(15.20 hodin)
(pokračuje Okamura)
Pochopitelně tady mají zcela jistě vlivnou lobby notáři a advokáti. Nejde totiž o malé peníze. Odhadem jde o víc než dvě miliardy korun. Realitní úschova je obvykle zdarma. Advokátní, notářská nebo bankovní úschova je zpoplatněna. A nejsou to malé částky. Realitní úschova je byrokraticky méně náročná a obchodně rychlejší. Vše řeší jeden subjekt, který zná celý proces. Argument, že advokáti jsou důvěryhodnější subjekty za účelem úschovy kupních cen, neobstojí. V historii vidíme řadu kauz, kde finanční prostředky zpronevěřili advokáti i notáři. Navíc vedle realitních kanceláří na trhu působí řada dalších firem v jiných oborech, k jejichž činnosti také logicky patří nakládání s velkými finančními obnosy klientů, což se týká mimo jiné developerů, ale i dalších subjektů. V neposlední řadě platí, že klient má mít právo se sám rozhodnout, komu své peníze svěří, toto za něho nemá rozhodovat stát.
Návrh dále zavádí povinné pojištění realitních makléřů k údajnému krytí potenciálních škod, které můžou prací makléře vzniknout. To je jistě chvályhodný záměr. Na druhou stranu se podívejme i z té strany, že je to další hřebíček do rakve nových uchazečů o pozici realitních makléřů, kteří vyjma odborné způsobilosti budou muset při vstupu do této branže hradit toto pojištění. To vše bude něco stát, a to ne málo. Řada uchazečů se z toho důvodu rozmyslí a prostě to vzdají a hrozí také navýšení nákladů pro klienty. Místo toho, aby začali noví uchazeči o práci realitního makléře aktivně pracovat, vydělávat a hradit daně, budou existenčně závislí na státu.
Dámy a pánové, řeknete si, to jsou detaily. Pár tisícovek navíc, pár papírů navíc, pár hodin práce a pár ztracených dní navíc nikoho nezabije. Stokrát nic ale umořilo osla, říká se. A pravdou je, že i k velkým světovým revolucím vedly zdánlivě malicherné příčiny. Jde totiž o to, že systém, který navrhuje vláda, přidává byrokracii. Sice po malých dávkách, ale jednoho dne se jeden z takových kroků stane tím, kterým přeteče příslovečný džbán.
My v hnutí SPD chceme podporovat ekonomiku a k tomu bezesporu patří stavebnictví a realitní trh. Čísla ukazují, že letos klesl v průměru o jednu pětinu. Stavebnictví a na něj napojený trh je terčem snad tisícovek komplikovaných předpisů. Zatímco v Česku je k získání stavebního povolení zapotřebí učinit zhruba 21 úkonů, např. v Rusku jsou to úkony 2. U rezidenčních projektů se číslo 21 dokonce ještě zvyšuje. Jak víme, každoročně se nám kvůli vládě také zvyšuje složená kvóta celkového zdanění. Na všech stranách rostou byrokratická omezení. Zvyšuje to náklady na státní správu, zdražuje a komplikuje to život firmám, živnostníkům i občanům. Tento zákon jednoznačně směřuje opět k dalšímu zdražení života občanů a firem a ke zkomplikování práce podnikatelů a firem. Tahá zbytečně další peníze z kapes občanů a zcela nesmyslně dává vybrané jedné skupině, která má už dnes v mnoha oblastech monopol, tedy notářům. Nerozumím tomu, co realitní a stavební firmy, co občané, kteří si chtějí koupit byt nebo dům, této vládě provedli, že je musí znovu a znovu dusit šikanou a novými poplatky, a uniká mi, co tak zářného přinesli vládě notáři, kteří dostanou do správy pár miliard navíc naprosto zbytečně.
Dámy a pánové, myslete na ty, kdo vás volí, myslete i sami na sebe. Opravdu chceme donekonečna zdražovat lidem jejich životy a komplikovat náš život v této zemi? Není naším úkolem přesný opak? Za hnutí SPD říkám, že při komplexním posouzení tohoto vládního návrhu zákona jsme došli k závěru, že budeme proti tomuto zákonu. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl pan místopředseda Tomio Okamura. Jsme v obecné rozpravě a já se hlásím do obecné rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, tak jsem zatím posledním přihlášeným.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Takže já prosím pana místopředsedu Filipa. A pan poslanec Nacher má faktickou poznámku. Prosím, má přednost. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Patrik Nacher: Já děkuji za slovo. Já pak ty detaily budu říkat až v tom třetím čtení, ale některé věci by stálo za to vysvětlit, aby se potom dál nešířily.
Za prvé ta prvotní vize o vzniku toho zákona byla někdy před devíti lety, to znamená, že to není nějaká novinka, se kterou bychom přišli.
Za druhé, já jsem ten první, který je proti administrativě, zbytečné byrokracii apod., ale tady si musíme uvědomit, že tu ochranu spotřebitele je potřeba zdůraznit, a týká se to obchodů, které ten spotřebitel zažívá jednou dvakrát za rok, tzn. to zabezpečení toho, že nepřijde o své peníze, je možná důležitější než jeden papír. To je potřeba si říct, že to není obchod, který se děje každý měsíc, a kdybychom ho zatěžovali...
Za třetí, z toho projevu, co měl pan místopředseda Okamura, jsem pochopil, že on neviděl ten pozměňovací návrh, který prošel ústavně-právním výborem, který odpovídá na ty věci, které on zmínil. Protože když jsme si poslechli projev pana Munzara i pana Okamury, tak si protiřečí, jeden by vůbec nechtěl ty úschovy, druhý naopak ano. A tam ta pravda je někde uprostřed, tzn. jak ochránit peníze těch lidí, kteří prodávají nemovitost, zároveň je oddělit. A to všechno řeší ten pozměňovací návrh. To znamená, že ta konkurence tam bude zachována, ale zároveň tam bude zachováno to, že realitní makléř tím, že je přímo závislý na tom obchodu, tak tam musí být nějakým způsobem zajištěno, aby ty peníze byly odděleny od jeho jiných peněz, třeba provozních. Takže to všechno, včetně pojištění, vzdělávání, řeší a doplňuje ten komplexní pozměňovací návrh. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. S přednostním právem místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím. Ne, pardon, mně tady naskočila ještě jedna faktická poznámka. Ale až po panu místopředsedovi, dobře. (Místopředseda Filip už stál u řečnického pultu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já nebudu dlouhý, ale nezlobte se na mě, já s kvazisociálním vystoupením kolegy Munzara nesouhlasím, vážené kolegyně, kolegové, protože to pojištění považuji za jeden ze zásadních kroků. A oddělení peněz za druhý zásadní krok. Já bych mohl tady citovat z věcí, které dostávám na svůj stůl. Rodina z Mladoboleslavska kupovala dům na jihu Čech, figurovala v tom velká realitní kancelář REMAX a figuruje v tom Hypoteční banka, abychom si rozuměli. A to jsou podle mě firmy, které by s tím neměly mít problém. A přesto tam existuje. Prodávající neplatil, prodával to, noví kupující to koupili a najednou mají platit za dluhy toho prodávajícího, protože to nebylo ošetřeno. To je přeci zásadní věc té realitní kanceláře. A jestli proti tomu není pojištěna nebo si udělala pojistku lacinější a potom se bude dohadovat o tom, kdo to zaplatí, no nezlobte se na mě, to už je za hranou toho možného.
Tak jestli to děláme pro ty lidi - to přece není zákon pro realitní kanceláře, to není zákon pro banky, to je zákon pro občany České republiky. Ten zákon má sloužit k tomu, aby občan, spotřebitel, měl jakési jistoty v tom obchodě, že když se obrátí na profesionální kancelář, že to profesionálně provede, ne že bude za někoho platit, protože to někdo zmastil - pardon, omlouvám se za ten výraz, ale takhle to je. Takže promiňte mi, ale tady to není sociální opatření a omezení trhu a jakési nahrávání několika velkým realitním kancelářím. To je o tom, jestli jsme schopni se lidem potom podívat do očí, jestli ten zákon opravdu odpovídá tomu, že když se obrátím na realitní kancelář, že to pro mě udělá tak, že nezaplatím dluhy někoho jiného. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní tady mám tři faktické poznámky, takže nejprve požádám o vystoupení pana poslance Dominika Feriho, připraví se pan poslanec Dolínek a pan poslanec Munzar. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Máte slovo. ***