(11.30 hodin)
(pokračuje Černochová)
Mohla bych pokračovat, kolegyně a kolegové. Skutečně vám přijde, vážená vládo, normální, že jedním dechem tady něco slibujete a druhým dechem tady někteří z vás vystupují a pouze a jenom se vymlouvají?
Ráda bych reagovala třeba na kolegu Králíčka, který je se mnou ve výboru pro obranu a v hodně věcech se s ním shoduji, ale prostřednictvím pana místopředsedy pane kolego, vy možná nevíte to, že ty koncepce, o kterých jste hovořil, ty projekty, ty tady dávno jsou. On to částečně říkal kolega Bartošek. Říká se tomu KVAČR, pane kolego. Určitě jste to slovo už někdy slyšel. Pro ty z vás, co jste jej neslyšeli, tak je to Koncepce výstavby Armády České republiky. Stejně tak tady máme Bílou knihu o obraně, kterou mimochodem dělal ještě náš ministr obrany pan Alexandr Vondra, a mrzí mě, že se od jeho odchodu nenašel nikdo z ministrů, kdo by tuto bílou knihu nějakým způsobem updatoval, kdo by tam dal informace, které by se mohly v čase, i vzhledem k proměnlivosti bezpečnostního prostředí, které by se tam mohly upravit. Myslím si, že možná je to nějaký úkol, který si, doufám, třeba vytkne nová paní ministryně obrany.
Takže strategické dokumenty jsou a jsou strategické dokumenty i vašeho ministra obrany, dokonce i paní současná ministryně obrany Šlechtová v té naší nedělní debatě, kdy obhajovala pana ministra Stropnického, říkala, že jestli tam něco dobrého pan ministr zanechal, tak to jsou ty strategické dokumenty. Já s ní v tomto ohledu moc nesouhlasím, protože ty strategické dokumenty mají starší datum než nástup pana ministra obrany Stropnického, na druhou stranu je to jedno, nebudeme se o tomto dohadovat.
Každopádně ty dokumenty, projekty, plány tam jsou, takže se prosím nevymlouvejte na to, že byste nevěděli, za co by se ty finanční prostředky daly utratit. Přece jsme se už dávno, a myslím si, že snad s většinou z vás jsem jako lídr pražské kandidátky ODS byla na téma obrana v různých sdělovacích prostředcích, tak většina z nás se shodla v tom, že chceme vševojskovou armádu, že chceme, aby Česká republika měla vojáky, kteří mají různé dovednosti, od těch zmiňovaných lékařských přes chemiky po tankisty, po piloty, po skutečně různé experty, kteří i kopírují, ano, ty nové hrozby, umí je řešit, které se týkají 21. století, a těmi jsou kybernetická bezpečnost. Na druhou stranu i v tom kyberprostoru, už to tady zmiňoval kolega Pavel Žáček, že pokud nějaký konflikt, nějaký útok začne v kyberprostoru, tak kolegyně a kolegové, ať děláte co děláte, tak pokud jste třeba viděli aspoň deset minut Hvězdných válek, tak víte, že i útoky v tom kyberprostoru vyžadují reakci v reálném prostoru. A reakce v reálném prostoru se dá udělat dvojím, trojím způsobem: buď ze vzduchu, ze země anebo z vody, zpod země. Takže ať se bude dít co se bude dít, vždycky budete potřebovat oblečené vojáky, vojáky vybavené technikou, technikou, která odpovídá 21. století, vojáky, kterým se nebudou rozlepovat boty, vojáky, kteří si nebudou za své vlastní prostředky opatřovat balistickou ochranu, když je vysíláme na mise, tak jak tady o tom hovořil kolega Saša Černý.
Myslím si, a jsem za to ráda, že v tomhle snad panuje shoda, že možná, a teď tady nechci rozpoutávat další kolo dlouhých debat, ale nikdo z vás tady neřekl, že by v budoucnu usiloval o to, abychom byli součástí tzv. evropské armády, aby Česká republika byla i tou zemí, která by chtěla nějakým způsobem být aktivní při konstituování evropské armády. Nevidím tady pana bývalého premiéra Sobotku... vidím. Ten ještě předtím, než skončil jako premiér České republiky, bohužel tento signál do Evropy vyslal, že Česká republika je připravena participovat na evropské armádě. Milé kolegyně a kolegové, umíte si spočítat, kolik by nás stálo tohle? Nemluvě o tom, že to považuji za naprostou utopii. Tady vidíme, jak se ty státy nejsou schopny dohodnout na věcech a problémech, které jsou spojené s migrační krizí, které jsou spojené s nějakými hotspoty, s nějakým režimem na vnějších hranicích, natož aby společně bojovaly pod jednou korouhví Evropské unie. Takže doufám, že alespoň v tomto ohledu se tato Poslanecká sněmovna většinově shodne, že tohle by nebyla cesta tím správným směrem.
A jak už tady bylo také řečeno, není jiná alternativa v tuto chvíli než být součástí kolektivní obrany v rámci NATO. A ty projekty, koncepce skutečně tady jsou, jsou schvalovány vaším ministrem, takže se nevymlouvejte na to, že není kam sahat. Já i rozumím tomu, a paní ministryně by měla mít právo se s těmi projekty seznámit, udělat si na ně nějaký svůj názor, na druhou stranu skutečně neměňme a nezaměňujme roli vojáků a roli politiků. Na nás politicích je zajistit finanční prostředky, o což se já tady před vámi už tři hodiny pokouším, a na těch vojácích je to, aby určili, jakým způsobem a na co ty finanční prostředky potřebují, využijí, k čemu se tyto finanční prostředky a na co utratí. Jak říkám, vševojskovost naší armády tady také nikdo nezpochybnil, takže si myslím, že je nesmysl spoléhat na to, že v budoucnu by těch finančních prostředků do rozpočtu plynulo méně. Opak je pravdou. A bavíme-li se tady o těch hrozbách, tak samozřejmě že veškeré ty konflikty se pak skutečně odehrávají tváří v tvář případně z toho leteckého prostoru, ale odehrávají se tak, že tam ti aktéři fyzicky jsou a ten prostor není až tak virtuální... promiňte... (kašle) ... jak bychom si možná představovali. (Jde se napít.) Už se chýlím k závěru.
Vzhledem k tomu, že skutečně mám pocit, že je jistá naděje v této Poslanecké sněmovně, že kolegové z ANO myslí slova i svého předsedy, pana premiéra, i slova obou ministrů vážně, tak si myslím, že by bylo férové, kdybyste dneska nehlasovali a stáhli návrh na zamítnutí tohoto návrhu, kdybyste postoupili tuto normu do dalšího čtení, klidně upravili ty roky, které tam navrhuji já, klidně si to prodloužili podle vašeho programového prohlášení na rok 2024, jak jsem vám tady z něj citovala. Pak by to byl váš návrh, váš pozměňovací návrh, a mohli bychom jako Česká republika být zase o krůček dál. ***