(18.20 hodin)
(pokračuje Fiedler)
Je třeba navodit podle mého názoru takový stav, kdy pocit opory v zákoně bude mít právě bránící se napadený, a nikoliv útočník. Vžijme se do této situace, že nejsou občané, které to může potkat, může to potkat kohokoliv z nás, právně kvalifikovaní jako zpravodaj nebo kolega poslanec Ondráček a nebudou mít čas přemítat o tom, co je správně, co není správně, nebudou mít čas volat právníkovi, advokátovi. Bude pro ně rozhodující každá chvilka. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Nyní se ujme svého slova pan poslanec Karamazov jako zatím poslední řádně přihlášený poslanec do této rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Simeon Karamazov: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh pana poslance Kádnera se týká úpravy nutné obrany v trestním zákoníku. Už jsme tady slyšeli, že současná úprava v § 29 odst. 1 stanoví, že čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. V odstavci druhém se pak dále upřesňuje, že nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Jak můžeme vidět, jedná se o definici poměrně obecnou, která může zahrnovat celou řadu různých situací. V praxi pak můžeme velmi často slyšet o případech, kdy se ta či ona osoba brání proti ozbrojenému lupiči, který se vloupal do jejího obydlí. Pro oběť takového činu je mnohdy velmi obtížné rozpoznat skutečné nebezpečí, které jí hrozí. Pachatelem totiž může být obyčejný zlodějíček, který má v ruce pouze maketu zbraně, či jím naopak může být osoba, která má úmysl osobám v domě ublížit na zdraví či je usmrtit. V takových případech jsem jednoznačně zastáncem toho, aby právo chránilo osoby, vůči kterým trestný čin směřuje, a to co nejširším akceptovatelným způsobem. Na druhé straně pak můžeme argumentovat tím, že judikatura Nejvyššího soudu České republiky zaznamenala v tomto směru určitý vývoj ve prospěch právě obětí trestných činů. V tom světle by se pak doplnění § 29 mohlo zdát nadbytečné.
Jak je vidět, jedná se o náročnou problematiku, jejíž poznání se neobejde bez odborníků v oblasti práva, a to jak z řad akademiků, tak i soudců. Domnívám se proto, že nelze nyní učinit jednoznačný závěr, zda je sněmovní tisk ku prospěchu věci, nebo ne. Proto navrhuji, abychom mu dali šanci ve druhém čtení při projednávání v příslušném výboru. Tam můžeme celou záležitost prodiskutovat se znalci trestního práva a můžeme rozhodnout o dalším osudu této novely.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Simeonovi Karamazovi. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Pan poslanec Karel Fiedler ještě s faktickou poznámkou v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já bych jen velmi krátce zareagoval na slova předřečníka, kterému bych chtěl poděkovat za jeho návrh, za to, co tady z jeho úst zaznělo. Opravdu si myslím, že problematika je jak pro osoby, myslím zde přítomné poslance, které mají osobní zkušenosti s touto oblastí, s touto specifickou oblastí, tak i pro občany velmi složitá. Bylo by dobré tuto problematiku opravdu prodiskutovat ve výborech a potom rozhodnout o případných úpravách, nebo jak naložit s tímto zákonem. To, co zde zaznělo, mě pouze přesvědčilo o tom, abychom se tímto tématem velmi intenzivně dále zabývali, a proto vás prosím o propuštění do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Ještě pan poslanec Martin Lank také s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Stupčuk také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Martin Lank: Děkuji. Já slibuji, že už jsem tady k tomuto bodu naposledy. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi to rozleží v hlavě. A já si prostě kladu otázku. Zapomeňme teď na chvilku na naše původní profese, na naše odbornosti, na to, jestli jsme právníci, jestli jsme byli policisté a tak dále, a pojďme se na to podívat lidsky. Jsme tady kvůli čemu? Jsme tady proto, abychom chránili s odpuštěním nějaké grázly, kteří jdou někam krást a případně vraždit, znásilňovat, anebo jsme tady kvůli lidem? Když si dám na jednu misku vah, když se tato novela přijme, a je možné, že v jejím důsledku někdo možná zareaguje trošku nepřiměřeně a dejme tomu zastřelí někoho, kdo přišel vykrást barák nebo třeba zabít babičku, anebo na druhé straně, jestli se tato novela přijme, tak zabráníme tomu, aby naopak babička byla zabita, tak pro mě je výsledek naprosto jasný. Já doufám, že jsme tady pro lidi. Děkuji. (Potlesk poslance Karla Fiedlera.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Štěpán Stupčuk také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, myslím, že toto je klasická ukázka toho, jak by se zákony přesně dělat neměly. Návrh zákona z hlediska obsahu v podstatě nic nového nezakládá. Naopak lze říci, že je duplicitní ve své podobě vůči stávající úpravě, protože stávající úprava je dostatečně obecná na to, abychom mohli subsumovat všechny případy, které by chtěl postihovat tento návrh tohoto zákona. To znamená právní úprava je duplicitní, redundantní, prostě je naprostá zbytečná, je naopak nepřesná. (Hluk v sále.) A jak jsem řekl, úprava v odstavci 1 a 2 je dostatečně obecná, aby postihla všechno množství, různost případů, které v praxi můžou nastat. A naopak si umím představit situace, kdy přijetím této normy v odstavci 3 dojde k výkladové zmatečnosti, diskrepanci při praktické aplikaci.
Velice bych varoval před tím, abychom takovýmto způsobem vůbec obecně přistupovali k tvorbě právních norem. Já tady kvituji to, co říkali mí kolegové, kteří hovořili o tom, že stávající úprava je dostatečná, a že bychom tedy měli tento návrh zamítnout. Pokud tady padl onen argument, že 81 % lidí se cítí nedostatečně bezpečných a že tohle je hlavní důvod pro to, abychom tuto normu schválili, pak se stejnou logikou si můžu klást otázku: pokud bychom položili občanům otázku, jestli si myslí, že platí v České republice vysoké daně, pak jsem přesvědčen, že 90 %, možná i více odpoví že ano. Já se ptám: bude to potom důvod pro to, abychom daně snížili nebo je zrušili úplně? Asi taky ne. Takže ty důvody by měly být vždycky jiné. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, přihlásil jste se k faktické poznámce. Vypršel vám čas. Děkuji. Nyní ještě s přihláškou pan poslanec Chvojka. Ještě jsme stále v rozpravě. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Já jsem původně nechtěl vystupovat, ale mě se kolega Böhnisch jako právníka ptal na to, kolik v poslední době bylo vůbec odsouzeno lidí za to, že použili nepřeměřenou obranu. Já jsem si nevzpomněl ani na jeden případ. Když se tento institut nějakým způsobem projednává u soudu, tak minimálně ve druhé instanci je to vždycky zrušeno. Excesy jsou mi neznámé, respektive mi nejsou známy.
Nicméně co jsem konečně pochopil, kam šly ty prachy, které si fakturoval Tomio Okamura. Protože je vidět, že poslanci zvolení za Úsvit, a nejsem na ně nějak zlý, mám je celkem rád, všichni říkají to stejné. (Veselost v sále.) Takže si to Tomio nafakturoval i víckrát, což podle mě není zrovna morální. A to je v zásadě tak všecko. Myslím, že to vypovídá samo za sebe. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se, jestli se někdo ještě hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se pana poslance Kádnera, jestli má zájem o závěrečné slovo. Ano, prosím, pan navrhovatel se závěrečným slovem. Máte slovo.
Poslanec David Kádner: Chtěl bych poděkovat za debatu, která tady byla možná i trochu širším směrem. Já si myslím, že debata probíhala v tuto chvíli více jak tři roky mimo tuto Sněmovnu. Myslím si, že nutná obrana, kde je přiměřenost, kde ne, to je debata, která myslím ještě bude na velké debaty. A já vás ještě jednou prosím, aby byla debata ve výborech, tam, kam patří. Protože my nechceme nic měnit. Co jsem tady poslouchal, tak můžu jenom přikývnout, že všichni máme pravdu. Problém je v tom, že když to dojde k soudu, tak ten výklad je tak nedostačující, že dva stejné neboli skoro podobné případy končí úplně jinak, a to si myslím, že by tak být prostě nemělo. A to, že při odvoláních se nějaké nápravy lidi dočkají, tak léta, která to všechno trvá, si myslím, že je to všechno na dlouhý loket.
Ještě jednou vám děkuji a ještě jednou prosím o to, aby tato novela byla vpuštěna do druhého čtení a do výborů. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se pana zpravodaje. Ano, pan zpravodaj se svým závěrečným slovem. ***