Aktuality

Státní vlajka – nejznámější symbol České republiky – 100 let. (27. 3. 2020)
30. března 1920 přijalo Národní shromáždění zákon, kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti (252/1920 Sb.).

Státní vlajka na budově Poslanecké sněmovny
(současnost - březen 2020)
Oslava státní vlajky v básni V. Dyka
(Národní listy - 28.10.1925)

***

Historie vzniku podoby státní vlajky:

Původní vlajka Českého království byla tvořena dvěma vodorovnými pruhy – horním bílým a dolním červeným. Vyhlášení samostatného státu (říjen 1918) i vyhlášení republiky (listopad 1918) proběhlo v ulicích pod bílo-červenými vlajkami a prapory.

Sněmovní ulice - 14. 11. 1918

V říjnu 1918 vydala Československá národní rada ve Washingtonu D. C. publikaci s vyobrazením československé vlajky a dalších státních symbolů.

Problémem historické vlajky byla její podobnost s vlajkou polskou a barvami vlajky rakouské. Vlajka také neodrážela národnostní složení Československa.

Ustavení znakové komise:
Proto byla poptávka po vytvoření vlajky nové. Na konci roku 1918 byla vytvořena skupina odborníků, která měla připravit státní symboly nové republiky. Od dubna 1919 tato skupina patřila pod ministerstvo vnitra a byla přejmenována na znakovou komisi. V komisi působil mimo jiné i Jaroslav Kursa (1875-1950), úředník Archivu ministerstva vnitra, jako „odborník a kreslič v heraldice a sfragistice na slovo vzatý“. Ten průběžně připravoval a zpracovával grafické podklady.
Komise se rozhodla přidat k barvám bílé a červené ještě barvu modrou, jakožto symbol Slovenska. Tyto barvy tvořily také tzv. všeslovanskou trikoloru. Jaroslav Kursa vypracoval soubor návrhů se základními možnými kombinacemi těchto tří barev s různě širokými pruhy i jinými heraldickými figurami. Komise rovněž obdržela návrhy vlajky od některých členů Uměleckého sboru Památníku odboje. Nakonec byl vybrán návrh Jaroslava Kursy s modrým klínem při žerdi. Klín však zasahoval jen do třetiny vlajky.

Vláda následně zformulovala a na začátku listopadu 1919 (5. 11.) předložila Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým se stanoví vládní barvy a státní vlajka, a jímž vláda se zmocňuje k dalšímu opatření ve příčině vlajek, praporů a znaků (tisk 1773).

15. ledna 1920 se konala schůze ústavního výboru, na které referoval Isidor Zahradník o návrhu zákona. Vyslovil souhlas s navrhovanými státními barvami, ale k návrhu vlajky se vyjádřil odmítavě. A zároveň doporučoval jiné a komplikované řešení vlajky. Další člen výboru ing. Josef Záruba-Pfeffermann také nesouhlasil s modrým klínem, a místo něj navrhoval kolmý modrý pruh.
Odkazy na jednání ústavního výboru:
114. schůze - 15. ledna 1920 - s. 1-7 (v souboru 5-11)
https://digibadatelna.psp.cz

Následně se sešla znaková komise (nejprve její podvýbor pro vlajku) a hledala jiné řešení. Na schůzi 26. ledna odhlasovala komise návrh na prodloužení klínu až do poloviny délky vlajky. Došlo tak k optickému vyvážení jednotlivých barev. Toto řešení navrhnul akad. malíř František Kysela (1881-1941).

Souběžně se jednalo i o státních znacích a dospělo se k závěru, že by bylo vhodné spojit problematiku vlajky a znaků do jednoho zákona.

Přijetím ústavní listiny 29. února (121/1920 Sb.) došlo ke stanovení státních barev. Byly definovány v § 5, odst. 2 – Barvy republiky jsou bílá, červená a modrá.
Pořadí barev navrhnul posl. Dyk při projednávání ústavy (v původním návrhu bylo pořadí červená, bílá a modrá):
"K § 5. zák. o ústavní listině navrhujeme odchylné znění. Motivujeme je takto: Barvy navrhované jsou barvy holandské a americké, chceme dále zachovat v spojení s barvou modrou starou zemskou barvu bíločervenou."
https://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/126schuz/s126009.htm

Ústavní výbor pokračoval v jednání o vlajce a státních znacích na schůzi 16. března 1920 (https://digibadatelna.psp.cz - s. 3-46, v souboru 7-50). Vystoupil I. Zahradník jako zpravodaj, J. Záruba-Pfeffermann (opět protestoval proti klínu) a dále někteří členové znakové komise – prof. Gustav Friedrich, dr. Václav Vilém Štěch, pplk. Ing. Antonín Valšík, kteří vysvětlovali zvolené řešení.
Citujeme část vystoupení A. Valšíka (z Ministerstva národní obrany):
"Byl jsem toho vinen já, že původně vznikla vlajka, která činila dojem vskutku trochu toporný, a sice z toho důvodu, že jsme chtěli dáti tomu klínu nějaké snadno pochopitelné rozměry, které by se v předpisech jednoduše nechaly vyjádřiti. Vyhotovena byla vlajka, jezdily pod ní dva parníčky asi 4 dny na Vltavě a pozorovali jsme tu vlajku jak v přírodě, tak ve městě za svitu slunce i za večerního šera a shledali jsme, že svým seskupením i tvarem co vlajka vyhovuje, poněvadž je zdaleka rozeznatelná…"

Následně se schvalovaly jednotlivé paragrafy zákona. U paragrafu o vlajce J. Záruba-Pfeffermann navrhoval jinou vlajku. Návrh byl zamítnut. Původní návrh byl schválen 4 hlasy ze 7 přítomných. Zákon byl celý schválen s výjimkou paragrafu o malém státním znaku. Ten se schvaloval na schůzi ústavního výboru 18. března (https://digibadatelna.psp.cz - s. 23-34).

Na další schůzi ústavního výboru dne 19. března (https://digibadatelna.psp.cz - s. 1-14, v souboru 5-18) byla představena vyobrazení státních znaků a standarty prezidenta republiky, která vypracoval prof. František Kysela.

Ústavní výbor vypracoval na základě svých jednání závěrečnou zprávu (tisk 2659). Ze zákona vypadlo ustanovení o již schválených státních barvách a byly přidány státní znaky (malý, střední, velký) a prezidentská standarta.

Schvalování zákona v Národním shromáždění 30. března 1920:
Ještě ten den dopoledne se sešel ústavní výbor (https://digibadatelna.psp.cz - s. 1-24, v souboru 5-28). Jednání se zúčastnili i odborníci ze znakové komise. Opět vystoupil poslanec J. Záruba-Pfeffermann a požadoval odstranění slovenského znaku z prsou českého lva a jako náhradu navrhoval bílo-červenou vlajku s vloženou malou vlajkou amerických Slováků namísto vlajky s klínem. Na následné podrobné debatě přesvědčili odborní znalci ústavní výbor, aby trval na již vypracovaném systému státních symbolů.
Odpoledne se konala plenární schůze Národního shromáždění. V jednacím sále byly vystaveny vlajka a ostatní projednávané státní znaky. Nejprve poslanec František Hnídek přednesl zprávu výboru. Pak byla na žádost některých poslanců schůze přerušena na poradu klubů. Původní půlhodinová přestávka se však prodloužila na tři hodiny. Po přestávce, která skončila v 18:45, byl zákon bez rozpravy schválen většinou hlasů.
https://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/136schuz/s136003.htm
https://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/136schuz/s136004.htm

Obraz o atmosféře při jednání si můžeme udělat ze zpráv v dobovém tisku:

Po publikování zákona ve Sbírce zaslalo ministerstvo vnitra tisku následující sdělení:
"Heraldický návrh státní vlajky a státního znaku vypracoval koncipista státního archivu Jaroslav Kursa v dorozumění s univ. prof. drem Gustavem Friedrichem; po stránce umělecké vypracoval a provedl dotyčné návrhy prof. František Kysela z umělecko-průmyslové školy se svými žáky."
Děkovné dopisy byly zaslány ještě dr. V. V. Štěchovi a pplk. Ing. A. Valšíkovi.

***

Chronologický přehled dosavadních zákonů upravujících státní vlajku:
252/1920 Sb. – zákon ze dne 30. března 1920, kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti
222/1939 Sb. – vládní nařízení ze dne 19. září 1939, jímž se mění zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti
163/1960 Sb. – zákon ze dne 17. listopadu o státním znaku a o státní vlajce
67/1990 Sb. – ústavní zákon ze dne 13. března 1990 o státních symbolech České republiky
102/1990 Sb. - ústavní zákon České národní rady ze dne 20. dubna 1990 o státních symbolech České a Slovenské Federativní Republiky
3/1993 Sb. – zákon České národní rady ze dne 17. prosince 1992 o státních symbolech České republiky

***

Z fondu Parlamentní knihovny k tématu státních symbolů přinášíme následující výběrovou bibliografii:





ISP (příhlásit)