(18.10 hodin)
(pokračuje Lank)
Městská policie se povětšinou věnuje všemu, jenom ne bezpečnostní situaci v ulicích. Čest výjimkám. Namísto prevence krádeží, loupeží a užívání návykových látek ze strany mládeže strážníci pouze se zálibou botičkují a rozdávají jiné malicherné pokuty. Když ale skutečně přijde chvíle, kdy potřebujeme, aby muž zákona stál za našimi zády, většinou tam bohužel není.
Zatímco jednotlivé městské policie v řadě případů připomínají spíše vítaný způsob posílení rozpočtu měst a obcí, tak naše státní policie často nemá dostatek prostředků i na svůj základní provoz. Policejní služebny se ruší, dojezdové časy na místo činu jsou tak dlouhé, že raději ani nejsou oficiálně stanovené, a občanovi tak často v kritické situaci nezbude než se spoléhat pouze a jenom sám na sebe. Bohužel v tom okamžiku za jeho zády nestojí ani naše právo. Lidé to vědí a lidé to cítí. A mají na výběr. Buď budu poslušně stát a čekat na ránu, buď projdu kolem napadeného a budu dělat, že se dívám stranou, anebo se zločinu postavím. Nebudu mít ale čas si svůj krok rozmyslet. Nebude chvíle zavolat právníkovi, abych s ním zkonzultoval přiměřenost svého rozhodnutí. Takové rozhodnutí totiž musí padnout během zlomku vteřiny. A jak i z dříve zmíněného sociologického průzkumu plyne, naši občané chtějí mít právo ho učinit.
Uvědomme si, že naše kultura nepřipouští zločin a násilí. Naše filmy, naše knihy, pohádky pro malé děti, to všechno stojí na příkladu kladných hrdinů, kteří se nebáli postavit do cesty zločinu. A přiznejme si, že to, za co obdivujeme naprostou většinu z těchto hrdinů, by bylo v očích běžného českého soudce považováno za nepřiměřenou obranu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato novela zákona mění jenom velmi dílčí ustanovení ve velmi konkrétních případech. De facto jde o zavedení principu můj dům, můj hrad, což je princip týkající se pouze těch lidí, kteří byli napadeni u sebe doma. Ale jde o princip a jde o společenskou náladu. Zloděj, lupič, vrah a násilník musí vědět, že jeho oběť má právo se bránit a že se nebude rozpakovat tohoto svého práva využít, aniž by se bála následků. Musí vědět, že on (s důrazem) porušuje zákon a on ponese následky, za které si může jen a pouze on sám. A tato novela je jedním z prvních kroků k tomu, aby tomu tak bylo. Proto vás i já pokorně prosím o její podporu. Děkuji. (Potlesk z řad hnutí Úsvit.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lankovi. Ještě před panem poslancem Fiedlerem s faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. Já musím zareagovat na předřečníka, který řekl k činnosti městských policií, že obce si činností městských policií vylepšují své rozpočty. Toto není žádná pravda. Není to žádná pravda. Pokud kolega chce, může se zeptat starostů, kteří zde mezi námi sedí, popř. mu předložím statistiky Ministerstva vnitra o obecních policiích, kde jsou tyto údaje uvedeny. Obce si díky městským policiím nevylepšují své rozpočty. Není to pravda.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S přednostním právem ještě pan zpravodaj Bronislav Schwarz. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý podvečer ještě jednou. Kolegyně, kolegové, já musím také říct, že škoda, že pan kolega Lank prostřednictvím pana místopředsedy říkal opravdu nesmysly. Opět to jenom potvrdilo to, co říkám. Je třeba znát krajní nouzi, je třeba znát nutnou obranu, je třeba vědět, jak mají fungovat městské policie, jak fungují, je třeba znát rozpočet městské policie a je třeba znát konkrétně, co chce říct. Protože takhle potom vzniká obava, že na ulicích se u nás jenom krade, loupí, přepadá a že policie nic nedělá. Je mi to líto, ale takhle to vyznívá.
Já bych vás chtěl znovu požádat: Prosím vás, když tu vystupujeme na odborné téma, tak nebuďme dvě stě specialistů na nutnou obranu v krajní nouzi. Poslechněme ty, kteří aspoň trošičku to v životě zažili, poraďme se s právníky, tak abychom neudělali větší zlo, než někdy se stává. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. A svého stranického kolegu ještě předběhne pan poslanec Martin Lank s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Martin Lank: Ještě jednou děkuji za slovo. Já musím zareagovat. Já naprosto rozumím kolegům, kteří jsou z praxe a mají ty poznatky. Já se tady nechci zaplétat do odborné debaty. Já vlastně ani netvrdím, že třeba ty městské policie nefungují nebo jsou jenom k tomu účelu, aby plnily ty radniční kasy a pokladny. Problém je v tom, že my si to tady můžeme říct, vy odborníci to víte, ale bohužel ta veřejnost to takto vnímá. A pokud to veřejnost takto vnímá - já znovu opakuji, že 81 % lidí si myslí, že zákony chrání spíše zločince než je - tak je prostě něco špatně! A já si myslím, že tato novela jim může dát alespoň ten pocit, že když už náhodou tam nebude ta městská nebo státní policie, tak že se aspoň někdo pak nebude tahat roky po soudech. Děkuji. (Potlesk z řad hnutí Úsvit.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lankovi i za dodržení času a nyní pan poslanec Karel Fiedler k řádné přihlášce v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Dobrý podvečer, dámy a pánové. Podle mě, a troufám si tvrdit, že i podle většiny obyvatel České republiky, je to smutným odrazem našeho právního řádu, kdy je člověk odsouzen za to, že se nepřiměřeně bránil někomu cizímu, kdo mu nedovoleně vnikl do obydlí. Od mých předřečníků tady zaznělo, že to znají odborníci. Kolega pan poslanec Schwarz je určitě v tomto oboru znalý, stejně jako kolega pan poslanec Ondráček. Ale tento zákon neřeší problém těchto věcí znalých poslanců. To je zákon, který má řešit problémy občanů, kteří v krizových situacích na ně nebudou připraveni, a bude pro ně rozhodující možná každá vteřina.
Nejčastěji opakovanou tezí politiků bránících legislativní změně přitom je, že vše je vlastně dnes v pořádku, což jsme tu slyšeli. Že tu máme nezávislé soudy, které jsou od toho, aby rozhodly, co je a co není nepřirozená (nepřiměřená?) obrana. Ano, máme tu soudy a také tu máme justiční omyly, poškozené občany, kteří si nespravedlivě odpykávají trest za to, že bránili sebe a svou rodinu ve svém obydlí před např. zfetovaným násilníkem, který si přišel zaloupit, aby měl např. na svou drogu nebo pouze dvě stě korun na láhev alkoholu. A takovému člověku je vše jedno.
Vážení kolegové, dnes máme možnost dát do pořádku českou legislativu a nastavit ji konečně ve prospěch bránícího se napadeného, a nikoliv jako dosud ve prospěch útočícího agresora nebo gaunera.
Přestože se vláda snaží zmírnit napětí ve vyloučených lokalitách, daří se to velmi pomalu. Víme všichni dobře, že je to běh na velmi dlouhou trať. Já z tohoto místa netvrdím, že se vše vyřeší, když každému občanovi v České republice dáme do ruky zbraň nebo pistoli, že tu pak bude bezpečno. Takovýto zkratkovitý pohled se snaží navodit politici bránící změně současného legislativního rámce. Říkám pouze, že normální slušný občan má na zbraň pro svou sebeobranu právo - nebo pouze pro svou sebeobranu. A platí to nejen pro seniory a ženy, které bývají násilníkům vydány na milost a nemilost.
K tomu, co tady zaznělo, bych jen řekl: Já se vůbec nedomnívám, že pokud by došlo k této zákonné úpravě, došlo by i ke změně počtu zbraní mezi obyvateli. Já si myslím, že přístup těch, kteří si ji již pořídili, zůstane stejný jako přístup těch, kteří si ji dosud nepořídili. Navrhovaná novela řeší obecné použití termínu nutné obrany, nejen nutné použití zbraně. Čili tady jde o termín nutné obrany. Nemusí jít nutně o použití zbraně. ***