(22.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)
První korekce může přijít ze Senátu. Jestli to bude přetlačovaná nějak ideová nad tím balíčkem, tak si moc nepomůžeme. Další korekce, a já si troufnu ji odhadnout, že může být s tím, že do jara můžeme mít na stole návrh novely zákona o státním rozpočtu. Prostě všechno to, co způsobíme tímto daňovým balíčkem, budeme muset řešit, a to nechávám stranou otázky prognózy makroekonomického vývoje, a to samo o sobě způsobí tedy tu novelu. A tam si to vyříkejme, když už jsme to tady nedokázali a nezvládli.
Z toho rezultuje jedno, že nakonec kromě hlasování o pozměňovacích návrzích, které budou prohlasovány způsobem spíše vychýleným doprava, takové je rozložení sil, já jsem realista, tak je třeba pak promýšlet v těch dalších krocích. Novela rozpočtu a diskuse o koncepcích, konsolidaci a pochopitelně otázka volebního termínu v roce 2021. My jsme připraveni realisticky ten daňový balíček jako takový akceptovat. Já osobně tedy především proto, že respektuji názor většiny poslaneckého klubu, ale rovnou si řekněme, že tím to nekončí, ale začíná, protože ta debata, která byla ovlivněna takovým tím hybridním stavem politiky, který vznikl po volbách v roce 2019, tak zjevně tady naráží na své limity a některé problémy se nám otevírají, což jsem měl pocit silného déjà vu, když jsem poslouchal ty debaty o rovné dani, které se tady vedly skoro s podobnými argumenty zhruba před dvaceti lety, kdy první vlna volání po rovné dani tady byla.
Na to lze mít samozřejmě legitimně různý názor, ale také faktem je, že když zůstaneme na evropském kontinentu, tak daleko častější je rovná daň na tom východě, Rumunsko, Albánie, Ukrajina, a země jako Francie, Německo atd. mají ty daně úplně jiné. Toto všechno prostě je třeba zvážit. Dneska musíme už hlasovat, takže v tomto ohledu strategický kontext už asi nezvládneme, ale je to i směrem k voličům a k občanům jasný signál odpovědnosti, že tu strategickou debatu v této oblasti musíme honem, ale honem dohnat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní paní poslankyně Nevludová, připraví se pan poslanec Veselý. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Ivana Nevludová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji vám hezký pracovní večer a s dovolením bych vás opět požádala o podporu mého pozměňovacího návrhu, který najdete pod písm. E. Uvědomuji si, že můj návrh je ze všech, v uvozovkách, nejradikálnější, ale přinesl by do státní kasy během tří nadcházejících let až 8 miliard korun navíc.
Státní pokladna nezažívá zrovna dobré časy. Hledáme tady každou korunu, a tak nechápu, proč by se měla zvyšovat hlavně daň na klasický tabák, a nikoli na ten zahřívaný, který má stovky tisíc uživatelů. Zvyšování daní u doposud zvýhodněného zahřívaného tabáku je trendem i v dalších rozvinutých zemích. Nedávno tak učinilo např. Japonsko nebo Jižní Korea, kde tento způsob konzumace tabáku je ještě populárnější než u nás.
Stanovisko Ministerstva financí k mému pozměňovacímu návrhu je neutrální s tím, že existuje riziko přeshraničních nákupů zahřívaných tabákových výrobků ze strany českých občanů, protože tak velký nárůst sazeb by se měl již promítnout do cen, což by mohlo mít negativní vliv na odhadovaný vývoj příjmů státního rozpočtu.
Podle aktuálních informací, které mám k dispozici, je z okolních států pouze Polsko zemí, v níž jsou zahřívané tabákové výrobky zdaněny méně než v České republice, a jsou tedy i levnější. Riziko přeshraničních nákupů je tedy relativně malé a tento argument, podíváme-li se na další okolní země a vývoj, který v nich bude v nejbližších třech letech následovat, není relevantní. Veškeré dostupné informace naznačují, jaký je aktuální trend v zemích EU a že Česká republika by přijetím mého pozměňovacího návrhu tento trend pouze následovala. Jako příklad lze uvést Slovensko. Slovenská vláda přijala tříletý daňový kalendář s plánovaným růstem spotřební daně zejména u těchto zahřívaných tabákových výrobků.
Minule při druhém čtení tady přede mnou z úst pana kolegy Vondráka docela hlasitě zaznělo: a co to vůbec jsou ty zahřívané tabákové výrobky? Ono to nekuřákovi moc neřekne, a proto v kostce krátké shrnutí. Hlavním společným znakem zahřívaných tabákových výrobků je skutečnost, že tabákové směsi se pomocí bateriového topného systému zahřívají, místo aby jej spalovaly. Tabáková směs se zahřeje na nižší teplotu než hořící cigareta, čímž vznikne aerosol, který uživatel vdechne. Zrovna včera jsem v trafice ráno kupovala noviny. Položila jsem peníze na podložku, kde byla reklama na výrobek IQOS, což je výrobek největšího distributora na našem trhu. IQOS znamená v překladu: končím s běžným kouřením. To je to A, ale nikde se už nedozvídáme to B, a já bych to nazvala: končím s běžným kouřením a začínám kouřit něco jiného, neméně škodlivého.
Tabákové výrobky nejsou jen čistý tabák. Jsou to tabákové směsi, které jsou obohaceny o aditiva, která podporují rychlost vstřebávání nikotinu do těla. A v tom je největší riziko těchto výrobků. Ano, je prokázáno, že při zahřívání tabákové směsi se do těla dostane menší množství dehtu než při spalování a vdechování kouře z klasické cigarety, ale to je tak všechno. To, že uživatel vdechuje další chemické sloučeniny, o tom se moc nemluví.
Sama mám dvě děti, a když jsem si dlouho povídala s profesorkou Králíkovou ze společnosti pro léčbu závislostí na tabáku, jak si otevřeně s dětmi povídám o tom, že je mi jasné, že ochutnají jednou alkohol, je mi jasné, že zkusí bohužel třeba cigaretu, kdo z nás to neudělal? Ale řekla mi, že zrovna u těchto tabákových směsí a výrobků je to zvláště nebezpečné. I to první ochutnání. Závislost může vzniknout již po pár prvních užitích. A pak na té podložce na ty peníze v těch trafikách vidíte ty krásné mladé lidi s přístrojem v ruce, kteří si myslí, že kouří zdravěji, méně škodlivě. Není to pravda.
A právě v kategorii těch nejmladších kuřáků je podle statistik Státního zdravotního ústavu za rok 2019 největší nárůst uživatelů v kategorii alternativních výrobků ke klasickým cigaretám. Ve vší úctě k návrhům pana kolegy Stanjury a pana kolegy Volného ale takto výrazné zvýšení cen cigaret a řezaného tabáku druhý rok po sobě by tady výrazným způsobem přispělo k nárůstu černého trhu a zvýšilo tak přeshraniční nákup. Jen v našem Moravskoslezském kraji je každá třetí krabička jiná než s českým kolkem, tedy není zdaněná u nás v ČR, což potvrzují i statistiky celní správy.
Podle statistik Státního zdravotního ústavu je nejčastějším uživatelem řezaného tabáku většinou muž po 50. roku věku ze sociálně slabší skupiny obyvatel. A právě takovým lidem bychom mohli zdražit jedno balení řezaného tabáku, které stojí zhruba 120 korun, o zhruba 81 korun místo toho, abychom toto zvýšení přesunuli tam, kde je na to prostor, a to jsou právě zahřívané tabákové výrobky. Skupina uživatelů těchto výrobků je skupinou, která si to může dovolit. Jen přístroj pro zahřívání stojí zhruba 2,5 tisíce korun a průměrného kuřáka, pokud počítáme, že vykouří krabičku za den, vyjde kouření zhruba na 3 tisíce korun za měsíc. Z toho vyplývá, že to není rozhodně levnější než kouření klasických cigaret. Obecně spotřeba legálně prodaných klasických cigaret delší dobu stagnuje nebo mírně klesá, a to i proto, že se nám část kuřáků klasických cigaret přesunula k těm zahřívaným tabákovým výrobkům.
Zkrátka se z těchto důvodů domnívám, že zvýšení sazeb zejména na cigarety a řezaný tabák bude mít řadu negativních dopadů a nepovede k předpokládanému navýšení příjmů státního rozpočtu. Podle mého názoru neexistuje jediný důvod pro to, aby byla sazba spotřební daně na zahřívané tabákové výrobky státem udržovaná na tak nízké úrovni. Stát v tomto případě přichází o zajímavý dodatečný příjem do státního rozpočtu, a nepřistupuje k rozpočtu s péčí řádného hospodáře. Takže já budu velice ráda, pokud můj návrh podpoříte. Děkuji vám. ***