(11.10 hodin)
(pokračuje Černý)
Díky tomu, že Spojené státy dlouhodobě vydávají na obranu a na vojenské výdaje několikanásobně větší částky v procentech HDP než my, dostaly se postupně do situace, kdy technologická převaha americké armády vůči ostatním členským zemím Severoatlantické aliance je tak velká, že jsou ty prostředky mnohdy až nekompatibilní a nasadit do jedné společné operace americkou armádu s armádami dalších členských zemí bývá někdy docela problém.
Všimněte si, že téměř každé vojenské operaci Aliance velí americký důstojník, až na velmi čestné výjimky. Je to dáno tím, že ani komunikace na úrovni všech není tak jednoduchá. A dává nám obrovský problém dosáhnout takového stavu, abychom byli alespoň s těmi elitními jednotkami na úrovni, která bude umožňovat komunikaci.
Jistě jste si všimli, že prezident Donald Trump jednorázově zvýšil výdaje na americkou obranu zhruba o 25 miliard amerických dolarů v tomto roce 2018, jednorázově, a počítá se s tím, že výdaje Spojených států v roce 2018 se budou pohybovat kolem 639 miliard amerických dolarů. To jsou čísla stará několik málo týdnů. Těch 639 miliard amerických dolarů za Spojené státy plus vojenské výdaje členských zemí evropských dohromady dává částku, která už překračuje docela jistě jeden bilion amerických dolarů.
Zopakuji - ruské výdaje na obranu se pohybují v řádu 70 miliard amerických dolarů. Trochu jinde je dnes Čína, ale ta je tak daleko a má tak odlišné zájmy, že tu jsme ani my doposud za hlavního protivníka a nepřítele neoznačili, takže odtud asi bezprostřední nebezpečí hned nehrozí.
Máme tady ale ještě dalších pár čísel. Země Severoatlantické aliance, a to není omluva pro našeho ministra obrany, nebo protože my jsme se víc nesnažili, které jsou na tom ekonomicky neporovnatelně lépe než my, např. Lucembursko nebo Belgie, vydávají na svou obranu zhruba tolik co my, někteří dokonce ještě méně. Není tedy žádným znaménkem, že musíme, nutně musíme, zvyšovat výdaje na obranu proto, abychom se zalíbili někomu v Bruselu nebo ve Washingtonu. My jsme dnes v situaci, kdy si naopak můžeme úplně klidně dovolit se zamyslet nad tím, kolik opravdu naše armáda je schopna absorbovat. Kolik tam můžeme nalít, aby to mělo smysl.
Paní ministryně tady velmi správně naznačila, jak složité jsou akviziční procesy, jak snadné je dostat se do obrovských skluzů, když se pořádně nepracuje na ministerstvu, ale současně nám také řekla, a koneckonců vyplývá to např. z programového prohlášení vlády, jaké jsou naše cíle. My chceme, aby Armáda ČR měla, nebo aby se přiblížila, alespoň v programovém prohlášení jsem si to čísílko přečetl, k 30 tisícům mužů. To znamená, že ještě pár lidí musíme nabrat.
Paní kolegyně Černochová učinila v uplynulém volebním období nesmírně záslužnou práci, když se postarala a opravdu svou houževnatostí a pílí přinutila výbor pro obranu a následně i ministra a Generální štáb, aby věnoval daleko větší pozornost aktivním zálohám, než tomu bylo v minulosti. Díky tomu se situace dramaticky změnila. Dramaticky proti tomu, co předcházelo její snaze, ale je to stále nedostatečné. To přece všichni víme. Pokud se bavíme o 5 tisících lidech, kteří by měli být v aktivních zálohách, tak to v žádném případě není ta číslovka, která by mohla suplovat onen fatální nedostatek lidí pro zajištění naší obrany.
Dámy a pánové, teď mi dovolte několik údajů, které hovoří opravdu o obraně naší země. My potřebujeme na zajištění obrany teritoria České republiky, tak jak nám to ukládá konec konců Ústava, o to bychom se měli starat, rozhodně víc než 100 tisíc lidí. Ty reálné údaje jsou kolem 150 tisíc mužů, které bychom potřebovali. Pochopitelně, že tak velkou armádu nemá nikdo, stát našeho rozměru nemůže mít 150 tisíc lidí ve zbrani, ale měl by mít připraveno zhruba 100 až 150 tisíc lidí, kteří, bude-li to nezbytně nutné, budou schopni ony úkoly, které souvisejí s obranou republiky, plnit.
Narážím na to, že v České republice už několik let neexistuje systém, který by něco takového umožňoval. Díky tomu, že jsme před léty poměrně neuváženě a rychle zrušili vojenskou základní službu, tak přes všechny výhrady, které jsme k ní kdy měli, jsme se připravili o to, abychom měli možnost povolat na obranu vlasti lidi, kteří mají alespoň elementární znalosti o tom, co to armáda, chcete-li třeba disciplína a podobné věci jsou. Bez toho to prostě nejde. My jsme se dostali do tak skvělé situace, že když jsme připravovali před čtyřmi lety zákon, který by mohl v této oblasti něco udělat, tak pan ministr Stropnický nenašel odvahu k tomu, aby se smrskly požadavky toho zákona alespoň na to nejnižší minimum, že bychom chtěli mít evidenci o tom, kdo je pro případnou službu v ozbrojených silách schopen, a ani to dnes nevíme. My pouze víme, že Česká republika má k dispozici přibližně 800 tisíc lidí, nejen mužů, ale i žen, které by mohla teoreticky použít, kdyby ale měla alespoň minimální znalost o tom, co je to za lidi, a kdyby alespoň tušila, kteří z nich mají například nějaké zdravotní nebo kvalifikační omezení a jsou použiti pro tu či onu činnost v armádě.
Dovolím si připomenout, že z těch lidí, kteří prošli nějakým způsobem vojenské přípravy, je dnes k dispozici jen malá hrstka, protože většina z nich už se věkově dostává do situace, že jsou nepoužitelní. Jsou příliš staří, byli by fyzicky málo odolní. A ti mladí - tedy nejlepší bojovník je pochopitelně člověk tak ve věku od 20 do 30 let - to jsou lidé, kteří jsou použitelní pro potřeby armády univerzálně, tak tihle lidé nemají absolutně ponětí o tom, co to obrana vlasti je a co by to znamenalo.
Dovolte mi ještě zmínit jeden aspekt, a to je ten - já si dovolím teď tu zkratku udělat proto, že bych byl také rád, kdybychom se už dostali k hlasování, ale to musím říci. Ta 2 % mají ještě jeden oříšek, docela zakuklený. Chápu postavení Američanů, ti si mohou dovolit leccos, a když Donald Trump přišel s tím, že Amerika first, tak fajn, a nebude brát ohled na ostatní, a tím pádem my musíme zvýšit výdaje na zbrojení, my všichni ostatní. Kromě Spojených států nikdo nedosahuje požadovaných parametrů. Velká Británie se vzdáleně blíží, pak už jsou tam jenom řekněme z hlediska rozpočtu možná Řekové, ale ti mají zas trochu jiné problémy, takže to asi také nebude ten správný příklad. ***