(Jednání pokračovalo v 10.00 hodin.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v jednání, a to pevně zařazeným bodem číslo
67.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií
a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy
na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé
/sněmovní tisk 310/ - prvé čtení
Tímto tiskem jsme se zabývali 10. prosince 2014 a 12. února 2015. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali pan ministr zahraničních věcí a paní poslankyně Jana Fischerová, která je zpravodajkou.
Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Mám do ní zatím dvě přihlášky. První je pan poslanec René Číp, potom pan poslanec Leo Luzar. Takže prosím pana poslance Reného Čípa a připraví se pan poslanec Luzar.
Poslanec René Číp: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vystupuji již podruhé v rozpravě při projednávání tohoto tisku. Mé první vystoupení proběhlo na začátku prosince loňského roku a varoval jsem v něm před unáhleným schvalováním asociační dohody mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Od té doby je na Ukrajině stále nedořešená situace, byť poslední dobou se mírně stabilizovala, ale ani zdaleka se nepodobá evropskému standardu. Vždyť ani sami občané té v uvozovkách západní Ukrajiny, tedy bez Krymu a Donbasu, nejsou spokojeni s postupem, jakého bylo za tu dobu dosaženo, neboť očekávali lepší vládu bez korupce, oligarchů, občanské války a vražd civilistů. A dnes probíhají otevřené boje mezi oligarchy o maximalizování svého vlivu, a co se korupce týče, tak proběhlo zatýkání v přímém přenosu při jednání ukrajinské vlády. To by se mělo hodnotit pozitivně, to uznávám, neboť princip padni komu padni je správný. Otázka ovšem je, zda to nebylo zatýkáním jen divadelního charakteru a co se z toho vyvine. Dále také označování protiústavního sesazení prezidenta Janukovyče za symbol demokratizace Ukrajiny a vyjádření názorů obyvatel této země. Přitom logicky lze toto označit za puč.
Objektivní fakta by ale neměla být ohýbána a všichni bychom je měli akceptovat v celé jejich šíři. Jeden takový fakt vám zde rád přednesu. Týká se Krymu. Zde se často hovoří o historickém právu Ruska na toto území. Mnozí tvrdí, že vytahování historických práv na nějaké území vyvolává chaos ve světě. Ale pojďme k jádru věci. V roce 1992 krymský parlament vyhlásil suverenitu po vzoru Ukrajiny, která tento akt provedla o jeden den dříve. Ale pak na nátlak Kyjeva to nerealizoval a získal tak právo kdykoli v budoucnu vyhlásit referendum o svém směřování a toto bylo zakotveno ústavním zákonem. To se loni na Krymu skutečně stalo a referendum proběhlo. Bylo úspěšné a den poté požádal Krym o připojení k Rusku, tudíž v žádném případě nelze hovořit o anexi. (Smích a bouchání do lavic poslanců vpravo.)
Když v roce 1992 vyhlásila Ukrajina nezávislost, tak bylo v prohlášení konstatováno, že Ukrajina bude navždy neutrální stát, a toto bylo implementováno v roce 1996 do ukrajinské ústavy. Takže v roce 1994, když byly Ukrajině garantovány její hranice, byly garantovány neutrální Ukrajině, ovšem Ukrajina, když v roce 2008 začala v rozporu s ústavou hovořit o vstupu do NATO, jednala naprosto v rozporu s ústavu, a z ústavy se stal tudíž irelevantní dokument. Dnešní Ukrajina je zkrátka rozdělena - národnostně, politicky, nábožensky i ekonomicky. Její HDP jako snad jediný ze zemí bývalého východního bloku dnes nedosahuje ani čísel z doby před rozpadem Sovětského svazu. Země za dobu samostatnosti již jednou zažila velkou změnu v podobě oranžové revoluce, avšak výdobytky této změny neměly dlouhého trvání, neboť sami občané v dalších volbách se rozhodli tuto změnu anulovat. A tak bych mohl pokračovat dál a dál, ale nebudu.
Mohl bych hovořit o dalších amerických ekonomických zájmech na Ukrajině, kde se v plynárenství a energetice významně angažuje např. Hunter Biden, syn vysoce postaveného amerického politika, konkrétně ve společnosti Burisma. Mohl bych hovořit o tom, jak chtěla bývalá premiérka Tymošenková řešit situaci s ukrajinskými občany ruské národnosti, a to s pomocí jaderných zbraní. Také bych mohl dlouze mluvit o schvalování asociační dohody v ukrajinském parlamentu, ze kterého byla opět zcela v rozporu s ústavou vyloučena jedna politická frakce, a tudíž jeho legitimita dosti pochybná.
Závěrem si ale neodpustím zopakovat své resumé z prvního vystoupení k tomuto tisku. My jako volení představitelé České republiky zodpovídáme našim občanům za rozhodnutí, která děláme. Já sám v tuto chvíli nejsem připraven hlasovat pro další přibližování Ukrajiny k Evropské unii, neboť to nyní nepovažuji za věc, která by byla pro občany České republiky prospěšná ani politicky, ani ekonomicky.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Ještě předtím, než dám slovo panu poslanci Luzarovi, je zde s přednostním právem žádost o slovo pana předsedy Schwarzenberga. Prosím.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Jenom malá připomínka. Prvního května 1938 po vstupu německé armády bylo v Rakousku referendum o připojení Rakouska k německé říši, tzv. anšlus. Taktéž na Krymu po vstupu ruské armády bylo referendum, které zde bylo prohlášeno dle ústavy. Děkuji mnohokrát za informace. (Potlesk poslanců zprava i některých poslanců napříč sálem.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Luzar s řádnou přihláškou, připraví se pan poslanec Fiedler.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve svém vystoupení nejdřív poděkoval panu ministru zahraničních věcí, že včera uspořádal - bohužel, je mi líto, že krátkou - debatu k Ukrajině, protože těch otázek, které mohly zaznít a vyžadovaly by odpověď, je velice hodně. Já si myslím, že situací na Ukrajině se budeme zabývat na tomto ctěném plénu ještě mnohokrát, protože ta situace tam opravdu není dobrá. Já si dovolím možná jenom vidět tu jiskřičku naděje, která je, že minské dohody, ač jsou porušovány z obou dvou stran, zatím ještě platí a boje utichly, lidé už tak masivně neumírají na obou stranách a snad - zaklepu zde na dřevo - již nebudou umírat nevinní lidé tohoto konfliktu.
Vrátím se tedy spíše k tomu cíli asociační dohody, která je před námi a měla by být projednávána. Evropská unie vyzývá státy, se kterými chce spolupracovat, aby přijaly určité standardy a určité podmínky, které jsou zcela běžné v Evropě, aby ve výsledku možná za dvacet třicet let byla země, se kterou takhle Evropská unie jedná, schopná a ochotná přistoupit k Evropskému společenství a stát se rovnoprávným a platným členem Evropské unie. ***