(18.00 hodin)
(pokračuje Okamura)
Ostatně tuším, že drtivá většina z vás má doma alarmy. A nejenom doma, ale máte také alarmy zabezpečený vlastní vůz. Neboli stát nás daní dvakrát. Jednou si tu bezpečnost platíme, máme na ni nárok, a pak si ji platíme ještě jednou, protože to tady samozřejmě nefunguje a gauneři a podvodníci jsou v našem státě v převaze a slušní lidé jsou v menšině.
Když stát neumí tedy účinně občana ochránit před zlodějem, pak podle našeho názoru nemá právo mu ani zakazovat, aby se sám v oprávněných případech bránil. Protože je riziko zneužití obrany minimální v tomto návrhu zákona, musíme si jasně říct, že pokud máme volit, tak riziko zneužití nutné obrany ve prospěch obětí trestného činu je to menší zlo, než když je dnes právo, přesněji zákon zneužívaný ve prospěch pachatelů trestné činnosti. Slušný občan musí za každé situace cítit, že stát a společnost jsou v obraně jeho práv na jeho straně a že není bezbrannou lovnou zvěří pro kriminální živly, což je bohužel současný stav. Stačí se podívat, až pojedeme domů, tak kdo pojede metrem, tak se podívejte na ženy, jak si chrání svoje kabelky.
Na rozdíl od jiné trestné činnosti jsou domovní loupeže páchány s jistým rozmyslem a pachatelé se na ně předem důkladně připravují. K té přípravě by mělo patřit a musí patřit vědomí, že naopak oni jsou v okamžiku, kdy vniknou do cizího obydlí, smrtelně ohroženou, nehájenou škodnou zvěří.
Prosím vás, milé kolegyně a kolegové, zamyslete se a zvažte podporu tomuto zákonu. Pojďme projednat tento návrh podrobněji ve druhém čtení, protože každý z nás - a tady platí slovo každý - se jednou může ocitnout v situaci, které takto pojatý institut nutné obrany může buď předejít, nebo vám ji alespoň ulehčí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobrý podvečer, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Děkuji panu předsedovi Okamurovi. A ještě než budeme pokračovat v rozpravě, tak přečtu omluvy, které došly předsedovi Poslanecké sněmovny. Z dnešního jednání se od 18.30 hodin omlouvá pan poslanec Petr Kudela. Od 18.45 hodin pan ministr zemědělství Marian Jurečka. Od 18 hodin se omlouvá do konce dnešního jednání - teď nevidím kdo, bez podpisu. Tak to ještě ověříme. Pan poslanec Michal Kučera od 18 do 20 hodin a pan poslanec Rais od 17.30 do 21 hodin z pracovních důvodů. A pan předseda Sněmovny se omlouvá dnes do konce jednání.
Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní je přihlášen pan poslanec Zdeněk Ondráček, a než se připraví další, pane kolego, zeptám se pana zpravodaje Schwarze, jestli se hlásí do rozpravy. Pane zpravodaji, hlásíte se do rozpravy? Protože jste přednášel ve své zpravodajské zprávě návrh, který musí padnout v rozpravě, takže se hlásíte? Ano. Takže ne, zatím.
Pan poslanec Ondráček, připraví se pan poslanec Lank. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, hezký večer. Chtěl bych se trošku pozastavit u svého předřečníka, protože z toho, co zde bylo řečeno, jsem si připadal trošku, že nežiji ani v České republice, ale někde možná v Bronxu anebo ještě někde v jiném státě, kde neplatí vůbec žádné právo a nemáme Policii České republiky, popřípadě něco jiného. Já si myslím, že zas tak špatně na tom ještě nejsme. A co se týká konkrétně nutné obrany a kolega zmiňoval i krajní nouzi, tak si myslím, že tyto dva instituty jako okolnosti vylučující protiprávnost jsou v českém trestním právu celkem dobře zakotveny a mají svoji dlouhou historii. (Trvalý hluk ve sněmovně.)
Když si přečtete současné znění nutné obrany v § 29 trestního zákoníku, tak se dočtete, že nutná obrana je čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, a proto není trestným činem. Negativní vymezení potom říká, že nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším. Požádám sněmovnu o klid. Pokud chcete vést debaty na jiné téma, prosím v předsálí. Nechte pana poslance vysvětlit tento právní institut tak, abychom se všichni nad tím zamysleli. Děkuji.
Pokračujte prosím.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Navrhovaný třetí odstavec naopak vymezuje, co se jedná nutnou obranou, a je to, že je to obrana vedená vůči osobě, která neoprávněně vnikla do cizího obydlí za použití násilí, pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je vniknutí zabránit, pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví nebo jiné přítomné osoby. Kromě nedostatků, které tento návrh předkládá jako oprávněnou obavu - oprávněnou obavu my v našem trestním právu nemáme, my máme důvodnou obavu. Například v trestných činech obecného paragrafu 353 a 354. Mohli bychom toto opravit.
Já se domnívám, že předložení této novely má právě konstatovat to, co řekl předkladatel: můj dům, můj hrad. Navrhovaná novela zcela zásadně mění okolnosti vylučující protiprávnost jednání při obraně svého obydlí. Zcela se vytrácí jeden ze základních znaků nutné obrany, a to útok trvající nebo hrozící, který směřuje proti fyzické osobě, tedy obránci nebo jiné osobě. V tomto případě je zde majetek.
Není také zřejmé, jak by bylo uplatňováno omezení, že nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Kolega Schwarz řekl některé příklady. Mluvil například o zásahové jednotce, která vstupuje do obydlí. Zde samozřejmě ona vstupuje oprávněně. Ale ta osoba, která je za dveřmi, to neví, protože tam policie používá řekněme donucovací prostředky k překonání překážky, jejímž účelem je vniknutí do takového obydlí zabránit. Obydlí podle našeho trestního práva není pouze náš dům, náš byt, naše chalupa, ale je to také hotelový pokoj, který já budu zrovna po konkrétní věc, po konkrétní den užívat. Budu i tam se takto bránit, až mě tam bude ráno vstupovat uklízečka, protože jsem si nedal svoji cedulku na dveře, a já budu po nějakém řekněme bujarém večírku? A při tom, jaký vedu způsob života, se budu obávat, kdo se to na mě vlastně dobývá?
Vážení kolegové, kolegyně, takto široce pojatá obrana obydlí není v podmínkách České republiky potřebná a nelze vyloučit nežádoucí excesy. Proto navrhuji tento návrh zamítnout. Děkuji. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi za jeho vystoupení a budeme pokračovat v rozpravě vystoupením pana poslance Martina Lanka. Připraví se pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vládo, kolegyně, kolegové, na úvod mi dovolte, abych vás seznámil s výsledky průzkumu SANEP na téma ochrana zdraví a majetku. Podle tohoto průzkumu 79 % lidí v naší republice věří, že stávající legislativa chrání spíše pachatele trestné činnosti než jejich oběti. Okolo 81 % lidí věří, že nejsou dostatečně chráněna naše základní práva na ochranu života a majetku. A ne nadarmo! Podívejte se na to, co se děje v našich krajích! Podívejte se na lokality mimo velká města. Podívejte se na kriminální situaci v Praze, v Ostravě, v Ústí nad Labem. Poslední dobou je vůbec těžké jmenovat oblast České republiky, ve které by se člověk mohl cítit zcela bezpečně. Nelze se divit lidem, že jsou rozhořčení nespočtem příkladů ve svém okolí, kdy byl někdo přepadený, oloupený, znásilněný, aniž by měl šanci se útoku úspěšně bránit. ***