(10.20 hodin)
(pokračuje Čižinský)
Dámy a pánové, citoval jsem tu a komentoval některé ze zásadních připomínek ze zprávy pracovní skupiny expertů, pracovní skupiny bezpečnostních expertů, které oslovila sama vláda, a musím tu opět zdůraznit, sama vláda pověřila vyhodnocením bezpečnostních rizik tendru na dostavbu jaderné elektrárny tuto skupinu expertů. Dokument obsahuje také shrnutí zásadních připomínek a konstatuje se v něm toto: "Na zpracování připomínek k zadávací dokumentaci bylo poskytnuto státu extrémně málo času. Nelze se proto plně zaručit za úplnost tohoto stanoviska z pohledu ochrany všech bezpečnostních zájmů státu. Zadávací dokumentace odráží vládou schválené bezpečnostní zájmy nedostatečně, přičemž jde o zájmy, které se první prováděcí smlouvou zavázala do zadávací dokumentace zapracovat. Tento závazek tedy nebyl dostatečně splněn. Proto požadujeme zapracovat do zadávací dokumentace níže uvedené zásadní připomínky, zejména zapracování bezpečnostních kritérií." Konec citátu.
Kromě zásadních připomínek zpráva obsahuje řadu dalších doporučení, ta tady nebudu uvádět. Celou tuto zprávu v září loňského roku na základě požadavku zákona 106 zveřejnilo na svém webu Ministerstvo vnitra a poté také některá média. Vím, že od té doby probíhala další jednání mezi investorem a vládou o finální podobě zadávací dokumentace, nevím ale, zda a jakým způsobem byla nebo budou doporučení bezpečnostních expertů v zadávací dokumentaci zohledněna. A upřímně řečeno, pochybuji, že jeden každý poslanec to tady ví.
Velmi prosím, abychom právě projednávaný zákon neschvalovali, dokud právě tyto informace nebudeme vědět. Vzhledem k tomu, že zadávací dokumentace má několik tisíc stran textu, na závěr svého vystoupení navrhnu, abychom po ukončení rozpravy rozhodli o opakování druhého čtení zákona. V projednávání bychom měli pokračovat až poté, co dostaneme od vlády dostatečné informace o vypořádání připomínek pracovní skupiny, ze kterých si budeme moci udělat úsudek, zda jsou bezpečnostní zájmy naší země, České republiky, v souvislosti s projektem výstavby nového jaderného zdroje v zadávací dokumentaci dostatečně ochráněny a jestli pro zákon můžeme s klidným svědomím každý z nás zvednout ruku, anebo jestli bude mít ambici pozměňovacími návrhy řešit bezpečnostní otázky přímo v tomto zákoně.
Opravdu není dostatečným řešením ošetřit to pouhým doprovodným usnesením, kterým by Sněmovna vyzvala vládu, aby neprodleně informovala o všech bezpečnostních a zahraničně-politických parametrech výběru dodavatele pro nový jaderný zdroj, aby postupovala s ohledem na bezpečnost České republiky, aby neprodleně informovala o dalším postupu při výstavbě nového jaderného zdroje včetně vyhodnocení rizik odložení projektu pro energetickou bezpečnost a pro zásobování elektřinou a aby neprodleně přijala jasný a transparentní závazný postup ke stanovení horního limitu garantované výkupní ceny a jejího výpočtu v čase změn tak, jak je navrhováno. Doprovodné usnesení, dámy a pánové, je pouze fíkovým listem. Doprovodná usnesení jsou úplně k ničemu.
Chtěl bych se vrátit ještě k ekonomickým a technickým aspektům výstavby nového jaderného zdroje, což je téma, kterého jsem se během dosavadního projednávání zákona víceméně držel. Nejprve bych rád zareagoval na pana kolegu poslance Babku. Ten tu 10. února v rozpravě hovořil o nezávislé studii, kterou si nechalo vypracovat seskupení Obnova Evropy a Evropští konzervativci a reformisté, a mimo jiné řekl, budu citovat: "Aby Česká republika mohla vygenerovat 1 800 petajoulů větrem a sluneční energií, potřebovala by na to prostor 14 630 kilometrů čtverečních, respektive 43 758 kilometrů čtverečních. To by znamenalo nárokovat si 19 %, respektive 55 % dostupné půdy na území České republiky. K dosažení stejné úrovně výroby elektřiny s využitím jaderné energie by vyžadovalo více než 269 kilometrů čtverečních. Pojďme si to spočítat. Oněch 1 800 petajoulů je necelých 500 terawatthodin. Při pokrytí 44 000 kilometrů čtverečních fotovoltaickými panely by to znamenalo, že roční výtěžnost těchto fotovoltaických panelů by činila zhruba 11 kilowatthodin elektřiny z jednoho čtverečního metru. Při tak nízké účinnosti fotovoltaických panelů by nikdo do fotovoltaiky nikdy neinvestoval ani korunu, protože ani při štědrých dotacích by se náklady nikdy nevrátily zpět. Realistická hodnota tohoto parametru u dnešních běžně prodávaných fotovoltaických panelů bude kolem 150 kilowatthodin, tedy zhruba čtrnáctkrát větší, než tady kolega Babka uváděl.
Úměrně tomu pak se budou samozřejmě zmenšovat všechna další čísla, a tedy závěry ohledně nákladové efektivity a ekonomiky celého řešení to zásadně mění. Pan kolega poslanec Zahradník se ve svém vystoupení v rozpravě věnoval mimo jiné ukládání elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, aby se dala použít v době, kdy vítr nefouká a slunce nesvítí. Mluvil o úložištích energie v mikropodmínkách jednotlivých rodinných domů a v této souvislosti uvedl - cituji: "Kdybychom chtěli uspokojit hodinovou spotřebu České republiky, pokud by žádné zdroje nešly, jenom z energie uložené v baterii, tak by při stávajících cenách stála kapacita jejího vybudování 250 miliard korun na jednu hodinu, na celý den by to pak bylo šest bilionů, tři naše rozpočty. To jsou obrovské ceny, které si zastánci obnovitelných zdrojů energie ne dobře uvědomují."
Tady částečně souhlasím, lithiová baterie od Tesly s kapacitou 3 000 kilowatthodin, což odpovídá potřebě naskladnění letní nadprodukce elektřiny z fotovoltaických panelů pro úsporný domek, která mu umožní energetickou soběstačnost během zbytku roku, stojí něco mezi 6 až 8 miliony korun, tedy víc než celý ten dům. Z technických důvodů lze navíc těžko vyrábět baterie, které budou mít poměr kapacity k ceně řádově lepší. Je to ale možné u konceptu power-to-fuel, kde je složitý, drahý hardware, ukládající elektřinu do nějakého pracovního média, a ten je minimalizován. Díky tomu se při dostatečné účinnosti přeměny elektrické energie v energii uloženou a zpět mohou náklady na ukládání energie nakonec limitně blížit ceně zásobníku tohoto média.
Jediným dosud uvažovaným médiem s vysokou účinností přeměny energie je vodík, který ale trpí nízkou objemovou hustotou energie a z ní vyplývajícími vysokými náklady na nádrže. Jen pro příklad. Pokud by existující podzimní zásobníky na zemní plyn měly sloužit pro skladování vodíku, bude jejich kapacita v kilowatthodinách uložené energie činit pouhých 30 % kapacity, kterou mají, když jsou plněny metanem o stejném tlaku. V současné době jsou z hlediska hustoty energie nejlepšími v uvozovkách palivy, která jsou schopna přímé přeměny na elektřinu a zpět, sodík a draslík.
Pokud se potvrdí, že lze stavět palivové články na sodík, pak díky vysoké účinnosti přeměny energie mohou alkalické kovy konkurovat fosilním palivům už při dnešních cenách energie ze slunečních nebo větrných elektráren. Projekty, využívající sodíkovo-sírových baterií, přitom již existují. Jeden z nich je postupně budován ve Spojených arabských emirátech, skládá se z 15 úložišť zapojených na deseti různých lokalitách hlavního města Abú Zabí, zapojených do virtuálního bloku, které, dá se říct, (fungují) společně jako jedna velká baterie. Tucet z nich má maximální výkon 4 megawatty. Doplňují ji pak tři větší, 20megawattové baterie. Celé zařízení by dokázalo napájet velké okresní město českého formátu po dobu několika hodin. ***
