(10.10 hodin)
(pokračuje Luzar)
Bohužel situace na Ukrajině, a teď odhlédnu od veškeré politické situace na Ukrajině, je velice složitá, zvláště z ekonomického pohledu a rozložení ekonomických sil na Ukrajině. Analýza toho, kdo dnes vlastně ovládá ekonomiku Ukrajiny, popřípadě jak je Ukrajina složena v rámci národností, je věc, která bude vyžadovat docela podrobnou rozpravu v této oblasti. Nebudu připomínat vlastnické vztahy. Nebudu připomínat boj o ropu, o plyn, o tyto záležitosti, ocelářský průmysl, jaderný průmysl. Tady nesmíme zapomínat, že Ukrajina je neustále jaderná mocnost, byť nemá na svém území jaderné zbraně, je schopna je bez problému vyrobit a je schopna je bez problému dle mého názoru velice rychle mít.
Chci pouze upozornit na situaci, která Českou republiku provází již posledních patnáct dvacet let, kdy Česká republika stála ve stejné pozici, jako dneska stojí Ukrajina, před vstupem do Evropské unie. Chci připomenout všem zde přítomným poslancům, jak Česká republika a český lid vcelku rád přistoupil k Evropské unii s nějakými vidinami. Ty vidiny byly velice pěkné. Budeme se velice rychle mít stejně, jak se mají spoluobčané v Evropské unii. Naše životní úroveň velice rychle stoupne, budeme mít konečně demokratické zřízení, které umožní občanům vše, co doposud neměli. Bohužel, stejná představa platí na Ukrajině. Obyčejný ukrajinský občan, a měl jsem tu možnost se, nebudu říkat s mnohými, setkat s občanem Ukrajiny, který mi opravdu ve svém nadšení vykládal, jak už se těší po slibech prezidenta Ukrajiny, že v roce 2016 skončí na Ukrajině krize a že bude na Ukrajině fungovat Evropská unie. Když jsem mu vysvětloval, že tak to není, že možná za třicet let, neslyšel mě. Říkal: Ano, my chceme do té Evropské unie. My chceme bezvízový styk. My chceme okamžitě možnost cestovat a využívat veškerých výhod, které nabízí Evropská unie.
Tady chci připomenout situaci, kterou Česká republika prožila, když jsme asociační dohodu podepisovali my. Jistě mi mnoho z vás dá za pravdu, že dneska velice často a rádi používáme formulaci: Kdybychom to lépe vyjednali, tak dneska s Evropskou unií nemáme ty a ty problémy, nehádáme se o ty a ty věci, a že tehdy se to prostě vyjednalo příliš narychlo. Upsali jsme se k něčemu, co je pro nás momentálně nevýhodné. A tyto řeči tady slýcháme dosti často jako výmluvu toho, jaká je současná situace v našich vztazích s Evropskou unií, popřípadě jaká je naše pozice v Evropské unii.
Tady chci připomenout zvláště těm kolegům, kteří jsou považování za euroskeptiky, že chtějí-li, aby Evropská unie vzala na vědomí, že Česká republika není až tak spokojená se svou pozicí v Evropské unii, nemůžou zcela s čistým svědomím hlasovat pro to, aby se ukrajinský občan dostal do ještě horší pozice v rámci Evropské unie, než jsme byli my. Pokud tito ctihodní kolegové a kolegyně budou hlasovat pro tyto dohody, tak nemůžou být a priori euroskeptiky, protože to vylučuje jedno s druhým.
Chci upozornit na to, že ukrajinský občan neví, co jeho vláda podepisuje, nezná pořádně to, k čemu se zavazuje, a pouze očekává podstatné zlepšení svého stávajícího stavu. A ekonomicky není Evropská unie schopna a bohužel ani ochotna toto zabezpečit a ukrajinskému občanovi pomoct, jak on očekává. To rozčarování, které na Ukrajině přijde, bude obrovské a bojím se, že Majdan č. 2, 3, 4, 5, jak čteme v tisku, že se připravuje a nepokoje občanů budou, bude o to horší než to, co jsme zažili jako Majdan č. 1, který přispěl k nějakým změnám. Ptám se všech: Je Evropská unie připravena přijmout národ s tak velkými očekáváními? Jednat s nimi, pomoci? Je Evropská unie připravena uvolnit desítky, možná i stovky miliard eur, aby Ukrajině pomohla? Anebo je to pouze gesto, které chceme dělat, abychom toho velkého bratra za hranicemi Ukrajiny na východ trošku popíchli, poškádlili a vlastně ukrajinský lid je až ten druhý, třetí v řadě, ke kterému tato naše gesta směřují? To jsou otázky, které bude třeba vyjasnit. Věřím, že příležitost ještě bude a že se o tom budeme podrobně bavit.
Děkuji moc za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Mám zde jednu faktickou poznámku. Potom dám slovo panu předsedovi Schwarzenbergovi. Pan poslanec Novotný.
Poslanec Martin Novotný: Dámy a pánové, já jsem si při vystoupení předřečníka vzpomněl na jednu televizní reportáž z doby, kdy padal apartheid v Jihoafrické republice. Tehdy se tam ptali jednoho obyvatele černé pleti, jaké má naděje spojené s pádem apartheidu. A on tehdy na tuto otázku odpověděl, že se těší, až bude mít kartu, prostřednictvím které jde vybírat z bankomatu peníze, jako tyto karty má bývalá vládnoucí bílá komunita.
Z vystoupení předřečníka jsem měl dojem, že v logice jeho uvažování, aby náhodou nedošlo k frustraci z nenaplnění těchto vizí, by apartheid v Jihoafrické republice měl být dodnes, aby náhodou obyvatelstvo nebylo frustrováno. Já si myslím, že frustrace z přílišných nadějí hrozí vždycky, ale přesto je lepší lidem ten prostor pro naději otevřít a šanci jim dát. (Potlesk z pravé části sálu.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní s přednostním právem pan předseda Schwarzenberg.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Je pravda, jak jeden předřečník pravil, že na Ukrajině jsou menšiny a jako všechny menšiny mají také své problémy. Nicméně je nutné připomenout, že Ukrajina zachází se svými menšinami civilizovaným způsobem, a nikoliv že by je vraždila jako Ruská federace své menšiny na Kavkaze, kde se vede letitá válka a částečně jsou národy opravdu decimovány. To jenom jako malá faktická připomínka. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Faktickou poznámku pan poslanec Luzar, potom pan poslanec Plzák.
Poslanec Leo Luzar: Jenom krátkou faktickou. Samozřejmě pokud národnostní menšina nemá právo používat svůj jazyk, je to mimo standardy Evropské unie a mělo by to být velice rychle napraveno, jak na Ukrajině zaznělo. Nevím, který stát nebo prezident státu vyšle armádu proti vlastním občanům. To už i prezident Obama vyjádřil, že to je nepochopitelné a nesmí se to dít. Přesto se to stalo. Ale nechci polemizovat.
Porovnání s apartheidem nepokládám za korektní, spíše to naopak vyvrací. Když se dnes podíváte na stav v Jihoafrické republice, neříkám, že apartheid bylo jediné a nejlepší řešení, které Jihoafrická republika může zvolit. Myslím si, že v Jihoafrické republice nastal obrovský pokrok, ale přinesl takové problémy, že mnoho občanů Jihoafrické republiky se dívá na situaci ve stávajícím stavu úplně jinak, než si kolega předřečník myslí. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Plzák.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych pana kolegu Luzara upozornil na jeden problém, který by měl začít sledovat. Když má starost o menšiny, všimněte si, jak se začíná zacházet s menšinou krymských Tatarů na Krymu. Televizím, které mají vysílat v jejich jazyce, budou odebírány licence. Jsou nezaměstnaní. Začněte to sledovat a uvidíme do budoucnosti dál, jaká je péče Rusů o jiné menšiny. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: To byly faktické poznámky. Nyní řádně pan poslanec Fiedler. Připraví se pan poslanec Černoch.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Ještě jednou dobré dopoledne.
Vážení kolegové a vážené kolegyně, pojďme si přiznat, co je příčinou toho, že asociační dohoda s Ukrajinou dnes nemá žádný smysl. Neúspěšný pokus Kyjeva o vojenské řešení konfliktu na východě země přivedl situaci do slepé uličky. Ukrajinské ozbrojené síly byly sice velké, ale když reálně došlo na akci, ukázalo se, že jsou nebojeschopné a jejich velení je nekompetentní. Kdyby nekladly důraz na kvantitu, ale na kvalitu, měly by už na jaře po ruce jednu skutečně bojeschopnou brigádu, která by se se zárodky povstání pravděpodobně vcelku snadno vypořádala. ***