitrostátní parlamenty aktivně monitorovaly a připomínkovaly návrhy unijní legislativy a s přijetím Lisabonské smlouvy se tato úloha ještě posiluje. Práce přináší přehled aktuálních změn, které vnitrostátním parlamentům Lisabonská smlouva přináší, a věnuje se také meziparlamentní spolupráci, která je základním předpokladem realizace některých nově zavedených kontrolních mechanismů.
1.207 Parlamentní imunita (Dokument PDF, 413 KB)
Autor: Eva Částková
(informační studie, 1/2010, 23 str.)
Parlamentní imunita je chápána jako nástroj preventivní ochrany, jako institut, který vznikl za účelem ochrany činnosti zákonodárného sboru jako celku. Jeho smyslem je chránit parlament prostřednictvím ochrany jeho jednotlivých členů. Nejedná se tedy o ochranu členů parlamentu jako soukromých osob. Není proto možné chápat imunitu jako osobní privilegium zákonodárců, jako výsadu udělenou v jejich prospěch, ale jako privilegium parlamentu a zprostředkovaně pak i osob, které jej tvoří. Imunita představuje funkční privilegium, je udělena parlamentu a jeho členové jsou chráněni jen proto, že jsou jeho členy. Studie obsahuje historický a teoretický výklad parlamentní imunity, stejně tak jako příklady její úpravy ve vybraných zemích. Zvláštní část práce je věnována popisu platné úpravy v České republice.
1.206 Úprava jednání mandátního a imunitního výboru ve vybraných státech a v Evropském parlamentu (Dokument PDF, 388 KB)
Autoři: Hana Veselá, Jindřiška Syllová, Daniela Dupláková
(informační studie, 12/2009, 14 str.)
Studie popisuje proceduru zbavení imunity člena parlamentu ve vybraných evropských zemích. Autorky konstatují, že ve většině parlamentů světa (asi v 60 parlamentech) rozhoduje o vydání poslance k trestnímu stíhání (pokud je upravena trestněprávní imunita) plenární schůze příslušné komory. Rozhodnutí ve většině případů připravuje imunitní výbor komory, výjimkou jsou státy, kde se věcí zabývá předsednictvo komory. Specificky se studie věnuje otázce existence „jednacích řádů“ výborů zabývajících se touto agendou. Ve studii jsou obsažena i pravidla jednání výborů pro neslučitelnost funkcí a střet zájmů. Nejzajímavější je německá úprava, která obsahuje zákaz hodnocení důkazů ve výboru a určuje i zákazy pro obsah doporučení výboru. Tím se vyjadřuje to, že výbor ani komora se nesmí vměšovat do soudních pravomocí.
1.200 Statut poslanců Evropského parlamentu (Dokument PDF, 180 KB)
Autor: Jan Pulda
(studie, 8/2009, 5 str.)
Evropský parlament svým rozhodnutím ze dne 28. září 2005 přijal nový statut poslanců Evropského parlamentu (2005/684/ES) s účinností od 14. července 2009. Statut se zabývá primárně otázkami poslaneckých náhrad, penzí, danění příjmu poslanců Evropského parlamentu, individuálními platbami apod.
1.196 Lisabonská smlouva: nové možnosti a trendy meziparlamentní spolupráce (Dokument PDF, 254 KB)
Autor: Martin Kuta
(informační materiál, 6/2009, 16)
Studie Andrease Maurera představuje dosavadní vývoj spolupráce národních parlamentů a Evropského parlamentu v procesu evropské integrace, pojednává o současném stavu meziparlamentní spolupráce a hodnotí možnosti budoucí spolupráce národních parlamentů v rámci legislativního a institucionálního rámce vytvořeného Lisabonskou smlouvou. Studie byla zveřejněna na výroční konferenci Evropského centra pro výzkum a dokumentaci parlamentů (ECPRD) konané ve dnech 9. - 11. října 2008 v Bruselu na půdě Evropského parlamentu. V teoretické rovině se zabývá hledáním optimální formy meziparlamentní spolupráce, coby nástroje pro odstranění demokratického deficitu a zprůhlednění rozhodovacích procedur Evropské unie.
1.197 Zprávy projednávané Poslaneckou sněmovnou (Dokument PDF, 416 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 6/2009, 26 str.)
V tabulkách jsou uvedeny všechny zprávy, které jsou pravidelně Poslaneckou sněmovnou projednávány. Při rozboru toho, jak by bylo možno s těmito zprávami nakládat jinak, než je projednat přímo na plénu Poslanecké sněmovny, je nutno vycházet nejen z formulace příslušného zákona. Je třeba rovněž vycházet z toho, o jaký orgán se jedná a jakým ústavním nebo zákonným způsobem je příslušný orgán „napojen“ svým fungováním na Poslaneckou sněmovnu. K rozboru toho, jak je možno se zprávou naložit, nestačí jen prozkoumat, jestli konkrétní zákon vyžaduje „projednání“ nebo „schválení“ zprávy Poslaneckou sněmovnou, nebo vyžaduje jen její „předložení“ a o výsledku se nezmiňuje. Pokud zvláštní zákon vyžaduje schválení zprávy Poslaneckou sněmovnou, je nutno vždy zprávu projednat v plénu. I když zvláštní zákon nestanoví, jaké důsledky má případné neschválení zprávy (z čehož vyplývá, že neschválení sněmovnou nemá žádné přímé právní důsledky), je třeba povinnost schválení Poslaneckou sněmovnou interpretovat i tak, že k ukončení příslušné zákonné procedury zpracování a projednání zprávy je třeba konečného rozhodnutí Poslanecké sněmovny (hlasování o usnesení, že PS zprávu schvaluje). Z tohoto důvodu je příslušný orgán povinen zprávu podat Poslanecké sněmovně znovu (nebo vypracovat novou), pokud nebyla v bývalé Poslanecké sněmovně procedura schválení dokončena. Této interpretaci odpovídá i dosavadní sněmovní praxe. Pokud zvláštní zákon obsahuje ustanovení o tom, že orgán nebo vláda „předkládá“ zprávu Poslanecké sněmovně, a žádné další ustanovení neupřesňuje, jak s ní má Poslanecká sněmovna naložit nebo že má Poslanecká sněmovna rozhodnout o něčem, co má se zprávou souvislost, bylo by přípustné, aby byly tyto zprávy projednány jen v příslušném výboru nebo jiném orgánu PS. Musí však jít zcela jasně a zřetelně o situaci, kdy je zpráva předkládána Poslanecké sněmovně za účelem pouhého informování Poslanecké sněmovny, nikoliv za účelem jiným.
1.153 Regulace médií v parlamentu (televizní přenosy, přístup k poslancům) v Evropě a USA (Dokument PDF, 396 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 4/2009, 27 str.)
Přístup novinářů do parlamentu signalizuje do značné míry otevřenost parlamentní demokracie ve státě. V posledních několika letech se vztah parlamentu k novinářům významně změnil. Tímto procesem se zabývá komparace více než dvacítky evropských a mimoevropských států. Ve většině parlamentů je situace taková, že novinář nemůže plnit své povinnosti bez příslušné akreditace. V některých zemích se parlamentní zpravodajové sdružují a jejich organizace hraje významnou úlohu v proceduře udělování akreditací. V Rakousku a Itálii udílí tato organizace akreditaci sama. Ve Francii je vytvořen zvláštní výbor, složený ze zástupců novinářů a parlamentu, který zajišťuje akreditace. Na rozdíl od pléna je přístup novinářů do výborů omezen. Jejich přítomnost je - pokud není jednání veřejné - možná pouze pokud jsou pozváni. Ve státech, kde je veřejné zasedání výboru, není ve většině zemí přístup omezen, často se provádí i přenos do vnitřního okruhu a prostřednictvím internetu. V řadě zemí je omezen pohyb novinářů po budově sněmoven. Je zakázáno např. dělat rozhovory v určitých prostorách a novináři musí jít do vlastní kanceláře poslance. Druhým řešením je vyhrazení prostor, které jsou určeny k setkávání s novináři, popř. k přenosu rozhovorů s nimi. Ve většině zemí existuje určitá forma televizních nebo rozhlasových přenosů z parlamentu. Pravidelné přenosy celých plenárních zasedání se praktikují ve většině států /většinou jsou prováděny přímo v parlamentu a použity pro uzavřený televizní okruh a internetový přenos/. Tyto přenosy jsou zpracovávány parlamentním personálem (nebo najatou firmou) podle pevně stanovených pravidel, technicky jsou zajištěny ve většině států pohyblivými kamerami z pevných stanovišť. Operátoři jsou umístěni mimo sál. Kvalita tohoto přenosu je velmi důležitá. Pokud má tento přenos sloužit pro televizní společnosti, musí jít a jde většinou o velmi kvalitní přenos, který je kontinuálně řízen z režie – soubor kamer je jednotlivě a stabilně z režie ovládán a jejich pohled se mění (tento přístup k přenosu má velká většina států). Některé státy mají automatické zařízení, které zaměřuje pohled na poslance, který zrovna mluví do mikrofonu z místa (např. Slovinsko, autorka studie viděla toto zařízení v Senátu v Kazachstánu). Zejména v parlamentech, v nichž poslanci mluví z místa (což je velká část parlamentů), je nutno operativně měnit pohledy kamer (typicky Velká Británie, Portugalsko a další státy). Pro použití materiálů z parlamentu existují v řadě zemí pravidla, stanovená usnesením sněmovny nebo předsedou parlamentu, která brání jejich zneužití zejména za účelem ohrožení vážnosti parlamentu (tedy např. záběry z parlamentu se nesmí používat v montážích pro pořady určitého charakteru). V ostatních státech se přenáší výběr, pro který je buď použit materiál z interního okruhu, nebo je společnostem dovoleno pořídit vlastní přenos. Pro tento přenos jsou zařízena pevná místa pro kamery, někdy je však možno snímat i z galerie z jakéhokoli místa či přímo z pléna.
1.199 Ústavní konformita nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava (Dokument PDF, 315 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 4/2009, 9 str.)
Parlament České republiky má podstatným způsobem ztíženu možnost změnit hranice Národního parku Šumava. Nemůže přijmout věcnou novelu nařízení vlády, kterým byl park zřízen. Z toho vyplývá, že po celá desetiletí je řádný zákonodárce v podstatě vyloučen z možnosti zmenšit nebo zvětšit území národního parku prostřednictvím vlastní zákonodárné iniciativy. Aby mohli být poslanci úspěšní, museli by navrhnout a přijmout celý nový zákon o Národním parku Šumava. Jiným méně razantním způsobem není možno do hranic parku zasáhnout. Je jistě náročné pro jednotlivé poslance vypracovat celý nový zákon, čímž je omezeno právo zákonodárné iniciativy poslanců a poslaneckých skupin. Rovněž další subjekty, které mají právo zákonodárné iniciativy, jsou tímto omezením zasaženi (včetně zastupitelstev krajů). Takto je petrifikován dosavadní právní stav, který sice z procesuálního hlediska není možno považovat (ve světle judikatury Ústavního soudu) za protiústavní, nicméně jeho dlouhodobé pokračování už je z hlediska práv jednotlivých subjektů zákonodárné iniciativy i z hlediska práv zákonodárce problematické. Rovněž některé další důvody, zejména aspekty týkající se právního státu, vedou k závěru, že se nařízení vlády, kterým byl zřízen Národní park Šumava, ocitá na samých hranicích konformity s Ústavou České republiky.
1.194 Změna ústavní a právní úpravy v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy v Německu (Dokument PDF, 273 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(studie, 1/2009, 15 str.)
V r. 2008 bylo připraveno spolu s Lisabonskou smlouvou několik dokumentů, které měly doprovázet Lisabonskou smlouvu při jednání ve Spolkovém sněmu. Kromě Zákona k Lisabonské smlouvě, který odpovídá duálnímu vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva v Německu, a který má zmocňovací a transformační funkci pro znění smlouvy ve vztahu k německému právnímu řádu, byly připraveny: Zákon pozměňující Základní zákon, který má vstoupí v účinnost spolu s Lisabonskou smlouvou a Zákon provázející Lisabonskou smlouvu (tzv. Begleitgesetz). Tento zákon nakonec nebyl schválen, protože podle judikatury Spolkového ústavního soudu by měl prováděcí zákon vstoupit v platnost až po vstupu v účinnost zákona, který je jím prováděn. Zákon pozměňující základní zákon se týká jen tří záležitostí. Nový odstavec čl. 23 upravuje žalobu k ESD. Obě komory mají právo samostatně podat žalobu kvůli porušení subsidiarity a proporcionality, Spolkový sněm je povinen podat žalobu dokonce na návrh jen ¼ všech svých členů. Dále odstavec upravil možnost připuštění hlasování ve Spolkovém sněmu odlišnými většinami od většin běžných stanovených v Základním zákoně. To znamená, že v případech aplikace práv komor parlamentu ze smlouvy EU může zákon stanovit, že komory budou o těchto záležitostech rozhodovat jinými většinami, než obecně stanoví Základní zákon. Dále byla přidána práva výboru pro záležitosti EU Spolkového sněmu – zákon může výbor zmocnit, aby vykonával práva, která jsou dána Spolkovému sněmu smluvním základem EU. (Dále bylo změněno jedno ústavní ustanovení, které se netýká práva EU.)
1.185 Rozhodování o zahraničních cestách v parlamentech vybraných států (Dokument PDF, 476 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Václav Štěrba, Sabine Vedrová
(studie, 9/2007, září 2007, 45 str.)
Předkládaná sociální studie se zabývá procesem schvalování a organizování zahraničních cest členů parlamentů. Cestování členů parlamentů do zahraničí je ve většině parlamentních komor předmětem rozhodování řídícího orgánu parlamentu. Některé parlamenty mají psaná pravidla (Slovensko, Švédsko), ve většině z nich se rozhodování řídí nepsanými zvyklostmi. Předběžné plánování cest na delší období se uplatňuje pouze v některých parlamentech, v některých parlamentech se předem diskutuje také přijetí pozvání na oficiální cestu. Financování cest poslanců je většinou omezeno rozpočtovanou částkou, v některých parlamentech je tato částka rozdělena podle typů cest (výbory, stálé delegace, ostatní). V některých parlamentech sleduje čerpání rozpočtované částky zvláštní orgán složený z poslanců.
1.184 Proces sestavování státních závěrečných účtů ve vybraných evropských zemích (Dokument PDF, 226 KB)
Autor: Michal Částek
(studie, 8/2007, 20 str.)
Předložená komparativní studie se věnuje postupu při sestavování a schvalování státních závěrečných účtů ve vybraných evropských zemích. Studie byla zpracována na základě odpovědí národních parlamentů na otázky, které položil Parlamentní institut prostřednictvím databázového systému ECPRD, tak na základě dostupných internetových pramenů a odborné literatury. Studie nastiňuje možné důsledky vyplývající jak z případného neschválení státních závěrečných účtů tak z pochybení státních orgánů při hospodaření s veřejnými prostředky.
1.182 Možnosti zklidnění legislativního procesu v Poslanecké sněmovně a jejich použití v procedurách zahraničních parlamentů (Dokument PDF, 319 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(informační podklad, 5/2007, 16 str.)
Práce předkládá varianty pro zklidnění legislativního procesu v České republice. První možností zklidnění legislativního procesu je omezení práva podávat pozměňovací návrhy. Toto právo patří ke všeobecně uznávaným prerogativám členů parlamentu. Vyplývá z jejich práva zákonodárné iniciativy. Řada parlamentů však definuje přesné podmínky pro podávání pozměňovacích návrhů, což zefektivňuje zákonodárný proces a činí jej transparentnějším. Druhou možností je zavedení pravidla, podle kterého každý pozměňovací návrh podaný ve druhém čtení musí být projednán ve výboru. Toto pravidlo by podstatně prodloužilo projednávání návrhu zákona. Pokud by projednávání ve výboru probíhalo stejně jako při projednávání návrhu zákona po prvním čtení, tedy včetně pozvání zástupce vlády a dalších činitelů, vyžadovalo by to změnu harmonogramu schůzí Poslanecké sněmovny a musel by být změněn jednací řád Poslanecké sněmovny. Práce se dále zabývá také nálezem Ústavního soudu o tzv. přílepcích. V souladu s tímto nálezem je třeba uvažovat o zákazu přílepků. Zakotvení zákazu přílepků v sobě nese dva základní problémy. Prvním z nich je formulace přílepku, tedy vyjádření souvislosti pozměňovacího návrhu k návrhu zákona. Druhým podstatně důležitějším problémem je to, kdo bude rozhodovat o tom, jak ustanovení vykládat. V praxi jednacích řádů existuje řada pokusů o formulování přílepků, jediným relativně úspěšným státem (když vyloučíme USA, viz příloha práce) je Francie. Její úspěch v určení přílepků vychází z toho, že kompatibilitu pozměňovacího návrhu se zněním jednacího řádu posuzuje (resp. Může posuzovat) Ústavní rada. Přemíře pozměňovacích návrhů se ve skutečnosti úspěšně čelí jen ve státech, kde je zvyklostí kázeň poslanců vládních koalic (Španělsko, Portugalsko, Nizozemsko, částečně Švédsko), a kde poslanci obvykle nejdou navrhovanými pozměňovacími návrhy proti své vládě. Zároveň i jednací řád je v těchto státech vůči podávání pozměňovacích návrhů velmi přísný. Studie obsahuje i přehled dalších možností jak legislativní proces zklidnit a obsahuje přehled řešení této problematiky v zahraničních jednacích řádech.
1.181 Úprava činnosti lobbistů ve vybraných státech
Autoři: Libor Chlad, Petr Kolář, Štěpán Pecháček
(srovnávací studie, 3/2007, 10 str., přílohou je informační podklad PI-1-181_přílohy, 70 str.)
Lobbismus je neodmyslitelnou součástí parlamentního života, je jedním ze způsobů zprostředkování zájmů mezi jejich nositeli a veřejnou autoritou s rozhodovacími pravomocemi. Cílem Lobbingu je tyto zájmy prosadit a zakotvit v podobě právní normy. Některé země, zejména s angloamerickou parlamentní tradicí, se snaží o regulativní úpravu činnosti lobbistů na půdě parlamentu i mimo ní. Často diskutovanou otázkou v souvislosti s právní úpravou lobbismu v jednotlivých zemích je vymezení lobbisty, resp. lobbistické skupiny, z hlediska způsobu a charakteru reprezentace jimi zprostředkovaných zájmů. Je zapotřebí rozlišovat dvě základní skupiny lobbistů: na jedné straně jsou to lobbistické skupiny (v našem prostředí většinou označované jako konzultantské společnosti), které za úplatu zprostředkovávají kontakt mezi zákonodárci a různými skupinami klientů. Na straně druhé je za lobbisty (v širším slova smyslu) zapotřebí označit i reprezentanty specifických zájmů různých sociálních skupin. Takoví lobbisté bývají u nás označováni jako zájmové skupiny a patří mezi ně odbory, zaměstnavatelské svazy, profesní organizace apod. Nalezení hranice mezi oběma skupinami je v zásadě nemožné, a proto i zavedení povinné registrace lobbistických skupin by se zřejmě muselo dotýkat obou skupin lobbistů. Práce přináší přehled o přístupu k lobbingu v USA, Kanadě a v některých evropských zemích a na půdě Evropského parlamentu. Součástí práce je příloha s plnými texty právních norem, které lobbování ve vybraných zemích upravují.
1.176 Projednávání národních lisabonských programů reforem v národních parlamentech vybraných členských zemí Evropské unie (Dokument PDF, 222 KB)
Autor: Michal Částek
(srovnávací studie, 8/2006, 10 str.)
Nově koncipovaný lisabonský proces schválený Evropskou radou v březnu 2005 je programem dlouhodobějšího hospodářsko-sociální směřování EU, které má pomoci Evropě reagovat na vnitřní (stárnoucí populace) i vnější (konkurence z USA, Asie, Jižní Ameriky) ekonomicko-sociální výzvy. Nové pojetí LS usiluje o zúžení počtu prioritních oblastí a o zlepšení samotného řízení, koordinace a hodnocení plnění cílů lisabonské agendy jak na úrovni EU tak na úrovni členských států. Členské státy na podzim roku 2005 předložily tříleté národní lisabonské programy reforem, které mají zajistit jejich politickou odpovědnost při plnění cílů LS a mají usnadnit hodnocení plnění reformních kroků realizovaných v jednotlivých členských státech Unie. Předložená studie se věnuje zapojení zákonodárných sborů (projednávání na plénu, zapojení výborů, předkládání pozměňovacích návrhů) do schvalování národních lisabonských programů reforem (NLPR) na roky 2005-2008 v jednotlivých členských státech Unie. Práce ukazuje, že ve většině sledovaných zemí nebyl NLPR na programu plenárního zasedání, výjimkou byly rakouská Národní rada, slovenská Národní rada a Senát Parlamentu ČR. Studie dále dokládá, že v některých zemích byl do projednávání národních lisabonských programů reforem zapojen pouze jeden výbor (např. Belgie, Francie, Polsko) a v jiných zemích byl tento strategický dokument projednáván ve více věcně příslušných výborech (např. Finsko, Slovinsko, Estonsko).
1.173 Činnost parlamentu v období výkonu předsednictví v Radě EU (Dokument PDF, 318 KB)
Autoři: Michal Částek, Eva Medková, Jan Němec, Štěpán Pecháček
(studie, 7/2006, 19 str.)
Hlavním cílem studie je představit způsob zapojení čtyř národních parlamentů do projednávání agendy Evropské unie a jejich participace na přípravách a realizaci předsednictví dotyčných zemí v Radě EU. Práce si také klade za cíl poukázat na možnosti zapojení národních parlamentů do rozhodovacích postupů Evropské unie a také na rostoucí možnosti parlamentní diplomacie a zapojování parlamentů do mezinárodněpolitických otázek.
1.174 K ústavní úpravě jmenování vlády (Dokument PDF, 256 KB)
Autoři: Petr Kolář, Jindřiška Syllová
(studie, 7/2006, 10 str.)
Práce se zabývá jmenováním vlády poté, kdy byla ustavena Poslanecká sněmovna, ustavující schůzí Poslanecké sněmovny a ústavním postavením vlády, která podala demisi.
1.175 Rozsah poslanecké imunity ve vybraných státech (Dokument PDF, 252 KB)
Autoři: Eva Medková, Marek Nemeth, Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 7/2006, 11 str.)
V obecném úvodu je popsán institut parlamentní imunity jako jeden z nástrojů ochrany nerušené činnosti zákonodárného sboru. Jeho historické kořeny sahají již do středověku, kde bylo nezbytné chránit nově se vytvářející stavovská shromáždění před zásahy tehdy mocných panovníků. Postupem historického vývoje se institut rozpadl na dvě rozdílné a přesto propojené části, na neodpovědnost poslanců a na jejich nestíhatelnost. Zatímco neodpovědnost chrání proti stíhání za hlasování a některé projevy, které v parlamentu činí, často v rámci výkonu svých povinností, nestíhatelnost zabezpečuje, že je poslanec chráněn před zákonným stíháním trestného činu, správního deliktu či občanskoprávního aktu.
1.172 Vývojové diagramy projednávání zákonů (Dokument PDF, 200 KB)
Autoři: Petr Kolář, Jindřiška Syllová
(informační podklad, 6/2006, 10 str.)
Práce shrnuje do vývojových diagramů základní činnosti Poslanecké sněmovny a Senátu, soustřeďuje se zejména na legislativní proces. Je nutno upozornit, že diagramy se soustřeďují na nejobvyklejší procedury. Vynechány jsou mimořádné procedury např. projednávání zákona v legislativní nouzi, zkrácené jednání o návrzích zákonů po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, zákonodárný proces k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti.
1.170 Politické skupiny v Evropském parlamentu (Dokument PDF, 431 KB)
Autor: Marcela Bláhová
(studie, 4/2006, 38 str.)
Práce poskytuje podrobný přehled o politických skupinách (frakcích) v Evropském parlamentu po volbách v roce 2004. Součástí popisu každé frakce je historie jejího vzniku a vztah k národním politickým stranám. Stěžejní částí práce je však ideové vymezení každé politické skupiny. Ideové vymezení je zkoumáno ze dvou hledisek. Prvním hlediskem je vztah frakce k evropské integraci, především k rozšiřování o nové země a prohlubování integrace. Druhým hlediskem zkoumání je ideové rozpětí mezi jednotlivými členskými stranami politické skupiny, resp. je zde zkoumán odlišný přístup politických stran v v jednotlivých členských státech k významným politickým tématům.
1.067 Pravidla týkající se registrace a deklarace finančních zájmů poslanců ve Velké Británii (Dokument PDF, 523 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(informační podklad, 7/2004, 28 str.)
Překlad byl zhotoven v r. 1994 z dokumentů platných v tehdejší době. Do r. 2004 byly tyto dokumenty několikrát, ale pouze nepříliš podstatně novelizovány (zejména pokud se týká minima, které se nemusí registrovat. Změněn je také výbor, který registraci zájmů kontroluje – v současné době jde o výbor pro standardy a privilegia – Committee on Standards and Privileges). Systém registrování zájmů se nezměnil. Z tohoto důvodu je možno brát tuto práci jako dostatečný základ pro poučení ohledně britského systému registrování a deklarování zájmů. Na konci práce je doplněn výtah současné úpravy stížností na nesprávnosti registrování zájmů. Stížnost je jedinou možností, jak zjistit, zda poslanec registroval svůj zájem správně. Nesprávná registrace a deklarace zájmů má stejně jako všechny nepořádky ve sněmovně pouze sněmovní (nikoliv státní) sankce. Je stanoveno, že za porušení privilegií parlamentu, pohrdání parlamentem (tj. neúctu vůči parlamentu), za což se považuje i porušení jednacích pravidel, je možno poslance (kromě jiných disciplinárních trestů) i vyloučit.
1.038 Otázky a interpelace v parlamentní proceduře (Dokument PDF, 391 KB)
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc
(informační podklad, 4/2003, 6/1993, leden 1996, leden 1997, 28 str.)
Významné jsou tři procedurální aspekty otázek: kolik času je vyhrazeno vládě k odpovídání otázek, zda mohou tázající se poslanci klást doplňující otázky a jaké jsou podmínky, za nichž je možno otevřít rozpravu k otázce. Pokud jde o čas, po který se může věnovat vláda odpovídání ústních otázek, ten se v jednotlivých zemích liší. V několika zemích (např. v Kanadě, Lichtenštejnsku, Velké Británii) mohou být otázky zodpovídány v den, kdy byly položeny. V řadě zemí je určena lhůta, během níž musí vláda odpovědět na ústní otázky. Tato lhůta je od 2 dnů (Velká Británie) do několika měsíců. Lhůta pro odpovědi na písemné otázky se liší podobně, a to od 3 dnů (Irsko) do 30 dnů (Finsko, Francie). Pokud je upravena možnost poslanců klást ústní otázky, je většinou upravena i možnost položení doplňující otázky po ministrově odpovědi. Jde o přirozený doplněk ústní otázky. Doplňující otázky mohou být využity zejména v tom případě, kdy poslanec není spokojen s odpovědí ministra nebo kdy považuje za nutné, aby odpověď byla doplněna o vysvětlení. V některých parlamentech je místo doplňujících otázek pouze právo tázajícího poslance na repliku, což významně zlepšuje postavení tázajícího poslance. V některých státech je question time nejvýznamnějším prostředkem PR parlamentu, v některých dokonce významně přispívá k medializaci vládní politiky, popularizaci ministrů a jejich politických postojů. Q. time je ve většině států živě přenášen televizním vysíláním, otázky jsou často iniciovány novináři, což jim zajišťuje rychlý přístup do médií. Důležité pro medializaci question timu je doba, v níž se koná. Nejvýhodnější se ukazuje časné odpoledne, aby bylo dostatek času na zpracování informace do večerních zpráv a do zítřejšího vydání novin. V nových demokraciích (střední a východní Evropa) není question time prozatím dostatečně využíván. Pokusy opozičních stran o medializaci q. timu ztroskotávají zejména na společném rysu většiny východoevropských parlamentů, kterým je všeobecné podceňování mediálních možností parlamentních jednání. Menší roli hraje poněkud kabinetní způsob vládní politiky v postkomunistických státech.
1.041 Zásady úpravy poslanecké imunity
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 7/2002, 11str., 7/1993)
Rozsah nestíhatelnosti - trvání nestíhatelnosti v 11 státech
1.044 Výzkumná a informační střediska v zahraničních parlamentech
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc., Libor Chlad
(informační podklad, 3/2002, původně březen 1993, 13 str.)
Informační střediska pro poslance. Zdroje informací. Poskytování informací.
1.026 Legislativní funkce ve dvoukomorových parlamentech
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 12/1999, původně prosinec 1992, 11str.)
Rozdělení legislativy mezi komorami - zákonodárná iniciativa - dohodovací postup - přijímání rozpočtu ve dvoukomorovém parlamentu - v 16 zemích světa.
1.122 Složení Evropského parlamentu po volbách v červnu 1999
Autor: Mgr. Štěpán Pecháček
(informační podklad, 6/1999, 12 str.)
Tento informační podklad obsahuje výsledky voleb do EP v červnu 1999. Výsledky jsou zpracovány také podle jednotlivých zemí a politických stran.
1.090 Evropský parlament - Jednací řád
(překlad, 11/1998, 125 str.)
Úplný překlad jednacího řádu Evropského parlamentu včetně příloh a indexu
1.101 Zajištění bezpečnosti parlamentu a poslanců
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační studie, 2/1997, 11 str.)
Podřízenost bezpečnostních složek parlamentů v 9 státech, parlamentní stráž, nošení zbraní, koordinace organizace bezpečnosti ve dvou komorách.
1.024 Jednací řád a rozpočet parlamentu
Autoři: Ing. Hermína Měkutová CSc., JUDr. Jindřiška Syllová CSc.
(informační studie, 6/1996, původně prosinec 1992, 6 str.)
Rules of Procedure - Standing Orders - finanční nezávislost parlamentu - v 16 zemích světa.
1.078 Zabezpečení poslanců po skončení mandátu
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační studie, 3/1995, listopad 2000, 10str.)
Odstupné po skončení výkonu mandátu, náhrady výdajů spojených se skončením mandátu, důchody poslanců ve vybraných státech.
1.045 Projednávání rozpočtu v parlamentech
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační studie, 8/1993, 10 str.)
Projednávání rozpočtu v parlamentech v deseti zemích světa. Rozpočet jako zákon. Příprava rozpočtu. Úloha výborů při projednávání rozpočtu. Lhůty k projednání rozpočtu. Opatření při nepřijetí rozpočtu před začátkem finančního roku.
1.031 Politické složení parlamentu v první republice
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 3/1993, 4 str. + příl.)
Počty členů politických stran v Poslanecké sněmovně a Senátu v letech 1920, 1925, 1929, 1935
1.027 Možnosti rozpuštění parlamentu
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 12/1992, 4 str.)
Podmínky rozpuštění parlamentu v 16 zemích světa.
1.029 Úloha parlamentních výborů v legislativním procesu
Autoři: JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
(informační podklad, 12/1992, 10 str.)
Přikazování návrhů do výborů - pravomoc výborů pozměňovat návrhy - zprávy výborů - stanovisko menšiny - mimoparlamentní konzultace - v 16 zemích světa.
1.001 Mechanismus hlasování v demokratických parlamentech
Autoři: JUDr. J. Syllová, CSc., JUDr. J. Reschová, CSc.
(informační studie, 7/1991, 13 str.)
Historie ústavních konvencí jednacího řádu a hlasování ve Velké Británii - Francii - USA - způsob hlasování v Evropském parlamentu - hlasování v Kanadě - delegované hlasování - veřejnost hlasování - hlasování podle jmen - četnost různých typů hlasování ve světě - elektronické hlasování
c) volby a referenda
1.222 Korespondenční hlasování (Dokument PDF, 386 KB)Autor: Štěpán Pecháček
(studie, 12/2023, 16 str.)
Studie přináší přehled využívání korespondenčního hlasování v evropských zemích. Podrobněji je rozebrána právní úprava zemí sousedících s Českou republikou. Součástí práce je také přehled legislativních iniciativ směřujících k zavedení možnosti korespondenčního hlasování v České republice.
1.251 Úprava volební kampaně ve vztahu k využívání veřejných prostředků (Dokument PDF, 972 KB)
Autor: Štěpán Pecháček
(studie, 11/2021, 15 str.)
Práce se zabývá problematikou zneužívání veřejných prostředků ve volební kampani. Rozebírá příslušné právní úpravy ve vybraných zemích a přináší také příklady konkrétního zneužívání veřejných prostředků. Součástí práce je i přehled standardů nastavených mezinárodními organizacemi, zejména OBSE a Radou Evropy.
1.229 Všeobecná referenda ve státech Evropské unie - ústavní a zákonná úprava; závaznost a praxe referend (Dokument PDF, 571 KB)
Autor: Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 12/2017, 20 str.)
Práce se zabývá všeobecným referendem ve státech EU na celostátní úrovni. Referendální rozhodování má svá specifika, zejména podléhá možnosti manipulace a omezení menšinových práv. Z tohoto důvodu většina států omezuje referenda na záležitosti schválení zákona nebo neschválení zákona. Neomezené všeobecné referendum v Evropě neexistuje. Omezeno je obvykle také rozhodování ve finanční a rozpočtové oblasti. Práce se vyjadřuje k závaznosti jednotlivých typů referend. Práce pojednává rovněž o možnosti lidové iniciativy (iniciativy k referendu nebo k zákonu) na celostátní úrovni ve státech EU. Lidová iniciativa je ve většině států významným způsobem omezena, v některých státech není vůbec připuštěna. Práce byla obnovena v r. 2017, obsahuje přehled uskutečněných referend u většiny zemí od r. 1990.
1.232 Volební právo a členství cizinců v politických stranách v zemích EU (Dokument PDF, 250 KB)
Autoři: Martin Kuta, Jan Němec, Jan Fousek
(srovnávací studie, 1/2015, 8 str.)
Práce poskytuje přehled úpravy zapojení osob bez státní příslušnosti země, v níž pobývají, do politického dění prostřednictvím práva volit do několika úrovní zastupitelských orgánů (od obecních voleb přes volby do národního parlamentu po Evropský parlament) a také možnosti vstupovat do politických stran jako řádný člen. Přehled pokrývá úpravu ve všech 28 stávajících členských státech Evropské unie.
5.305 Přímá volba starostů (Dokument PDF, 274 KB)
Autoři: Štěpán Pecháček, Martin Kuta
(studie, 10/2014, 12 str.)
Studie srovnává postavení přímo volených starostů v Maďarsku, v Polsku, na Slovensku a ve Spolkové republice Německo. Konstatuje, že přímá volba starosty představuje model, kde je větší důraz kladen na exekutivu. Přímá volba starostů posiluje jejich politickou autoritu a postavení, jejich mandát je silnější než v případě zvolení zastupitelstvem Dochází zde k silné personifikaci odpovědnosti v osobě starosty. Přesto se postavení starostů v jednotlivých zemích liší. Jde zejména o jejich vztah k volenému zastupitelskému orgánu a o jejich pravomoci v oblasti přenesené působnosti při výkonu veřejné správy.
1.231 Elektronické internetové hlasování v Estonsku (Dokument PDF, 275 KB)
Autoři: Karel Hlaváček, Martin Kuta
(studie, 9/2014, 9 str.)
Práce se věnuje elektronickému hlasování v Estonsku, které jako jediné elektronické (internetové) hlasování pro parlamentní volby přijalo. Detailně popisuje systém internetového hlasování v zemi. Dále na základě estonské (a nizozemské) zkušenosti zhodnocuje argumenty pro a proti zavedení elektronické (internetové) volby.
1.223 Panašování jako způsob personalizované volby v rámci poměrného volebního systému (Dokument PDF, 234 KB)
Autor: Štěpán Pecháček
(studie, 1/2013, 9 str.)
Studie se zabývá začleněním metody panašování do poměrných volebních systémů a jeho vlivem na personalizaci volby v rámci poměrných volebních systémů. Studie komparuje začlenění panašování a možnosti personalizace volby do volebních systémů ve Švýcarsku, Lucembursku, Francii a na Slovensku. Součástí studie je i analýza využití panašování v České republice a diskuse o návrhu senátního návrhu zákona (senátní tisk č. 404, deváté volební obdob) , který mění způsob preferenčního hlasování pro všechny typy voleb v České republice.
1.224 Právní úprava volební povinnosti ve vybraných zemích (Dokument PDF, 343 KB)
Autoři: Radek Blížkovský, Jan Němec
(srovnávací studie, 1/2013, 15 str.)
Studie se zabývá institutem volební povinnosti s důrazem na politické a právní souvislosti jejího uplatňování. Práce přibližuje argumenty pro a proti povinné účasti voličů ve volbách a představuje základní sankční mechanismy, které jsou při porušení této povinnosti nejčastěji uplatňovány. Následně jsou představeny vybrané historické (Československo, Rakousko) i současné (Austrálie, Belgie, Švýcarsko, Nizozemsko, Lucembursko, Lichtenštejnsko) příklady právní úpravy povinného hlasování.
1.218 Financování přímé volby prezidenta ve vybraných zemích (Dokument PDF, 207 KB)
Autoři: Jan Němec, Klára Kabická, Pavla Tichá
(studie, 6/2012, 12 str.)
Přímá volba hlavy státu je jedním z charakteristických znaků prezidentských režimů, kde je hlava státu zároveň i hlavním představitelem výkonné moci. V parlamentních režimech není přímá volba prezidenta nutná, protože exekutivní moc zastřešuje předseda vlády, která povstává z parlamentní většiny. Přesto byla v některých zemích, které používají parlamentní systém vlády, zavedena přímá volba prezidenta. Důvody byly různé, od snahy o posílení pozice prezidenta (Francie) přes její zavedení jako součásti procesu demokratizace (např. Polsko, příp. další státy střední a východní Evropy) až po řešení momentální krize, kdy parlament nebyl schopen prezidenta zvolit (Slovensko). Studie obsahuje přehled základních prvků úpravy financování přímé volby prezidenta ve vybraných zemích Evropy, které všechny používají parlamentní model, byť některé v modifikované podobě (např. Francie). Práce se zaměřuje na některé aspekty tohoto financování, jako jsou: - způsob úhrady nákladů ze státního rozpočtu (které ministerstvo je zodpovědné, příp. zda se na úhradě nákladů nějakou formou podílí jiné orgány, např. obce či ústřední volební komise), - spoluúčast kandidátů na úhradě nákladů spojených s organizací voleb, - možnost podpory z veřejných prostředků (např. formou příspěvku na úhradu volebních nákladů v závislosti na počtu získaných hlasů) - existence omezení pro objem výdajů vynaložených na kampaň.
5.316 Koalice v obcích s rozšířenou působností po komunálních volbách v roce 2010 (Dokument PDF, 446 KB)
Autor: Stanislav Caletka
(studie, 6/2011, 40 str.)
Studie představuje přehled radničních koalic, které byly po komunálních volbách 2010 uzavřeny v jednotlivých obcích s rozšířenou působností. Kromě koalic je zmíněna i vítězná strana a starosta obce. Pro informaci je uvedena také radniční koalice z předešlého volebního období, tedy z let 2006 – 2010.
1.187 Úprava financování politických stran a volebních kampaní ve vybraných státech Evropské unie (Dokument PDF, 251 KB)
Autoři: Vojtěch Drahorád, Jan Němec, Štěpán Pecháček
(studie, 5/2011, 23 str.)
Srovnávací studie Úprava financování politických stran a volebních kampaní ve vybraných státech Evropské unie. V zemích EU existuje několik základních modelů úpravy dané problematiky. Slovensko a Spolková republika Německo nestanoví žádná omezení pro výši získaných finančních prostředků, v Rakousku toto omezení stanoví sama strana. Omezení finančních zdrojů může být také navázáno na počet voličů v daném volebním obvodě (Španělsko) nebo počet volebních obvodů (Velká Británie). Zajímavá je také úprava portugalská, která stanoví limit pro financování jako násobek minimální měsíční mzdy.
1.216 Elektronické formy hlasování ve volbách – souvislosti s výkonem volebního práva (Dokument PDF, 217 KB)
Autor: Štěpán Pecháček
(studie, 5/2011, 8 str.)
Volební právo je způsob projevu politického názoru jednotlivce. Osvícenský koncept lidských práv chápe volební právo jako nezadatelné právo jednotlivce. Výkon volebního práva je technicky naplňován prostřednictvím volebního zákona. Volební zákon musí být konstruován tak, aby umožňoval výkon práva a nevytvářel pro jeho výkon technické bariéry. Diskutovaný způsob elektronického hlasování může v důsledku vést k odstranění dlouhodobého spojení výkonu voleb s konkrétním místem.
1.214 Reformy v britském politickém systému po volbách 2010 (Dokument PDF, 222 KB)
Autor: Martin Kuta
(studie, 3/2011, 9 str.)
Volby v roce 2010 ve Spojeném království nevyprodukovaly jasnou parlamentní většinu. Ačkoli se takový výsledek ve společnosti i mezi politiky a politology předpokládal, situace způsobila značný rozruch. Především se jednalo o fakt, že britská politika není na neexistenci jasné parlamentní většiny jedné strany zvyklá (situace tzv. hung parliament, tedy parlamentu bez jasné většiny); za jeden z možných aspektů se dá považovat i jednokolový relativně většinový volební systém, který za běžných okolností produkuje vládní většinu. Tato práce popisuje právě v koaliční dohodě zmíněné snahy – reforma volebního systému a reforma parlamentu, včetně pevného funkčního období. Práce věnuje pozornost nejen vlastním reformám, ale předkládá nástin historického a politického pozadí jednotlivých reformních kroků.
5.000 Volební, demografické a ekonomické charakteristiky volebních obvodů pro volby do PSP ČR (Dokument PDF, 489 KB)
Autoři: Veronika Nejedlá, Jan Němec, Jana Novotná, Petra Pistulková, Veronika Sklenářová
(informační materiál, 5/2010, 73 str.)
Práce přináší základní volební, demografické a ekonomické charakteristiky volebních obvodů pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
1.201 Vliv zavedení přímé volby prezidenta na politický sytém (Dokument PDF, 435 KB)
Autoři: Jan Němec, Martin Kuta
(studie, 10/2009, 24 str.)
Práce přináší analýzu ústavněprávního postavení prezidenta v České republice a popisuje faktický výkon funkce prezidenta Václavem Havlem a Václavem Klausem, především pokud jde o snahu rozšiřovat pravomoci prezidenta nad ústavněprávní rámec. Součástí práce jsou i dvě případové studie popisující vývoj ve Finsku a na Slovensku po zavedení přímé volby prezidenta a dopad této změny na politický systém.
1.195 Ústavněprávní souvislosti změny volebního systému a aktuální návrh změny volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (Dokument PDF, 408 KB)
Autoři: Jan Němec, Štěpán Pecháček
(studie, 4/2009, 22 str.)
Práce se skládá ze dvou částí. První část shrnuje základní ústavněprávní souvislosti změny volebního systému. Návrh změny volebního zákona potřebuje nejenom politologický rozbor, který umožňuje provést analýzu jednotlivých variant a přesně definovat slabá a silná místa konkrétních návrhů, ale potřebuje i druhou úroveň analýzy, a tou je zhodnocení souladu volebního systému se zněním Ústavy. Druhá část reaguje na současnou debatu ohledně změny volebního systému do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v souvislosti s vypracovaným vládním návrhem, tzv. řeckou variantou. V následujících oddílech se zaměřuje na základní charakteristiky vládou předložené úpravy a jejich srovnání se platnou zákonnou úpravou, dále na simulaci výsledků voleb roku 2006 při použití vládou navrhovaných ustanovení novely zákona a jejich porovnání s reálnými výsledky těchto voleb, včetně implikací pro zastoupení jednotlivých stran v parlamentu, poměrnosti jejich reprezentace i celkové poměrnosti volebního systému. Zmíněny jsou také důsledky případné úpravy volebního zákona pro regionální zastoupení jednotlivých stran. V posledním oddílu je stručně zmíněna situace v zemi, která částečně byla inspirací pro vznik této „řecké varianty“. Předložený text si neklade nároky na úplnost analýzy, jeho smysl je zejména informativní s poukazy na určité oblasti, na nichž by se případná změna volebního zákona podle předloženého návrhu bezprostředně projevila.
1.191 Návrhy změn volebního systému do Poslanecké sněmovny: analýza a alternativní pojetí (Dokument PDF, 369 KB)
Autoři: Štěpán Pecháček, Jan Němec
(studie, 10/2008, 20)
Studie vychází z analýzy výsledku voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006, na základě kterého bylo do koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády včleněn záměr změnit volební systém s cílem zajištění jeho větší poměrnosti za současného udělení mandátového bonusu vítězné straně. Za pomoci několika běžně používaných indexů poměrnosti jsou ve studii porovnány účinky variant úpravy volebního systému. Z komparace je zjevné, že ze zkoumaných variant nejvíce splňuje požadavek větší míry poměrnosti zachování D’Hondtova dělitele při jeho aplikaci na jediný volební obvod celé ČR. Tato varianta rovněž nabízí určitý přirozený mandátový bonus pro vítěze. U ostatních variant působí zavedení umělého mandátového bonusu ve větší či menší míře proti poměrnosti volebního systému.
1.190 Přímá volba prezidenta v ústavách států EU (Dokument PDF, 268 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Jan Němec
(studie, 5/2008, 19 str.)
Jedním z rizik přímé volby hlavy státu je nebezpečí zvolení excentrických kandidátů nebo outsiderů. K tomu může dojít zejména v zemích, kde existuje potenciál pro příznivou voličskou odezvu na populistický volební program. Riziko populismu zvyšuje i jednokolová volba. Naopak dvoukolová volba je výhodnější pro větší politické strany. Práce se dále zabývá ústavní úpravou systému přímé volby ve státech EU a některých státech Latinské Ameriky. Práce je příspěvkem k diskusi o přímých volbách prezidenta republiky v ČR.
1.062 Většinový volební systém v parlamentních volbách v různých státech (Dokument PDF, 246 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Lenka Dražanová
(informační studie, 3/2008, 12 str.)
Volební systémy v parlamentních volbách. Většinové systémy. Smíšené systémy. Zastoupení menšin a zvláštních zájmových skupin. Většinový systém v některých významných státech (Austrálie, Kanada, Francie, Německo, Maďarsko, Polsko, Švýcarsko, Velká Británie, USA).
1.125 Volební systémy vybraných evropských zemí (Dokument PDF, 316 KB)
Autoři: Štěpán Pecháček, Petr Kolář
(srovnávací studie, 3/2008, 19 str.)
Práce obsahuje popis volebních systémů SRN, Francie, Španělska, Nizozemska, Polska, Maďarska, Rakouska, Slovenska a Estonska. Také je zde uveden přehled užívaných metod přepočítávání hlasů v systémech proporčního zastoupení.
1.186 Financování volebních kampaní v USA (Dokument PDF, 316 KB)
Autoři: Autor: Joanna Safarik, překlad: Petra Bartáková
(studie, 11/2007, 27 str.)
Studie Financování volebních kampaní v USA komplexně popisuje příslušné právní úpravy regulující financování všech úrovní volebních kampaní ve Spojených státech amerických. Je zde popsán systém získávání finančních prostředků ze soukromých zdrojů a podmínky pro přístup k veřejným finančním prostředkům. Přesně jsou zde popsány povinnosti dárců, příjemců darů i osob dary zprostředkujících. Popsána je úprava nejenom na úrovni federální a státní, ale i na úrovni primárních voleb. Studie je inspirativní především proto, že popisuje úpravu vycházející z odlišné právní a politické reality a kultury.
1.150 Přímé volby, pravomoci a odpovědnost prezidenta (Dokument PDF, 827 KB)
Autoři: Petr Kolář, Štěpán Pecháček, Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 10/2007, 75 str.)
Postavení hlavy státu je jednou z klíčových otázek fungování ústavního systému ve všech státech bez ohledu na to, zda se jedná o monarchie, či republiky. Ve státech s republikánským zřízením pak s touto otázkou souvisí i další – vymezení způsobu volby hlavy státu, tedy prezidenta. Odpověď na zmíněné otázky pak patří k těm, na jejichž základě je možné provést klasifikaci dnes existujících forem vlády vycházejících z demokratického modelu fungování vlády v širším slova smyslu. Klasické schematické členění na systém parlamentní a prezidentský není dostatečné, neboť pomíjí řadu relevantních faktorů výkonu moci. Většina autorů se dnes spíše přiklání ke klasifikaci obsahující pět základních modelů: parlamentní; poloprezidentský, premiérsko-prezidentský; prezidentský; prezidentsko-parlamentní. Práce zkoumá fungování Francie, Irska, Finska, Polska, Portugalska, Rakouska a Slovenska z hlediska postavení prezidenta v systému nejvyšších státních orgánů, a to v poválečném období. Komparace vývoje funkce prezidenta v těchto zemích prokazuje skutečnost, že samotná existence přímé volby prezidenta není dostatečným důvodem pro konstatování výrazné odlišnosti takovéhoto ústavního systému od systému s nepřímou volbou hlavy státu. Dokonce je možné konstatovat, že země, v nichž je přímá volba prezidenta zavedena, netvoří specifickou kategorii zemí, jejichž ústavní a politické systémy by vykazovaly výrazné shody. Závěry této práce lze shrnout do následujících bodů: a) neexistuje přímá souvislost mezi existencí přímé volby prezidenta a významem jeho postavení v ústavním systému daného státu; b) je zapotřebí rozlišovat mezi hodnocením významu funkce prezidenta v ústavním systému, jak to vyplývá z formální ústavní úpravy, a tím, jak je funkce skutečně vykonávána, především s ohledem na postavení prezidenta ve stranicko-politickém systému. Zatímco z formálně-ústavního hlediska bychom mohli za státy s nejsilnějším prezidentem považovat Finsko a Portugalsko, z hlediska reálného uplatnění prezidentského vlivu bychom za zemi s nejsilnějším prezidentem označili jednoznačně Francii. Nejslabší prezident, a to z obou hledisek, je pak v Irsku. c) velmi významnou skutečností, která ovlivňuje výkon prezidentské funkce v těchto zemích, je výrazná osobnost prvního prezidenta, který byl v přímých volbách zvolen. Typickým příkladem takové osobnosti, která vtiskla podobu výkonu prezidentské funkce i na další období, byl Antonio Salazar v Portugalsku nebo Lech Walesa v Polsku. d) Další skutečností, která ovlivňuje postavení prezidenta v rámci ústavního a politického systému, je míra jeho účasti v reálném stranicko-politickém životě. V některých zemích je prezident vnímán spíše jako nestranický a na politických stranách nezávislý arbitr (Irsko), v jiných zemích je naopak lídrem některé z hlavních politických stran bez ohledu na to, zda se jedná o stranu vládní nebo opoziční (Francie). Specifická je situace v Rakousku, kdy je přímo volený prezident aktivním členem politické strany, jejímž předsedou je ovšem spolkový kancléř. e) Svůj význam při vymezení ústavního postavení prezidenta má také definice jeho právní a politické odpovědnosti. Skutečnost přímé volby staví hlavu státu do pozice ústavního orgánu odvozujícího svoji legitimitu z jiného zdroje než z parlamentu, a tím samozřejmě vytváří podmínky pro konstatování politické neodpovědnosti prezidenta vůči zákonodárnému sboru. Většina ústav evropských států, a to bez ohledu na to, zda je zde zakotvena přímá volba prezidenta, vymezuje určitý stupeň trestní imunity při výkonu prezidentské funkce, a to zejména formou klasického institutu impeachmentu, kdy žalobu konstruuje parlament nebo některá z jeho komor a rozhoduje některá z nejvyšších soudních instancí nebo zvláštní soudní orgán. Vedle toho se v některých státech (Polsko, Portugalsko, Rakousko) setkáme také s koncepcí trestněprávní odpovědnosti prezidenta za činy spáchané v období výkonu funkce. Specifická je situace v Rakousku a na Slovensku, kde ústavy konstruují politickou odpovědnost prezidenta. V Rakousku je v tomto ohledu prezident odpově
1.178 Referenda ve vybraných zemích (Dokument PDF, 409 KB)
Autor: Petra Bartáková
(studie, 10/2006, 28 str.)
Práce předkládá přehled referend a lidových iniciativ ve vybraných státech Evropské unie (Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Rakousko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie), ve Švýcarsku a v USA. Práce se primárně zabývá konkrétními případy referend a jejich závazností na národní, regionální a místní úrovni v jednotlivých výše jmenovaných státech. Okrajově je v práci shrnuta problematika referenda ve vztahu k Evropské unii a historie problematiky referenda ve vztahu k České republice.
1.171 Italský volební systém (Dokument PDF, 219 KB)
Autor: Petra Bartáková
(studie, 6/2006, 7 str.)
Práce je zaměřena na popis volebního systému Italské republiky. V roce 1993 došlo v Itálii ke změně volebního systému z čistě poměrného na kombinovaný (s převahou většinových prvků). Tato změna po 50ti letech nestabilních vlád a silné korupci přinést změnu v podobě stabilních vládních koalic. Změna z roku 1993 sice vedla ke změně v chování politických stran a k vytváření ideově vymezených předvolebních politických aliancí, ale stabilita vlád nebyla, i s ohledem na další faktory, výrazně posílena. Na konci roku 2005 prosadila tehdejší vládní koalice změnu volebního zákona, která spočívala v návratu k poměrnému systému. Výraznou změnou je zavedení tzv. mandátového bonusu, který zaručuje vítěznému seskupení většinu mandátů. Práce přináší detailní popis volebního systému a nastiňuje některé problémy, které mohou, s ohledem na existenci mandátového bonusu, nastat.
1.074 Volební zákon do Spolkového sněmu (SRN)
(překlad, 12/1994, 39 str.)
Překlad Spolkového volebního zákona ve znění platném pro volbu do 12. německého Spolkového sněmu.
d) politické strany
1.217 Zákony o financování politických stran a kampaní v Pobaltských státech (Dokument PDF, 256 KB)Autor: Štěpán Pecháček
(studie, 5/2011, 17 str.)
Práce přináší přehled financování politických stan a politických kampaní ve třech pobaltských republikách – Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Všechny tři země vytvořily model financování politických stran a kampaní, který reflektuje standardy a doporučení mezinárodních organizací, zejména Rady Evropy. Jednotlivé principy financování politických stran a kampaní jsou srovnány se situací v České republice.
1.205 Etické kodexy v parlamentech zemí Evropské unie (Dokument PDF, 325 KB)
Autor: Jan Němec
(informační studie, 6/2010, 12 str.)
Práce se zabývá druhy etických kodexů používaných v politické sféře, např. kodexy politických stran nebo předvolebních kampaní, hlavní pozornost je věnována kodexům chování přijatých v zákonodárných sborech ve vztahu k působení poslanců. Jsou uvedeny argumenty pro a proti zavádění takových kodexů a na základě rozboru existujících kodexů v irském, polském a britském parlamentu blíže představen obsah a sankční mechanismy. Přiloženy jsou texty etických kodexů zákonodárných sborů tří výše uvedených parlamentních komor (v původním znění).
5.296 Legislativní opatření namířená proti extremismu ve vybraných zemích (Dokument PDF, 450 KB)
Autoři: Jan Pulda, Hana Veselá
(informační studie, 6/2010, 21 str.)
Studie popisuje situaci v boji s extremismem ve Spolkové republice Německo, v Rakousku, ve Francii a ve Spojených státech amerických. U každé země se zaměřuje na popis historických kořenů politického extremismu a popisuje také současnou situaci. U každé země je následně popsán legislativní a institucionální rámec, kterým daný stát čelí extremistickým hnutím.
5.000 Volební, demografické a ekonomické charakteristiky volebních obvodů pro volby do PSP ČR (Dokument PDF, 489 KB)
Autoři: Veronika Nejedlá, Jan Němec, Jana Novotná, Petra Pistulková, Veronika Sklenářová
(informační materiál, 5/2010, 73 str.)
Práce přináší základní volební, demografické a ekonomické charakteristiky volebních obvodů pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
1.192 Populismus a nacionalismus v zemích Visegrádské skupiny po roce 1990 (Dokument PDF, 388 KB)
Autor: Lenka Dražanová
(studie, 10/2008, 19)
Tato práce zpracovává čtyři případové studie věnované populistickým a nacionalistickým motivům na politické scéně zemí Visegrádu. Nejprve jsou stručně načrtnuty společné problémy, s nimiž se musely země Visegrádské skupiny vyrovnat v rámci vytváření nové identity po pádu komunismu. Poté je v rámci každého státu věnována pozornost některým specifickým událostem, je rozebírán základ těchto událostí a jejich vztah ke kořenům nacionalismu ve společnosti. V předkládané práci autorka vychází z definování dvou modelů národa: 1. etnický či kulturní národ a 2. státní národ. Autorka vychází z předpokladu, že ve veřejném diskurzu zemí Visegrádu převládá koncepce národa jako společenství etnicko-kulturního, přičemž toto pojetí vidí jako nedostatek.
1.170 Politické skupiny v Evropském parlamentu (Dokument PDF, 431 KB)
Autor: Marcela Bláhová
(studie, 4/2006, 38 str.)
Práce poskytuje podrobný přehled o politických skupinách (frakcích) v Evropském parlamentu po volbách v roce 2004. Součástí popisu každé frakce je historie jejího vzniku a vztah k národním politickým stranám. Stěžejní částí práce je však ideové vymezení každé politické skupiny. Ideové vymezení je zkoumáno ze dvou hledisek. Prvním hlediskem je vztah frakce k evropské integraci, především k rozšiřování o nové země a prohlubování integrace. Druhým hlediskem zkoumání je ideové rozpětí mezi jednotlivými členskými stranami politické skupiny, resp. je zde zkoumán odlišný přístup politických stran v v jednotlivých členských státech k významným politickým tématům.
1.120 Vliv změny volebního systému na systém politických stran
Autor: Mgr. Štěpán Pecháček
(informační studie, 6/1999, 18 str.)
Volební systémy a jejich vliv na spektrum politických stran. Index rozpadu a efektivního počtu stran. Volební reforma v Izraeli a Itálii a jejich vliv na politický systém.
1.059 Výzkumná služba Kongresu
(informační podklad, 2/1994, 12 str.)
Popis činnosti Výzkumné služby Kongresu USA
e) lidská práva
5.429 Zastupování dětí v kolizních případech, hlavní procesní práva dětí (Dokument PDF, 718 KB)Autoři: Jindřiška Syllová, Václav Humpolec, Sára Hofbauerová
(srovnávací studie, 6/2024, 46 str.)
Z komparace vyplývá, že existuje několik systémů zastupování dítěte ve sporech o péči a výchovu a práva na vyjádření dítěte u soudu. Francouzský a belgický systém spočívá v možnosti zastoupení dítěte advokátem, který je k tomu zvlášť vzdělán. Zároveň se trvá na právu vyjádření vůle a přání dítěte, od poměrně raného věku. Systém obsahuje zvláště kvalifikované soudce. Podobně se pokoušejí ke sporům týkajícím se péče o děti přistoupit v Polsku, kde jsou také zvlášť kvalifikované soudy. Německý a rakouský systém se snaží překonat paternalistické zacházení orgánů péče o dítě prostřednictvím zvláštního institutu zástupce (advokáta) dítěte. Tato osoba musí zastupovat jen zájmy dítěte, je vyloučen střet zájmů. Nicméně v Rakousku může být funkce zástupce vykonávána zaměstnancem orgánu péče o dítě, kromě toho nefiguruje ve všech řízeních. Skandinávský model vychází z toho, že nejlepším zástupcem dítěte a pečovatelem o dítě jsou orgány péče o dítě. Tyto orgány mají řadu pravomocí – a to nejen urgentních u ohrožených dětí, ale i kolizních. Jak ukazuje případ Dánska, tento paternalistický systém se opouští. Maďarský systém se blíží skandinávskému modelu.
5.389 Srovnání právní úpravy eutanazie a asistované sebevraždy ve vybraných státech (Dokument PDF, 1 MB)
Autoři: Markéta Nováková, Marta Krausová, Gabriela Zukalová, Markéta Slancová, Dominik Malina
(srovnávací studie, 9/2023, 77 str.)
Cílem práce je představit aktuální informace o právní úpravě eutanazie a asistované sebevraždy. Úvodní část práce obsahuje přehled základní judikatury Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti. Dále se práce věnuje podrobné analýze právní úpravy v 11 vybraných (většinou evropských) státech. Kromě představení právní úpravy v těchto státech jsou čtenářům poskytnuta i dostupná statistická data o reportovaných případech aktivní eutanazie nebo asistované sebevraždy ve sledovaných zemích. Dále práce představuje srovnání právní úpravy ve vztahu k lékařům a lékařským pracovníkům se zaměřením na jejich možnost odmítnout provést eutanazii nebo asistovat pacientům při ukončování jejich života. Část práce se také věnuje otázce, zda mohou pacienti ze třetích zemí a jejich příbuzní cestovat za účelem ukončení jejich života do zemí, kde je tento postup umožněn. Kromě právní úpravy aktivní eutanazie a asistované sebevraždy práce představuje i přehled právních úprav v zemích EU, kde v rámci trestního zákoníku existují privilegované skutkové podstaty trestných činů zabití na žádost a účast na sebevraždě, při jejichž spáchání hrozí pachatelům nižší trest. Na závěr práce jsou představeny základní informace o právní úpravě aktivní eutanazie či asistované sebevraždy ve všech zbývajících jurisdikcích, které nebyly před tím v rámci práce podrobně představeny.
5.426 Legální definice domácího násilí a speciální zákony o domácím násilí v evropských zemích (Dokument PDF, 1 MB)
Autoři: Marta Krausová, Markéta Nováková, Vojtěch Bíba
(studie, 6/2023, 20 str.)
Práce se zabývá otázkou, které evropské státy definují ve své legislativě domácí násilí a komplexně ho upravují. U států, které mají takové zákony, se pak zabývá jejich obsahem a tím, do jakých oblastí práva zasahují, a srovnává v nich obsažené definice domácího násilí. Práce též řeší mezinárodně právní kontext domácího násilí (Istanbulská úmluva) a chystanou úpravu na úrovni EU.
5.422 Náhradní mateřství se zaměřením na právní úpravu hrazení nákladů spojených s náhradním mateřstvím a právní úpravu a důsledky přeshraničního objednání dítěte (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Markéta Nováková
(srovnávací studie, 12/2022, 27 str.)
Tato práce se věnuje popisu situace ve vybraných evropských jurisdikcích, které disponují právní úpravou umožňující realizaci náhradního mateřství, nebo tuto právní úpravu připravují a proces přijetí legislativy je již v pokročilé fázi. Mezi zkoumané jurisdikce byla na základě těchto kritérií vybrána Belgie, Dánsko, Irsko, Kypr, Nizozemsko, Řecko a Spojené království. Cílem této práce je odpovědět na otázky, jakým způsobem jsou v těchto jurisdikcích hrazeny náklady spojené s náhradním mateřstvím a jaká je úprava přeshraniční "objednávky" náhradního mateřství.
5.417 Regulace přístupu mladistvých k energetickým a slazeným nápojům ve vybraných zemích (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Markéta Nováková
(srovnávací studie, 10/2022, 38 str.)
Cílem práce bylo zmapovat, zda ve vybraných státech existuje regulace přístupu k energetickým nápojům potažmo slazeným nápojům obecně ve vztahu k mladistvým. Vybranými státy byly Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Spojené království a Švédsko. Předmětem studie bylo dále i zhodnocení možné regulace přístupu k energetickým nápojům z hlediska práva EU.
5.412 Právní úprava povinného očkování ve státech EU - komparace států EU a Spojeného království, současný stav (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Jindřiška Syllová
(srovnávací studie, 12/2021, 25 str.)
Studie obsahuje právní úpravy států, které zavedly nebo právě zavádějí povinné očkování proti covidu-19. Obsahuje podrobné zpracování zejména francouzské, německé, rakouské a lotyšské regulace. Studie dochází k tomu, že většina států usiluje o to, aby vakcinace byla podmínkou pro přístup do zaměstnání.
5.405 Regulace dovozu zboží pocházejícího z nucené práce (Dokument PDF, 0 MB)
Autor: Magdalena Zachová
(studie, 2/2021, 15 str.)
Práce se zabývá regulací dovozu zboží pocházejícího z nucené práce. Zvláštní pozornost je věnována aktuální situaci Ujgurů v ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. V první kapitole je nastíněn evropský rámec. Podle Evropského parlamentu by měla nová legislativa EU zahrnovat zákaz uvádění zboží pocházejícího z nucené práce na unijní trh. Druhá kapitola se soustředí na přístupy vybraných evropských států a na nástroje, které mohou přispět k tomu, aby k porušování zákazu nucené práce nedocházelo. Ve třetí kapitole jsou představeny některá opatření a zákony přijaté v Kanadě a v USA.
5.397 Přístupová práva a speciální výcvik asistenčních psů ve vybraných státech EU (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Jan Vlna
(studie, 11/2020, 20 str.)
Studie se zabývá tématem asistenčních psů, konkrétně dvěma aktuálními otázkami: (1) přístupová práva asistenčních psů do veřejných prostor a (2) výcvik asistenčních psů, a to v rámci deseti vybraných států Evropské unie. V úvodu práce je uvedena definice a jednotlivé mezinárodní kategorie asistenčních psů. Následuje shrnutí komparativní analýzy, které je s ohledem na specifičnost v otázce výcviku asistenčních psů v jednotlivých státech zpracováno v přehledové tabulce. Hlavní část práce uvádí detailní informace k této problematice v jednotlivých vybraných zemích.
1.245 Ombudsman pro děti a mladistvé ve státech EU, Norsku a na Islandu (Dokument PDF, 783 KB)
Autoři: Lucia Vacuľová, Jindřiška Syllová
(informační podklad, 12/2019, 18 str.)
Úřad ombudsmana pro děti a mladistvé je nezávislou institucí, jejíž pravomocí je kontrola státních orgánů popř. dalších institucí v oblasti péče o děti. Další funkcí dětských ombudsmanů je participace na koncepci státu v oblasti péče o děti a metodická a odborná asistence vůči veřejným úřadům a vládě. Studie uvádí rozdíly mezi jednotlivými státy EU v přístupu k nezávislému dohledu v oblasti péče o děti a mladistvé, zpracovává pravomoci dětských ombudsmanů. Závěr studie uvádí shrnutí zkušeností s jednotlivými typy dětských ombudsmanů.
5.390 Právní úprava jmen a příjmení ve vybraných zemích (Dokument PDF, 776 KB)
Autor: Daša Smetanková
(srovnávací studie, 12/2019, 15 str.)
Studie srovnává právní úpravu jména a příjmení ve vybraných zemích EU. Jednotlivé země byly vybrány tak, aby reprezentovaly země s přísnější regulací i země s volnější nebo žádnou regulací jmen a příjmení. Česká republika patří mezi země s nejpřísnější právní úpravou. Studie se zabývá problematikou volby jména dítěte a jejího omezení: existence seznamu povolených jmen nebo omezení počtu jmen. Dále se věnuje otázce jmen neutrálních, jež je upravena pouze v zemích, kde jsou jména genderově podmíněna. Studie rovněž srovnává regulaci příjmení. Příjmení dítěte se zpravidla odvíjí od příjmení rodičů, přičemž ve většině zemí je možné dát dítěti příjmení složené z příjmení obou rodičů. Ve Slovinsku a Anglii dokonce jakékoliv příjmení. Nakonec se studie zabývá také regulací změny příjmení v souvislosti s uzavřením manželství.
5.372 Evidence bydliště vlastních občanů ve vybraných státech Evropy, včetně navazující lidskoprávní judikatury nejvyšších soudů ČR (Dokument PDF, 390 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, spolupráce Pavel Raus
(srovnávací studie, 6/2017, 11 str.)
V Evropě existují různé systémy registrace bydliště občanů států. Francouzský systém pochází z domicilu, tedy původního bydliště resp. domovského práva člověka. Každý občan podle tohoto systému musí mít svůj domicil, jehož úlohou je péče o občany. Z domicilů se vytváří databáze občanů a je na něj navázán systém evidence občanů a občanské průkazy. Domicil je zároveň používán v jiných právních oborech včetně sociálního zabezpečení. Podobný systém je v Belgii. Německý systém je založen na prvotním technicko-administrativním hlášení bydliště jednotlivých občanů a dalších obyvatel. Systém umožňuje více druhů pobytu (hlavní, vedlejší bydliště). Na bydliště jsou pak navázány další právní obory (procesní řády apod.), ovšem nikoliv bezpodmínečně. Některé právní předpisy mají vlastní konstrukci bydliště. Podobný jako v Německu je systém evidence v ČR, v Rakousku a na Slovensku. Ve Švédsku má Daňový úřad kromě daňových úkolů i pravomoci v evidenci obyvatel a jejich bydlišť.
1.237 Implementace Úmluvy o právech dítěte v České republice (Dokument PDF, 1 MB)
Autor: Barbora Mičicová
(studie, 1/2017, 90 str.)
Cílem práce je poskytnout přehled mezinárodních a vnitrostátních předpisů a dokumentů, které souvisejí s implementací závazků vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte a stručně zhodnotit naplňování jednotlivých článků uvedené úmluvy v České republice. Práce dále popisuje exekutivní orgány, které mají v kompetenci dodržování a kontrolu Úmluvy o právech dítěte v České republice, implementaci Opčních protokolů Úmluvy o právech dítěte v České republice a kompetence a odpovědnost Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za konkrétní případy porušování práv dítěte.
3.178 Migrace, azyl a uprchlictví v EU (základní pojmosloví, právní úprava a související statistiky) (Dokument PDF, 1 MB)
Autoři: Eva Tetourová, Daniel Volek, Barbora Obračajová, Martin Kuta
(studie, 9/2015, 62 str.)
V rámci debat o aktuálních událostech v oblasti migrace velmi často dochází k zaměňování pojmů, které s fenoménem migrace souvisejí, zejména pak pojmů uprchlík, běženec a migrant. Jejich rozlišování je však v tomto případě zcela klíčové, neboť s každým z těchto označení se pojí jiný právní status, povinnosti na straně přijímajícího státu a míra ochrany, která může, nebo dokonce musí být těmto osobám poskytnuta. Základní dělení vychází z předpokladu, že zatímco kategorie běženců, zahrnující také uprchlíky, opouští svou vlast v zásadě nedobrovolně, v důsledku určité nepříznivé situace, která by mohla mít za následek narušení jejich osobní integrity, ostatní migranti se na cestu vydávají dobrovolně, většinou s cílem zajistit lepší život pro sebe a své rodiny, aniž by jim v dosavadních podmínkách hrozila újma na životě, zdraví či svobodě. Mezi ně patří jednak nelegální ekonomičtí migranti, kteří se snaží nezákonnou cestou uniknout chudobě či nezaměstnanosti, tak také cizinci legálně pobývající na území schengenského prostoru na základě nejrůznějších povolení k pobytu či práci na území některého členského státu. Studie má za cíl uvedené pojmy objasnit, včetně vysvětlení pojmů souvisejících, a poskytnout základní přehled o mezinárodní, evropské i vnitrostátní právní úpravě, která se těchto skupin osob dotýká. Práce není svým obsahem vyčerpávající a nemá ambici charakterizovat všechny skupiny osob, které migrují, včetně důvodů, které je k tomu vedou. Text je zpracováván ve světle aktuální migrační krize v EU a vysvětlení pojmů směřuje právě k současným debatám usilujícím o nalezení jejího řešení. Z tohoto důvodu je k uvedenému tématu přistupováno se značnou mírou zjednodušení tak, aby text plnil funkci stručného a srozumitelného přehledu o dané problematice. Na uvedené pojmosloví pak navazuje druhá část práce věnovaná statistikám, která podává přehled o konkrétních číslech v rámci jednotlivých kategorií napříč EU.
4.022 Řešení problému toulavých psů a regulace zájmového chovu psů ve vybraných státech Evropské unie (Dokument PDF, 577 KB)
Autor: Jan Němec
(srovnávací studie, 7/2015, 12 str.)
Práce se zaměřuje na závažnost a způsoby řešení problému toulavých psů ve vybraných státech Evropské unie s ohledem na to, že kontrola populace toulavých psů je nezbytná z důvodu ochrany zvířat proti týrání, s ohledem na ochranu veřejného zdraví a v neposlední řadě v souvislosti s finančními možnostmi obcí tento problém řešit. Nedílnou součástí řešení tohoto problému je regulace vlastnictví psů (povinnosti čipování a evidence) a jejich prodeje na komerční i zájmové bázi. Z přehledových údajů vyplývá, že nejúspěšnější strategií je existence snadno přístupného centrálního registru psů, kde je možné rychle dohledat majitele zatoulaného psa, spolu s přísnými postihy v případě opuštění psa majitelem.
5.341 Romové v České republice (Dokument PDF, 253 KB)
Autor: Karel Hlaváček
(studie, 1/2014, 6 str.)
Studie Romové v ČR přináší základní přehled zdrojů statistických i obecných informací o Romech v ČR, informace o počtu Romů žijících v sociálně vyloučených lokalitách podle krajů, shrnutí historického vývoje romského osídlení v českých zemích a základní dělení romských skupin u nás. Dochází k závěru, že statistické informace o Romech v ČR dosud nejsou na dostatečné úrovni, existují již nicméně plány MPSV na nápravu této situace tak, aby vyhovovala rámci Evropské komise pro národní strategie pro integraci Romů. Většina současného romského obyvatelstva v ČR pochází původně ze Slovenska, protože po vzniku Československa se vytvořily podmínky pro migraci (dobrovolnou i nucenou) v rámci tohoto státu. Čeští Romové přitom byli před vznikem Československa a za 2. světové války perzekuováni tak tvrdě, že jejich počet byl a dodnes je velmi nízký, stejně jako Romů původem německých. Výraznou menšinu romského obyvatelstva v ČR tvoří Romové olašští, původem z Rumunska, kteří konstituují relativně soudržnou skupinu uchovávající živý vztah ke svému hodnotovému a kulturnímu dědictví. Kritika situace Romů u nás se často zaměřuje na oblast vzdělání a celkového sociálního vyloučení, uspokojivá je ale úroveň zdravotní péče. Největší problémy se sociálním vyloučením Romů zaznamenává Ústecký kraj, který je s odstupem následován krajem Moravskoslezským.
5.335 Úprava soužití stejnopohlavních párů ve vybraných zemích (Dokument PDF, 336 KB)
Autoři: Petra Bartošková, Karel Hlaváček, Martin Kavěna, Jan Němec, Eva Tetourová
(srovnávací studie, 8/2013, 17 str.)
Práce přináší přehled o právní úpravě soužití stejnopohlavních párů ve vybraných zemích v Evropě i mimo Evropu. Zaměřuje se především na vztah soužití stejnopohlavního páru s institutem manželství, zejména na způsob úpravy tzn. zda existuje zvláštní právní norma či zda došlo ke zrovnoprávnění statusu stejnopohlavních párů rozhodnutím soudu. Práce se dále zabývá možností adopcí dětí stejnopohlavními páry.
3.172 Přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (Dokument PDF, 311 KB)
Autoři: Vladimíra Pejchalová Grünwaldová, Klára Urbanová
(studie, 5/2013, 14 str.)
Přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je diskutovaným tématem již od konce 70. let 20. století. Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 se přistoupení EU k Úmluvě stalo pro EU povinností – podle čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii „Unie přistoupí k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se nedotkne pravomocí Unie vymezených Smlouvami“. Práce pojednává o souvislostech přistoupení EU k úmluvě.
5.332 Právní úprava tzv. whistleblowingu a ochrany whistleblowerů ve vybraných zemích (Dokument PDF, 681 KB)
Autoři: Martin Kavěna, Petra Mylková, spolupráce: Radek Blížkovský, Dana Pelíšková
(studie, 10/2012, 89 str.)
Studie vychází z pojmu „whistleblowing“, který je využíván v odborné literatuře i Evropskou unií za účelem popisu situace, kdy jednotlivec poskytne nebo zveřejní informaci o tom, že dochází k protiprávní či jiné (např. neetické) činnosti. Právní úprava whistleblowingu pak označuje soubor právních norem, které dopadají na takto popsanou situaci – od právní úpravy, která předepisuje způsob oznamování takových informací, až po ochranu oznamovatele (ochrana oznamovatele jako svědka, ochrana v pracovněprávních vztazích) nebo případnou odměnu pro oznamovatele. Informační podklad poskytuje přehled právní úpravy ve vybraných zemích (ČR, Irsko, Maďarsko, Nový Zéland, Slovinsko, Spojené Království, USA, SRN, Rumunsko) a dále přehled vybraných relevantních mezinárodněprávních dokumentů přijatých na půdě OSN a Rady Evropy.
5.028 Pomoc státu obětem násilných trestných činů ve vybraných státech (Dokument PDF, 353 KB)
Autor: Eva Tetourová
(srovnávací studie, 8/2011, 38 str.)
Pomoc obětem trestných činů od státu vychází z principu ochrany práv a oprávněných zájmů osob, které se staly oběťmi trestného činu a v souvislosti s ním utrpěly újmu. Tato pomoc předpokládá vytvoření systému, na základě kterého by stát za splnění určitých podmínek kompenzoval škodu, která těmto osobám vznikla. Ve většině států má však tato pomoc spíše subsidiární charakter. V prvé řadě by to tedy měl být pachatel trestného činu, kdo nahradí oběti vzniklou škodu a poskytne oběti určitou kompenzaci za to, co jí způsobil. V řadě případů však náhrada škody od pachatele není možná a na jeho místo tak nastupuje stát.
5.314 Dobrovolná sterilizace žen v Evropě (Dokument PDF, 231 KB)
Autoři: Vojtěch Lovětínský, Petra Mylková
(studie, 5/2011, 12 str.)
Práce se zabývá komparací právních úprav vybraných evropských států týkajících se možností provedení lékařského zákroku sterilizace na žádost pacientky jako formy antikoncepční metody. Zhruba od 70. let dochází k postupnému přijímání zákonů, které umožňují podstoupit sterilizaci na základě dobrovolné a svobodné vůle pacientky. Komparace srovnává zejména podmínky, na jejichž splnění právní úpravy vážou možnost provedení tohoto zákroku. Právní úprava v České republice v porovnání s úpravami ostatních zpracovaných zemí zakotvuje poměrně přísné požadavky a omezení, za nichž může být sterilizační zákrok proveden, zatímco jiné, zejména severské země, volí výrazně liberálnější přístup a ponechávají toto rozhodnutí na pacientce samotné. Společným znakem většiny úprav je pak zvýšená ochrana mladistvých či právně nezpůsobilých pacientek při podávání žádostí o provedení sterilizačního zákroku.
5.310 Instituce na ochranu lidských práv a státní koordinační orgány v oblasti lidských práv (Dokument PDF, 299 KB)
Autoři: František Kučera, Vladimíra Pejchalová Grünwaldová, Radka Skácelová
(studie, 3/2011, 16 str.)
Práce přináší přehled institucí zabývajících se ochranou lidských práv a státních koordinačních orgánů v oblasti lidských práv. Ochrana lidských práv je primárním úkolem soudů, přesto je možno konstatovat, že výkonná moc – vláda každého státu, provádí státní správu v oblasti lidských práv. Studie rozebírá způsoby, jakými státy přistupují k ochraně lidských práv a konstatuje, že existuje několik typů států podle toho, jak koordinují svou vládní politiku lidských práv. Tyto jednotlivé typy jsou v práci popsány a analyzovány.
5.300 Liniové stavby ve vybraných státech EU (Dokument PDF, 375 KB)
Autoři: Jan Pulda, Jindřiška Syllová
(studie, 10/2010, 20 str.)
Práce se zabývá procesem přípravy a povolování významných liniových staveb. Autoři dochází k závěru, že všechny uvedené státy upravují, ve srovnání s běžným stavebním řízením, zvláštním způsobem přípravu a povolování velkých liniových. V žádném z analyzovaných států však neexistuje komplexní úprava určená společně pro všechny druhy liniových staveb.
5.297 Boj proti obchodování s lidmi v dokumentech EU (Dokument PDF, 239 KB)
Autor: Michal Pohl
(studie, 9/2010, 12 str.)
Studie „Boj proti obchodování s lidmi v dokumentech EU“ se zaměřuje na legislativní nástroje EU pro boj proti obchodování s lidmi. Studie se věnuje v první části obecným souvislostem boje proti obchodování s lidmi, včetně vnitrostátního i mezinárodního rozměru. Těžištěm práce je pak přehled a analýza legislativních opatření EU, zahrnujíc v to primární i sekundární prameny práva EU. Závěrem je nastíněn vývoj této oblasti z hlediska de lege ferenda.
5.298 Boj proti diskriminaci, přímý horizontální účinek směrnic na případu Mangold (Dokument PDF, 214 KB)
Autor: Marek Chmel
(studie, 9/2010, 8 str.)
Případ Mangold je jedním z dalších střípků mozaiky komplikovaného vztahu Soudního dvora EU na straně jedné a národními soudy jednotlivých členských států na straně druhé. Signifikantním je zejména vztah mezi Soudním dvorem a německým Spolkovým ústavním soudem, který již vytvořil na toto téma poměrně bohatou judikaturu. Přitom stav kooperace je do jisté míry žádoucím stavem pro obě strany. Diskutovaný případ se týká transpozice antidiskriminační směrnice, i když případ sám o sobě není ani tolik zajímavý pro samotnou antidiskriminační směrnici, jako spíše pro obecné otázky, velmi úzce související se základními principy, na kterých stojí celé evropské právo, ale i s principy, na základě kterých by měly národní soudy se Soudním dvorem spolupracovat. V práci je tak diskutováno přiznání přímého horizontálního účinku směrnice či problematika ústavních tradic společných členským státům.
5.294 Homosexuálové a adopce v evropském kontextu (Dokument PDF, 290 KB)
Autor: Vladimíra Pejchalová-Grünwaldová
(informační studie, 6/2010, 17 str.)
Tato práce pojednává o právní úpravě přípustnosti adopce dětí osobami s homosexuální orientací v evropských státech. V úvodu je vymezena moderní terminologie vztahující se k jiné než k heterosexuální orientaci a k adopcím obecně. Další části jsou zaměřeny na relevantní dokumenty mezinárodního práva a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti. Z poslední věcné kapitoly této práce vyplývá, že individuální a společnou adopci dětí homosexuálně orientovanými osobami umožňují Belgie, Dánsko, Island, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, a dále, že adopce dětí pouze svobodnými osobami s homosexuální orientací je přípustná v Rakousku. Z evropských států, ve kterých je přípustná pouze adopce biologických dětí homosexuálně orientovaného partnera, jsou uvedeny Finsko a Německo.
5.293 Právní úprava postavení policejních agentů (Dokument PDF, 221 KB)
Autor: Hana Veselá
(studie, 1/2010, 12 str.)
Práce se zabývá použitím institutu agenta ve vybraných zemích a jeho zakotvením v právním řádu. Srovnávány jsou evropské úpravy (agent kontrolor) s odlišnou úpravou ve Spojených státech (agent provokatér). Zvláštní část práce se zabývá relevantními rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Použití skrytého (tajného) vyšetřovatele - agenta se změněnou identitou patří mezi zvláštní vyšetřovací postupy, které podléhají zpřísněné kontrole. Jejich použití totiž zasahuje do soukromí osob, které jsou pomocí této metody vyšetřovány. Mezi zvláštní vyšetřovací prostředky patří nejenom použití agenta se změněnou identitou, ale také odposlechy, odposlechy telefonních hovorů, sledování dat v elektronickém styku (včetně jejich rozšifrování), a pod.
5.291 Srovnání jazykové politiky Slovenské a Litevské republiky ve světle mezinárodních standardů ochrany národnostních menšin (Dokument PDF, 447 KB)
Autor: Jan Andrlík
(studie, 12/2009, 24 str.)
Národní rada Slovenské republiky přijala novelu zákona o státním jazyce. Schválená norma, právně regulující privilegované postavení slovenštiny ve veřejné sféře, byla od počátku odmítána zástupci maďarské menšiny na Slovensku, kteří poukazovali na efekt možného omezení doposud existujícího souboru jazykových práv příslušníků národnostních menšin. V této souvislosti si tato práce klade za cíl poukázat na možné dopady novely slovenského zákona o státním jazyce na komplexní jazykovou politiku Slovenské republiky se zvláštním zřetelem na jazyková práva příslušníků národnostních menšin a podat stručné hodnocení jejího zakotvení v mezinárodně srovnávací perspektivě. Za tímto účelem jsou analyzovány relevantní právní předpisy dotýkající se zkoumané oblasti, stručně doplněné o poznatky z roviny reálné implementace legislativních opatření a o veřejné posudky Poradního výboru Rady Evropy týkající se naplňování Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin. Pro ukotvení rozboru do interpretačního rámce byla zvolena metoda srovnání slovenské jazykové politiky s analogicky analyzovanou jazykovou politikou Litevské republiky, která je s ohledem na významné etnodemografické podobnosti vhodným komparativním objektem.
3.081 Listina základních práv Evropské unie a česká „výjimka“ z Listiny (Dokument PDF, 319 KB)
Autoři: Marek Chmel, Jindřiška Syllová
(studie, 11/2009, 13 str.)
Bruselský summit Evropské rady přijal dne 30. 10. 2009 protokol k závěrům předsednictví. Protokol o uplatňování Listiny základních práv v České republice spočívá v tom, že se Česká republika začleňuje do protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království. Protokol č. 30 je už začleněn do Lisabonské smlouvy v jejím sjednaném znění. Znění protokolu pro Českou republiku bude (po jeho začlenění do smluvního základu v rámci přístupové smlouvy) shodné jako pro ostatní dva státy. Protokol č. 30 má dva články, dá se však rozdělit do 3 částí. Článek 1 odst. 1 se týká Listiny základních práv EU jako celku, článek 1 odst. 2 se v podstatě týká sociálních práv, článek 2 se týká interpretace určitých pojmů použitých v rámci Listiny základních práv EU. Protokol č. 30 Lisabonské smlouvy a tedy i „český“ protokol, až bude začleněn do smluvního základu EU, vytvoří pro Soudní dvůr více explicitních překážek, pokud by snad chtěl rozšířit pravomoci EU i mimo dosud dané hranice a aplikovat Listinu základních práv EU jako obecně a přímo účinné právo EU. Po prozkoumání protokolu je nutno konstatovat, že obyvatelé České republiky přijetím „českého“ protokolu o žádná práva (ve srovnání s ostatními členskými státy EU) nepřichází. Vnitrostátní soudy i Soudní dvůr nebo další orgány budou moci použít všechna ustanovení Listiny základních práv EU pro interpretaci výkonu všech smluvních pravomocí Unie jak v České republice, tak ve shodném rozsahu v ostatních členských státech.
1.198 Majetkové nároky sudetských Němců ve vazbě na Lisabonskou smlouvu (Dokument PDF, 413 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Vladimíra Pejchalová-Grünwaldová
(studie, 6/2009, 17 str.)
Povinnost členských států dodržovat základní práva upravená v Listině EU může Soud EU posuzovat jen tehdy, pokud členské státy jednají v rámci práva EU. Problematika restitucí a další problematika dekretů prezidenta republiky nespadá do práva EU vymezeného ve zvláštních článcích zakládacích smluv a proto nemohou být dekrety a akty vzniklé jejich aplikací Soudem EU posuzovány. Pokud se jedná o možnost vyloučení použití Listiny EU na posuzování aktů v některém členském státu, není Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království skutečným nástrojem, který by tuto možnost přinášel. Odst. 2 protokolu naznačuje, že protokol nepředstavuje žádnou výjimku. Protokol pouze říká, že je přijat, „aby se předešlo jakékoliv pochybnosti“. Protokol pouze potvrzuje, že Listina EU nerozšiřuje působnost soudu EU posuzovat národní předpisy a jiné akty, pokud se tyto netýkají uplatňování práva EU. Z tohoto hlediska pouze potvrzuje pojetí, které bylo vysvětleno výše, tedy to, že soud EU nemá pravomoc posuzovat soulad aktu netýkajícího se práva EU s ustanoveními Listiny EU. I když Česká republika nevyjednala stejnou úpravu protokolu, jako má Velká Británie a Polsko, nic to nemění na rozsahu aplikace ustanovení Listiny EU na naše právo. Tomu odpovídá i Prohlášení České republiky k Listině základních práv EU, které bylo připojeno k závěrečnému aktu Lisabonské konference. Z výše naznačeného je možno uzavřít, že dekrety prezidenta republiky nebo akty vzniklé jejich aplikací splňují náležitosti stanovené v čl. 52 Listiny EU pouze tehdy, pokud by se jimi „uplatňovalo“ právo EU. Pokud tomu tak není (přičemž je nutno brát na zřetel i časové hledisko), není Listina EU použitelná a soud EU proto nemůže dekret nebo akt podle ní posuzovat.
5.287 Legislativní úprava ochrany zdroje informací ve vybraných evropských zemích a srovnání s úpravou v České republice a judikatura Nejvyššího soudu Spojených států ve vztahu k ochraně zdroje informací (Dokument PDF, 329 KB)
Autoři: Vladimíra Pejchalová-Grünwaldová, Jan Pulda
(studie, 4/2009, 23 str.)
Právo na ochranu zdroje informací novinářů je garantováno v řadě mezinárodních dokumentů. Toto právo bylo zvláště uznáno Organizací spojených národů, Radou Evropy, Organizací amerických států, Africkou unií a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Evropské státy k ochraně zdrojů informací novinářů přistupují různě - některé státy (většina) mají speciální zákony a některé (podstatná menšina) přiznávají garanci ochrany zdrojů informací v Ústavě jako součást ústavní ochrany svobody slova. V common law jurisdikcích (USA, Kanada, Austrálie nebo Spojené království Velké Británie a Severního Irska) není vymezena explicitní ústavní ochrana zdroje informací novináře. Ve všech těchto zemích se problematika ochrany zdrojů informací novináře stala předmětem legislativní úpravy nebo rozhodovací činnosti soudů. Studie přináší přehled základních národních úprav týkajících se této problematiky a přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
5.286 Odebírání vzorků DNA, nakládání s nimi a následná identifikace osob (Dokument PDF, 258 KB)
Autor: Hana Veselá
(studie, 3/2009, 16 str.)
Práce se zabývá srovnáním právních úprav analýzy vzorků DNA pro potřeby policejních vyšetřování v České republice a ve vybraných evropských státech. Je popsán odběr vzorků DNA a jeho uchovávání, a dále DNA databáze v jednotlivých státech a jejich právní úprava.
5.285 Právní úprava instalace kamerových dohlížecích systémů a právní úprava uchovávání záznamů z kamerových systémů a používání záznamů (Dokument PDF, 304 KB)
Autoři: Jindřiška Syllová, Jan Pulda
(srovnávací studie, 1/2009, 15 str.)
Právní úprava problematiky kamerových dohlížecích systémů a videozáznamů je rozložena do několika právních oborů. Instalace systémů pro účely vnitřní bezpečnosti státu je obvykle upravena v policejních zákonech. Právní úprava v některých zemích umožňuje instalaci kamer za účelem bezpečnosti i jiným subjektům než policejním sborům, pak je obvykle tato úprava obsažena v obecním zřízení. U přípustnosti použití kamerových systémů v soukromých objektech je nutno zejména rozlišovat, zda jde o veřejnosti (nebo mnoha osobám) přístupné místo či zda se jedná o čistě soukromý prostor. Právní úprava uchování a používání videozáznamů z kamer je obsažena ve většině států v zákonech na ochranu osobních údajů. Je přitom třeba určit, v jakém okamžiku se stává videozáznam osobním údajem. Pokud kamery nepoužívají záznamové zařízení, ale dochází jen k jejich sledování v reálném čase, nebo pokud nejsou záznamy použitelné jako zdroj osobních údajů z jiných důvodů, pak se legislativa určená pro ochranu osobních údajů na činnost kamerových systémů pravděpodobně nevztahuje. Pokud je tomu opačně, pak všechny shora uvedené systémy musí odpovídat zákonným ustanovením na ochranu osobních údajů. Instalace dohlížecích systémů na pracovních místech je specifickou částí problematiky, kde se akcentuje zejména souhlas pracovníků i jiných osob, ochranu míst soukromého použití (toalety), ochranu záznamů před zneužitím, identifikace pracovníka kontroly aj. Podobně je tomu u použití systémů ve školách. Práce obsahuje přehled právní úpravy v evropských státech, které představují různé řešení této problematiky. Vzhledem k tomu, že jde o obor rychle se rozvíjející, bude práce postupně doplňována o další poznatky.
1.192 Populismus a nacionalismus v zemích Visegrádské skupiny po roce 1990 (Dokument PDF, 388 KB)
Autor: Lenka Dražanová
(studie, 10/2008, 19)
Tato práce zpracovává čtyři případové studie věnované populistickým a nacionalistickým motivům na politické scéně zemí Visegrádu. Nejprve jsou stručně načrtnuty společné problémy, s nimiž se musely země Visegrádské skupiny vyrovnat v rámci vytváření nové identity po pádu komunismu. Poté je v rámci každého státu věnována pozornost některým specifickým událostem, je rozebírán základ těchto událostí a jejich vztah ke kořenům nacionalismu ve společnosti. V předkládané práci autorka vychází z definování dvou modelů národa: 1. etnický či kulturní národ a 2. státní národ. Autorka vychází z předpokladu, že ve veřejném diskurzu zemí Visegrádu převládá koncepce národa jako společenství etnicko-kulturního, přičemž toto pojetí vidí jako nedostatek.
3.071 Vízová amnestie v evropských zemích (Dokument PDF, 291 KB)
Autor: Eva Částková
(studie, 5/2008, 14 str.)
Vízová amnestie, jakožto jedna z možností regularizace nelegální migrace (tzn. legalizace nelegálních imigrantů) je používána mnoha evropskými státy jako nástroj migrační politiky státu. Potřebu řešit postavení nelegálních imigrantů v Evropě pociťuje nejen většina evropských států, ale tato otázka je diskutována i na mezinárodní úrovni. V nedávné době se problematice regularizace nelegální migrace věnovala Rada Evropy a v důsledku španělské regularizace z roku 2005 se tato tematika projednávala i na půdě EU. V úvodu práce jsou uvedeny argumenty svědčící pro používání regularizačních programů i proti němu tak, jak vyplývají ze zprávy Rady Evropy z 6. června 2007. Těžiště práce spočívá v přehledu regularizačních programů, které proběhly v posledních letech ve Španělsku, Francii, Belgii, Řecku, Itálii, Lucembursku, Portugalsku, Spojeném království a v Polsku a v bližší charakteristice některých z nich. Zejména je uvedeno časové trvání programů, jejich podmínky, cíl, ke kterému směřovaly a výsledná efektivita.
5.279 Určení hodnoty bodu, výše úhrad a objemu poskytnuté péče (hrazené z veřejného zdravotního pojištění) z hlediska ústavnosti a úmluv o lidských právech (Dokument PDF, 409 KB)
Autoři: Vladimíra Pejchalová Grünwaldová, Katarzyna Krzyžanková, Jindřiška Syllová
(studie, 10/2007, 32 str.)
Předkládaná studie se zabývá problematikou určení hodnoty bodu, výše úhrad a objemu poskytnuté péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění z hlediska ústavnosti a úmluvu o lidských právech. Podle autorčina názoru podloženého odbornou literaturou lze na rámcové smlouvy pohlížet jako na akty soukromého práva i jako na akty veřejného práva. Je nutno rozlišovat mezi vztahem soukromoprávním, tj. vztahem mezi příslušnými zdravotnickými zařízeními a zdravotními pojišťovnami vznikajícím na základě rámcové smlouvy jako aktu soukromého práva, a vztahem veřejnoprávním, tj. povinností adresátů podzákonného právního aktu – v daném případě vyhlášky jako normativního aktu veřejného práva, jehož obsah rámcová smlouva tvoří - řídit se jejími ustanoveními. Z toho vyplývá, že Z uvedeného vyplývá, že rámcové smlouvy mohou ukládat povinnosti zdravotnickým zařízením pouze na základě zmocnění zákonem, v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod. Rámcové smlouvy nesmí překračovat meze základních práv a svobod dané zákonem. Studie obsahuje i rámcovou komparaci s vybranými evropskými zeměmi.
3.068 Legislativní úprava pro nakládání s utajovanými informacemi ve vybraných členských státech NATO (Dokument PDF, 414 KB)
Autoři: Petra Bartáková, Václav Štěrba
(studie, 7/2007, 33 str.)
Jedná se o studii komparující legislativní úpravy nakládání s utajovanými informacemi ve vybraných evropských státech (Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Norsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko). Srovnávanými aspekty jsou 1) instituce odpovědné za nakládání s utajovanými informacemi a vydávání bezpečnostních oprávnění, 2) pravidla pro klasifikaci utajovaných informací, 3) oprávnění pro přístup k utajovaným informacím a realizace bezpečnostních prověrek, 4) sankce.
3.035 Situace v Dárfúru (Dokument PDF, 148 KB)
Autor: Autor: Štepán Pecháček
(informační podklad, 9/2005, 8 str.)
V první části informační podklad stručně shrnuje historii konfliktu v oblasti Dárfúru. Věnuje se především otázce vymezení podstaty konfliktu a s tím související problematice uznání konfliktu v Dárfúru za genocidu. Právě otázka genocidy byla pro mezinárodní společenství dlouhodobě stěžejní otázkou. Autor konstatuje, že vztah hlavních aktérů byl k otázce genocidy silně ambivalentní. Konstatuje, že např. OSN neprohlásila situaci v Dárfúru za genocidu, přesto však pravidelně vyzývala vládu a zodpovědné činitele v Súdánu k ukončení jednání, které představuje pojmové znaky genocidy. Hlavním proponentem uznání konfliktu za genocidu byly dlouhodobě Spojené státy. Na straně EU byl nejaktivnější Evropský parlament. Další část je věnována postojům Evropské unie a spolupráci EU s Africkou unií a dalšími mezinárodními institucemi. V hodnocení situace v Dárfúru došlo k rozporu mezi Evropským parlamentem a Radou. Rada se stavěla proti vyhlášení genocidy. Závěrečná část materiálu je věnována popisu aktuální pomoci EU v rámci mise AMIS II a koordinaci činnosti EU a NATO při realizaci této mise.
5.132 Právní úprava národnostních, etnických a jazykových menšin v Itálii, Rakousku a ve Švédsku
Autoři: Mgr. Jan Řebřina, JUDr. Jindřiška Syllová Csc.
(informační studie, 10/1999, 9 str.)
Práce se zaměřuje jak na obecná antidiskriminační opatření ve vztahu k národnostním a jazykovým menšinám, tak na speciální úpravu ve vztahu k těmto skupinám ve vybraných zemích Evropy.
5.113 Pravidla přístupu k úředním informacím
(překlad, 7/1998, 59 str.)
Pravidla přístupu k úředním informacím. Fungování pravidel. Zpráva výboru pro Parlamentního zmocněnce pro administrativu. Pravidla a odpovědnost vůči parlamentu. Přístup k informacím v místní správě. Nařízení o informacích o životním prostředí.
5.066 Právo na informace od státních úřadů
Autoři: JUDr. Lenka Pítrová CSc., Doc. JUDr. Vladimír Sládeček, JUDr. Jindřiška Syllová CSc.
(informační podklad, 12/1995, 26 str.)
Právo občana na obdržení informace od státního orgánu v mezinárodním právu, omezení práva na informace z důvodu veřejných zájmů a soukromí občana, zvláštní právo novinářů na informaci, v Německu, Rakousku, USA, Švédsku a V.Británii
1.051 Instituce ombudsmanského typu v Německu a Rakousku
Autor: JUDr. Vladimír Sládeček
(informační studie, 11/1993, 7 str. + příl.)
Instituce ombudsmanského typu.