Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomio Okamura)

6.
Vládní návrh zákona o realitním zprostředkování a o změně zákona
č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),
ve znění pozdějších předpisů (zákon o realitním zprostředkování)
/sněmovní tisk 391/ - druhé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 27. září na 34. schůzi Poslanecké sněmovny v obecné rozpravě. Připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán ústavně-právnímu výboru. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 391/1 až 6. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová a zpravodaj garančního výboru, což je hospodářský výbor, poslanec Patrik Nacher. Poslanec Patrik Nacher, ano - jestli můžete zaujmout místo za zpravodaje. Ano.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě a bylo přerušeno vystoupení poslance Vojtěcha Munzara, takže já ho požádám, aby dokončil své vystoupení. Děkuji.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já jsem po pravdě řečeno své vystoupení ani nestačil zahájit minule, takže vás s ním seznámím s celým. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid, aby se pan poslanec Munzar mohl v klidu vyjádřit.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Já už jsem se v prvním čtení zamýšlel nad smyslem tohoto zákona. Tento zákon je pro mě příkladem toho, že místo aby zákony určovaly jen základní rámce našeho chování, tak se z nich postupně mnohdy stávají technické manuály. Technické manuály, které se snaží za každou cenu určovat, jak se v jaké situaci má člověk chovat, a omezují prostor pro svobodnou vůli občanů. Přinášejí a podněcují v naší společnosti formalismus, který má mnohdy nahrazovat skutečnou profesionalitu a možnost pružně reagovat na množství situací, které život přináší. Přinášejí nejenom formalismus, ale také umělé zvyšování kvalifikace. To ale nevede ke zvýšení solidnosti, poctivosti a té skutečné, nikoli umělé profesionality. Ta se žádným zákonem vynutit nedá. Takové zákony vedou jen ke zvyšování množství certifikátů na zdech a rozdávání umělých titulů bez skutečných znalostí. Tento přístup vede k omezování svobodné vůle občanů, k destrukci jejich vlastní zodpovědnosti a k plánovitému vytváření společnosti, že stát má být pro občany garantem všeho, vždy a všude a za osobní selhání nebo špatné rozhodnutí jednotlivce může vlastně stát, protože své občany dostatečně neochránil před nimi samými. Dochází zde k vytváření nárokové společnosti, která má nárok na to, aby stát veškeré problémy za lidi vyřešil, ale vytváří tak situaci, že stát z lidí dělá mnohdy malé děti, které musí vodit za každou cenu za ručičku.

A tento zákon, zákon o realitním zprostředkování, je podle mě příkladem takového přístupu. Zákon totiž nezajistí solidnost a profesionalitu, ale povede k omezení vstupu nových makléřů na trh a tato exkluzivita a snížení konkurence společně s novými náklady povede ke zdražení realitních služeb. S tímto zákonem máme konkrétně tři právě tyto základní problémy: zdražení realitních služeb pro koncové spotřebitele, převádění odpovědnosti za stav nemovitosti od vlastníka, prodávajícího, na zprostředkovatele a snižování konkurence v realitních službách. Já se k tomu vyjádřím podrobněji.

Snižování konkurence v realitních službách. Je to podle mého názoru snaha, jak jinak možná rozparcelovat a přerozdělit marže, které dneska na trhu jsou, a jak ztížit vstup možná pro nové realitní makléře. O tom se hovoří i v samotném návrhu ze strany vlády, v důvodové zprávě, kde se hovoří konkrétně o tom, že počet realitních transakcí klesá a profesionální a dlouhodobě působící realitní kanceláře se musejí potýkat s konkurencí menších či nových, které se nazývají neprofesionálními. To je podle mě jeden ze skutečných důvodů zavedení zákona - exkluzivita a omezení konkurence administrativními prostředky a zákonem. Takže nikoli skutečná ochrana spotřebitele, ale spíše ochrana trhu.

Za druhé převádění odpovědnosti z toho, kdo vlastní nemovitost, to znamená z vlastníka, z toho, kdo prodává, zná ji, na toho, kdo ten obchod zprostředkovává. A k tomu vede kouzelná formulace v návrhu, že realitní makléř měl o závadách vědět kvůli své odborné způsobilosti, jak předpokládá § 12. Za skryté vady nemovitosti ale nemá odpovídat zprostředkovatel, ale má odpovídat ten, který tu nemovitost zná a který ji prodává, který na kupní smlouvě je jako prodávající.

A za třetí k tomu zdražení realitních služeb. Jednoznačně se díky pojištění zvýší náklady na realitní služby, a tím se znovu prodraží pořizování vlastnického bydlení samo o sobě. Několikrát jsme se tady, kolegyně, kolegové, bavili o tom, jak se zdražují byty. Máme daň z nabytí nemovitosti, která zdražuje pořízení vlastního bydlení. Bude se projednávat daňový balíček ve třetím čtení, kde vláda navrhuje zvýšení návrhu na vklad do katastru a podobně, které zase zatíží kupující dalšími a dalšími náklady na pořízení vlastní nemovitosti. A toto pojištění, které si nebudou platit makléři sami o sobě. Oni to přenesou na koncové spotřebitele. Tak tento návrh předpokládá, že každoroční náklady ve výši skoro 400 milionů korun, v prvním roce navíc skoro 100 milionů korun navíc, budou přeneseny na konečného spotřebitele. Otázkou je, jestli skutečně toto je ta pravá ochrana spotřebitele.

Zákon sám přináší nové nerovnosti a nespravedlnosti. Například já vidím samotnou nespravedlnost v tom, kdo se může stát jednodušeji a kdo složitěji realitním makléřem. Ten, kdo vystuduje vysokou školu obor marketing, ekonomický obor se zaměřením na marketing, se může stát rovnou makléřem podle návrhu zákona. Ten, kdo vystuduje střední školu stavebnictví, musí mít praxi nebo zkoušky. Já jsem položil zajímavou otázku při jednání se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, zda ten, kdo spravuje nemovitosti, zda správa nemovitosti bude brána jako nějaká praxe podle tohoto zákona. Odpověď zněla ano. Moje druhá otázka na zástupce ministerstva byla, jestli takovou praxí je tedy i předseda společenství vlastníků jednotek. A tam se dva zástupci Ministerstva pro místní rozvoj navzájem neshodli. Takže i na tom je vidět nerovnost, že někdo se může stát lehčeji a někdo hůře realitním makléřem.

Další nespravedlnost, kterou vidím v tomto zákoně, je v samotném pojištění. Podle samotné důvodové zprávy členové Asociace realitních kanceláří jsou všichni pojištěni, a to s limitem 500 000 korun. A zpráva uvádí, že za dobu, kdy pojistné události realitních makléřů Asociace realitních kanceláří eviduje, nebyl zaznamenán případ, kdy by výše plnění přesáhla částku 100 000 korun. Přesto v návrhu zákona se navrhuje minimálně 1 750 000 jako povinné pojištění makléře, přestože nebyl zaznamenán případ, kdy by výše plnění přesáhla částku 100 000 korun. Takže z mého pohledu je třeba tato věc, která jednoznačně prodraží služby realitních makléřů, tak je to jen o dodání pocitu, že realitní makléř je pojištěn. Ale je tím skutečně spotřebitel ochráněn? Chce totiž spotřebitel to, aby byl pojištěn makléř, nebo jeho obchod? Když se podíváte na tu částku 1 750 000, tak zjistíte, že těch navržených 1 750 000 v Praze je skoro na jakýkoli obchod na území hlavního města Prahy vysloveně poddimenzován a není tím ochráněn ten obchod toho spotřebitele. Naopak například v Ústí nad Labem je to zase zbytečně předimenzováno a budou zase zbytečně přenášeny náklady na toho spotřebitele. Takže to je z mého pohledu další nerovnost, kterou zákon přináší.

Musím ocenit jednu věc v tom zákoně. Jedinou smysluplnou věcí a skutečnou ochranou spotřebitele je oddělení peněz klientů od provozních prostředků realitních společností. Že to ale není jednoduché, ukazuje debata například v ústavně-právním výboru. Ale podle mého názoru k tomu nepotřebujeme zvláštní zákon, který bude určovat další podoby smluv a další záležitosti. Stačilo by tuto záležitost doplnit do stávajících zákonů a nepřidávat k těm dalším třiceti tisícům legislativních norem, které máme, další.

Z výše uvedených důvodů, z toho, co jsem vám řekl, dávám návrh na zamítnutí zákona ve třetím čtení.

Protože samozřejmě Sněmovna je nějakým způsobem rozložena, nějak se o tom bude hlasovat, tak se chci aspoň pokusit napravit některé věci v tom zákoně, které se mi nezdají a které jsem tady vyjmenoval. Proto přicházím se dvěma pozměňovacími návrhy.

Jeden pozměňovací návrh se týká odpovědnosti. Mně skutečně vadí, že v zákoně je napsáno, že nějaký realitní makléř o nějakých závadách měl vědět, když tu nemovitost nevlastní. Proto se snažím jedním pozměňovacím návrhem toto napravit, aby realitní makléř tomu spotřebiteli, tomu klientovi musel dodat všechny informace, které plynou z veřejných seznamů, z veřejně dostupných údajů, ale aby nebyl odpovědný za skryté vady nemovitostí. Protože pokud necháme stávající formulaci v zákoně, tak se skutečně obávám množství soudních sporů, kdy se budou přehazovat odpovědnosti z jednoho na druhého, kdy bude vlastník přehazovat odpovědnost na realitního makléře a podobně. Takže to je jeden z pozměňovacích návrhů, ke kterému se potom přihlásím v podrobné rozpravě.

Druhý pozměňovací návrh se týká pojištění. Já si skutečně myslím, že není nutné, aby každý realitní makléř byl pojištěn, ale aby byl pojištěn ten obchod. Pokud tady je ta praxe, která v České republice je, že mnoho realitních makléřů funguje na franšízu a spolupracuje s nějakou zavedenou realitní kanceláří, tak není nutné, aby zároveň byla pojištěna jak ta realitní kancelář, tak i ten makléř. Tam totiž dochází k dublování nákladů na ty pojistky a zbytečně to celou záležitost prodražuje. Proto jsem připravil pozměňovací návrh, který by toto měl řešit a který říká jinými slovy, že pokud je obchod pojištěn realitní kanceláří, tak makléř sám o sobě pojistku mít nemusí. Stačí, když bude zajištěn pojištěním ten obchod.

Na základě toho jsem se setkal se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj. Paní ministryni bych poděkoval za vstřícnost jejích lidí. My jsme o tom diskutovali a nakonec z toho vzešla ještě druhá varianta k tomuto mému návrhu, která je, řekněme, kompromisní mezi tím, co říkám já, to znamená, že by měl být pojištěn pouze ten obchod, a tím, co říká ministerstvo, že by měl být pojištěn každý makléř. Vznikl z toho kompromisní návrh, že u těch franšízantů, u realitních makléřů, kteří pracují pro nějakou realitní kancelář, by to pojištění bylo ve výši 50 %. Beru to jako kompromisní návrh, který jsem načetl, nebo chci načíst jako variantu číslo dvě k mému pozměňovacímu návrhu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já předám řízení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké odpoledne. Nyní vystoupí místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Ještě než mu udělím slovo, omlouvá se od 14.30 z pracovních důvodů paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, jak už jsem uvedl u prvního čtení, tato novela o realitním zprostředkování do očí bije tím, jak nepokrytě hájí zcela evidentní zájem části realitních firem a snaží se poškodit zbytek. Navrhovaná novela zákona vede zcela jasně k omezení konkurence na trhu tím, že zabetonovává stávající stav. Ti, kdo už v byznysu pracují, se fakticky změny bát nemusí. Ale novela ztěžuje přístup na trh novým uchazečům o práci realitního makléře. Požadavek na vysokoškolské vzdělání, potažmo maturitu plus tři roky praxe či rekvalifikační kurz zakončený zkouškou povede k zamezení vstupu nových lidí do této branže, což ve výsledku znamená, že realitními makléři zůstanou stávající makléři, u kterých postačí, že jsou realitními makléři delší dobu, bez ohledu na jejich kvalitu.

Dnes už je zřejmé, které firmy za změnu zřejmě lobbují. Jsou to zahraniční firmy, které pracují v České republice na principu franšízy. Jejich makléře v malých městech a regionech ohrožují drobné místní realitní kanceláře, a proto je třeba jim znepřístupnit na maximum vstup na trh. Vadí jim samozřejmě i velké české firmy, které ovšem nepracují na principu franšízy, ale mají standardní zaměstnance. Zatímco malé okresní realitky se snaží vláda omezit zjevně nesmyslnými kvalifikačními omezeními, tak v případě velkých českých firem na to jdou přes takzvanou úschovu, kterou realitním kancelářím nově zákon zakazuje. Franšízové firmy ji totiž už dlouhodobě většinou raději svěřují notářům, protože jejich pobočky jsou vlastně z centra těžko kontrolovatelné firmičky, a mateřská firma nechce ručit za peníze, které jejich franšízové pobočky mají v rukou. Opačně jsou na tom české firmy, které mají vlastní zaměstnance. Ty za peníze svěřené klienty do úschovy ručí. To, že je spravují, má několik výhod. Je to levnější než notářská či advokátní úschova. A je to samozřejmě byrokraticky méně náročné. A samozřejmě to urychluje jejich práci a obchod. To vše je samozřejmě ku prospěchu klienta.

Pochopitelně tady mají zcela jistě vlivnou lobby notáři a advokáti. Nejde totiž o malé peníze. Odhadem jde o víc než dvě miliardy korun. Realitní úschova je obvykle zdarma. Advokátní, notářská nebo bankovní úschova je zpoplatněna. A nejsou to malé částky. Realitní úschova je byrokraticky méně náročná a obchodně rychlejší. Vše řeší jeden subjekt, který zná celý proces. Argument, že advokáti jsou důvěryhodnější subjekty za účelem úschovy kupních cen, neobstojí. V historii vidíme řadu kauz, kde finanční prostředky zpronevěřili advokáti i notáři. Navíc vedle realitních kanceláří na trhu působí řada dalších firem v jiných oborech, k jejichž činnosti také logicky patří nakládání s velkými finančními obnosy klientů, což se týká mimo jiné developerů, ale i dalších subjektů. V neposlední řadě platí, že klient má mít právo se sám rozhodnout, komu své peníze svěří, toto za něho nemá rozhodovat stát.

Návrh dále zavádí povinné pojištění realitních makléřů k údajnému krytí potenciálních škod, které můžou prací makléře vzniknout. To je jistě chvályhodný záměr. Na druhou stranu se podívejme i z té strany, že je to další hřebíček do rakve nových uchazečů o pozici realitních makléřů, kteří vyjma odborné způsobilosti budou muset při vstupu do této branže hradit toto pojištění. To vše bude něco stát, a to ne málo. Řada uchazečů se z toho důvodu rozmyslí a prostě to vzdají a hrozí také navýšení nákladů pro klienty. Místo toho, aby začali noví uchazeči o práci realitního makléře aktivně pracovat, vydělávat a hradit daně, budou existenčně závislí na státu.

Dámy a pánové, řeknete si, to jsou detaily. Pár tisícovek navíc, pár papírů navíc, pár hodin práce a pár ztracených dní navíc nikoho nezabije. Stokrát nic ale umořilo osla, říká se. A pravdou je, že i k velkým světovým revolucím vedly zdánlivě malicherné příčiny. Jde totiž o to, že systém, který navrhuje vláda, přidává byrokracii. Sice po malých dávkách, ale jednoho dne se jeden z takových kroků stane tím, kterým přeteče příslovečný džbán.

My v hnutí SPD chceme podporovat ekonomiku a k tomu bezesporu patří stavebnictví a realitní trh. Čísla ukazují, že letos klesl v průměru o jednu pětinu. Stavebnictví a na něj napojený trh je terčem snad tisícovek komplikovaných předpisů. Zatímco v Česku je k získání stavebního povolení zapotřebí učinit zhruba 21 úkonů, např. v Rusku jsou to úkony 2. U rezidenčních projektů se číslo 21 dokonce ještě zvyšuje. Jak víme, každoročně se nám kvůli vládě také zvyšuje složená kvóta celkového zdanění. Na všech stranách rostou byrokratická omezení. Zvyšuje to náklady na státní správu, zdražuje a komplikuje to život firmám, živnostníkům i občanům. Tento zákon jednoznačně směřuje opět k dalšímu zdražení života občanů a firem a ke zkomplikování práce podnikatelů a firem. Tahá zbytečně další peníze z kapes občanů a zcela nesmyslně dává vybrané jedné skupině, která má už dnes v mnoha oblastech monopol, tedy notářům. Nerozumím tomu, co realitní a stavební firmy, co občané, kteří si chtějí koupit byt nebo dům, této vládě provedli, že je musí znovu a znovu dusit šikanou a novými poplatky, a uniká mi, co tak zářného přinesli vládě notáři, kteří dostanou do správy pár miliard navíc naprosto zbytečně.

Dámy a pánové, myslete na ty, kdo vás volí, myslete i sami na sebe. Opravdu chceme donekonečna zdražovat lidem jejich životy a komplikovat náš život v této zemi? Není naším úkolem přesný opak? Za hnutí SPD říkám, že při komplexním posouzení tohoto vládního návrhu zákona jsme došli k závěru, že budeme proti tomuto zákonu. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl pan místopředseda Tomio Okamura. Jsme v obecné rozpravě a já se hlásím do obecné rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, tak jsem zatím posledním přihlášeným.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Takže já prosím pana místopředsedu Filipa. A pan poslanec Nacher má faktickou poznámku. Prosím, má přednost. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Já děkuji za slovo. Já pak ty detaily budu říkat až v tom třetím čtení, ale některé věci by stálo za to vysvětlit, aby se potom dál nešířily.

Za prvé ta prvotní vize o vzniku toho zákona byla někdy před devíti lety, to znamená, že to není nějaká novinka, se kterou bychom přišli.

Za druhé, já jsem ten první, který je proti administrativě, zbytečné byrokracii apod., ale tady si musíme uvědomit, že tu ochranu spotřebitele je potřeba zdůraznit, a týká se to obchodů, které ten spotřebitel zažívá jednou dvakrát za rok, tzn. to zabezpečení toho, že nepřijde o své peníze, je možná důležitější než jeden papír. To je potřeba si říct, že to není obchod, který se děje každý měsíc, a kdybychom ho zatěžovali...

Za třetí, z toho projevu, co měl pan místopředseda Okamura, jsem pochopil, že on neviděl ten pozměňovací návrh, který prošel ústavně-právním výborem, který odpovídá na ty věci, které on zmínil. Protože když jsme si poslechli projev pana Munzara i pana Okamury, tak si protiřečí, jeden by vůbec nechtěl ty úschovy, druhý naopak ano. A tam ta pravda je někde uprostřed, tzn. jak ochránit peníze těch lidí, kteří prodávají nemovitost, zároveň je oddělit. A to všechno řeší ten pozměňovací návrh. To znamená, že ta konkurence tam bude zachována, ale zároveň tam bude zachováno to, že realitní makléř tím, že je přímo závislý na tom obchodu, tak tam musí být nějakým způsobem zajištěno, aby ty peníze byly odděleny od jeho jiných peněz, třeba provozních. Takže to všechno, včetně pojištění, vzdělávání, řeší a doplňuje ten komplexní pozměňovací návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. S přednostním právem místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím. Ne, pardon, mně tady naskočila ještě jedna faktická poznámka. Ale až po panu místopředsedovi, dobře. (Místopředseda Filip už stál u řečnického pultu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já nebudu dlouhý, ale nezlobte se na mě, já s kvazisociálním vystoupením kolegy Munzara nesouhlasím, vážené kolegyně, kolegové, protože to pojištění považuji za jeden ze zásadních kroků. A oddělení peněz za druhý zásadní krok. Já bych mohl tady citovat z věcí, které dostávám na svůj stůl. Rodina z Mladoboleslavska kupovala dům na jihu Čech, figurovala v tom velká realitní kancelář REMAX a figuruje v tom Hypoteční banka, abychom si rozuměli. A to jsou podle mě firmy, které by s tím neměly mít problém. A přesto tam existuje. Prodávající neplatil, prodával to, noví kupující to koupili a najednou mají platit za dluhy toho prodávajícího, protože to nebylo ošetřeno. To je přeci zásadní věc té realitní kanceláře. A jestli proti tomu není pojištěna nebo si udělala pojistku lacinější a potom se bude dohadovat o tom, kdo to zaplatí, no nezlobte se na mě, to už je za hranou toho možného.

Tak jestli to děláme pro ty lidi - to přece není zákon pro realitní kanceláře, to není zákon pro banky, to je zákon pro občany České republiky. Ten zákon má sloužit k tomu, aby občan, spotřebitel, měl jakési jistoty v tom obchodě, že když se obrátí na profesionální kancelář, že to profesionálně provede, ne že bude za někoho platit, protože to někdo zmastil - pardon, omlouvám se za ten výraz, ale takhle to je. Takže promiňte mi, ale tady to není sociální opatření a omezení trhu a jakési nahrávání několika velkým realitním kancelářím. To je o tom, jestli jsme schopni se lidem potom podívat do očí, jestli ten zákon opravdu odpovídá tomu, že když se obrátím na realitní kancelář, že to pro mě udělá tak, že nezaplatím dluhy někoho jiného. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní tady mám tři faktické poznámky, takže nejprve požádám o vystoupení pana poslance Dominika Feriho, připraví se pan poslanec Dolínek a pan poslanec Munzar. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já už od začátku projednávání tohoto návrhu ve Sněmovně říkám, že kdyby tady z toho návrhu zůstala jediná věc, a to je nějaká regulace a nastavení jasných pravidel u poskytování úschov, tak zbytek toho zákona klidně tady být nemusí. Jestli někdo z kolegů načte to, že tam zůstanou úschovy a zbytek se ruší, velmi rád to podpořím. Protože to je ta klíčová věc. Úschovy jsou ten uzlový bod celé transakce. Tam jde o ty velké peníze. Jsou to ty největší dispozice s penězi v životě naprosté většiny lidí. Že si koupíte, že si šetříte a našetříte si na byt, na barák, který si potom koupíte. A to by mělo zregulováno, tam by měla být nastavena jasná pravidla.

Co se týče výtek, že nějakým způsobem významně regulujeme trh, tak není prostě ten současný Klondike, kde si každý může dělat, co chce, tak je neuspokojivý. A když srovnáte masu toho spotřebitelského práva v jiných oblastech, které i mně přijdou naprosto často nesmyslné, tak tady máme něco, kde se provádí transakce na miliardový trh, který je absolutně neregulovaný, a proti tomu drobná odvětví, která jsou regulována velmi přísně. To znamená, pojďme klidně vyndat úplně všechno kromě těch úschov, ty tam nechme, a budu naprosto spokojen a tu situaci to velmi zlepší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Dolínek a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Já musím říct, že kdyby tam zůstaly jenom úschovy, tak je to v zásadě šikana jedné části trhu. V tuto chvíli, já jsem to říkal již minule, když jsme to projednávali, je načase se podívat na advokátní úschovy. Já doteď nechápu, jak to, že advokáti mohou přijímat peníze v hotovosti. Myslím, že advokáti by se měli přizpůsobit tomuto zákonu do budoucna také a veškeré úschovy by měly být bezhotovostní. To je jediné opatření, abychom srovnali pro všechny ten trh, ať je to notář, banka, advokát, nebo realitní kancelář. Doufám, že tento princip si tady osvojíme, a potom budu souhlasit s argumentací, která zazněla částečně, že to je důležité, nastavit v tom pravidla.

Druhá věc. Já si myslím, že to pojištění je právě namístě. Já jako klient, který kupuje nemovitost, si nevybírám realitní kancelář. Ta je mi určena tím, kdo prodává. Není mojí povinností, abych brouzdal po rejstříku a zjišťoval, zda ten člověk nebo ta firma je franšíza, není franšíza, kdo je pojištěný, není pojištěný. Já v dobré víře, bydlím na Praze 6, takže kupuji nemovitost pro bydlení své rodiny v rozsahu 5 milionů až 30 milionů v případě Prahy 6. Pod 5 milionů tam koupím možná garsonku. A chci, abych nemusel řešit pojištění. Chci mít to vědomí, že to vše je zákonem řešeno. Takže jsem pro a je to i můj pozměňující návrh, ke kterému se přihlásím za chvíli, aby i to pojištění bylo navíc navýšeno tak, aby byla skutečně ta částka adekvátní k obchodům, které se reálně v tuto dobu již v tom byznysu dějí.

Chápu, že ne každému je to pohodlné, ale když někde podnikám, tak za to mám i svoje náklady.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Vojtěcha Munzara a připraví se taky s faktickou poznámkou paní ministryně Klára Dostálová. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já zareaguji na pana předsedu Filipa a na pana poslance Dolínka vaším prostřednictvím, co se týká těch pojištění. Já jsem tady dával příklady, které uvádí sama důvodová zpráva. A souhlasím s tím, že si myslím, a říkal jsem to tady, že by měl, pokud jako spotřebitel chci být pojištěn, tak chci, aby byl pojištěn můj obchod, nebyl pojištěn makléř. Nicméně tak jak je ten zákon koncipován, tak ten vlastně dělá to, že musí být pojištěn makléř. A pak se ty pojistky a náklady z těch pojistek, které ve svém konečném důsledku budou přeneseny na toho konečného spotřebitele, tak se dublují. Proto já jsem tady předkládal, nebo předkládám, pozměňovací návrh a ten byl smyslem té řeči.

Na druhou stranu musím říct, že stanovit nějaký rámec 1 750 000 dneska, jak je to navrženo v tom zákoně, tak znovu trvám na tom, že pro prostředí Prahy a realitních obchodů v Praze je to vysloveně poddimenzováno. A pokud se někdo zaštiťuje ochranou spotřebitele, tak ten spotřebitel tím není ochráněn, tímto pojištěním. Na druhou stranu někde opravdu v jiném regionu, třeba konkrétně v tom Ústecku, v Ústí nad Labem, je to zase naddimenzováno a zbytečně se prodražují náklady pro toho makléře a zbytečně se budou prodražovat ceny realitních služeb pro ty ostatní. Proto si myslím, že ten zákon sám o sobě vytváří nerovnosti.

A mě skutečně překvapuje to, co je uvedeno v důvodové zprávě, že ty pojistky, které dneska fungují, a tam je vyjmenovaná Asociace realitních kanceláří a je tam pojištění 500 tisíc, že nedošlo podle důvodové zprávy k vyššímu plnění z té pojistky, než je 100 tisíc. Takže tady se uměle navyšuje náklad, uměle se navýší pojištění, ale dneska víme, že nebylo využito. Takže z mého pohledu je to dneska spíše o pocitu než o reálném faktu, tak jak si čtu důvodovou zprávu.

Děkuji za pochopení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení na faktickou paní ministryni Kláru Dostálovou a připraví se pan poslanec Dominik Feri. Stále faktické poznámky. Prosím.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Děkuji. Já jenom rychle dvě poznámky. Je potřeba si skutečně uvědomit, že ten zákon má ochránit spotřebitele. Kolik obchodů každý z vás za život udělá? Jeden, dva maximálně. To znamená, skutečně není možné po občanovi chtít, aby měl všechno nastudováno. Proto i sami realitní makléři volají po této právní úpravě již léta letoucí, aby byla dána jasná pravidla i vztah mezi tím kupujícím, prodávajícím, vztah k tomu realitnímu makléři jako takový a aby byla nastavena stejná pravidla hry. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Dominika Feriho a připraví se stále na faktické poznámky pan poslanec Tomáš Kohoutek. Vaše dvě minuty prosím.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji, pane místopředsedo. Myslím, že mi to kolega Dolínek prostřednictvím pana předsedajícího odpustí, ale jsem členem ústavně-právního výboru a už dva roky tady zažíváme neustálé útoky na advokáty anebo advokátní tajemství, ale i jiné právnické profese, samozřejmě. A ta dikce: pojďme se podívat na advokáty, kteří berou peníze v hotovosti - tak to je opravdu spekulativní, no vždyť tam něco. Advokáti jsou vázáni velmi přísnými pravidly. Třeba zákonem o omezení plateb v hotovosti, kde ta maximální hranice 270 tisíc musí zanášet úschovy do elektronické knihy úschov a zároveň ty kontroly jsou opravdu velmi přísné a advokáti se obecně přijímání plateb v hotovosti velmi velmi brání. A nemovitost za 270 tisíc, dobře, na severu Čech možná něco, Varnsdorf, přesně tak třeba, aniž bych se chtěl vůči Varnsdorfu nějak vymezovat, ale to opravdu myslím není něco, na co bychom se měli takzvaně podívat. Prostě úschovy se poskytují bezhotovostně. A vytvářet tady dojem, že advokáti berou velké peníze ve velkých taškách, není vůbec správné ve světle toho, co jsme tady zažili s útoky na advokátní tajemství. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní zatím poslední faktická poznámka pan poslanec Tomáš Kohoutek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych se vyjádřil, resp. pokračoval bych a navázal bych na slova svého kolegy Dominika Feriho. Chtěl bych říct panu Munzarovi prostřednictvím pana předsedajícího, i k ostatním, k těm, kteří brojí proti tomuto zákonu: Pamatujete si 90. léta? Pamatujete si cestovní kanceláře Travela, East West Travel, Prok (?) a desítky malých cestovních kanceláří, kdy obyčejní prostí lidé byli nešťastní z toho, že jim krachla cestovka a přišli řádově o pár desítek tisíc? A dneska nikomu nepřijde nenormální, že každá cestovka, která je operátorem, musí mít koncesi, musí mít pojištění, a to se bavíme o službách řádově desetitisíce, maximálně statisíce korun. V realitním trhu se točí miliony, desítky milionů, a chtěli byste to mít pořád, že to je volná živnost, kdy živnostenské oprávnění dostane každý, kdo přijde a zaplatí na živnostenském úřadě tisíc korun, bez pojistky? Já si opravdu myslím, že pojištění realitních kanceláří a úschovy jsou základem a je to standard všude v západní Evropě.

Ke kolegovi Dolínkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Advokátem jsem byl, dneska jsem notářem. Nikdy jsem nevzal peníze v hotovosti, ani jako advokát, notáři nemůžou brát peníze vůbec v hotovosti, v tomhle mají advokáti jakousi výhodu, ale je to pouze do částky 270 tisíc korun. A opravdu mám desítky známých, kolegů, přátel v advokacii a nikdo z nich není sebevrah a cvok, aby chodil z kanceláře domů s vědomím toho, že má někde v trezoru statisíce v úschově cizí. Všichni advokáti, které znám, když dělají advokátní úschovu, tak to mají standardně na účtech, protože chtějí taky v klidu spát. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní nevidím nikoho ani v obecné rozpravě, že by měl zájem. Ani na faktickou. Takže ještě přečtu omluvu, kdyby se někdo rozmyslel. Mezi 15.30 a 19. hodinou se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jiří Bláha.

Takže nyní skončím obecnou rozpravu a táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Paní ministryně, máte zájem o závěrečné slovo? Pan poslanec Patrik Nacher také nemá zájem o závěrečné slovo. Takže zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. O slovo se jako první přihlásil pan poslanec Adam Kalous a připraví se pan poslanec Petr Dolínek. Takže pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Adam Kalous: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych se tedy chtěl přihlásit ke svému písemnému pozměňovacímu návrhu, k sněmovnímu dokumentu číslo 3476. Můj pozměňovací návrh se týká umožnění získání živnostenského oprávnění pro činnost realitního zprostředkovatele absolventů bakalářského studia v jiných oborech, než je uvedeno v písmenu a), a s kratší dobou praxe, než je uvedeno v písmenu c), a vhodně doplňuje škálu možností pro získání živnostenského oprávnění pro činnost realitního zprostředkovatele.

Příkladem takového kurzu se zaměřením na nemovitosti, který by splnil uvedenou definici, je program MBA, který je organizován katedrou financí podniku a oceňování na Fakultě financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, kdy tento program spojuje jak ekonomický, právní, tak i technický pohled na nemovitostní trh v místním i mezinárodním kontextu a působí v něm přední odborníci na trhu s nemovitostmi, ale také odborníci z akademického prostředí. Mimochodem, vládní návrh novely tohoto zákona jako celek je na této fakultě hodnocen velmi pozitivně, a i proto nemohu souhlasit s argumentací pana místopředsedy Okamury a pana poslance Munzara. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Petr Dolínek a připraví se pan poslanec Milan Pour. Prosím.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Já jsem návrhy obšírně zdůvodnil v diskusi v poslední jednací den minulé Poslanecké sněmovny, proto se teď tímto hlásím pouze telegraficky k návrhu tisku (dokumentu) 3367 týkajícího se pojištění, 3366 týkajícího se výpovědní doby na smlouvy, tam jde ochrana realitní kanceláře versus developer u velkých kontraktů, aby to nebyl pouze měsíc. Je to na zváženou, zkuste se poptat po svém okolí, abyste si to vyhodnotili, nakolik je rozdíl mezi klasickým spotřebitelem a právě vztahem velký developer a realitní kancelář. Myslím, že ten čas na to ještě je, abyste si to každý zkusil promyslet. A poslední je vzdělávání, pozměňovací návrh 3365, s tím, že v tom vzdělání, vidíme, je více variant a jde spíš o to najít také konsenzus tak, abychom, jak někdo tady řekl velmi správně, nezavřeli trh pro nové možné zájemce v oblasti realitních kanceláří.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Milana Poura a připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Pour: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak už jsem uvedl v obecné rozpravě, hlásím se nyní ke svému pozměňovacímu návrhu, který je uveden jako sněmovní dokument pod číslem 2825. Tento pozměňovací návrh se týká výše úschovy, kdy navrhuji, aby realitní zprostředkovatelé v rámci zprostředkovávané činnosti byli oprávněni poskytovat úschovu části pouze do výše 890 tisíc korun za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy. V případě vyšší částky než 890 tisíc korun by realitní zprostředkovatel mohl zprostředkovávat pouze úschovu u notářů, advokátů, bank a zahraničních bank. Podrobné odůvodnění jsem uvedl v obecné rozpravě a je také uvedeno v písemné podobě mého návrhu, který je načten v systému Sněmovny. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Zahradníka a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já se chci přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem tady předložil a zdůvodnil v obecné rozpravě a který má číslo sněmovního dokumentu 3203. Návrh se týká jednak zrušení § 4, který zakazuje nabízení úschovy peněz, následně pak nato na úpravu výše pojistného. Dále potom se snaží napravit určitý zmatek, který vzniká v používání slova "zájemce", jak pro toho, který přichází k realitnímu zprostředkovateli se svojí nemovitostí a uzavírá s ním realitní smlouvu o prodeji, i pro toho, kdo na základě nabídky pak přichází a stává se prostě zákazníkem v této obchodní transakci, a pak v neposlední řadě ještě můj návrh navrhuje posunout účinnost tohoto zákona z roku 2020 na rok 2021. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Vojtěcha Munzara a připraví se pan poslanec Dominik Feri. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já pro jistotu zopakuji to, co jsem říkal v obecné rozpravě. To znamená, že jsem dal návrh na zamítnutí tohoto zákona ve třetím čtení.

Zároveň se chci přihlásit ke dvěma pozměňovacím návrhům. Jeden je veden pod číslem 3423, to je to zmírnění odpovědnosti zprostředkovatele za skryté vady, o kterých nemohl vědět. A druhý pozměňovací návrh, který je ve dvou variantách, pod číslem 3538, a to se týká právě dotyčného pojištění; jak jsem říkal, můj původní návrh obsahuje dvě varianty - a potom ve variantě dvě kompromisní návrh s Ministerstvem pro místní rozvoj. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: A jako posledního nyní požádám o vystoupení pana poslance Dominika Feriho. Prosím.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Já bych se rád přihlásil ke sněmovnímu dokumentu 2348. Jedná se o pozměňovací návrh, který tu již byl představen v obecné rozpravě. Pro osvěžení, on omezuje poskytování úschov toliko na advokáty, notáře, banky a zahraniční banky. Hovořil jsem tu o třech cestách možnosti aprobace úschov, úpravy úschov. To znamená, buď zachovat současný stav, nevyhovující podle mého soudu, anebo to nějakým způsobem vhodně upravit, umožnit nechat to těm realitním zprostředkovatelům, ale navázat to na pravidla. Pak je tu ta třetí varianta, ta varianta nejpřísnější, nechat to jenom těm kvalifikovaným subjektům, které úschovy poskytují již dneska na vysoké úrovni. A ve třetím čtení pak můžeme zvolit variantu, která získá největší podporu, dá se to jistě zohlednit i v rámci procedury. My jsme se na tom nebyli totiž schopni dohodnout na ústavně-právním výboru, která ta varianta má největší podporu, a ještě ústavně-právní výbor je s ohledem na složení dost specifický. Čili jsou tu tři cesty, ze kterých potom budeme vybírat. Sněmovní tisk (dokument) 2348.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. (Poslanec Feri: Dokument.) Děkuji. Takže já končím podrobnou rozpravu. Táži se znova, zdali je zájem o závěrečná slova. Paní ministryně? Pan poslanec Patrik Nacher? Zájem není, takže končím druhé čtení tohoto návrhu. Jinak jenom pro záznam, co se týče omluvy pana premiéra, pan premiér nesdělil, dokdy bude omluven. Jenom aby to bylo v záznamu.

 

Nyní otevíráme další bod.

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.