Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

67.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií
a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy
na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé
/sněmovní tisk 310/ - prvé čtení

Tímto tiskem jsme se zabývali 10. prosince 2014 a 12. února 2015. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali pan ministr zahraničních věcí a paní poslankyně Jana Fischerová, která je zpravodajkou.

Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Mám do ní zatím dvě přihlášky. První je pan poslanec René Číp, potom pan poslanec Leo Luzar. Takže prosím pana poslance Reného Čípa a připraví se pan poslanec Luzar.

 

Poslanec René Číp: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vystupuji již podruhé v rozpravě při projednávání tohoto tisku. Mé první vystoupení proběhlo na začátku prosince loňského roku a varoval jsem v něm před unáhleným schvalováním asociační dohody mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Od té doby je na Ukrajině stále nedořešená situace, byť poslední dobou se mírně stabilizovala, ale ani zdaleka se nepodobá evropskému standardu. Vždyť ani sami občané té v uvozovkách západní Ukrajiny, tedy bez Krymu a Donbasu, nejsou spokojeni s postupem, jakého bylo za tu dobu dosaženo, neboť očekávali lepší vládu bez korupce, oligarchů, občanské války a vražd civilistů. A dnes probíhají otevřené boje mezi oligarchy o maximalizování svého vlivu, a co se korupce týče, tak proběhlo zatýkání v přímém přenosu při jednání ukrajinské vlády. To by se mělo hodnotit pozitivně, to uznávám, neboť princip padni komu padni je správný. Otázka ovšem je, zda to nebylo zatýkáním jen divadelního charakteru a co se z toho vyvine. Dále také označování protiústavního sesazení prezidenta Janukovyče za symbol demokratizace Ukrajiny a vyjádření názorů obyvatel této země. Přitom logicky lze toto označit za puč.

Objektivní fakta by ale neměla být ohýbána a všichni bychom je měli akceptovat v celé jejich šíři. Jeden takový fakt vám zde rád přednesu. Týká se Krymu. Zde se často hovoří o historickém právu Ruska na toto území. Mnozí tvrdí, že vytahování historických práv na nějaké území vyvolává chaos ve světě. Ale pojďme k jádru věci. V roce 1992 krymský parlament vyhlásil suverenitu po vzoru Ukrajiny, která tento akt provedla o jeden den dříve. Ale pak na nátlak Kyjeva to nerealizoval a získal tak právo kdykoli v budoucnu vyhlásit referendum o svém směřování a toto bylo zakotveno ústavním zákonem. To se loni na Krymu skutečně stalo a referendum proběhlo. Bylo úspěšné a den poté požádal Krym o připojení k Rusku, tudíž v žádném případě nelze hovořit o anexi. (Smích a bouchání do lavic poslanců vpravo.)

Když v roce 1992 vyhlásila Ukrajina nezávislost, tak bylo v prohlášení konstatováno, že Ukrajina bude navždy neutrální stát, a toto bylo implementováno v roce 1996 do ukrajinské ústavy. Takže v roce 1994, když byly Ukrajině garantovány její hranice, byly garantovány neutrální Ukrajině, ovšem Ukrajina, když v roce 2008 začala v rozporu s ústavou hovořit o vstupu do NATO, jednala naprosto v rozporu s ústavu, a z ústavy se stal tudíž irelevantní dokument. Dnešní Ukrajina je zkrátka rozdělena - národnostně, politicky, nábožensky i ekonomicky. Její HDP jako snad jediný ze zemí bývalého východního bloku dnes nedosahuje ani čísel z doby před rozpadem Sovětského svazu. Země za dobu samostatnosti již jednou zažila velkou změnu v podobě oranžové revoluce, avšak výdobytky této změny neměly dlouhého trvání, neboť sami občané v dalších volbách se rozhodli tuto změnu anulovat. A tak bych mohl pokračovat dál a dál, ale nebudu.

Mohl bych hovořit o dalších amerických ekonomických zájmech na Ukrajině, kde se v plynárenství a energetice významně angažuje např. Hunter Biden, syn vysoce postaveného amerického politika, konkrétně ve společnosti Burisma. Mohl bych hovořit o tom, jak chtěla bývalá premiérka Tymošenková řešit situaci s ukrajinskými občany ruské národnosti, a to s pomocí jaderných zbraní. Také bych mohl dlouze mluvit o schvalování asociační dohody v ukrajinském parlamentu, ze kterého byla opět zcela v rozporu s ústavou vyloučena jedna politická frakce, a tudíž jeho legitimita dosti pochybná.

Závěrem si ale neodpustím zopakovat své resumé z prvního vystoupení k tomuto tisku. My jako volení představitelé České republiky zodpovídáme našim občanům za rozhodnutí, která děláme. Já sám v tuto chvíli nejsem připraven hlasovat pro další přibližování Ukrajiny k Evropské unii, neboť to nyní nepovažuji za věc, která by byla pro občany České republiky prospěšná ani politicky, ani ekonomicky.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Ještě předtím, než dám slovo panu poslanci Luzarovi, je zde s přednostním právem žádost o slovo pana předsedy Schwarzenberga. Prosím.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Jenom malá připomínka. Prvního května 1938 po vstupu německé armády bylo v Rakousku referendum o připojení Rakouska k německé říši, tzv. anšlus. Taktéž na Krymu po vstupu ruské armády bylo referendum, které zde bylo prohlášeno dle ústavy. Děkuji mnohokrát za informace. (Potlesk poslanců zprava i některých poslanců napříč sálem.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Luzar s řádnou přihláškou, připraví se pan poslanec Fiedler.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve svém vystoupení nejdřív poděkoval panu ministru zahraničních věcí, že včera uspořádal - bohužel, je mi líto, že krátkou - debatu k Ukrajině, protože těch otázek, které mohly zaznít a vyžadovaly by odpověď, je velice hodně. Já si myslím, že situací na Ukrajině se budeme zabývat na tomto ctěném plénu ještě mnohokrát, protože ta situace tam opravdu není dobrá. Já si dovolím možná jenom vidět tu jiskřičku naděje, která je, že minské dohody, ač jsou porušovány z obou dvou stran, zatím ještě platí a boje utichly, lidé už tak masivně neumírají na obou stranách a snad - zaklepu zde na dřevo - již nebudou umírat nevinní lidé tohoto konfliktu.

Vrátím se tedy spíše k tomu cíli asociační dohody, která je před námi a měla by být projednávána. Evropská unie vyzývá státy, se kterými chce spolupracovat, aby přijaly určité standardy a určité podmínky, které jsou zcela běžné v Evropě, aby ve výsledku možná za dvacet třicet let byla země, se kterou takhle Evropská unie jedná, schopná a ochotná přistoupit k Evropskému společenství a stát se rovnoprávným a platným členem Evropské unie.

Bohužel situace na Ukrajině, a teď odhlédnu od veškeré politické situace na Ukrajině, je velice složitá, zvláště z ekonomického pohledu a rozložení ekonomických sil na Ukrajině. Analýza toho, kdo dnes vlastně ovládá ekonomiku Ukrajiny, popřípadě jak je Ukrajina složena v rámci národností, je věc, která bude vyžadovat docela podrobnou rozpravu v této oblasti. Nebudu připomínat vlastnické vztahy. Nebudu připomínat boj o ropu, o plyn, o tyto záležitosti, ocelářský průmysl, jaderný průmysl. Tady nesmíme zapomínat, že Ukrajina je neustále jaderná mocnost, byť nemá na svém území jaderné zbraně, je schopna je bez problému vyrobit a je schopna je bez problému dle mého názoru velice rychle mít.

Chci pouze upozornit na situaci, která Českou republiku provází již posledních patnáct dvacet let, kdy Česká republika stála ve stejné pozici, jako dneska stojí Ukrajina, před vstupem do Evropské unie. Chci připomenout všem zde přítomným poslancům, jak Česká republika a český lid vcelku rád přistoupil k Evropské unii s nějakými vidinami. Ty vidiny byly velice pěkné. Budeme se velice rychle mít stejně, jak se mají spoluobčané v Evropské unii. Naše životní úroveň velice rychle stoupne, budeme mít konečně demokratické zřízení, které umožní občanům vše, co doposud neměli. Bohužel, stejná představa platí na Ukrajině. Obyčejný ukrajinský občan, a měl jsem tu možnost se, nebudu říkat s mnohými, setkat s občanem Ukrajiny, který mi opravdu ve svém nadšení vykládal, jak už se těší po slibech prezidenta Ukrajiny, že v roce 2016 skončí na Ukrajině krize a že bude na Ukrajině fungovat Evropská unie. Když jsem mu vysvětloval, že tak to není, že možná za třicet let, neslyšel mě. Říkal: Ano, my chceme do té Evropské unie. My chceme bezvízový styk. My chceme okamžitě možnost cestovat a využívat veškerých výhod, které nabízí Evropská unie.

Tady chci připomenout situaci, kterou Česká republika prožila, když jsme asociační dohodu podepisovali my. Jistě mi mnoho z vás dá za pravdu, že dneska velice často a rádi používáme formulaci: Kdybychom to lépe vyjednali, tak dneska s Evropskou unií nemáme ty a ty problémy, nehádáme se o ty a ty věci, a že tehdy se to prostě vyjednalo příliš narychlo. Upsali jsme se k něčemu, co je pro nás momentálně nevýhodné. A tyto řeči tady slýcháme dosti často jako výmluvu toho, jaká je současná situace v našich vztazích s Evropskou unií, popřípadě jaká je naše pozice v Evropské unii.

Tady chci připomenout zvláště těm kolegům, kteří jsou považování za euroskeptiky, že chtějí-li, aby Evropská unie vzala na vědomí, že Česká republika není až tak spokojená se svou pozicí v Evropské unii, nemůžou zcela s čistým svědomím hlasovat pro to, aby se ukrajinský občan dostal do ještě horší pozice v rámci Evropské unie, než jsme byli my. Pokud tito ctihodní kolegové a kolegyně budou hlasovat pro tyto dohody, tak nemůžou být a priori euroskeptiky, protože to vylučuje jedno s druhým.

Chci upozornit na to, že ukrajinský občan neví, co jeho vláda podepisuje, nezná pořádně to, k čemu se zavazuje, a pouze očekává podstatné zlepšení svého stávajícího stavu. A ekonomicky není Evropská unie schopna a bohužel ani ochotna toto zabezpečit a ukrajinskému občanovi pomoct, jak on očekává. To rozčarování, které na Ukrajině přijde, bude obrovské a bojím se, že Majdan č. 2, 3, 4, 5, jak čteme v tisku, že se připravuje a nepokoje občanů budou, bude o to horší než to, co jsme zažili jako Majdan č. 1, který přispěl k nějakým změnám. Ptám se všech: Je Evropská unie připravena přijmout národ s tak velkými očekáváními? Jednat s nimi, pomoci? Je Evropská unie připravena uvolnit desítky, možná i stovky miliard eur, aby Ukrajině pomohla? Anebo je to pouze gesto, které chceme dělat, abychom toho velkého bratra za hranicemi Ukrajiny na východ trošku popíchli, poškádlili a vlastně ukrajinský lid je až ten druhý, třetí v řadě, ke kterému tato naše gesta směřují? To jsou otázky, které bude třeba vyjasnit. Věřím, že příležitost ještě bude a že se o tom budeme podrobně bavit.

Děkuji moc za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Mám zde jednu faktickou poznámku. Potom dám slovo panu předsedovi Schwarzenbergovi. Pan poslanec Novotný.

 

Poslanec Martin Novotný: Dámy a pánové, já jsem si při vystoupení předřečníka vzpomněl na jednu televizní reportáž z doby, kdy padal apartheid v Jihoafrické republice. Tehdy se tam ptali jednoho obyvatele černé pleti, jaké má naděje spojené s pádem apartheidu. A on tehdy na tuto otázku odpověděl, že se těší, až bude mít kartu, prostřednictvím které jde vybírat z bankomatu peníze, jako tyto karty má bývalá vládnoucí bílá komunita.

Z vystoupení předřečníka jsem měl dojem, že v logice jeho uvažování, aby náhodou nedošlo k frustraci z nenaplnění těchto vizí, by apartheid v Jihoafrické republice měl být dodnes, aby náhodou obyvatelstvo nebylo frustrováno. Já si myslím, že frustrace z přílišných nadějí hrozí vždycky, ale přesto je lepší lidem ten prostor pro naději otevřít a šanci jim dát. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní s přednostním právem pan předseda Schwarzenberg.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Je pravda, jak jeden předřečník pravil, že na Ukrajině jsou menšiny a jako všechny menšiny mají také své problémy. Nicméně je nutné připomenout, že Ukrajina zachází se svými menšinami civilizovaným způsobem, a nikoliv že by je vraždila jako Ruská federace své menšiny na Kavkaze, kde se vede letitá válka a částečně jsou národy opravdu decimovány. To jenom jako malá faktická připomínka. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Faktickou poznámku pan poslanec Luzar, potom pan poslanec Plzák.

 

Poslanec Leo Luzar: Jenom krátkou faktickou. Samozřejmě pokud národnostní menšina nemá právo používat svůj jazyk, je to mimo standardy Evropské unie a mělo by to být velice rychle napraveno, jak na Ukrajině zaznělo. Nevím, který stát nebo prezident státu vyšle armádu proti vlastním občanům. To už i prezident Obama vyjádřil, že to je nepochopitelné a nesmí se to dít. Přesto se to stalo. Ale nechci polemizovat.

Porovnání s apartheidem nepokládám za korektní, spíše to naopak vyvrací. Když se dnes podíváte na stav v Jihoafrické republice, neříkám, že apartheid bylo jediné a nejlepší řešení, které Jihoafrická republika může zvolit. Myslím si, že v Jihoafrické republice nastal obrovský pokrok, ale přinesl takové problémy, že mnoho občanů Jihoafrické republiky se dívá na situaci ve stávajícím stavu úplně jinak, než si kolega předřečník myslí. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Plzák.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych pana kolegu Luzara upozornil na jeden problém, který by měl začít sledovat. Když má starost o menšiny, všimněte si, jak se začíná zacházet s menšinou krymských Tatarů na Krymu. Televizím, které mají vysílat v jejich jazyce, budou odebírány licence. Jsou nezaměstnaní. Začněte to sledovat a uvidíme do budoucnosti dál, jaká je péče Rusů o jiné menšiny. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: To byly faktické poznámky. Nyní řádně pan poslanec Fiedler. Připraví se pan poslanec Černoch.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Ještě jednou dobré dopoledne.

Vážení kolegové a vážené kolegyně, pojďme si přiznat, co je příčinou toho, že asociační dohoda s Ukrajinou dnes nemá žádný smysl. Neúspěšný pokus Kyjeva o vojenské řešení konfliktu na východě země přivedl situaci do slepé uličky. Ukrajinské ozbrojené síly byly sice velké, ale když reálně došlo na akci, ukázalo se, že jsou nebojeschopné a jejich velení je nekompetentní. Kdyby nekladly důraz na kvantitu, ale na kvalitu, měly by už na jaře po ruce jednu skutečně bojeschopnou brigádu, která by se se zárodky povstání pravděpodobně vcelku snadno vypořádala.

Kdyby došlo k plnohodnotnému zapojení do konfliktu Ruska, nedovedly by jim samozřejmě čelit ani s malou ani s velkou a neschopnou armádou. Proto hledá dnešní Kyjev spojence. Protože tamní vláda selhala v naplňování svých základních funkcí a čeká po našich zemích, po našich občanech, že teď odvedeme kus práce za ně. Vezmeme na sebe část konfrontace s Ruskem? Vezmeme na sebe část ukrajinských dluhů? Pustíme k sobě část ukrajinských nezaměstnaných a přijmeme u sebe část uprchlíků z východní Ukrajiny? To je tedy moc hezké. Když ukrajinští politici a oligarchové rozkrádali svou vlastní zemi, když jejich neschopnost a neodpovědnost přivedly tento obrovský národ na pokraj občanské války, dbala tzv. elita v Kyjevě především o své vlastní obohacení. Když jejich nenasytnost, nezodpovědnost a mocichtivost srazily tamní národ na kolena a pokraj absolutního hospodářského kolapsu, je to evropský a český daňový poplatník, který se má spolupodílet na hrazení škody. Taková je naše úloha v jejich plánech a tímto směrem se dnes vydáme, budeme-li hlasovat pro asociační dohodu s Ukrajinou.

Ačkoliv tato dohoda jako taková je velice fádní a neurčitou deklarací, my jakožto zodpovědní představitelé českých občanů bychom měli pamatovat na to, jak bude ratifikace oné dohody vnímána právě prostými Ukrajinci. Jejich politici a média udělají vše pro to, aby byla ona dohoda lidmi interpretována téměř jako vstup do Evropské unie. Lidé tam budou očekávat rychlé otevření hranic do Evropy a otevření možností se k nám odstěhovat. Budou od nás očekávat jasnou hospodářskou pomoc a tvrdou konfrontaci s Ruskem. A je namístě, aby zde jasně zazněla tato otázka: Kde v tom všem je zájem českého občana? Chceme snad na sebe v očích Ukrajinců brát závazky za napravení katastrofální situace, do které Ukrajinu zavedly její poslední vlády? Chceme tamní vládě oligarchů dávat novou záminku a případně nové viníky jejich vlastních nezdarů? Anebo chceme, aby v první řadě oni sami přestali okrádat své občany, myslím tím ty oligarchy, a přestali jim neustále lhát?

Myslím, že dnes je ta nejvhodnější, ne-li vůbec poslední možná chvíle, aby si ukrajinský volič uvědomil, že především on sám je strůjcem svého vlastního štěstí. Bude-li nadále podporovat své oligarchy a nechá-li se nadále krmit prázdnými revolučními sliby o Evropě, která vše zachrání a vše zaplatí, skončí jejich země v troskách. Dovede-li si však naopak projít svou historickou cestu alespoň jakžtakž slušně, jako touto cestou prošly ostatní země bývalého ekonomického bloku, bude se moci začít vážně bavit o prohlubování vzájemně prospěšného partnerství s Evropskou unií. Zdůrazňuji sousloví vzájemně prospěšná spolupráce, protože ta dohoda, o jejímž schválení se bavíme dnes, je reálně prospěšná leda tak pro ukrajinské politiky a ukrajinské oligarchy.

Já bych se tu také jako jeden z mých předřečníků, myslím, že to byl kolega Luzar, vyjádřil k tomu, že včera byl seminář, jehož pořádání bylo velmi rozumné, prospěšné, užitečné. Chtěl bych tady tímto poděkovat panu ministrovi za pořádání tohoto semináře. Je škoda, že se ho zúčastnila jen malá část poslanců, když jsme ten den měli k tomu jednat.

Proč o tom včerejším semináři mluvím? Už jsme tam o tom, pane ministře, vy to víte, spolu diskutovali a mně tam zaujala věc, která je sice známá, ale vy jste ji tam veřejně připomněl. Ukrajinský oligarcha Igor Kolomojskij, což, pokud to nevíte, kolegové poslanci a vážené kolegyně poslankyně, je to oligarcha, který v událostech na Ukrajině ovládal jistou bojeschopnou skupinu, takovou, řekněme, soukromou armádu o velikosti já nevím kolik, pan ministr uváděl asi 1 500 vojáků jednotky. Nejsem opravdu přesvědčen o tom, že bychom měli uzavírat nějakou asociační dohodu se zemí, kde je možné, aby kromě armády tzv. státní, pravidelné, existovaly armády soukromých osob. Já si toto nedokážu představit, že to je opravdu ten partner pro Českou republiku. Proto navrhuji zamítnutí této smlouvy v prvním čtení.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a registruji tento návrh. Pan poslanec Adam.

 

Poslanec Petr Adam: Dobré ráno, dámy a pánové. Já, jak je mým dobrým zvykem, budu velice stručný a zvládnu to velice rychle. Je zřejmé, že diskuse o asociační smlouvě Evropské unie s Ukrajinou je neoddělitelná od kontextu našich vztahů s Ruskou federací. Předevčírem, resp. před třemi dny, na toto téma vyšla brilantní analýza známého českého ekonoma a myslitele Pavla Kohouta. Cituji, to si neodpustím: "Zdá se, že v žebříčku ruských hodnot stojí impérium výše než prosperita, věrnost státu, výše než demokracie a vlastenectví, výše než svoboda. Pokud je tomu tak, snahy udělat z Ruska západní zemi jsou zřejmě marné."

Já si nemyslím, že by toto bylo napadání Ruska. Pavel Kohout se odvolává na tezi světoznámého profesora Samuela Huntingtona, který suše konstatoval, že na tomto světě existují různé civilizace a to je a bude zdrojem konfliktů. Západ je jednou civilizací, Rusko a jiné pravoslavné státy jsou civilizací druhou, islám či Čína pak představují další výrazně odlišné celky. To, myslím, pak jasně vysvětluje vyhrocenost konfliktu na Ukrajině, který dnes již zcela zřejmě je osobním bojem většiny občanů této země. Bohužel je bojem, který vedou různí občané na různých stranách barikád. Je to konflikt vzniklý na Euromajdanu. Vznikly otázky jít na Východ, či jít na Západ. Je to konflikt, který nevyhnutelně vyplynul z toho, že se nová ukrajinská vláda pokusila zlomit 25letou tradici určitého vyvažování západních a východních zájmů a bez okolků se rozhodla vydat jedním směrem. Krev, která tam dodnes teče, je pak cenou za tuto civilizační volbu, se kterou se bohužel významná část občanů Ukrajiny nějakým způsobem neztotožňuje. Opět, toto není hodnotový soud, toto je fakt, před kterým řada českých politiků dodnes zavírá oči. Mějme to prosím na paměti při svém hlasování. Mějme na paměti to, jakou cenu budeme možná muset všichni zaplatit za pokus nalodit tento 45milionový stát, krachující stát, do Evropského společenství, které dnes již čelí jiné ostré hrozbě - střetu s islámskou civilizací. Rusové toto berou jako útok na svou civilizaci, ať už se nám to líbí, nebo ne, ať už jsme to tak mysleli, či ne. Toto je podle mého názoru jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí, které samostatná česká diplomacie kdy činila, a je nepřijatelné, aby zde nezaznělo, k jak nedozírným následkům může toto rozhodnutí vést.

Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne. Děkuji panu kolegovi Adamovi. Dalším řádně přihlášeným je pan kolega Martin Lank. Prosím, pane kolego, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Krásné dopoledne, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážená vládo. Pokusím se být také poměrně stručný, ale nedá mi to, abych k tomu také neřekl své.

Prosím, abychom dnes při projednávání této dohody zvážili dosavadní důsledky, ke kterým nás zatím přivedla. Mám na mysli porovnání situace před vypuknutím událostí okolo asociace Evropské unie s Ukrajinou a situací dnes.

Ještě v roce 2013 jsme měli co do činění s Ukrajinou, která byla sice relativně chudou a nesourodou, ale jednotnou a z pohledu občana Evropské unie bezpečnou zemí. Dneska nám ale navrhují, abychom se sblížili s Ukrajinou, která krachuje, a situace, ve které se nachází, je bezpečnostní hrozbou pro nás všechny. A nejde jenom o proměnu našich vztahů s Ukrajinou, ale i o proměnu našich vztahů s Ruskem. Vinu za tuto proměnu přitom zcela zřejmě nese jak Kreml, tak i Brusel. Dneska mezi sebou vedeme vcelku pochybnou sankční válku, která také sotva něčemu pomůže.

Přiznejme si, že Rusové nejsou zrovna tím národem, který by byl ochoten obětovat blahobyt jednotlivce pro pomyslnou velikost svého státu. Spíše naopak, snížení reálné životní úrovně vede místní obyvatele k radikalizaci jak vůči Západu, tak i vůči vládě v Kyjevě. Očekávají od Kremlu vojenské úspěchy, a dokud se daří například u Debalceva, je osobní popularita Vladimíra Putina rekordně vysoká. Ne že bych byl snad nějakým jeho zastáncem, ale představme si, že by byl nucen odejít pod tlakem kombinace hospodářského propadu a absence vojenských vítězství. Já se bojím jenom odhadnout, jak radikální a nepředvídatelný vládce by Putina v Kremlu vystřídal. Takže spíš než sankce a podpis oné asociační dohody s Ukrajinou doporučuji jako recept politický kompromis, a to minimálně do té doby, dokud jak běžní Rusové, tak i vláda v Kremlu budou z Evropy cítit, že jsme vojensky i hospodářsky slabí, dokud budou vědět, že si nevíme rady s vlastními vnitřními problémy, jako jsou imigrace a islámský terorismus. Ptám se, proč si dneska tímto podpisem vytváříme nového nepřítele v podobě Kremlu, a to v situaci, kdy ještě nejsme schopni vypořádat se s nepřítelem v podobě Islámského státu.

Můžeme si zde prosím férově a na rovinu přiznat, že naše přebyrokratizovaná a částečně krachující a vcelku nejednotná Evropa není schopna mít tolik konfrontací a nepřátel zároveň? Boj s Islámským státem a terorismem dneska už neprobíhá někde na vzdálených hranicích, ale přímo v evropských městech a extremisté na celém světě mají z nás Evropanů leda tak legraci. Bohužel. Místo toho, abychom se jim společně postavili, dělíme se na evropský a ruský tým. Tím lépe pro ně, pro radikální islamisty. Smetou nás jako jeden tým po druhém, zatímco my se jim nedovedeme společně postavit a vedeme sami mezi sebou hospodářskou a informační válku.

Toto je prosím hlavní rozdíl mezi Evropou před vznikem této asociační smlouvy a Evropou poté, co podpis této smlouvy roztrhl ukrajinskou společnost vejpůl. Neutrální Ukrajina se všemi vnitřními problémy, kterým čelila už v roce 2013, byla tak či onak v zájmu nás všech. Roztrhaná jak v politickém, tak i ekonomickém smyslu Ukrajina z roku 2015 naopak všem v konečném důsledku uškodí. V první řadě pak takto poškozuje své vlastní občany.

Já jsem mluvil o kompromisu. Mám tím na mysli domluvu, která je pro obě strany konfliktu natolik výhodná, že je pro ně naopak silně nevýhodné obnovit válku. Samozřejmě že tam musí dojít k bolestivým vzájemným ústupkům. Kreml si nepřipojí nové území a nepostaví si v Doněcku vojenskou základnu, Kyjev uzná právo ruskojazyčného obyvatelstva své země vzdělávat se a komunikovat se svými úřady rusky. Bude se to všem líbit? Ne, nebude! Ale nebude ani válka, protože ta stojí v první řadě životy. Obě strany ale stojí také neúnosné sumy peněz. A peníze? Peníze počítají lidé na obou stranách konfliktu. A tak jako peníze téměř vždy stojí za vznikem válečných konfliktů, tak mohou stát i za vyjednáním míru. Stačí jenom, když dotlačí mezinárodní společenství obě strany k politickému kompromisu, a to s jedním klíčovým argumentem: protože mír se vám vyplatí.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Lankovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, moji kolegové, já si myslím, že bychom nemuseli z tohoto místa v této chvíli poučovat Ukrajinu a Ukrajince, co si mají myslet nebo co mají dělat. To si myslím, že v tom smysl asociační dohody nespočívá. Nespočívá v tom ani to naše projednávání. My bychom si měli říct, co v této chvíli máme udělat my, Česká republika, český Parlament, při přijímání této asociační dohody. Já doporučuji, abychom propustili dokument do druhého čtení a ve výborech projednali doprovodné usnesení, ve kterém napíšeme, co si vlastně o tom myslíme my v této chvíli. Obdobně se zachoval slovenský Parlament, který přijal doprovodné usnesení, ve kterém se podporuje vstup Ukrajiny, ale vymezuje se v některých věcech vůči negativním jevům, které tam probíhají. A já si myslím, že je naší povinností v této chvíli je zmínit, protože si myslím, že jsme tak neučinili v době 90. let, kdy probíhaly konflikty na Balkáně, a jsme spoluzodpovědní za to, jaká situace na Balkáně v této chvíli je. A věřte mi, že není dobrá.

Čili já si myslím, že bychom měli v doprovodném usnesení vyjádřit podporu integračním a demokratizačním procesům, měli bychom říct, že Evropa funguje na demokratických principech a nemůže fungovat na jiných principech. To znamená, to, co se, některé jevy, odehrály na Ukrajině, to je potřeba odmítnout a popsat je v tom usnesení. Je potřeba si uvědomit, že odhady nákladů asociační dohody jsou 104 miliard. To znamená, Evropa se bude muset spolupodílet 104 miliardami na implementaci asociační dohody na Ukrajině. To znamená, jsme připraveni na to dát ty peníze? Bude připraven systém Ukrajiny na to peníze spravedlivě použít a smysluplně použít? V asociační dohodě je celá řada věcí, které mají technický charakter, jako je podpora biotechnologií ve využívání zemědělství. Jsme připraveni na to, že na Ukrajině se budou využívat biotechnologie v zemědělství, to znamená, budou implementovány do Evropy biologicky upravené produkty? To všechno bychom měli ve druhém čtení ve výborech projednat a probrat a přijmout doprovodné usnesení. Já za sebe mohu říct, že v případě, že bychom nepřijali doprovodné usnesení, je pro mě asociační dohoda s Ukrajinou nehlasovatelná. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Foldynovi. Dalším, zatím posledním řádně přihlášeným, je pan poslanec Marek Černoch. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Černoch: Dobrý den, dámy a pánové. Já tady nebudu předvádět žádné rétorické cvičení. Chci se pouze trošku zeptat kolegů, kteří se rozhodli pro ratifikaci asociační smlouvy s Ukrajinou, zda zvážili hospodářský aspekt této věci. Podstata věci je taková, že je-li vstup do Evropské unie svatbou, pak asociační smlouva by se dala přirovnat k takovým zásnubám. A je tady otázka, zdali je moudré v této chvíli brát na Českou republiku tak závažný závazek vůči státu, jehož osud je v nejbližší budoucnosti zcela nepředvídatelný.

S Řeckem to již Evropská unie zkusila a připomínám, že jak vstup Řecka do Evropského společenství, tak následný vstup Řecka do eurozóny neměl s hospodářskou realitou naprosto nic společného. Šlo čistě o politické rozhodnutí, které však v letech 2009 a 2010 bylo jedním z hlavních důvodů dramatické evropské finanční krize, která mohla skončit úplným hospodářským kolapsem všech zemí Evropské unie. Ukrajina má dnes něco přes 42 milionů obyvatel a naprostá většina tamních občanů je na tom dneska drasticky hůř než obyvatelé krizí zmítaného Řecka. Pro představu, HDP na obyvatele je dnes na Ukrajině čtyřikrát menší než v Řecku a obyvatel je tam tedy naopak čtyřikrát více.

Ratifikace této smlouvy je velmi závažným krokem a jeho bagatelizace není určitě dnes namístě. Neslibujme prosím občanům této válkou zmítané země nic, co sami nejsme připraveni splnit. Miliardář George Soros, člověk, který nesporně rozumí současné ekonomické realitě, na počátku tohoto roku prohlásil, že Ukrajina přímo dnes potřebuje finanční pomoc západu ve výši 50 miliard dolarů, a Soros se dívá na Evropskou unii jako zdroj těchto peněz. Prozápadně orientovaní občané Ukrajiny a tamní současná politická špička od nás dnes čekají totéž.

A tak další otázka, vážené kolegyně a kolegové, jestli je zvážen aspekt této věci v kontextu toho, že naše vlastní republika bojuje s nezastavitelně stoupajícím státním dluhem a deficit našeho rozpočtu pro rok 2015 činí 100 miliard korun. Než budete hlasovat, zkuste se nad tím zamyslet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Černochovi. Dále je řádně přihlášen pan poslanec Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo ještě jednou. Vrátil bych se ještě k tomu, co tady právě zaznělo od dvou předřečníků, jak kolegy poslance Foldyny, tak mého kolegy z klubu Marka Černocha, a předpokládám, že se k tomu vyjádří i pan ministr Zaorálek, protože včera na tohle téma na tom již zmiňovaném včerejším semináři také bylo hovořeno. Asociační dohoda s Ukrajinou je hodně o financích. To jsme na tom semináři včera od pana ministra jasně slyšeli. Já jsem také na tom semináři říkal, a chci to uvést tady ještě jednou na plénu Sněmovny - tady vzniká nějaký takový potenciální slib finanční pomoci. Zaznělo to od mých předřečníků, nikdo to nerozporuje, já se s tímto názorem také ztotožňuji.

Evropská unie v současné době má dluhy vůči svým vlastním členským státům na neproplacených fakturách za různé operační programy. Ukrajina znamená další finanční závazek. My jsme zadluženi. Ať se podíváme na jakoukoliv zemi Evropské unie, tak je v dluzích. Neslibujeme náhodou něco nesplnitelného?

A ještě podstatnější argument, který tady vidím. Pokud finanční prostředky budou na Ukrajinu přesměrovány, a o tom jsme také na tom semináři včera vedli debatu, jsou to finanční prostředky, které skončí opravdu ve prospěch ukrajinského státu a ukrajinských občanů? Nebo z velké části nebo z nějaké části skončí v korupčním prostředí ukrajinské mafie, oligarchie? Víme, že tam korupce je na velmi vysoké úrovni. A my v tuto chvíli tam budeme posílat ty prostředky. Já jsem samozřejmě pro to, aby ukrajinský lid netrpěl, aby se mu pomohlo, ale mám velmi vážné obavy o tom, že o těch financích, o kterých se tady mluví, že nebudou až tak úplně ku prospěchu občanů Ukrajiny, ale že - zdráhám se říci, jak velkým podílem, řekněme nezanedbatelným podílem, poměrně významným podílem - skončí v sítích korupce a oligarchie. A tohle není z naší strany seriózní. Není to seriózní vůči nám samým a není to seriózní vůči občanům Ukrajiny.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi, jehož příspěvek vyvolal dvě faktické poznámky. Nejprve dáma, paní poslankyně Nina Nováková se hlásí s faktickou poznámkou. Pak písemně je tady přihlášen pan poslanec Igor Jakubčík s faktickou poznámkou, následně pan poslanec Stanjura a pan poslanec Benešík. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chápu, že tuto asociační dohodu většina z nás si převádí do nějakých finančních cifer. Dovolila bych si ale upozornit, že na samém začátku této zamýšlené asociační úmluvy je také deklarace, která chce dát najevo, že my vnímáme Ukrajinu jako součást Evropy. Chtěla bych také říci, že občané Ukrajiny nejsou jenom oligarchové, o kterých vy se tady neustále zmiňujete. A když vznášíme požadavek na Ukrajinu, aby se nejdříve vypořádala s oligarchy, měli bychom se také podívat na svoji vlastní zemi. A především chceme-li pomoci Ukrajině, aby se ozdravila, tak bychom měli těm obyčejným běžným lidem dát najevo, že je vnímáme jako součást Evropy, protože oni sami se tak vnímají. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Novákové. S faktickou poznámkou pan poslanec Igor Jakubčík, po něm pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyslechl jsem si tady spoustu příspěvků a můžu říct pouze jednu věc - souhlasím víceméně pouze s jedním, souhlasím s kolegou Foldynou.

Když jsme projednávali asociační dohodu s Gruzií, tak jsem tady řekl, že asociační dohoda není přistoupení, asociační dohoda není vstup. Je to pouze příprava a je to pouze možnost, a velmi výrazná a dobrá možnost na stát, který chce přistoupit, určitým způsobem tlačit. Tlačit, aby zlepšoval svoji ekonomiku, aby zlepšoval boj s korupcí, prostě aby ten stát se stal civilizovaným evropským západním státem.

Souhlasím s kolegou Foldynou v tom - pojďme to pustit v prvním čtení. Dejme to do výboru. Přijměme k tomu ne jenom jedno, dvě, tři, klidně několik usnesení, ale prostě pojďme to pustit, ať můžeme o této věci dále diskutovat ve výborech, ať to můžeme probrat ve výborech. Tímto dáme signál nejenom Ukrajině, ale i celé Evropské unii v tom, že jsme státem, který je schopný a ochotný diskutovat, je schopný a ochotný k tomu, abychom mohli dovolit ostatním státům, aby mohly přistoupit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Jakubčíkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Benešík a s přednostním právem pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená vládo, tak jak už říkal pan kolega Jakubčík, jako předseda výboru pro evropské záležitosti se budu hlásit o práci a chtěli bychom, aby tato asociační dohoda byla přidělena i do výboru, byť nebude zřejmě tím hlavním a prvním, výboru pro evropské záležitosti. (V sále neustává nepříjemný ruch.)

Jsem přesvědčen o tom a myslím si, že návrh té dohody skutečně o tom je, že jakákoliv pomoc Ukrajině musí být podmíněna reformami, které minimalizují možnosti toho, aby se tato pomoc rozkradla. A myslím si, že -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, pane poslanče, musím vás na chvilku přerušit. Prosím různé spolky debatní, diskusní a jiné, aby se rozpustily, případně odešly do předsálí. Děkuji.

Prosím, pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Skutečně mám za to, že je to prostředek, jak Ukrajinu právně zavázat k tomu, aby se stala zemí stabilní, zemí, která má systém, který znemožňuje rozkrádání, který znemožňuje jaksi požírat své vlastní občany. A Ukrajina bude muset prostě plnit domácí úkoly. V našem zájmu je, aby Ukrajina stabilní byla. Já nevím, co je v zájmu Ruska, ale v našem zájmu je určitě stabilní Ukrajina, se kterou můžeme obchodovat a se kterou můžeme počítat.

A pokud jde o možné náklady Evropské unie na tento proces, vím, že je to hypotetická otázka, ale zkusme se zamyslet nad tím, kolik Evropskou unii bude stát, pokud Ukrajina stabilní nebude. Z mého pohledu to může být daleko víc.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, moje vystoupení bude krátké a jasné. Chci říct vládě a panu ministrovi, že se může spolehnout na naše hlasy v prvém čtení, ve výborech i v druhém čtení. My, občanští demokraté, budeme hlasovat pro přijetí této asociační dohody.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Ještě jeden - pan místopředseda Filip. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, jsem dlouhou dobu ve Skupině přátel Ukrajiny, mám tam řadu osobních přátel, a to nejenom v Kyjevě, ale i v jiných částech.

Jediné, co bych chtěl říct na toto téma mimo toho, co jsem říkal v první části diskuse, je, že bychom neměli vyvolávat marné naděje. Jean-Claude Juncker, když se ujal moci v Evropské komisi, prohlásil, že po dobu jeho předsedování Evropské komisi nebude Evropa rozšířena o žádný jiný stát. To znamená, že pět let nevstoupí žádný jiný stát do Evropské unie, přestože by Evropská unie jistě svými finančními prostředky byla schopna rozhodnout o přijetí například Černé Hory, která mimo jiné už dávno platí eurem.

Pokud jde ale o to, co jsem řekl na začátku - vyvolávání marné naděje. Já si také přeji, aby Ukrajina zůstala stabilním evropským státem, stabilním evropským národem, ale myslím si, že ti, kteří mluví o tom, že je potřeba to finančně stabilizovat, by měli také mluvit o tom, kdo tam tu finanční nestabilitu, ten rozvrat, způsobil, a chtít to po těch, kteří to způsobili. V tomto ohledu si nemyslím, že současná asociační dohoda je vyjádřením vůle všech evropských národů.

V tomto ohledu mi dovolte připomenout to, co jsem říkal v poslední době několikrát. Vyslechl jsem si slova z tiskové konference pana George Friedmana ze 3. února v Chicagu, který prohlásil, že je v bytostném zájmu Spojených států amerických nepřipustit stabilitu v Evropě a zejména ne normální vztahy mezi Evropou a Ruskem, že je v zájmu Spojených států amerických, aby Evropa nebyla stabilní, protože by to ohrožovalo americké ekonomické a mocenské zájmy. Ptám se tedy, kdo stojí za tím, že se máme rozhádat tu s Ruskem, tu s Ukrajinou, tu s jiným evropským státem, a jakým způsobem tedy má Evropa postupovat. Má být Evropa suverénním mezinárodněpolitickým subjektem, jak Evropská unie deklaruje, nebo má být tím subjektem, který podléhá názoru našich spojenců za Atlantikem?

Já jsem přesvědčen, že bytostným zájmem Evropy je stabilita. Stabilita těchto vztahů. A ta se musí odvíjet právě od toho, jestli Evropa bude mít nadále zdroje pro vlastní stabilizaci, jestli bude mít zdroje pro to, aby vůbec byla schopna změnit svůj ekonomický potenciál, a to nejen jako obilnice Evropy, ale jako výrazný průmyslový stát.

Tady mi není jasné, jak odpovíme ukrajinskému vedení, že nebudeme schopni jejich dluhy, které jsme nenadělali, zaplatit. Když bývalý prezident Ukrajiny se rozhodoval mezi tím, jestli přijme evropský návrh, že bude stabilizován 600 mil. eur, anebo jestli bude stabilizován 12 mld. dolarů, tak se rozhodl pro oněch 12 mld. dolarů a byl odvolán, byl svržen Majdanem. Já se nedivím, že se rozhodl pro 12 mld. dolarů, protože 600 mil. eur je opravdu o mnoho méně než 12 mld. dolarů. A v tomhle ohledu se tedy ptám, kdo jiný nabídne místo 600 mil. eur oněch 12 mld. dolarů a kdo je zaplatí. Zaplatí je ukrajinští oligarchové? Zaplatí je Spojené státy americké, nebo je zaplatí evropský daňový poplatník? O tom dnes jednáme.

Děkuji vám. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi Filipovi. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Wernerová? Ne, není to faktická poznámka. S přednostním právem pan předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, byla tady kladena otázka, kdo rozvrátil ukrajinské hospodářství. Tak vám mohu říci jenom jedno. Kdyby Česká republika zažila, že jí během deseti let byla několikrát prudce zvednuta a potom zase snížena cena ropy a plynu, kdyby byl zastaven hlavní vývoz, jako kdyby Německo nám zastavilo export, tak Ruská federace to udělala, zastavila export Ukrajiny do Ruska na nějaký čas a podporovala ty nejkorupčnější politiky, kteří v Ukrajině byli k dostání, to rozvrátí - pardon - každé hospodářství, nejen ukrajinské. Tak jenom to jako odpověď, proč bylo ukrajinské hospodářství rozvráceno. To si musíme uvědomit.

Válka ruské federace proti úplné nezávislosti Ukrajiny se vede už deset dvanáct let. To je jasné každému, kdo události sledoval, a z toho také musíme vycházet.

Ano, souhlasím, bude to drahé udržet Ukrajinu na svobodě a na demokratické cestě a v přátelství s Evropskou unií. Ano, bude to drahé, ale je to zatraceně v našem vlastním bezpečnostním zájmu. To za prvé.

Za druhé, bude nám to poskytovat stejné hospodářské možnosti, jako Rakušané, Němci a jiní podstatně hospodářsky vydělávali na tom, že se zrušila železná opona a mohli se svými sousedy, Maďary, Čechy, Poláky atd. spolupracovat. Tak samozřejmě nám také hospodářsky pomůže, když se Ukrajina postaví na nohy a začne import nutných strojů atd. Bude nám to prospívat také.

Je to v našem bezpečnostním, ale i v hospodářském zájmu, aby se Ukrajina dala do pořádku, ale bude to stát nějaké peníze. Velký maršálek Montecuccoli před 300 lety zjistil: pro válku potřebujete tři věci - peníze, peníze a ještě jednou peníze. A anžto Ruská federace vede válku proti Ukrajině, tak to bude také stát peníze nás.

Děkuji mnohokrát. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Schwarzenbergovi. S faktickou poznámkou pan místopředseda Filip. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Paní a pánové, já jen krátce budu reagovat na slova pana předsedy Karla Schwarzenberga. Já jsem pravidelně jezdil, už je to opravdu dvacet let, na Ukrajinu, a musím říct, že každý měsíc poctivě, za své klienty v Čechách i ve Spolkové republice Německo, a jako advokát už v roce 1995 jsem říkal, že ten stát se ocitne trvale před státním převratem. Protože, máte pravdu, měnila se cena ropy a plynu, ale vždycky byla nejvýše na polovině tržní ceny, za kterou ji kupovaly ostatní evropské státy. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi Filipovi. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy před závěrečnými slovy paní zpravodajky a pana ministra. Není tomu tak, končím tedy obecnou rozpravu a poprosím pana ministra o závěrečné slovo. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, mohl bych tady teď mluvit velmi vášnivě, dramaticky, mohl bych tady křičet na vás, jak to někteří dělají, mohl bych tady na vás volat "chápete", a podobně, jak to má rád pan poslanec Stanjura, ale jak říká Čtvrtníček, neučiním nic takového, nezvolím tento dramatický tón projevu a naopak budu mluvit zcela mírně, klidně a v podstatě téměř polohlasem. (Potlesk zprava.) Děkuji za potlesk. Jenom vlastně zareaguji na několik poznámek, které tady padly v průběhu rozpravy.

Jsem rád, že někteří poslanci využili pozvání a že jsme včera na společném semináři mohli tuto diskusi vést také mimo prostory Sněmovny. Velice si cením těch, kteří to pozvání přijali, takže mám v něčem situaci jednodušší.

Podívejte, tady třeba zaznělo, že na sebe bereme závazek a jestli si ten závazek uvědomujeme. Jeden z poslanců tady za mnou přiběhl a vyděšeně se ptal: Oni snad tu asociační dohodu ani nečetli? Myslím si, že to není pravda, většina z vás četla asociační dohodu, a pokud ji nečetla, tak si ji přečte teď, protože to pošleme do výborů. Takže když si přečtete tu dohodu, tak vlastně zjistíte, že většinu závazků na sebe bere především ukrajinská strana samotná. To jsou závazky, ke kterým se hlásí ona. Pan poslanec Foldyna to vlastně řekl dobře, protože říkal: Co my vlastně máme vykládat Ukrajincům, co mají dělat? Řada těch věcí - dávejme si na to pozor, je to suverénní stát a řadu věcí si prostě dělá podle svého. Tak to řeknu.

Podívejte, vezměte si třeba Tomáše Garrigua Masaryka v roce 1918, když vznikal samostatný československý stát. Pokud si vzpomenete, tehdy to vypadalo, že se nám na krajích země rozpadne, a já si vzpomínám, že tam Masaryk poslal ozbrojené oddíly a poměrně tvrdě to potlačil. Nevšiml jsem si, že by v této zemi někdo říkal, že Masaryk selhal v tom začátku československého státu, když tvrdě potlačil všechny pokusy rozbít stát. Je to tak, nebo ne? Má někdo pocit, že Masaryk selhal v roce 1918? ptám se Sněmovny, ale přitom nekřičím. (Pobavení v sále.) V roce 1938, dovolte, abych vám, vážení kolegové připomněl, že tehdy také došlo k velice vážným nepokojům v pohraničí pod záminkou také práv menšin, pokud si dobře vzpomínám. Možná to někteří nevíte, ale my jsme tam poslali armádu a byly tam desítky mrtvých, protože jsme drželi území československého státu. A také si nevzpomínám, že bychom v našich vzpomínkách a historii říkali, že tehdy jsme selhali, když jsme drželi území státu tak, jak jsme si ho vybojovali.

Já to říkám proto, abych upozornil na to, že není tak lehké říkat státu, co má nebo nemá dělat, když je to suverénní stát, a my ho bereme jako suverénní stát. Takže když Ukrajina touto asociační dohodou na sebe bere závazky, tak to znamená, že říká ano, vy nám budete mít právo mluvit do těch věcí, protože my s vámi chceme obchodovat, chceme s vámi politicky spolupracovat a my na sebe bereme tyto závazky a jsme ochotni ty věci změnit.

Dovolím si tady říci jednu věc. Já se domnívám, že na Ukrajině se situace změnila oproti Janukovyčovu režimu, kdy jsme zažili politiky v té době, kteří nám tvrdili, že chtějí do Evropské unie, a říkali, že chtějí do NATO, a to všechno nám tady povídali, mnozí z vás si to pamatují. Myslím si ale, že v té době nebyla skutečná vůle na sebe ty závazky brát. Dnes vám mohu říct, že jsme s panem premiérem Bohuslavem Sobotkou absolvovali jednání s místopředsedou Evropské komise panem Marošem Ševčovičem, který nám podal informaci o tom, jak to vypadá v energetické oblasti na Ukrajině, a informoval nás o tom, jak se dodržují ty principy energetické politiky, ke kterým se Ukrajina zavazuje, že je bude dodržovat. Dokonce nám říkal, že on je přesvědčen - my tu máme dneska svoje kontrolory na to, jakým způsobem prochází plyn Ukrajinou - informoval o tom, že dnes si Ukrajinci nedovolí odebírat plyn, který patří Evropě. A říkal dokonce: no tak, vždyť mají v Evropě dneska svého základního spojence, tak si nemůžou dovolit, aby toho spojence nějakým způsobem šidili. Já to říkám jako příklad toho, že dnes ta vůle na Ukrajině respektovat závazky je větší než kdykoli předtím. Mohl bych vám tady číst tu pasáž asociační dohody, která se třeba týká obchodu s energií, a tam se Ukrajina zavazuje, že bude respektovat pravidla, že bude respektovat pravidla v oblasti ceny apod., způsobem, který nikdy nebyl zvykem na Ukrajině respektovat. Takže já to říkám proto, že ten tlak je dneska větší než kdykoli jindy.

Tady bylo řečeno, že na Ukrajině jsou velká očekávání. To máte pravdu a myslím, že tyto obavy jsou naprosto opodstatněné. Tam jsou skutečně velká očekávání. Já vás mohu ujistit ale o jednom, že všichni, co tam jezdíme - já jsem tam byl sedmkrát a jsou jiní, jako komisař Hahn a další, kteří tam byli ještě víckrát, samozřejmě - a my všichni opakujeme, že tohle je opravdu jenom dohoda o přidružení. My všichni opakujeme, že Ukrajina má před sebou nepředstavitelně těžké úkoly a že dokud nedokáže předvést, že je schopna změnit, transponovat svou ekonomiku, zacházení s penězi, úroveň korupce, tak nemá cenu se o ničem dalším bavit. Já vám tady prostě, přátelé, přísahám, že komisař Johannes Hahn, který se tomu věnuje, je tvrdým komisařem, takovým, jakého neměla Evropa v jednání s Ukrajinou, a dává jasně Ukrajincům najevo, že pokud na jejich straně nebude ochota plnit, k čemu se zavazují, tak nebudeme moci mluvit o žádné pomoci. Dneska to stojí tak, že pokud oni nedoručí to, co je na jejich straně, tak to není pravda, že poplynou peníze na Ukrajinu. My politici reprezentujeme veřejnost nejenom v Česku, ale i v jiných zemích. A vždyť nejenom v Česku nikdo nechce, aby se tam cpaly peníze do kapes oligarchů. Vždyť to je něco, co je neslýchané. To nevezme veřejnost v žádné zemi. Chápete, budovat Ukrajinu jako stát, kterému se bude pomáhat, a tam si bude skupina vyvolených mastit kapsy - na to nemusím být sociální demokrat, abych vám řekl, že u tohohle já nebudu asistovat. Samozřejmě že ne. A za to máme odpovědnost. A já vám říkám, že zdaleka se v tom necítím sám. Tohle je nové vědomí, které existuje, a nepředstavujte si, že Evropa dnes mávne prostě rukou a řekne: tak jim to tam pošlete, zalepte ty díry, nás nezajímá, co s tím bude. Ujišťuji vás, že v tom se skutečně situace změnila a že současná politická reprezentace - žádná není dokonalá, to je jasné, ale taková vůle něco změnit podle mě ještě nikdy na Ukrajině nebyla.

Tady jste mluvili o tom, že bude za chvilku nějaký další Majdan. Na to jsem se také často na Ukrajině ptal a mohu vám říci, že na Ukrajině existuje široké vědomí, že jestli znovu přijde Majdan, tak je to prostě s Ukrajinou celé v háji. Chápete, ve chvíli, kdy tam znovu začnou nepokoje, všichni vědí, ve chvíli, kdy řekneme: tahle vláda je taky špatně, tak ztratí trpělivost s Ukrajinou úplně všichni, vlastní obyvatelé, Evropa, všichni. To se tam prostě ví. Podpora, současná podpora té vlády je poměrně velice silná, včetně prezidenta Porošenka. A když jsem se Ukrajinců ptal, tak mi všichni říkali: my víme, on není dokonalý apod. Ale věří té jeho základní snaze změnit poměry způsobem, který bude naprosto zřetelný a jasný.

Takže já vám tady nebudu tvrdit - zdaleka nebyla Ukrajina schopna ani v těch podmínkách, v kterých dneska je, udělat všechny ty věci, které by měla. Ale já přesto si myslím, že tady vydávám pravdivé svědectví, že to, co se tam dneska děje, není tak jednoduchý černobílý proces, a rozhodně to není tak, že bychom si mohli myslet, že se tam smiřujeme s tím, že to za chvilku zase zapadne do těch starých shnilých kolejí. Není to pravda.

Věřím, že v debatách ve výborech a jinde budeme mít víc času se pobavit o těch konkrétních věcech. Já si dokonce myslím, že řada těch obav, které jsou tady vznášeny, jsou naprosto oprávněné a legitimní, protože je oprávněná obava o to, do čeho to vstupujeme. Ta země je ve velmi špatném stavu ekonomicky i politicky a ptát se, jaký to má smysl, jestli víme, máme cíl - to jsou všechno otázky, které jsou naprosto v pořádku. Já mohu jenom říci, že jsem k dispozici i se svými náměstky výborům, abychom to zvládli, abychom se o všech těchto věcech vážně bavili.

Přesto jsem přesvědčen, že to základní - pustit se do projednávání této dohody a ratifikovat ji, že jsou k tomu dostatečně silné důvody. V této chvíli už je to vlastně většina zemí Evropské unie, která drtivým způsobem tu dohodu schválila, a není to proto, že by to poslance v těch zemích nezajímalo nebo byli omezení. Je to proto, že argumenty jsou zřetelné. My máme zájem na konsolidované Ukrajině, stabilizované Ukrajině. Všichni víme, že opačný vývoj by nás ohrozil všechny, Českou republiku také, ta je dokonce velice blízko tomu procesu. Kdyby se to rozpadlo, tak to na nás spadne. A my tady děláme krok k tomu, abychom se snažili Ukrajinu zavázat způsobem, který povede k reformám a transformaci, která Ukrajině, nejenom oligarchům, ale především většině obyvatel, přinese velkou stabilitu.

A ještě jedno, přátelé. Vy tady všichni mluvíte o těch očekáváních. Abych vám řekl pravdu, lidé, kteří ještě před rokem měli na Ukrajině velká očekávání, dnes mají v sobě také velký smutek a velký pocit frustrace nad tím, jak se tam věci vyvíjejí. To znamená, tam není jenom velké očekávání z Evropy, tam je i pocit, jako že už nám snad nikdo nepomůže a že se z toho snad nikdy nevyhrabeme. Situace je tam těžká, je tam dost velké zoufalství, utrpení, je tam velké množství rodin zasažených válkou na východě země. Takže já rozumím otázkám, které tady byly položeny, ale chtěl bych apelovat na to, přiznat si, že situace na Ukrajině není tak černobílá ani z hlediska pocitů. My máme podle mě jedinou možnost - pokusit se této zkoušené zemi pomoci najít samu sebe. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi za jeho závěrečné slovo. Nyní poprosím paní zpravodajku a její závěrečné slovo. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Pane předsedající, děkuji vám za slovo. Já nyní navážu, vážené kolegyně a vážení kolegové, na slova pana ministra zahraničních věcí. Musím říci, že tak jak mluvil, tak mi v mnohém mluvil z duše. Na úvod řeknu jako zpravodajka tohoto tisku 310 a řeknu to opravdu s čistým svědomím, že mám názor i po těch všech příspěvcích - některé už se motaly pořád v jednom koutě kolem dokola, ale víceméně, více jsem z toho měla pocit, že jsme tu, poslankyně a poslanci, kteří chceme podat pomocnou ruku právě kolegům na Ukrajině.

Jak pan ministr zahraničních věcí říkal, že v současné době už je mnoho států, které ratifikovaly tuto smlouvu, tak já shrnu jako zpravodajka, kolik těch států je k současnému datu. To zde ještě dnes nepadlo. To jsem poslouchala. To zatím nikdo neřekl. K 30. 3., mám evidenci, to bylo 17 států. Pro informaci vám je přečtu v abecedním pořadí. Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Chorvatsko, Irsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko a Švédsko.

Měla jsem tu možnost také jednat v rámci V4. Vím zrovna, že dnes probíhá jednání pana premiéra ohledně V4 o budoucnosti našeho státu k předsednictví od 1. 7. a v rámci V4 jsme také měli setkání, bylo to koncem minulého roku. Dotkli jsme se tématu V4 a Ukrajina. To si zrovna myslím, že je jedno z témat, které je velice vhodné, aktuální, a tam padlo, že v tomto jdeme společně. A zde chci říci nahlas, že jsme opravdu z té V4 poslední, kteří jsme to ještě neratifikovali. Prosím vás, bylo to už 4. září loňského roku, kdy doputoval tento tisk do Sněmovny. Kolik času mezitím uteklo. Mezitím Senát 10. 12 ratifikoval tuto smlouvu. Ale myslím si, že je nejvyšší čas, abychom to dnes propustili dále, protože když jsem vám jmenovala ty ostatní státy, které o tom diskutovaly, měla jsem možnost i v Německu, v Bundestagu o tom mluvit s předsedou zahraničního výboru a ten říkal, ano, my o tom diskutujeme, a k dnešnímu dni ta diskuse už i tam je uzavřena a i Německo toto odsouhlasilo.

Náš předseda pan Zbyněk Stanjura řekl úplně stručně a jasně, jaký postoj zaujímá Občanská demokratická strana, a když si vzpomenu, když se diskutovalo obecně už před rokem a vůbec o situaci na Ukrajině, tak právě Občanská demokratická strana byla ta, která chtěla, abychom se k tomu vyjádřili, byli nápomocni a hlavně aby se celá věc podrobila diskusi. Takže jsem ráda, že dnes se už chýlíme ke konci.

Ani já jako zpravodajka nechci nijak natahovat svoji řeč, ale přesto ještě řeknu na závěr, že si myslím, a doporučím to i panu ministrovi, protože jsme se o tom i bavili. Tak jak ty termíny běží, tak se blíží termín 20. května tohoto roku, kdy dojde k setkání nejvyšších hlav státu. Bude to právě v Rize, kde určitě bude pan premiér. A já si dovolím toto navrhnout, ale musí s tím souhlasit pan ministr, aby se vše stihlo do tohoto 20. května, tak zkrátit tuto dobu k projednávání ve výborech na 40 dnů. Takže toto si myslím, že by bylo důležité, abychom to stihli v termínu.

A na závěr ještě jako zpravodajka tohoto tisku říkám, že doporučuji postoupit k projednávání ve výborech. Shrnu ještě vystoupení, která proběhla. My jsme opravdu již jednali 10. 12., pak jsme jednali 12. 2. Těch příspěvků bylo nesčíslně. Včera byl ten seminář a dnes zasedání čtvrté, které probíhá, první čtení a věřím, že už pokročíme dál.

Padl zde dnes také návrh na zamítnutí v prvním čtení. Bylo to z úst pana poslance Karla Fiedlera. A já ještě tedy doporučuji zkrácení lhůty, ale říkám, musí pan předkladatel s tím souhlasit. A ještě doporučuji přikázání zahraničnímu výboru. Tím, že zde padl ještě jeden návrh na projednání ve výboru pro evropské záležitosti, tak jsem to shrnula v kostce. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní zpravodajce. Vidím, že se hlásí pan ministr. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano. Za navrhovatele se připojuji k tomu návrhu, abychom hlasovali o zkrácení lhůty na 40 dní.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan ministr nám teď vytrhl trn z paty, protože svým vystoupením otevřel rozpravu, ve které by měl padnout návrh na -

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek V rozpravě, kterou jsem si otevřel, si snad mohu navrhnout 40 dní zkrácení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano. Teď jste si to hezky navrhl, pane ministře. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Pokud ne, rozpravu končím. Přivolám naše kolegy z předsálí. Ještě sdělím, že pan ministr vnitra má náhradní kartu číslo 10.

Padl tady návrh pana poslance Fiedlera na zamítnutí, o kterém budeme hlasovat. Je tady žádost na odhlášení. Odhlašuji vás tedy všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Budeme hlasovat o zamítnutí vládního návrhu, kterým se předkládá dohoda o přidružení mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím a Ukrajinou.

Já zahajuji hlasování o návrhu na zamítnutí. Kdo je pro zamítnutí, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 85, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 31, proti 107. Návrh na zamítnutí nebyl přijat.

 

Dále se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Paní zpravodajka navrhla ještě projednání výboru pro evropské záležitosti. Ptám se, jestli má ještě někdo nějaký jiný návrh. Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat.

 

Zahajuji hlasování o přikázání tohoto tisku k projednání zahraničnímu výboru. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 86, přihlášeno je 156 poslankyň a poslanců, pro 154, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Dále budeme hlasovat o přikázání tohoto tisku výboru pro evropské záležitosti, tak jak to navrhla paní zpravodajka.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro přikázání výboru pro evropské záležitosti, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 87, přihlášeno je 157 poslankyň a poslanců, pro 151, proti žádný. Návrh byl taktéž přijat.

 

Dále je tady návrh pana ministra na zkrácení lhůty na 40 dnů k projednání. Je to tak, pane ministře? (Ano.)

Já zahajuji hlasování o návrhu na zkrácení lhůty k projednání na 40 dnů. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 88, přihlášeno je 155 poslankyň a poslanců, pro 112, proti 31. Konstatuji, že jsme tento návrh přikázali k projednání zahraničnímu výboru, výboru pro evropské záležitosti a zkrátili jsme lhůtu na projednání na 40 dnů.

 

Děkuji paní zpravodajce i panu ministrovi.

 

Dalším bodem našeho jednání je bod číslo 79, jímž je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.