(11.20 hodin)
(pokračuje Černý)
Zkrátka, když Donal Trump přišel s tím, že už nás nebude financovat a že se musíme postarat sami, tak nás všechny vyzval k těm dvěma procentům, a my jsme to paušálně vzali, prostě jak jsme zvyklí - ano 2 %. Vůbec nebereme na vědomí, že armády jednotlivých členských zemí Aliance se poněkud liší, že mají jiné požadavky, jiné potřeby, a zatímco některé armády například budují pobřežní válečné loďstvo, použitelné teď dejme tomu v boji proti pašerákům uprchlíků ve Středozemním moři, my takovou povinnost naštěstí nemáme. Možná si taky někdy nějakou ponorku pořídíme, ale mezitím třeba stihneme vybudovat kanál Dunaj-Odra-Labe a tam by se mohla prohánět. Zatím ji ale nepotřebujeme. Proč tedy máme vydávat na zbrojení stejná 2 % jako státy, které kromě klasické vševojskové armády musí budovat například i námořnictvo? Proč se nás netýká třeba 1,75 %? To by nebyla žádná velká úleva, protože ekonomové by jistě dokázali okamžitě vyčíslit, jaké jsou komparativní výhody těch, kteří mají moře pro tvorbu jejich hrubého domácího produktu, a tedy i dejme tomu pro vyšší výdaje na obranu.
To všechno víme. Ale já se chci zeptat. Co budeme dělat s 30 tisíci muži a více než 110, v době, kdy by se to mělo realizovat, si troufnu odhadnout, že to bude takových 130, možná i 150 miliard za deset let. Co s tím budeme dělat pro 30 tisíc mužů? To je naprostý nesmysl. Dnešní armáda v tom stavu, v jakém je, při těch počtech, jaké má k dispozici, disponuje s částkami, které se dlouhodobě pohybují mezi 40 a 50 miliardami reálně. A my ji najednou chceme zvýšit prostředky téměř o 200 %, ale počet lidí, kteří se o techniku budou starat, kteří s ní budou cvičit, kteří ji budou obsluhovat, zvýšíme o několik málo lidí. Prostě armáda, která by měla utratit sto a více miliard, by nutně potřebovala minimálně 40, ale pravděpodobně ještě více než 40 tisíc mužů ve zbrani.
A teď už to poslední, co vám chci sdělit. Když přistoupíme na ona 2 % a když se to stane opravdu pravidlem ve většině členských zemí Severoatlantické aliance, tak to bude okamžitě znamenat zvýšení vojenských výdajů v Evropě minimálně o 300, ale pravděpodobně o 350 miliard amerických dolarů. Německá ministryně obrany a další ministři, kteří si uvědomují, co by to dělalo v těchto zemích, které mají poněkud větší rozpočet než my, ti se prostě vyděsili, když si to spočítali, do té míry, že se dokonce ozvali. To je u ministrů obrany docela vzácný jev. Od českých ministrů před paní Šlechtovou jsem nikdy nic takového nezažil, takže neočekávám, že se ministři obrany někdy na zasedání Rady vzbouří. Ale jen pro dokreslení situace.
Vážení, ministři obrany zpravidla realizují to, na čem se dohodnou vrcholné orgány Aliance, a ty tvoří prezidenti a premiéři. Ne ministři obrany, ti tam obvykle sedí, ale rozhodující slovo mají jiní. A proto je nezbytně nutné si uvědomit, že jestli přistoupíme na tuto nebezpečnou hru a způsobíme další obrovské kolo horečného zbrojení - jak jinak tomu chcete říkat, když chcete zdvojnásobit vojenské výdaje v době, kdy je relativně okolo klid? Říkám relativně, já jsem si vědom těch rizik a nebezpečí, která jsou jinde ve světě, ale my se bavíme o skokovém, násobném zvýšení výdajů na obranu. A v takové atmosféře se pak dostaneme do onoho paradoxu, že budeme mít tolik lidí ve zbrani, budeme mít tak vyspělé technologie, tak dokonalou obranu, tak dokonalou armádu, že budeme svým způsobem sami sobě nebezpeční. A zase se to zacyklí. Ano, platí zákony, které říkají, že při překročení určitého uzlového bodu míry dosáhneme takového stavu, že už nebudeme kontrolovat, co bude dál. A to je to, oč tu běží. Může se nám velmi dobře stát, a teď se to netýká pochopitelně jenom České republiky, ale i Evropy a potažmo tedy západní civilizace, že budeme sami sobě potenciálním nebezpečím.
A vrátím se k tezi, se kterou jsem začínal. Tvrdím, že za mír se musí bojovat, válka přijde sama. A jestli existovala možnost, že v roce 2010 podepisovali prezidenti Spojených států a Ruska tady v Praze, kousíček od nás, něco jako dohodu, která měla restartovat vzájemné vztahy, tak se vás ptám, kolik času uplynulo od roku 2010. I v návrhu zákona se mluví o roce 2024, tedy téměř stejné období nás ještě dělí od deadlinu, kdy bychom měli dosáhnout takových výdajů na zbrojení, že budeme sami sobě nebezpeční. A kde máte jistotu, že se náhodou do té doby nedokáže opravdu opět restartovat vztah řekněme mezi Ruskem a Spojenými státy prioritně, ale mezi ostatními hlavními bezpečnostními hráči na politické scéně? Já jsem optimista a věřím spíš ve druhou variantu. Tím ale vůbec neříkám, že nebudu vždycky hlasovat pro posilování výdajů na obranu, protože ty jsou dnes žalostné, a nebudu velmi vehementně usilovat o to, aby naši vojáci byli vybaveni dokonalou balistickou ochranou jednotlivce, aby jezdili v takové technice, která odolá výbuchu střední ráže, aby prostě byli připraveni na to, že když už budou někde nasazeni, tak tam nepůjdou vlastně na porážku. To je to, oč tu běží. A budu vždy upřednostňovat zájmy této země a obrany teritoria našeho území před tím, abych například posílal lidi do Afghánistánu nebo do jiných podobných misí, o jejichž smysluplnosti dnes už pochybují dokonce i ti, kteří tuto eskapádu spustili.
Dámy a pánové, omlouvám se za to, že jsem vás dnes zdržel trochu více, než mám obvykle ve zvyku. Děkuji vám za pozornost. Pochopitelně se přihlašuji k tomu, co řekl pan zpravodaj. Budeme podporovat jeho návrh, tedy na zamítnutí tohoto zákona, protože ten základní problémy zatím neřeší. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. V tuto chvíli nemám žádné písemné přihlášky, ani neregistruji nikoho, že by se mi hlásil ze sálu, takže bych ukončil obecnou rozpravu a přistoupili bychom k závěrečným slovům. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Ještě prosím, pane místopředsedo, neukončujte obecnou rozpravu.
Když jsem tady pečlivě poslouchala všechny své předřečníky, tak to cítím tak, že u pravicové části našeho spektra, do které nepočítám Piráty, je vůle nějakým způsobem koncepčně řešit obranu naší země. ANO, přestože ve svém programovém prohlášení má, a dovolte mi citovat: Obranná politika Armáda České republiky - budeme aktivní v NATO, Evropské unii, OSN a dalších organizacích v souladu se zájmy České republiky. Budeme prosazovat rovnoprávnou spolupráci mezi státy a zapojení do úsilí čelit mezinárodnímu terorismu a kyberterorismu pro ochranu občanů České republiky. Budeme aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, Evropské unie či OSN, které budou v souladu s mezinárodním právem a definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy České republiky. Členství v NATO je pro zajištění obrany naší země klíčové a nemá alternativu. Bezpečnostní záruky kolektivní obrany ale nejsou samozřejmostí. Chceme být našim spojencům spolehlivými partnery, proto budeme věrohodně vytvářet své vlastní obranné kapacity a aktivně přispívat ke kolektivní alianční obraně. - Prosím, zpozorněte. - Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout 2 % HDP v letech 2024, jak zní náš alianční závazek. ***