(13.30 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
V současné situaci opakovaných valorizací minimální mzdy, což já osobně podporuji, byť vím, že i tady je potřeba hledat rovnováhu, opět je potřeba vidět nejenom ty zaměstnance, ale i ty zaměstnavatele, a tady bych, doufám, udělal radost panu poslanci Bláhovi. Ale je to realita. Zvyšuje se průměrná mzda v této zemi a je jasné, že je potřeba zvyšovat i minimální mzdu v rozumné výši. Ale co to je v reálu pro lidi, kteří mají zkrácený pracovní úvazek? Pokud pracují například na poloviční pracovní úvazek a pracují na pozici, kdy si v reálu nevydělají tolik, kolik je minimální mzda, tak každé navýšení minimální mzdy znamená v reálu, že si musí doplatit ten rozdíl do toho minimálního povinného odvodu zdravotního pojištění a na své výplatní pásce, tedy s každým navýšením minimální mzdy, uvidí méně. A toto je realita řady maminek, které od svých dětí odcházejí do práce, protože si chtějí zaprvé udržet kontakt se svou prací, ale také je ten zaměstnavatel rád zaměstná, protože dneska je nedostatek pracovních sil. A těmto maminkám my vzkazujeme: s každým navýšením minimální mzdy vy budete mít zase na výplatní pásce méně. Pokud se tady bavíme o diskriminaci, tak není toto také diskriminační? Anebo minimálně demotivující?
Proto bych chtěl velmi apelovat na to, a netvrdím, že naše předloha nemá chyby nebo že není k diskusi. Myslím si, že je k diskusi. A tady bych zase pana ministra opět naopak pochválil, že skutečně on je zodpovědný za to, aby veřejné zdravotní pojištění bylo v harmonii. Ale pojďme se o tom bavit. A apeloval bych na vládu, dělal jsem to tady minulý týden, když jsme se bavili o novele zákoníku práce. Vláda opakovaně ústy paní ministryně Maláčové i dalších členů říká, že chce podporovat flexibilní formy práce, že chce podporovat zlepšení slaďování pracovního a soukromého života. Ale my čekáme na ty konkrétní návrhy. My čekáme na to, co vláda skutečně pro maminky, tatínky, ale i pro lidi třeba předseniorského věku udělá.
Takže velmi bych apeloval a prosil, zda byste zvážili propuštění tohoto tisku do dalšího čtení, abychom se mohli o těchto věcech bavit a aby k tomuto, a tady si myslím, že je nasnadě, aby se tím zabýval i sociální výbor, protože to opravdu navazuje, a tady musím souhlasit, to navazuje i na novelu zákoníku práce.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. V tuto chvíli nemám dalších přihlášek do rozpravy. Pan ministr se hlásí. Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Skutečně velmi stručně. Nemám nic proti maminkám na rodičovské dovolené a tak dále. To skutečně není ten problém, který mám s tímto návrhem zákona. Já mám problém s tím způsobem, jakým se předkladatelé rozhodli podpořit tuto skupinu, která skutečně v celkovém souhrnu je poměrně menší, a byť ji jakkoli nechci devalvovat nebo říkat, že zkrátka není důležitá, ale ten zákon tak, jak je napsán, vyžaduje vlastně prakticky komplexní přepracování. A je otázkou, jestli pouštět do dalšího procesu zákon, který musíme v zásadě kompletně předělat, protože jak jsem tady vyjmenoval v tom projevu, obsahuje celou řadu nedostatků, rizik a podobně, jestli skutečně není lepší třeba navrhnout novou právní úpravu, kdy právě v rámci zákona o pojistném na veřejné zdravotním pojištění, který, jak jsem říkal, obsahuje výčet pojištěnců již dnes, pro něž minimální vyměřovací základ neplatí, tak tuto skupinu nerozšířit. Nevím, proč předkladatelé nešli touto cestou. My se nebráníme takové diskusi právě v tomto ohledu třeba podporou matek starajících se o děti po rodičovské dovolené. Ale zákon jako takový v zásadě není zkrátka, alespoň pro mě jako ministra zdravotnictví, akceptovatelný. Ta rizika jsou příliš velká. Já jsem tady hlavně od toho, abych hájil systém veřejného zdravotního pojištění. A v tomto směru ten zákon já osobně podpořit nemohu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To byla v tuto chvíli poslední přihláška do obecné rozpravy. Pokud se již nikdo další nehlásí, obecnou rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Paní navrhovatelka má zájem o závěrečné slovo. (Reakce z pléna: Už ne!) Prosím.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Jo. Ještě jo, pane poslanče prostřednictvím předsedajícího. Ale stručně. Jo?
Jenom bych zareagovala, proč jsme nešli tou cestou, když to tady bylo zmíněno, proč jsme nešli cestou dalšího výčtu. No protože vždycky na někoho v tom výčtu zapomenete. Víte, my se tady samozřejmě bavíme o příkladech lidí, kteří by to využili zejména a pro které je ta situace obzvlášť důležitá. Ale mohl by to být kdokoli další, kdo prostě do té skupiny nezapadá, a jenom proto, že - uvedu tedy další příklad - že to bude žena, jejíž muž třeba dobře vydělává, nebo muž, jehož žena výborně vydělává, a ten tedy by mohl být v domácnosti, ale nechce a chce pracovat jenom trochu na nějakou částečnou formu, tak ten, pokud nebudou mít děti, toho nezapojíme do toho výčtu, nebo pokud už bude mít děti velké, tak ho tam zase nezapojíme do toho výčtu. Takže vždycky se prostě najde i celá řada dalších, a teď jsem uvedla zase jen určitý příklad, kde to prostě brání nějaké formě. Chápu, tady to není ta společenská potřebnost, jaká je právě u skupin, které zmiňujeme nejvíce. Ale z toho důvodu máme, aspoň tedy TOP 09, raději zjednodušování systémů. Vnímáme ale ta rizika, vnímáme ty argumenty pana ministra. A proto chceme, abychom na tom ve výborech zapracovali tak, aby se nemohla dít ta forma zneužívání, která tady byla nastíněna.
Z toho důvodu vás jenom v závěrečném slově poprosím, nebo si dovoluji poprosit o to, abychom to pustili dál, ale abychom to tedy důsledně probrali ve výborech. Věřím tomu, že jsme schopni najít pak kompromisní shodu. Protože pokud se budeme upínat na variantu "předložíme něco nového", tak dámy a pánové, máme rok a tři čtvrtě do voleb zhruba. Nikdo z nás přece nevěří příliš tomu, že v té fázi, kdy tenhle návrh tady dva roky leží, tak že ještě v tomhle volebním období s tím pohneme. A zase tu situaci za toto volební období čtyř let nezlepšíme. Když to přepočtu ještě v tom minulém, tak osm let se tady s tím nebude dít nic, co by bylo hmatatelné v praxi. Takže z toho důvodu je mnohem lepší než zamítat se posunout dál a zkusit najít shodu napříč spektrem tak, abychom byli schopni situaci v praxi ovlivnit k dobrému, změnit ji k lepšímu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan zpravodaj nemá zájem o závěrečné slovo. V tom případě nyní budeme hlasovat. Kolegy jsem již do sálu svolal. Zazněl návrh na zamítnutí. Je zde žádost o odhlášení, takže vás všechny odhlásím. Prosím, přihlaste se znovu svými kartami. Až se nám počet přihlášených ustálí, budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu... Vypadá to, že už se počet ustálil.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zamítnutí. Kdo je proti zamítnutí? Děkuji vám.
V hlasování číslo 203 je přihlášeno 131 poslanců a poslankyň, pro 74, proti 55, návrh na zamítnutí byl přijat. Tento návrh zákona byl zamítnut.
Děkuji navrhovatelce a zpravodaji. Tímto projednávání tohoto tisku končí.
Posuneme se k dalšímu bodu.
74.
Návrh poslanců Leo Luzara, Hany Aulické Jírovcové a Pavla Kováčika
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového
a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 180/ - prvé čtení
Prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele pan poslanec Leo Luzar. ***