(17.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane navrhovateli. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Bronislav Schwarz. Máte slovo.
Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý podvečer. Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já začnu trošku jinak než jako zpravodaj. Já rozumím panu kolegovi Kádnerovi, ale taky vám musím říct, než začnu povídat jako zpravodaj, že si myslím, že krajní nouze a nutná obrana z praxe je u nás propracovaná. To právo, které se vyvíjelo, i ta praxe, myslím, ty zkušenosti ukázala. Bohužel akorát mediální obraz toho, co se u nás děje, a to, co občas některé zpravodajské servery pustí, co se stalo, a vždycky si to přetočí jenom k sobě, tak budí obavu, že u nás krajní nouze a nutná obrana prostě nefunguje. Není to tak. Já bych vás chtěl trošku vyvést tím správným směrem. Nechci kazit jeho práci, ale myslím si, že zrovna to je věc, která je jasně nastavena. To, že policisté nebo bezpečnostní agentury kolikrát nevědí, prosím vás, a vím to z praxe, co to vůbec krajní nouze je a co to je nutná obrana, jak se má použít, jak se může použít, média, ale bohužel i někteří naši kolegové i lidé, kteří jsou policisty, jsou v bezpečnostních agenturách, straší lidi v tom, že když si na člověka, který je u mě na zahradě s bejsbolkou, vezmu zbraň, že mě za to zavřou, to je věc jiná, prosím vás.
Já bych chtěl říct, že chápu kolegu, ale musím se k tomu krátce jako zpravodaj vyjádřit. Chtěl bych říci, že předložený návrh podle mého názoru není myšlenkově špatný, ale mám obavu, že vyplývá z jiného právního systému. V našem právním systému by tato novela mohla zapříčinit zmatky a různé právní názory při řešení konkrétních případů. A dále si myslím, že současná právní úprava nutné obrany a krajní nouze postačuje, neboť i při složitějších trestních věcech lze bez větších právních úvah dojít k jasnému závěru místa útoku, kvalifikace skutku a trestu.
Jako zpravodaj bych chtěl říci, že v současné době praxe hovoří o tom, že máme právě institut krajní nouze a nutné obrany. Lze jej jasně využívat a orgány činné v trestním řízení znají a pohybují se na tomto tenkém ledě. Není to jednoduché, ale opravdu si myslím, že předkladatelem předložená novela by ještě více ztenčila tenký led a rozhodování o tzv. vině a trestu.
Já bych jenom závěrem, vypíchl jsem si takové čtyři body. Jsou na zamyšlenou spíše pro právníky. Dále zde chybí, pro mě, a neumím si vysvětlit, jak by podle předkladatele policista, státní zástupce a soudce řešil vstup do předmětných prostor zásahovou jednotkou - tady vidím jasnou obavu majitele, podezřelého, vstup účastníka nehody, který v šoku přijde žádat o pomoc a budí obavu, třeba vstup osoby sportující při ztrátě sportovního náčiní a vzbudí obavu. Nelze také nikdy opomenout, že mezi námi žijí osoby řádně ozbrojené, vyzbrojené a mohou být ve špatném psychickém stavu, což se už stalo.
Takže já bych vás obráceně jako zpravodaj, ale člověk z praxe žádal: Nežehrejme na to, že někteří státní zástupci, někteří policisté neumí kvalifikovat nebo se bojí kvalifikovat nebo říci lidem, co to opravdu je krajní nouze, co to je nutná obrana. Nežehrejme na to, že média někdy jenom vytáhnou a řeknou jenom to, co se jim hodí, aby to vzbudilo obavu, že u nás neexistuje krajní nouze a nutná obrana. Ale proto musím dát návrh - je mi to strašně líto, že mu zkazím práci, vím, že se kolega snaží několik let - ale dát návrh na to, abychom zamítli tento návrh zákona, protože u nás krajní nouzi a nutnou obranu v trestním zákoníku máme dobře zadokumentovanou a funguje, když se chce. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Pouze pro pořádek říkám, že návrh na zamítnutí musí zaznít v obecné rozpravě, kterou otevřu. Tedy otevírám obecnou rozpravu. Eviduji s přednostním právem pana předsedu Okamuru a poté čtyři přihlášené poslance - pan poslanec Ondráček, Lang, Fiedler a Karamazov. Takže pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, tento zákon, o kterém budeme jednat, u mnohých už vzbudil nelibost, což jsme tady slyšeli, i u zástupce vládní koalice. Tou zásadní námitkou, lehce nadnesenou, je obava, aby lidé nezačali beztrestně zabíjet návštěvy, tedy aby posílení institutu nutné obrany nebylo zneužito. V našem případě jsou ovšem obavy, resp. v tomto případě jsou ovšem obavy z jakéhokoli zneužití liché. Text navrhovaného paragrafu je v tomto ohledu precizní a dovolte mi ho krátce přečíst a doložit, že zvýšená rizika zneužití nenese.
Text v návrhu zákona zní: O nutnou obranu se jedná, je-li obrana vedena vůči osobě, která neoprávněně vznikla do cizího obydlí za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vzniknutí, pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví jeho nebo jiné přítomné osoby.
Tedy v zásadě řečeno, aby se jednalo o nutnou obranu podle navrhované novely z pera poslance klubu Úsvitu, musí k vám někdo vniknout násilím, vypáčit dveře nebo vás s pistolí v ruce donutit dveře otevřít. Toto vše musí být a vždy bude předmětem dokazování, a nelze proto použít tento institut např. v případě běžné návštěvy, nebo když omylem vejdete někomu na dvorek. Jednání pachatele podle návrhu zákona, který tady teď projednáváme, musí u obránce vyvolat oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví. Takže ano, můžete i v uvozovkách bezbranného zloděje zastřelit, ale on k vám musí nejprve vniknout, dobývat se a překonat překážku, a pak je riziko na straně útočníka, což mi připadá, upřímně řečeno, zcela správné. Tento paragraf nedává také nikomu právo střelit prchajícího zloděje zezadu, protože prchající zloděj skutečně nevyvolává v uvozovkách oprávněnou obavu z ohrožení života.
To zásadní, co by tu mělo také zaznít, je, že takový zákon je v České republice potřeba a že tady citelně chybí. Proto mě velice nemile překvapil návrh mého předřečníka, abychom se tímto zákonem vůbec nezabývali. Pachatelé dnes už běžně vykrádají domy a byty za přítomnosti majitelů a z praxe znám příklady, kdy zloději, které majitel překvapil, zavraždili majitele pro lup v hodnotě několika stokorun. O těchto případech se dočítáme přece zcela běžně a často z médií. Například mého kamaráda vykradli letos v létě, resp. již loni v létě dvakrát po sobě a jednou se k němu dobývali dokonce i v jeho přítomnosti. Pravděpodobnými pachateli jsou v okolí známí členové nepřizpůsobivé rodiny, která vykrádá domy v okolních vesnicích jak na běžícím pásu, a mnozí z jejích příslušníků byli trestáni za ublížení na zdraví a dva dokonce za vraždu důchodce, kterému ukradli kukačky za tři sta korun. Toto vše se odehrálo v malé obci na Svitavsku v domě mezi kopci a tento můj kamarád má doma půlročního kojence a manželku. A já se ptám - jak se vám bude spát s půlročním kojencem v domě 15 km od nejbližší policejní stanice, v místě, kde téměř není telefonní signál, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, a kam vám pomoc přijede nejdřív za dvacet minut, pokud se vůbec dovoláte? Jak se vám bude spát při vědomí, že obyčejným krumpáčem vám vylomí gauneři jakékoli dveře či okno a v lepším případě nějaký pobuda, v horším všeho schopný recidivista? A že statistika říká, že do roka to bude dokonce minimálně dvakrát a že policie vám absolutně v těchto určitých případech není schopna pomoci, protože když zavoláte na tísňovou linku, dovoláte se do desítky kilometrů vzdáleného krajského města, kde vám operátorka neporadí, a sami policisté, pokud najednou vyjedou, tak nevědí kam, protože když bydlíte někde v kopcích, tak nejenom že se nevyznáte, ale policisté nemají v autě často ani navigaci. V takových momentech, vážené kolegyně a kolegové, začnete přemýšlet, jak se před zločinem ochránit sám.***