(16.30 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
Já bych chtěla říct sama za sebe, že oba dva návrhy - pan kolega Čižinský se tady spletl, chtěl hovořit ke sněmovnímu tisku 290, pak tedy řekl, že to myslí stejně i v podobě tohoto sněmovního tisku - tak v našem Ústeckém kraji oba dva návrhy konzultuji jak se samosprávami, úřady práce, sociálními odbory na městech a obcích, tak samozřejmě i se zástupci v kraji. Mohu vám říci, že máme samozřejmě pár zástupců, kteří hovoří ve stejném jazyce jako třeba Piráti v Poslanecké sněmovně nebo jako pan kolega Čižinský, ale víceméně zastupují vlastně i stejnou stranu anebo některé neziskové organizace, které ale zároveň byly třeba u jednání, když se dělal tak závažný - pro mě, nebo alespoň si myslím převážně pro většinu lidí - závažný zákon připravovaný na Ministerstvu práce, a vytvořila se pracovní skupina po takzvaných patnácti opatřeních boje s chudobou, a Ministerstvo práce opravdu a paní náměstkyně Jirková, která tady byla zmiňována, si na tom odpracovala ještě s panem ředitelem Beckem opravdu velkou část práce a připravil se zákon o přídavku na bydlení. To znamená, řešil tu formu, sjednocení dávky na bydlení a další parametry, ať už třeba budeme říkat, v jakých podmínkách má ten člověk bydlet, řešilo se, jestli to bude standardní forma bydlení, nestandardní forma bydlení, což jsou právě nebytové prostory anebo ubytovny, řešil se i přechod toho, aby se transformovaly ubytovny do standardní formy bydlení, měly tam přechodnou dobu, my jsme se bavili zhruba o pěti letech toho, aby se zrekonstruovaly a umožnilo se to na bytové jednotky tak, aby to bylo důstojné bydlení a abychom opravdu už neřešili ty formy, které dneska bohužel ještě stále i v praxi jsou.
My třeba v Ústeckém kraji opravdu nemáme problém třeba s ubytovnami, to znamená nestandardní forma bydlení, ubytovny jsou využívány opravdu lidmi, kteří prostě nejsou schopni najít možnost bydlení ve standardním, ať už toho, že třeba mají problémy s dávkami, anebo prostě proto, že v těch bytech žít nemohou, ale na druhou stranu spíše máme problém s tím, že nám nepřizpůsobiví obyvatelé - a já to takhle řeknu - žijí ve standardní formě bydlení. Říkám to tak schválně, protože bohužel v Ústeckém kraji, asi kromě Litoměřicka, nás to velmi tíží a tíží nás, ač třeba v době covidové se o tom moc nemluví, ale tíží nás to samozřejmě stále. A tím, že ti lidé - a neříkám to schválně a neříkám v žádném případě, že jsou to všichni lidé na hmotné nouzi nebo i na státní sociální podpoře, jenom říkám, že bohužel tady prostě jsou i lidé, kteří se nedokážou přizpůsobit systému a zákonům naší republiky, a můžou to být i lidé třeba, kteří pracují. Ale nás to tíží, že ten počet obyvatel je opravdu obrovský a zákony, které máme v České republice, neumožňují samosprávám, ale i dalším oblastem, ať už Policii ČR, potom samozřejmě navazuje to na tu sociální práci, nějak řešit situaci ku prospěchu celé té situace.
Trápí nás také to, že nám děti nechodí do škol, že není zcela normální v některých rodinách a v některých skupinách, aby ráno děti vstaly se svými rodiči, šly do své základní školy a opravdu měly výuku. Ve velké míře se v některých částech opravdu na to zapomíná, opomíjí se to a pak zde musí nastupovat urputná sociální práce tak, aby se opravdu dokázalo děti dostat do základní školy. My jsme se třeba bavili s některými učiteli, že když se třeba bavíme o určité komunitě, tak ty děti jsou opravdu nadšené, jdou do první třídy, snaží se i přesvědčovat své rodiče, aby je odváděli do první třídy, protože je to tam baví, mají prostě jiný svět. Vydrží jim to zhruba do čtvrté třídy a potom bohužel život rodiny je stahuje zpátky do takového systému, že vlastně proč chodit do školy. Už není ta potřeba a je to opravdu velmi špatná potom práce nějak motivovat celé ty rodiny, aby chodily. Jsou víceméně nešťastní i samotní učitelé, ředitelé, protože i agresivita třeba ze stran dětí a pak samotných rodičů je neustále větší a větší. My máme asi poslední příběh z Děčínska, kde tam opravdu došlo k velkému napadení učitelů. Vím, že se to stává i všude v republice, ale opravdu, věřte nám, že velká koncentrace těchto problémových lidí v jednom místě je něco, co si zažívají jenom určité kraje anebo jenom malé množství míst v jiných částech kraje. Proto třeba pan kolega Čižinský těmto krajům nebo těmto problémům opravdu - nechci říct, že tomu nerozumí, ale víceméně pokud tam nežijete, tak tomu nevěříte.
Je to prostě velký problém, který se tady neřešil, a když jsme si v roce 2018 řekli, že tady bude patnáct opatření boje s chudobou a že šest ministerstev nám tady něco připraví, tak nám nepřipravili nic. A i o tom zákonu, o kterém jsem hovořila, o přídavku na bydlení, který měl být takový počátek toho, že by byla nějaká změna, a víceméně i v návaznosti na to, že se tady má připravit zákon o dostupném bydlení, kde má být součást sociální bydlení, tak se tady připravil zákon poslanecký a dalo se to vlastně do placu, aby se o tom vůbec nějak jednalo. Já tedy čekám na další úpravy ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj, protože zatím tak, jak se v Poslanecké sněmovně a na výborech vlastně projel prvním čtením, čeká na druhé čtení, tak bohužel musím říct, že mně se hroutí samosprávy a samotný kraj v připomínkách k tomuto návrhu zákona, a sami řekli, že tento návrh zákona nelze přijmout.
To znamená, nemůžeme být zase v Poslanecké sněmovně tak nezodpovědní, abychom tady přijímali zákony jenom proto, že to bude mít určitý název, ale obsah nebude korespondovat s potřebností terénu. Já to jenom říkám na dokreslení, že zásadní pojetí dostupného bydlení plus sociálního bydlení bohužel minulé volební období Ministerstvo práce a sociálních věcí nebylo schopno napsat tak, aby bylo schopno se projednat v Poslanecké sněmovně, a bohužel Ministerstvo pro místní rozvoj nebylo schopno koncepčně připravit tak, aby nemuseli dávat poslanci za ČSSD svůj poslanecký návrh, který se ještě teď ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj bude dojednávat, a vlastně víceméně ani nevíme, jestli se do konce volebního období stihne v nějaké podobě přijmout tak, aby byl uchopitelný i v praxi.
Já to tady rozvíjím, abychom opravdu měli představu o tom, o čem se tady celou dobu bavíme. Je to třeba o zákonu o sociálním podnikání. Náš kraj, když řeknu toto téma, tak říká: Pane bože, už ať to tady je! Ale to je přesně, o čem se bavíme. My tady na jednu stranu máme zákon, který má opravdu pro někoho třeba závažné restrikce. My říkáme, že je zcela, úplně běžné dodržovat zákony této země a chovat se podle určitých pravidel, ač víme, že spousta lidí má psychické anebo psychiatrické problémy, potřebují pravidelné sociální a další doprovázení. Na druhou stranu to nemění na tom fakt, že prostě se tady máme chovat podle nějakých zákonů, a ať se nám to líbí, nebo ne, skupina obyvatel, kteří potřebují to doprovázení, ať už v jakékoliv podobě, se nám bohužel neustále rozšiřuje, ale na to zase neumí systém - a třeba tady by měl právě být efekt a práce a návrhy ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí reagovat. Předkládají se tady celou dobu za čtyři roky víceméně spíše populistické návrhy, nekoncepční, spíše opravdu jenom takové dílčí, ale takový ten základ v rámci nějaké celkové koncepce, ať už se třeba bavíme o lékařské posudkové službě, kterou jsme včera projednávali na výboru a která je opravdu zase z dílny nebo překládají ji poslanci napříč politickým spektrem, tak to jsou věci, které prostě v sociální oblasti nezapadají tak, jak by měly, a z toho se dějí ty problémy, které tady máme. ***
