(12.00 hodin)
(pokračuje Klasnová)
Myslím si, že všichni, kdo jsme se snažili, aby zákon byl ještě projednán, jsme velice rádi a podporujeme jako Věci veřejné komplexní pozměňovací návrh, který vzešel ze sociálního výboru. Snažili jsme se opakovaně, a já si svůj podíl bohužel na sociální reformě exministra Drábka uvědomuji. Snažila jsem se už dlouhodobě celou věc napravit a alespoň částečně v pozměňovacím návrhu sociálního výboru se skutečně postavení těžce zdravotně postižených osob napravuje. Ať už je to otázka lidí, kteří mají amputovanou končetinu nad kolenem a výše a příspěvku na zvláštní pomůcku, ať už je to otázka příspěvku na mobilitu u ZTP a ZTP/P a ať už je to nakonec i oddělení právě držení průkazu od zákona o sociálních službách a příspěvku na péči, protože to byl možná důvod, který měl přinést nějaké finanční úspory, ale v posledku přinesl pouze to, že i lidé, kteří v podstatě fungují relativně soběstačně, ale potřebovali právě jenom tu průkazku ke svému životu a fungování, o ni přišli.
Je to určitě posun k lepšímu. Protože tady byla velká diskuse k pozměňovacímu návrhu kolegyně Kohoutové, tak se k němu velmi krátce vyjádřím. Na mě se také obracela Národní rada a Sdružení zdravotně postižených. Je to věc, kterou je třeba řešit. Z druhé strany, ačkoliv mám dnes pocit, že jsem zaslechla, že by se mělo hlasování o rozpuštění Sněmovny přesouvat až někdy na září, teď jednáme ve chvíli, kdy počítáme s tím, že hlasovat se bude 20. v úterý. Může se stát, že pokud by byl přijat tento návrh, který jinak vnímám jako bohulibý, a teď vůbec nebudu pitvat, proč se dává až teď a za jakých okolností, a šel do Senátu, tak bude vnímán jako přílepek. Ve chvíli, kdy bude vnímán jako přílepek a Senát nám v podstatě ten zákon vrátí, Sněmovna by byla rozpuštěna a nebylo by, kdo by o tom rozhodoval, tak celý zákon padá pod stůl. Takže ne proto, že by si Věci veřejné neuvědomovaly, že to je třeba - je to třeba, ale z toho důvodu nemůžeme tento návrh podpořit. Není to z žádných jiných důvodů, ale protože si nepřejeme, aby zákon včetně komplexního pozměňováku ze sociálního výboru, který pevně doufám, že projde, spadl pod stůl, tak proto nemůžeme tuto věc podpořit.
Měla bych se také velmi krátce vyjádřit, protože ve druhém čtení jsem to zdůvodňovala poměrně košatě, ke svým pozměňovacím návrhům. Ze stejného důvodu, není to přílepek jako návrh kolegyně Kohoutové, jsou to podle mě věci, které by mohly být akceptovatelné. Já se velmi přimlouvám za jeden pozměňovací návrh, který spočívá v tom, že dosud se běžně vydávaly průkazy zdravotně postiženým, těžce zdravotně postiženým na dobu neurčitou. Bylo to podle § 86 odst. 3c zákona č. 100/1988 Sb. Tato úprava už na to nemyslí, nepamatuje. Průkaz bude maximálně na dobu 10 let. Jsou určité choroby, které jsou nevyléčitelné, u kterých není progres, ať už je to Bechtěrevova choroba, ať už je to nějaká těžká mentální retardace, dětská mozková obrana nebo amputace končetin. Je velmi nepravděpodobně, ba nemožné z hlediska lékařské vědy, že by těmto lidem končetiny dorostly, že by jejich choroba byla vyléčena. Proto bych se přimlouvala, jestli tento pozměňovací návrh, který v podstatě umožňuje, aby těmto lidem starším 50 let bylo možno vydat průkazku na dobu neurčitou, aby nemuseli po 10 letech znovu chodit na prohlídku. Velmi bych se za to přimlouvala, za schválení tohoto pozměňovacího návrhu.
Další dva, které jsem dala, si uvědomuji, že už můžou být více rozporuplné i z hlediska diskuse v Senátu. Ten jeden se týká v podstatě toho, že sice oddělujeme průkazy od zákona o sociálních službách, nicméně my jako zákonodárci tady budeme hlasovat o něčem, o čem nevíme, jak bude vypadat. Není ještě vyhláška, která by stanovila kritéria, za kterých budou přidělovány průkazy TP, ZTP, ZTP/P. Existuje samozřejmě důvodná obava, jak přistoupí Ministerstvo práce a sociálních věcí k této vyhlášce, jaká kritéria tam budou nastavena a jestli kritéria třeba pro mobilitu a orientaci budou opět tak přísná, že bude docházet dál k neposkytování nebo nevydávání průkazu těžce zdravotně postiženým osobám, u nichž, znovu zdůrazňuji, nejde o úsporu státu. Tady skutečně není třeba na tomto místě šetřit. To řeší můj pozměňovací návrh, protože je to návrat k vyhlášce 182/1991 Sb., která navazovala na zákon o sociálním zabezpečení. Byla bych samozřejmě ráda, kdyby zde byla podpora. Na druhou stranu už jsem hovořila se zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí včetně pana ministra a s lidmi ze Senátu. Nechtěla bych tím pozměňovacím návrhem nic komplikovat. Nebudu ho stahovat, ale doufám a pevně věřím, že pokud tento pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně neprojde, Ministerstvo práce a sociálních věcí se postaví se vší zodpovědností k tvorbě vyhlášky, která bude stanovovat kritéria pro přidělování průkazu těžce zdravotně postiženým osobám. Velmi ráda bych se těch diskusí zúčastnila ať už jako poslankyně, či ne jako poslankyně.
Poslední můj pozměňovací návrh se týká sociálního poradenství. Jde v podstatě o to, že se sociální poradenství osekává na základní sociální poradenství, vysvětlovala jsem to tady dostatečně ve druhém čtení a samozřejmě je na vůli Poslanecké sněmovny, jak se k mým pozměňovacím návrhům postaví. Takže děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní poslankyně Kohoutová se hlásí s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslankyně Lenka Kohoutová: V usnesení výboru pro sociální politiku, tuším z října nebo listopadu roku 2011, bylo jednoznačné rozhodnutí napříč politickými stranami, že jsme vyzvali pana ministra, tehdy Drábka, aby se přihlásil vyhláškou k mezinárodní klasifikaci, k takzvanému ICF. Kdyby se k tomu přihlásil, tak by se v žádném případě nestalo to, co se nyní stává. Dávám kolegyni Klasnové na jednu stranu v některých věcech za pravdu, ale to neřeší zákon, to má řešit vyhláška. A pokud jsme přijali, že budeme posuzovat nároky osob zdravotně postižených plus nároky na průkazy TP, ZTP a ZTP/P, pak jednoznačně říkám, že kritéria, systém, jak to bude, má naplňovat mezinárodní klasifikace, takzvané MKF neboli ICF. To má být obsaženo ve vyhlášce a nebo se k tomu má vyhláška jednoznačně přihlásit. Je velmi velký průšvih Ministerstva práce a sociálních věcí, že tímto osoby se zdravotním postižením takto neposuzuje.
Stejně tak se ale máme zamýšlet úplně nad něčím jiným. Kdyby tady padl návrh od paní kolegyně Klasnové, že sloučíme posuzování, všechno například na Českou správu, že nebudeme týmy posuzování drolit na Úřad práce a Českou správu sociálního zabezpečení, tak bych to viděla jako cestu, která by mohla přinést nějaký užitek. Toto jsme nevěděli, toto je něco nového, protože dříve posuzování bylo na obcích a na České správě. A taky to nefungovalo dobře. Teď je čas možná přemýšlet o novém systému, ale ne o takhle malých dílčích změnách.
Já si myslím a vyzývám tímto pana ministra, aby opravil především vyhlášku. To považuji za důležité.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní pan poslanec Roman Sklenák, který už je řádně přihlášený do rozpravy, i když je zpravodaj. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, dovolte, abych se nejprve vrátil k úvodnímu vystoupení paní kolegyně Kohoutové. Chápu, že po třech letech, jak se bývalá vládní koalice chovala ke zdravotně postiženým, se teď před volbami paní kolegyně snaží zachránit, co se dá, nicméně pokud zde hovořila o Ústavě a Ústavním soudu, tak se docela divím, že také neřekla to, že její pozměňovací návrh, kdy přilepila k zákonu o sociálních službách sedm stran zákona o zaměstnanosti, je jednoznačně takzvaný přílepek. A pokud bychom tento pozměňovací návrh schválili, tak vás jako zpravodaj, vážené kolegyně a vážení kolegové, upozorňuji, že bychom podle názoru Ústavního soudu postupovali neústavně. Takto se opakovaně Ústavní soud vyjádřil. Konkrétně v roce 2006 byla téměř identická situace, kdy se krátce před ukončením funkčního období tehdejší Sněmovny schválili tímto způsobem zákony a Ústavní soud je zrušil.
Já si vás dovoluji upozornit, že tato situace je o to nepříjemnější, že pokud předpokládáme, že příští týden se Poslanecká sněmovna rozpustí, vystavíme bezpochyby Senát nepřijatelnému tlaku, protože pokud by Senát nesouhlasil s touto formou projednávání a nechtěl přílepek paní kolegyně Kohoutové schválit, tak v podstatě nemá příliš na vybranou, protože pakliže by to vrátil Poslanecké sněmovně, této Poslanecké sněmovně, tak ta už by se k tomu nemohla sejít. Čili jednoznačně odkazuji na nálezy Ústavního soudu, který tohle jednání považuje za nepřijatelné. A já si na vás dovoluji apelovat, kolegyně a kolegové, byť by to bylo pro tuto Sněmovnu poměrně symbolické, abychom v tom posledním projednávání neignorovali nálezy Ústavního soudu. Děkuji. ***