(Jednání pokračovalo v 15.39 hodin.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Uplynula pauza, takže slovo má pan poslanec Lukáš Černohorský.
Poslanec Lukáš Černohorský: Já jenom, ať je to na stenozáznamu: My jsme se tedy dohodli, že zkusíme v mezičase připravit pozměňovací návrh, takže ten návrh, který jsem dal, v tuto chvíli stahuji a v případě, že by byl potřeba nějaký čas, tak to vyřešíme případně přestávkou, ale zatím ať plyne diskuze. Já si potřebuji doběhnout pro druhé papíry, které mám na stole, a hned se vrátím.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: No dobře, počkáme benevolentně, pane místopředsedo klubu. (Kratičká pauza.) Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. V tuto chvíli mám zase další stanovisko k tomu návrhu, který kolegové z SPD předložili. Opět ho zasílal pan doktor Stanislav Křeček a já bych vás v mezičase, než budou připraveny pozměňovací návrhy, s ním seznámil:
"Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, obracím se na vás v souvislosti s návrhem poslanců Lucie Šafránkové, Tomia Okamury, Radima Fialy a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o sněmovní tisk číslo 652.
Návrh byl dne 10. února 2021 zčásti projednán ve druhém čtení na plénu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, je k tomu načtena řada pozměňovacích návrhů včetně komplexního pozměňovacího návrhu poslance Marka Nováka a dalších, na kterém spolupracovalo i Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Seznámil jsem se s obsahem návrhu a dovoluji si k němu zaslat svoje stanovisko. Zjistil jsem, že komplexní pozměňovací návrh přejímá některá ustanovení, jež byla původně obsažena v návrhu zákona o přídavku na bydlení, které rozeslalo Ministerstvo práce a sociálních věcí koncem roku 2009 do vnějšího připomínkového řízení. K mnoha ustanovením uplatnila moje předchůdkyně ve funkci i další připomínková místa nesouhlasné připomínky, s nimiž se plně ztotožňuji, ale do dnešního dne nebyly vypořádány. Přesto jsou nyní některá z těchto ustanovení v nezměněné podobě převzata do komplexního pozměňovacího návrhu, ovšem již bez možnosti mojí i dalších klíčových aktérů v sociální oblasti, například krajských úřadů, Agentury pro sociální začleňování a dalších se k návrhu zákona vyjádřit. Využívám proto možnosti vyjádřit se k problematickým částem návrhu alespoň touto cestou.
Na úvod bych rád vyjádřil své znepokojení nad tím, že k zásadnímu zpřísnění dávek pomoci v hmotné nouzi, jímž předkládaný návrh nepochybně je, dochází v době pandemie koronaviru. Lze očekávat, že sociální důsledky pandemie pocítí nejvíce právě ti nejchudší. Z tohoto pohledu je nyní nejméně vhodná doba na hledání úspor v systému, který je oproti jiným subsystémům nepojistných sociálních dávek nejméně nákladný. V současné době by více než kdy jindy měl systém dávek pomoci v hmotné nouzi plnit roli poslední záchranné sítě před pádem lidí do chudoby a sociálního vyloučení. Ačkoliv nyní nefungují ani elementární jistoty lidí, jako například osobní plnění povinné školní docházky dětí, sociální šetření úřadu práce, zákonodárce zavádí drakonické sankce pro osoby v hmotné nouzi, které řádným způsobem nesplní povinnosti součinnosti.
Nově zavedené sankce za porušení povinnosti osoby v hmotné nouzi považuji za zcela nepřiměřené, neboť povedou k odepření dávkové pomoci lidem na velmi dlouhou dobu. V některých případech jde dokonce o trestání osoby v hmotné nouzi za situaci, kterou zavinil někdo jiný. To může zakládat ve svém důsledku stav, který je i v rozporu s ústavním pořádkem. Právo na pomoc v hmotné nouzi je zaručeno čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zákonodárce nemůže nastavit podmínky tak, aby nedošlo fakticky k jeho vyprázdnění."
Níže pan doktor shrnuje podrobněji své výhrady k některým bodům komplexního pozměňovacího návrhu. Změna zákona o pomoci v hmotné nouzi: K bodu číslo 6, to znamená konkrétně k § 3 odst. 1 písm. h) v navrhovaném ustanovení spatřuje pan doktor tři okruhy problémů: "Nově se za osobu v hmotné nouzi nepovažuje i žadatel o dávku, kterému byla žádost zamítnuta z vymezených důvodů. Tato sankce má své místo v případě příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi, ale nikoliv v okamžiku podání žádosti o dávku. Žadateli se nemusí při prvé žádosti o dávku podařit doložit všechny nezbytné podklady nebo může z nejrůznějších důvodů ustat v komunikaci s úřadem, například změna sociální situace a podobně. To mu však nemůže bránit v tom, aby hned další měsíc o dávku opětovně požádal. Vyřazení takového žadatele na šest měsíců z možnosti získat dávky pomoci v hmotné nouzi považuji za zcela nepřiměřené. Návrh dále prodlužuje dobu, po kterou osoba není považována za osobu v hmotné nouzi, na šest měsíců namísto dosavadních tří měsíců. Současnou úpravu považuji za adekvátní pro případy nesoučinnosti příjemců dávek. Její další zpřísnění pokládám za rozporné s účelem zákona o pomoci v hmotné nouzi. Návrh rovněž nově zakotvuje možnost odnětí dávky z důvodu nevhodnosti bytu v případě, že ve stanovené lhůtě nejsou závady, pro které by byl byt označen za nevhodný, odstraněny. Domnívám se, že jde o situaci, kterou nemůže ve většině případů žadatel o dávky nebo příjemce dávky ovlivnit. Přesto je na šest měsíců zbaven nároku na veškeré dávky pomoci v hmotné nouzi. Taková sankce nemá dle mého názoru žádné opodstatnění. Současná právní úprava zná mechanismy, kdy úřad práce v součinnosti s obcí vede osoby v hmotné nouzi k hledání přiměřeného standardního bydlení. Pokud osoba s těmito subjekty při hledání bydlení spolupracuje, není namístě zbavit ji veškeré dávkové pomoci."
Další výhrady směřují tedy k bodu 24 až 29. Jedná se o § 33 a následující: "Rozumím snaze předkladatele, že dávkově by neměly být dlouhodobě podporovány byty, které nesplňují stavebně technické požadavky pro řádné užívání. Nepovažuji ale za vhodné snažit se tohoto cíle dosáhnout nepřiznáním či odnětím dávek nájemci bytu. Pokud byt nesplňuje nově stanovené parametry, hlavním nástrojem k zajištění řádného stavebně-technického stavu nemovitosti by měla být kontrolní prohlídka stavebního úřadu. V jejím rámci stavební úřad mimo jiné zjišťuje stavebně-technický stav stavby, zda není ohrožován život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. V případě, že by tomu tak bylo, může nařídit zabezpečovací práce či nezbytné úpravy. Takto by mělo být dosaženo stavu nemovitosti, který nebrání jejímu řádnému užívání. Pokud dosažení takového stavu brání vlastník nemovitosti svou součinností, není namístě trestat nájemce odnětím nebo nepřiznáním dávek. V širším slova smyslu problém souvisí i s nedostupností přiměřeného bydlení ve vhodných bytech. Navíc neexistuje povinnost pronajímatele zajistit po dobu nezbytných úprav nájemci bytovou náhradu. Vzhledem k omezenému trhu s byty a nízkému množství obecních bytů může být pro nájemce obtížné pronajmout si byt po dobu nezbytných úprav. Z návrhu není ani zřejmé, zda a v jaké výši bude nájemce po dobu nezbytných úprav pobírat doplatek na bydlení. Dále se také obávám, že posuzování plnění základních standardů pro bydlení celé řízení o žádosti o dávku neúměrně prodlouží zapojením dalších úřadů, například orgánů ochrany veřejného zdraví, stavebních úřadů a dalších. Lhůta pro vydání rozhodnutí není zákonem nijak ohraničena. Podle správního řádu se prodlužuje o dobu nutnou k provedení dožádání. Již nyní se setkávám s případy, kdy kontrola standardu kvality bydlení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. Žadatel v takovém případě nemá prostředky na úhradu bydlení. Vzhledem ke shora uvedenému navrhuji institut posuzování základních standardů pro bydlení vůbec nezavádět." To jsou tedy slova pana doktora. ***
