(22.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Takže to je jaksi situace, která je svým způsobem velmi mimořádná. Já se nedivím, že vlastně ani nejde ji zaštítit koaličním štítem, že se prostě v této věci koaliční partneři, menšinová vláda nedohodla. Ale logicky, když tedy vláda je menšinová, a dokonce nedohodnutá, tak se vytváří hlasovací koalice úplně jinak v tom politickém spektru. No a pochopitelně teď je otázka, kdo jak bude hlasovat ve finále a do jaké míry jsou jeho argumenty promyšlené, odpovídající postoji voličů, a do jaké míry se používají argumenty pokrytecké.
A já si myslím, že by bylo pokrytecké, pokud bychom těm voličům, kteří se dokonce i na tu malou stovečku, kterou můžou dostat díky nárůstu čisté mzdy, těší, tak zakrývat jim, že to někdo nakonec musí zaplatit. Že jestliže nemáme peníze a přitom musíme vydávat peníze nejenom proto, že máme přebujelý stát, ale protože musíme zvládnout i tu krizi, no tak to jinak nejde řešit pochopitelně než dluhy v tuto chvíli. Chceme se ale zadlužovat každý rok? V roce 2021, 2022, 2023? A nebavili jsme se náhodou i na půdě této Sněmovny o tom, že bychom rádi konsolidovali ty veřejné finance, to znamená, že bychom jaksi šlápli i na ten pedál brzdný a že by tedy v podstatě ty dluhy měly v nějakém čase v horizontu skončit a ta ekonomika by se měla ozdravovat jinými mechanismy?
Současně si myslím, že je hodně zjednodušující, když lidem nabízíme těšítko té jedné stokoruny, ale neříkáme, že není vůbec pravda, že na tom budou všichni stejně. Rovná daň, to slovo rovná je svého druhu iluzorní v tom, že to je rovnost formální, nominální, ale nikoliv sociálně reálná. Prostě pro člověka, který vydělává minimum a dostane stovku navíc, tak ji utratí za rodinu, že jde koupit chleba, mléko apod. a nemá zase nic. Ale ten člověk, který je v těch vyšších patrech, a měl pravdu kolega Stanjura, když tady citoval, že těch lidí zase není moc, tak ten když dostane nějakých pět, šest, já nevím, kolik tisíc navíc, tak pokud zrovna nemá nějaký zrovna projekt, tak to dá do špárkasy a ty peníze nelítají v ekonomice. Má je prostě pro svou, bych řekl, ještě pozvednutější ekonomickou úroveň někdy v budoucnu.
Takže tohle si lidé nakonec uvědomí. Nemysleme si, že jim to nedojde. A my to samozřejmě i od svých voličů někdy chytáme, když diskutujeme o tom, že toto řešení je sice provizorní, ale nějaké, protože řeknou: Tak fajn. Já se taky těším, že dostanu tu stovku, ale ty poslanče... A to nejsme v té kategorii dvoj-, troj-, čtyřnásobku průměrné mzdy. Řadový pěšák poslanec není v této rovině, ale rozhodně je nad průměrem a vydělá víc. Takže jestliže my si zmrazíme platy - světe žasni, zmrazíme si platy, jdeme vpřed s rozepnutou košilí - ale současně si snížením daní zvýšíme příjem a budeme mít možná ještě větší peníze, no tak jako tohle ti lidé vnímají, pochopitelně. Proto říkám, že by bylo pokrytecké to před nimi skrývat a že si musíme tedy uvědomit, že ty varianty, které jsou na stole, žádná není optimální, ale každá má právě tyhlety komplexnější souvislosti.
Ano, varianta Babiš znamená, 15 a 23 %, výpadek nějaký v rozpočtu. A samozřejmě ano, pomůžou si víc ti s těmi většími příjmy. Když to změníme, no tak nevrátíme ty peníze do kasy. Dokonce i sociální demokracie teď navrhla tedy těch 19 a 23, ale ještě v létě jsem sledoval, že diskutovala o různých variantách. Také říkali tři sazby, něco podobného, jako máme my. Nakonec to neudělali. Proč? Asi argument solidarity to nebyl, protože těch více sazeb má především solidární funkce, nikoliv fiskální, tam ty peníze prostě nevyděláte zrovna. Ale řekli si, že asi ten boj nestojí za to, když vlastně miliard do té státní kasy by se nevrátilo tolik. Takže i oni balancují vlastně na tom, že se musí rozhodnout, jestli půjdou odvážněji do těch záležitostí, jako je bankovní daň, daňová progrese, anebo jenom poskytnou třeba i takové šidítko, které také zasadí ránu do státní kasy, pokud bude schváleno souběžně, a to jsou vedle té zrušení superhrubé mzdy i ty slevy.
Pokud schválíte obojí, tak to nebude jenom těch 70 miliard, budou to další peníze navíc. A to se neodvažuji, paní ministryně aby mě nezačala opravovat, spekulovat na téma potravinového paušálu, protože neřešme způsob stravování. Ale objektivně je to šance na daňovou optimalizaci a ty podniky to prostě využívat budou. Takže ty malé odhady se mohou státi nereálným a mohou být výrazně větší.
Ale dost těch konkrétních čísel. Já jsem jenom chtěl říct, že ty varianty jsou různé. Že i ta varianta sociálně demokratická neřeší tu podstatu, že jsme v situaci, kdy vlastně ano, jsme v krizi, ano, zaplatíme to dluhy, ale že bychom si měli ujasnit, jaký bude další krok, krok B a C. My tu naši variantu - a tu jsem chtěl připomenout, protože vím, kde jsem, jaké je rozložení sil a koneckonců jaká asi bude nejspíš procedura, tak je mi jasné, že když se bude hlasovat postupně, tak k té naší variantě nemusí ani dojít, že si ani nezahlasujeme.
Ale my jsme ji tam dali z jednoho jasného důvodu, abychom vyslali signál, že za této situace je nefér, pokud se ten prvek solidarity také v tom neobjeví. My jsme tam dali ty tři sazby, nechali jsme těch 15, protože chápeme, že i ti s těmi nízkými příjmy potřebují v tomto režimu pomoct, ale ta sazba 23 pro dvojnásobek příjmu, to je přeci jenom už pár lidí, a čtyřnásobek příjmu 32 %. Myslíte, že by ti lidé, kteří mají čtyřnásobek příjmu, neunesli takovouhle sazbu? Akorát se jim do toho nechce, což chápu. Takže to je tato věc.
Třetí poznámka, mám jenom čtyři, tak se neděste. Třetí poznámka je jaksi tedy o tom, že ty dopady, pokud si je nějakým způsobem vyčíslíme, řekněme superhrubá 70, ty slevy mohou dát nějakých 10, 15 a k tomu ten potravinový paušál, no, přiblížíme se 100 miliardám, ať to zaokrouhlím. A toto je výpadek, který se nejenže promítne do státního rozpočtu, nejenže nám zkomplikuje úhradu veřejných služeb - a tady nesouhlasím, že čím méně státu, tím lépe pro svobodného daňového poplatníka, stát máme také od toho, aby udržoval silné, kvalitní a dostupné veřejné služby, včetně penzí a zdraví. No tak ty peníze prostě nebudou. A to nemluvím o odložených strukturálních reformách. Víme sami dobře, jak jsme na tom, pokud jde o penzijní komisi.
A teď si představte ještě tu drobnost, všichni žijeme někde, v nějakém kraji, v nějakém městě, v nějaké obci, že se bavíme o sdílených daních, a že tedy pokud jde o území, kraje a obce, myslím si, že velmi skromný odhad, když řekneme, že tam bude o 10 % méně příjmů. Tak co s tím uděláme? No, logicky letos jsme to udělali tím, že jsme přeposlali, díky dluhům jsme přeposlali nějaké ty kompenzace. V rozpočtu na příští rok plánované nejsou. Čili logicky, když ty obce přijdou o ty peníze, no tak asi se vytvoří politický tlak a budeme to muset znovu řešit. Dokonce my máme dneska na stole dvě varianty řešení, tedy někdy schválíme kompenzace, to je ta varianta, kterou já osobně považuji za reálnější. A taková ta varianta, která se politicky možná snáz prodává, ale je méně reálná, je, že sáhneme na rozpočtové určení daní. To má ale jeden základní problém. V situaci, kdy zadlužujeme, kdy nám narůstá ta sekyra ve státním rozpočtu, tak převedeme ty peníze, část těch peněz na kraje a obce, kde by je samozřejmě uměli využít. Ale my nevyrábíme nové peníze. My bychom ještě o tu částku umenšili státní rozpočet. No to je přece problém. Takže zkrátka z této pasti se budeme muset nějakým způsobem dostat.
A tím se dostávám tedy do finále, pokud říkám, že my nebudeme hlasovat pro zrušení superhrubé mzdy v této podobě, to znamená, myslím v té podobě pana premiéra. Uvidíme, jak to hlasování dopadne. Ale samozřejmě nějaké ponětí o dohadování mám. Takže pokud budu pracovat s variantou, že to projde, tak si myslím, že to je hlavně o politické odpovědnosti těch, kteří se pro tuto variantu rozhodli. Protože to nelze udržet jako stabilní prvek daňového systému. Prostě nelze. Buď se bude muset škrtat, anebo budou pokračovat dluhy. Já za nás říkám, že škrtat nechceme, byť zkvalitnit stát, racionalizovat jeho strukturu ano. Ale redukovat ho, to prostě nelze. A dluhy, doufejme, že nechceme dokonce všichni. My tu dluhovou spirálu chápeme jako riziko. Takže před námi zkrátka je rozhodnutí, jak ty věci narovnávat. Pochopitelně, že o tom bude debata před volbami. Ale uvidíme, jestli jsme schopni vůbec racionálního uvažování. ***