(11.00 hodin)
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já tady sedím a snažím se poslouchat tu diskusi, protože to téma je důležité. Jenom jsem chtěl upozornit, že ročně neumísťujeme v Praze zhruba 10 tisíc dětí, ve středních Čechách asi 12 tisíc a v ostatních regionech s velkými městy to bude velmi podobné. Takže bych doporučil, abychom se vrátili k tomuto tématu, potřebujeme to vyřešit, a ty ostatní související věci, jako je demografický rytmus a dlouhodobé trendy a dopady apod., nechali na jiné téma. Jestliže se nám podaří s tou situací pohnout, tak uděláme něco, co pomůže. Jestliže budeme nadále pěstovat tu politickou debatu, tak si myslím, že toho moc nevyřešíme. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci. A nyní tedy s řádnou přihláškou paní poslankyně Alena Nohavová. Připraví se pan kolega Beznoska. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Nohavová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, máme před sebou návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Tento zákon má řešit nedostatek míst v mateřských školách, a tím umožnit rodičům zapojit se do pracovního procesu. Já si dovolím k vám jako učitelka mateřské školy s 32letou praxí sdělit, proč takto navržený zákon nemohu podpořit.
Vznik dětské skupiny, tak jak je navrhováno, považuji za nedobré řešení. Rodičům sice umožníme nastoupit do zaměstnání, ale nedokonalým návrhem zákona utrpí ti nejmenší, děti. Ideálním řešením by bylo rozšíření kapacit stávajících mateřských škol. Předškolní vzdělávání má v České republice nejen dlouholetou tradici, ale je především detailně propracované a nemá ve světě konkurenci. Poskytuje nejen vzdělávání, ale i další služby, jako je stravování s dodržováním velice přísných hygienických pravidel. Předškolní vzdělávání má nesmírný význam, všestranně rozvíjí děti ve věku od tří do šesti let a vytváří předpoklad pro budoucí úspěšnost žáka. Chyby, kterých se na dětech dopustíme v tomto věkovém období, si ponesou po celý život. Mateřské školy jsou součástí vzdělávací soustavy České republiky s kvalifikovanými pedagogy. Dětská skupina vzdělávání poskytovat nemá a omezuje se pouze na hlídání. Jde tedy proti současnému trendu, kdy na jedné straně prosazujeme nutnost posledního ročníku mateřské školy jako povinného, jako jediné cesty ke zkvalitnění předškolního vzdělávání a zejména pro děti ze znevýhodněného prostředí, a na druhé straně dětskými skupinami bychom tento cíl negovali.
Podle § 2 návrhu je cílová skupina definovaná od jednoho roku do začátku školní docházky. Z toho tedy vyplývá, že se rozšiřuje počet dětí v dětské skupině o další dva věkové ročníky, které původně patřily do jeslí. Na jedné straně se návrh tváří jako nouzové řešení nedostatku míst v mateřských školách, a hned v úvodních paragrafech rozšiřuje působnost oproti mateřským školám o dalších 200 tisíc míst. Tedy vytváří převahu nabídky nad poptávkou, která v dobách poklesu potřeby povede k rušení nejpropracovanější formy péče o děti, tedy rušení mateřských škol. Je otázka, zda by dětské skupiny nemohly být omezeny pouze na věk dětí do tří let.
Do dětské skupiny mají být podle návrhu umísťovány i děti v posledním ročníku před nástupem do školy, tedy ty v takovém případě budou nedostatečně připravené na vstup do školy. Zde tedy půjdou proti sobě dva zákony - zákon o dětských skupinách a školský zákon, což povede k vytváření dvou kast, takže děti, které absolvovaly mateřskou školu, budou mít výhodu na startovací čáře ve škole a děti, které projdou pouze hlídací službou, budou znevýhodněny.
V návrhu se uvádí, že je neuspokojeno necelých 60 tisíc žádostí. Já bych se nad tímto číslem pozastavila. Jsou to, prosím vás, žádosti. Není to skutečný počet neumístěných dětí, což je tedy rozdíl. Většina rodičů si podává více žádostí o přijetí svého dítěte do mateřské školy a není ani výjimka osmi žádostí. Zároveň tento nedostatek míst není plošně rozprostřený, ale týká se některých lokalit, zejména příměstských satelitů. Já jsem z Jihočeského kraje, tak jsem si tam trochu udělala průzkum. V krajském městě České Budějovice je situace rovněž neuspokojivá. Bylo neuspokojeno 500 žádostí, a to i žádostí o přijetí v květnu až v červnu, tzn. vlastně další rok, kde žádosti byly rovněž dublované. A skutečný odhad byl, nebo je, kolem 200 dětí neumístěných v Českých Budějovicích. Další okresní města a trojkové obce problém nemají, až na některé výjimky. V některých okresních městech už byly umístěny pro tento školní rok i děti mladší tří let. A jsou regiony v Jihočeském kraji, které jsou takzvaně v propadu, to znamená, že nemají naplněnou kapacitu.
Dětské skupiny jistým způsobem existují, tak jak tady bylo již řečeno. Jsou to různá mateřská centra, školičky, Klubíčka apod. Proč tedy, když to funguje, proč tedy zřizovat nový zákon? Podle mého soudu je tedy nadbytečný. Za péčí o děti je maskován hlavní cíl, a to vpuštění byznysu do další, dosud výhradně neziskové oblasti. Podle § 6 se ustanovuje absolutní variabilita v úhradách od bezúplatného po maximální plnou úhradu nákladů. Z uvedeného tedy vyplývá, že tuto činnost lze provozovat i pro zisk. Z výchovy dětí tedy uděláme výdělečnou činnost, neboť co se může, se dříve či později stane normou. A nebudou-li v budoucnu zřizovatelé mít dostatek financí na provoz mateřské školy, mohou je převést na dětské skupiny, a to zejména v případech, kdy současné mateřské školy budou takzvaně na hraně s některými platnými předpisy, jako jsou dožívající školní kuchyně, nedostatek prostoru či nesplnění kvalifikace.
Návrh zákona rovněž neřeší stravování. Děti zaměstnaných rodičů pobývají v mateřských školách osm a více hodin. Předpokládám, že i takovou dobu budou pobývat v dětské skupině. Nezaručení stravy ze strany poskytovatele je přímo tristní. Na přípravu stravy jsou v mateřských školách kladeny nejen vysoké hygienické požadavky, ale sleduje se i výživová hodnota jídla, sleduje se způsob úpravy jídel, tak aby byly zachovány co nejvyšší hodnoty.
Jak si představují tvůrci zákona způsob stravování, a to pro děti v období vývoje a růstu od jednoho roku, kdy děti potřebují pestrou a hodnotnou stravu, to mi opravdu není jasné. Neumím si představit, že je ročnímu dítěti v mikrovlnce ohříván oběd, a to ještě vařený předcházející den, protože nepředpokládám, že bude maminka ráno vařit. V mateřské škole je ohřev jídla zakázán. Nesmí se vařit z polotovarů a vždy jídlo musí být čerstvé. Zde se vracíme minimálně o 60 let zpět, kdy se zakládaly žňové útulky a děti si nosily v kastrůlcích oběd. Ano, doba sice pokročila - máme krabičky a mikrovlnky.
Dětské skupiny mají údajně umožnit rodičům, převážně matkám, zapojit se do pracovního procesu. Já si kladu otázku, kolik jich práci sežene a proč má stát těmto rodičům snížit daně. Jak na druhé straně k tomu přijdou ti, kteří dávají děti do mateřské školy? Ti si z daní nemohou odečíst nic a určité školné se platí také. Otázka je, zda takto vzniklá nerovnost soutěžících subjektů není zároveň porušením zákonných norem.
Co říci na závěr? Jsem si vědoma sociální situace mladých rodin, kterým se nepodaří umístit své děti do mateřských škol a samy potřebují či chtějí pracovat. Řešit vzniklou situaci pomocí dětských skupin považuji pouze za náhradní a nejméně vhodné řešení, a to na dobu dvou, maximálně tří let. Skutečné řešení je rozšíření kapacit mateřských škol, které zajišťují vzdělávání, a opětovné zřízení jeslových tříd. A na to nám postačí pouze vyhláška, která by upravovala počet těchto dětí ve třídách. Takže není třeba nový zákon. ***