(15.00 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní se tedy rozhlédnu po sále, zdali je nějaký další zájem o vystoupení v obecné rozpravě. Nikoho dalšího nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Táži se, jestli je zájem o závěrečná slova. Nemáte zájem. Paní poslankyně Brzobohatá a paní poslankyně Gajdůšková jako navrhovatel - nemáte zájem o závěrečné slovo? Nemáte už zájem o závěrečné slovo. Tak dobře.
Takže já zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Takže - vy se hlásíte do podrobné rozpravy? Tak prosím, máte slovo. Takže paní poslankyně Alena Gajdůšková má slovo. Prosím.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji. Byla jsem upozorněna legislativou, že pokud chci dát návrh na zkrácení lhůty, je to potřeba učinit v podrobné rozpravě, takže podávám návrh na zkrácení lhůty na projednání ve výborech na sedm dnů.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, mám poznamenáno. A nyní se tedy rozhlédnu, jestli někdo další. Nikdo, takže končím podrobnou rozpravu. Znovu se táži na zájem o závěrečná slova. Nemáte zájem, nemáte zájem. Takže přistoupíme k hlasování, protože přestože je to druhé čtení, tak máme jeden návrh, o kterém budeme hlasovat. Já zagonguji, abych svolal poslance do sálu. Slyším žádost o odhlášení správně? Někdo ťukal? Ano, takže vás odhlašuji a přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.
Já nyní přečtu, o čem budeme hlasovat. Takže paní poslankyně Alena Gajdůšková navrhuje za navrhovatele zkrácení lhůty pro třetí čtení na sedm dní.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? (Upozornění ze sálu na nefungující hlasovací zařízení.) Nefunguje vám hlasovací zařízení? Tak já vás tedy ještě jednou odhlásím. Já tedy konstatuji, že toto hlasování bylo zmatečné, takže vás ještě jednou odhlásím. Přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. Už vám to funguje, pane předsedo? Funguje, takže všichni jsou přihlášeni.
Takže ještě jednou, budeme hlasovat o návrhu na zkrácení lhůty pro třetí čtení na sedm dnů.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování číslo 58 přihlášeno 144 poslanců, pro 138, proti žádný. Návrh byl přijat. Končím druhé čtení tohoto návrhu.
Přistoupíme k dalšímu bodu a jedná se o
6.
Vládní návrh zákona o realitním zprostředkování a o změně zákona
č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),
ve znění pozdějších předpisů (zákon o realitním zprostředkování)
/sněmovní tisk 391/ - druhé čtení
Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 27. září na 34. schůzi Poslanecké sněmovny v obecné rozpravě. Připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán ústavně-právnímu výboru. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 391/1 až 6. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová a zpravodaj garančního výboru, což je hospodářský výbor, poslanec Patrik Nacher. Poslanec Patrik Nacher, ano - jestli můžete zaujmout místo za zpravodaje. Ano.
Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě a bylo přerušeno vystoupení poslance Vojtěcha Munzara, takže já ho požádám, aby dokončil své vystoupení. Děkuji.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já jsem po pravdě řečeno své vystoupení ani nestačil zahájit minule, takže vás s ním seznámím s celým. (Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid, aby se pan poslanec Munzar mohl v klidu vyjádřit.
Poslanec Vojtěch Munzar: Já už jsem se v prvním čtení zamýšlel nad smyslem tohoto zákona. Tento zákon je pro mě příkladem toho, že místo aby zákony určovaly jen základní rámce našeho chování, tak se z nich postupně mnohdy stávají technické manuály. Technické manuály, které se snaží za každou cenu určovat, jak se v jaké situaci má člověk chovat, a omezují prostor pro svobodnou vůli občanů. Přinášejí a podněcují v naší společnosti formalismus, který má mnohdy nahrazovat skutečnou profesionalitu a možnost pružně reagovat na množství situací, které život přináší. Přinášejí nejenom formalismus, ale také umělé zvyšování kvalifikace. To ale nevede ke zvýšení solidnosti, poctivosti a té skutečné, nikoli umělé profesionality. Ta se žádným zákonem vynutit nedá. Takové zákony vedou jen ke zvyšování množství certifikátů na zdech a rozdávání umělých titulů bez skutečných znalostí. Tento přístup vede k omezování svobodné vůle občanů, k destrukci jejich vlastní zodpovědnosti a k plánovitému vytváření společnosti, že stát má být pro občany garantem všeho, vždy a všude a za osobní selhání nebo špatné rozhodnutí jednotlivce může vlastně stát, protože své občany dostatečně neochránil před nimi samými. Dochází zde k vytváření nárokové společnosti, která má nárok na to, aby stát veškeré problémy za lidi vyřešil, ale vytváří tak situaci, že stát z lidí dělá mnohdy malé děti, které musí vodit za každou cenu za ručičku.
A tento zákon, zákon o realitním zprostředkování, je podle mě příkladem takového přístupu. Zákon totiž nezajistí solidnost a profesionalitu, ale povede k omezení vstupu nových makléřů na trh a tato exkluzivita a snížení konkurence společně s novými náklady povede ke zdražení realitních služeb. S tímto zákonem máme konkrétně tři právě tyto základní problémy: zdražení realitních služeb pro koncové spotřebitele, převádění odpovědnosti za stav nemovitosti od vlastníka, prodávajícího, na zprostředkovatele a snižování konkurence v realitních službách. Já se k tomu vyjádřím podrobněji.
Snižování konkurence v realitních službách. Je to podle mého názoru snaha, jak jinak možná rozparcelovat a přerozdělit marže, které dneska na trhu jsou, a jak ztížit vstup možná pro nové realitní makléře. O tom se hovoří i v samotném návrhu ze strany vlády, v důvodové zprávě, kde se hovoří konkrétně o tom, že počet realitních transakcí klesá a profesionální a dlouhodobě působící realitní kanceláře se musejí potýkat s konkurencí menších či nových, které se nazývají neprofesionálními. To je podle mě jeden ze skutečných důvodů zavedení zákona - exkluzivita a omezení konkurence administrativními prostředky a zákonem. Takže nikoli skutečná ochrana spotřebitele, ale spíše ochrana trhu.
Za druhé převádění odpovědnosti z toho, kdo vlastní nemovitost, to znamená z vlastníka, z toho, kdo prodává, zná ji, na toho, kdo ten obchod zprostředkovává. A k tomu vede kouzelná formulace v návrhu, že realitní makléř měl o závadách vědět kvůli své odborné způsobilosti, jak předpokládá § 12. Za skryté vady nemovitosti ale nemá odpovídat zprostředkovatel, ale má odpovídat ten, který tu nemovitost zná a který ji prodává, který na kupní smlouvě je jako prodávající. ***