(15.10 hodin)
(pokračuje Munzar)

A za třetí k tomu zdražení realitních služeb. Jednoznačně se díky pojištění zvýší náklady na realitní služby, a tím se znovu prodraží pořizování vlastnického bydlení samo o sobě. Několikrát jsme se tady, kolegyně, kolegové, bavili o tom, jak se zdražují byty. Máme daň z nabytí nemovitosti, která zdražuje pořízení vlastního bydlení. Bude se projednávat daňový balíček ve třetím čtení, kde vláda navrhuje zvýšení návrhu na vklad do katastru a podobně, které zase zatíží kupující dalšími a dalšími náklady na pořízení vlastní nemovitosti. A toto pojištění, které si nebudou platit makléři sami o sobě. Oni to přenesou na koncové spotřebitele. Tak tento návrh předpokládá, že každoroční náklady ve výši skoro 400 milionů korun, v prvním roce navíc skoro 100 milionů korun navíc, budou přeneseny na konečného spotřebitele. Otázkou je, jestli skutečně toto je ta pravá ochrana spotřebitele.

Zákon sám přináší nové nerovnosti a nespravedlnosti. Například já vidím samotnou nespravedlnost v tom, kdo se může stát jednodušeji a kdo složitěji realitním makléřem. Ten, kdo vystuduje vysokou školu obor marketing, ekonomický obor se zaměřením na marketing, se může stát rovnou makléřem podle návrhu zákona. Ten, kdo vystuduje střední školu stavebnictví, musí mít praxi nebo zkoušky. Já jsem položil zajímavou otázku při jednání se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, zda ten, kdo spravuje nemovitosti, zda správa nemovitosti bude brána jako nějaká praxe podle tohoto zákona. Odpověď zněla ano. Moje druhá otázka na zástupce ministerstva byla, jestli takovou praxí je tedy i předseda společenství vlastníků jednotek. A tam se dva zástupci Ministerstva pro místní rozvoj navzájem neshodli. Takže i na tom je vidět nerovnost, že někdo se může stát lehčeji a někdo hůře realitním makléřem.

Další nespravedlnost, kterou vidím v tomto zákoně, je v samotném pojištění. Podle samotné důvodové zprávy členové Asociace realitních kanceláří jsou všichni pojištěni, a to s limitem 500 000 korun. A zpráva uvádí, že za dobu, kdy pojistné události realitních makléřů Asociace realitních kanceláří eviduje, nebyl zaznamenán případ, kdy by výše plnění přesáhla částku 100 000 korun. Přesto v návrhu zákona se navrhuje minimálně 1 750 000 jako povinné pojištění makléře, přestože nebyl zaznamenán případ, kdy by výše plnění přesáhla částku 100 000 korun. Takže z mého pohledu je třeba tato věc, která jednoznačně prodraží služby realitních makléřů, tak je to jen o dodání pocitu, že realitní makléř je pojištěn. Ale je tím skutečně spotřebitel ochráněn? Chce totiž spotřebitel to, aby byl pojištěn makléř, nebo jeho obchod? Když se podíváte na tu částku 1 750 000, tak zjistíte, že těch navržených 1 750 000 v Praze je skoro na jakýkoli obchod na území hlavního města Prahy vysloveně poddimenzován a není tím ochráněn ten obchod toho spotřebitele. Naopak například v Ústí nad Labem je to zase zbytečně předimenzováno a budou zase zbytečně přenášeny náklady na toho spotřebitele. Takže to je z mého pohledu další nerovnost, kterou zákon přináší.

Musím ocenit jednu věc v tom zákoně. Jedinou smysluplnou věcí a skutečnou ochranou spotřebitele je oddělení peněz klientů od provozních prostředků realitních společností. Že to ale není jednoduché, ukazuje debata například v ústavně-právním výboru. Ale podle mého názoru k tomu nepotřebujeme zvláštní zákon, který bude určovat další podoby smluv a další záležitosti. Stačilo by tuto záležitost doplnit do stávajících zákonů a nepřidávat k těm dalším třiceti tisícům legislativních norem, které máme, další.

Z výše uvedených důvodů, z toho, co jsem vám řekl, dávám návrh na zamítnutí zákona ve třetím čtení.

Protože samozřejmě Sněmovna je nějakým způsobem rozložena, nějak se o tom bude hlasovat, tak se chci aspoň pokusit napravit některé věci v tom zákoně, které se mi nezdají a které jsem tady vyjmenoval. Proto přicházím se dvěma pozměňovacími návrhy.

Jeden pozměňovací návrh se týká odpovědnosti. Mně skutečně vadí, že v zákoně je napsáno, že nějaký realitní makléř o nějakých závadách měl vědět, když tu nemovitost nevlastní. Proto se snažím jedním pozměňovacím návrhem toto napravit, aby realitní makléř tomu spotřebiteli, tomu klientovi musel dodat všechny informace, které plynou z veřejných seznamů, z veřejně dostupných údajů, ale aby nebyl odpovědný za skryté vady nemovitostí. Protože pokud necháme stávající formulaci v zákoně, tak se skutečně obávám množství soudních sporů, kdy se budou přehazovat odpovědnosti z jednoho na druhého, kdy bude vlastník přehazovat odpovědnost na realitního makléře a podobně. Takže to je jeden z pozměňovacích návrhů, ke kterému se potom přihlásím v podrobné rozpravě.

Druhý pozměňovací návrh se týká pojištění. Já si skutečně myslím, že není nutné, aby každý realitní makléř byl pojištěn, ale aby byl pojištěn ten obchod. Pokud tady je ta praxe, která v České republice je, že mnoho realitních makléřů funguje na franšízu a spolupracuje s nějakou zavedenou realitní kanceláří, tak není nutné, aby zároveň byla pojištěna jak ta realitní kancelář, tak i ten makléř. Tam totiž dochází k dublování nákladů na ty pojistky a zbytečně to celou záležitost prodražuje. Proto jsem připravil pozměňovací návrh, který by toto měl řešit a který říká jinými slovy, že pokud je obchod pojištěn realitní kanceláří, tak makléř sám o sobě pojistku mít nemusí. Stačí, když bude zajištěn pojištěním ten obchod.

Na základě toho jsem se setkal se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj. Paní ministryni bych poděkoval za vstřícnost jejích lidí. My jsme o tom diskutovali a nakonec z toho vzešla ještě druhá varianta k tomuto mému návrhu, která je, řekněme, kompromisní mezi tím, co říkám já, to znamená, že by měl být pojištěn pouze ten obchod, a tím, co říká ministerstvo, že by měl být pojištěn každý makléř. Vznikl z toho kompromisní návrh, že u těch franšízantů, u realitních makléřů, kteří pracují pro nějakou realitní kancelář, by to pojištění bylo ve výši 50 %. Beru to jako kompromisní návrh, který jsem načetl, nebo chci načíst jako variantu číslo dvě k mému pozměňovacímu návrhu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já předám řízení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne. Nyní vystoupí místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Ještě než mu udělím slovo, omlouvá se od 14.30 z pracovních důvodů paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, jak už jsem uvedl u prvního čtení, tato novela o realitním zprostředkování do očí bije tím, jak nepokrytě hájí zcela evidentní zájem části realitních firem a snaží se poškodit zbytek. Navrhovaná novela zákona vede zcela jasně k omezení konkurence na trhu tím, že zabetonovává stávající stav. Ti, kdo už v byznysu pracují, se fakticky změny bát nemusí. Ale novela ztěžuje přístup na trh novým uchazečům o práci realitního makléře. Požadavek na vysokoškolské vzdělání, potažmo maturitu plus tři roky praxe či rekvalifikační kurz zakončený zkouškou povede k zamezení vstupu nových lidí do této branže, což ve výsledku znamená, že realitními makléři zůstanou stávající makléři, u kterých postačí, že jsou realitními makléři delší dobu, bez ohledu na jejich kvalitu.

Dnes už je zřejmé, které firmy za změnu zřejmě lobbují. Jsou to zahraniční firmy, které pracují v České republice na principu franšízy. Jejich makléře v malých městech a regionech ohrožují drobné místní realitní kanceláře, a proto je třeba jim znepřístupnit na maximum vstup na trh. Vadí jim samozřejmě i velké české firmy, které ovšem nepracují na principu franšízy, ale mají standardní zaměstnance. Zatímco malé okresní realitky se snaží vláda omezit zjevně nesmyslnými kvalifikačními omezeními, tak v případě velkých českých firem na to jdou přes takzvanou úschovu, kterou realitním kancelářím nově zákon zakazuje. Franšízové firmy ji totiž už dlouhodobě většinou raději svěřují notářům, protože jejich pobočky jsou vlastně z centra těžko kontrolovatelné firmičky, a mateřská firma nechce ručit za peníze, které jejich franšízové pobočky mají v rukou. Opačně jsou na tom české firmy, které mají vlastní zaměstnance. Ty za peníze svěřené klienty do úschovy ručí. To, že je spravují, má několik výhod. Je to levnější než notářská či advokátní úschova. A je to samozřejmě byrokraticky méně náročné. A samozřejmě to urychluje jejich práci a obchod. To vše je samozřejmě ku prospěchu klienta. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP