(15.50 hodin)
(pokračuje Černohorský)
Další výtky se týkají směrem ke změnám zákona o státní sociální podpoře, konkrétně k bodům číslo 11, 15, 16 a 20. Jedná se konkrétně o § 24a, § 51 odst. 6, 7 a 8 a § 65 odst. 4: "Nesouhlasím se zavedením institutu bytu vhodného pro bydlení a s posuzováním, zda se o takový byt jedná, pro příspěvek na bydlení. V podrobnostech odkazuji na odůvodnění k navrhovanému § 33 a následujícím zákona o pomoci v hmotné nouzi. U příjemců příspěvku na bydlení může při na po dobu nezbytných úprav bytu nastat problém také v tom, že zákon umožňuje přiznat dávku jen nájemci či vlastníkovi bytu. Pokud by dočasně bydlel v jiné formě bydlení, například na ubytovně, příspěvek na bydlení by mu nemusel být poskytnut."
Další výhrada je směřována k bodu číslo 14, konkrétně § 30 odst. 2: "Nesouhlasím s navrhovaným omezením možnosti čerpat celou částku rodičovského příspěvku, to jest 300 000 Kč, u vícerčat je jím 1,5násobek, v případě, že dojde ke změně rodiny, v níž dítě žije. Návrh je v přímém rozporu s ustálenou judikaturou správních soudů. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 5. 2017 č. j. 6a10 21/2017-23 výslovně konstatoval, že rodičovský příspěvek je nárokem pečujícího rodiče, nikoli dítěte, o které rodič pečuje. Pokud se rodina dítěte změní, například od pěstounů na přechodnou dobu přejde dítě do péče budoucích osvojitelů, nelze celkovou částku 220 000 Kč považovat za částku společně sdílenou oběma pečujícími osobami jak z první, tak z druhé rodiny, byť obě, nikoli současně, ale postupně, pečují o totéž dítě, nepečují o totéž nejmladší dítě v téže rodině a nejde ani o společně posuzované osoby ve smyslu § 7 odst. 1 téhož zákona. Pečující osobě v nové rodině vzniká nárok na rodičovský příspěvek bez ohledu na to, zda a v jakém rozsahu jej čerpala pečující osoba v předchozí rodině. Krajský soud v Hradci Králové přidal v pozdějším rozsudku ze dne 19. 12. 2019 v č. j. 32ad4/2019-29 stejný výklad k § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře jako Nejvyšší správní soud. Soud tento výklad přijal i po novele citovaného zákona č. 200/2017 Sb., která vyloučila nárok na rodičovský příspěvek u pěstounů na přechodnou dobu. Závěry Nejvyššího správního soudu krajský soud výslovně vztáhl na situaci žalobkyně, která byla dlouhodobou pěstounkou.
Poukazují-li předkladatelé na možnost zneužití institutu dlouhodobé pěstounské péče svěřováním dětí do širší rodiny biologického rodiče, směřují svou kritiku fakticky vůči rozhodování soudů. Ty mají při svěřování dítěte zvažovat individuální okolnosti každého případu a podle nich volit vhodný institut, svěření do péče jiného člověka či pěstounskou péči. Měnit předpisy o sociálním zabezpečení náhradních rodičů dětí do čtyř let věku není vhodným způsobem regulací, případně nejednotnosti v soudním rozhodování.
Rovněž není vhodné přijímat obecnou právní úpravu na základě kazuistické představy o jednom možném modelu zneužívání dávky. Problém s vyčerpáním značné částky rodičovského příspěvku v předchozí rodině může nastat také v případech, kdy bylo dítě u biologických rodičů, a později je svěřeno osvojitelům. Ti by však podle navrhované právní úpravy mohli volit pouze ze zbývající části, kterou nevyčerpala biologická rodina. V takové situaci je současná právní úprava, respektive její výklad provedený Nejvyšším správním soudem, šetrnější k právu náhradních rodičů na pomoc státu.
Z těchto důvodů by neměla být právní úprava rodičovského příspěvku nikterak měněna. Věřím, že při dalším projednávání zákona bude nalezen způsob, kterým by došlo k vynětí těchto sporných ustanovení z návrhu. V opačném případě se obávám, že u určité skupiny lidí, na které návrh zákona negativně dopadne, bude docházet k prohlubování chudoby a sociálního vyloučení, jež může vést k růstu napětí ve společnosti a zvýšení výskytu sociálně nežádoucích jevů."
Tento dopis byl tedy zaslán všem členům výboru pro sociální politiku a paní ministryni práce a sociálních věcí. S obavami o dopad návrhu na osoby v hmotné nouzi, žadatele o dávky státní sociální podpory a její příjemce pan ombudsman případně seznámil i veřejnost. Já tady na základě tohoto dopisu a výhrad, které tam jsou, dávám tedy návrh na zamítnutí tohoto tisku. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní měla následovat paní poslankyně Olga Richterová, ta se ovšem omluvila. Vystoupí tedy pan poslanec Marek Novák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, já už jsem tady měl při minulé rozpravě docela dlouhý popis komplexního pozměňovacího návrhu, který jsme podali společně s poslanci Lucií Šafránkovou, Alenou Gajdůškovou, Hanou Aulickou Jírovcovou, Janem Bauerem, Janou Pastuchovou, Lenkou Dražilovou, Evou Fialovou, Davidem Kasalem, Karlem Raisem a Věrou Procházkovou. Postupem času a samozřejmě na základě i dalších informací a objektivních informací jsme se k tomu tisku ještě jednou v rámci naší skupiny předkladatelů vrátili. Musím říct, že jsme celkem intenzivně pracovali, v rámci tisku jsme ještě udělali pár úprav a řekl bych - dá se říct i ústupků, především v oblasti úpravy rodičovského příspěvku. V nově nahraném komplexním pozměňovacím návrhu již odebrání rodičovského příspěvku není ošetřeno. Není ani vhodná doba, abychom nyní rodičovský příspěvek pěstounům odebírali či zamítali.
Dál samozřejmě, a to především s ohledem na dopis pana ombudsmana, i když vlastně v době, kdy jsme načítali komplexní pozměňovací návrh, byl zároveň další pozměňovací návrh k předloženému komplexu, a to byla účinnost - takzvaná dělená. Tu účinnost jsme už taky zapracovali do jednoho komplexního pozměňovacího návrhu. A musím říct, že mě docela mrzí, že si pan ombudsman nevšiml, že tam řešíme tu účinnost, že si nevšiml toho, že tam dáváme prostor i sociálním službám, OSPODům a dalším organizacím na to, aby pomohly lidem v nouzi, protože rozhodně ten zákon jako takový - nechceme, aby ty lidi připravil o bydlení, vyhnal na ulici, to rozhodně nechceme. My chceme prostě jen a pouze rovná pravidla, taková pravidla, která nebude možné obcházet, a taková pravidla, která budou rovná ke všem. Nic jiného vlastně nechceme, to je náš záměr.
A proto samozřejmě k té účinnosti musím říct, že od schválení zákona bude nějakých pět let například na to, aby si lidé dali do pořádku své bydlení. Nevím, kdo z vás byl ve vyloučených lokalitách, v bytech, ve kterých lidé žijí. Chápu, že dospělý člověk je svobodný, může se rozhodnout sám, jak bude žít, jestli bude žít v hezkém bytě, kde poteče voda, kde bude topit topení, kde bude sklo v oknech, kde půjdou zavřít dveře od bytu, kde budou toalety, kde bude sprcha, prostě takové ty základní věci, které dnes člověk tak nějak využívá a bere jako samozřejmé. Naše definice bytu není nějak přísná. Chápu, že kdybychom tam dali, že byt, na který se pobírá dávka, musí mít připojení k wi-fi, tak asi by to zvedlo nějakou vlnu nevole. Ale představte si, že dospělý člověk má nárok na to, aby se rozhodl, je svobodný, ale měli bychom si taky uvědomit, že v těch podmínkách s dospělými žijí děti. A jestli je vám jedno, v jakých podmínkách žijí děti, mně to jedno rozhodně není. A měli bychom se právě starat o ty bezbranné, ne o ty, kteří se bránit umí, ale hlavně o ty bezbranné. A tohle je jedna ze zásadních věcí. ***
