(17.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Možná je to překvapivé, ale pro mě to takové úplné překvapení není. Výsledkem dvou populárních soutěží Česko hledá superstar, či takového charitativního pořadu Chcete mě? je složení vlády, která sedí za mnou. Je jich tam 15 členů, a jak jsem zjistil, tak šest členů bylo členy či kandidáty Komunistické strany Československa. To je 40 % ministrů. Pět členů bylo či je členy sociální demokracie, a abych byl úplně přesný, tak dva členové vlády byli členy ODS. Celkové číslo, co jsem řekl, je 13, členů vlády je 15. Pokud říkáte a správně říkáte, že je tam ve vládě víc nestraníků než dva, tak je to tím, že čtyři ministři stihli být zatím ve dvou politických stranách. Třikrát vidíme klasické schéma levice, kdy se z kariérního komunisty stává sociální demokrat, a pan ministr vnitra to vzal hezky zprava doleva, to znamená od nás z ODS k ČSSD, aby pak vystoupil a je připraven kandidovat a vést kandidátku za SPOZ. Tolik k pohádce o tom, že máme nepolitickou vládu. Třináct z patnácti.
Zásadní otázkou, kterou si klademe, je, zda v České republice chceme mít vládu bez mandátu z voleb do Poslanecké sněmovny. My říkáme, že ne. Přece demokratický systém v České republice je založen na volné soutěži politických stran. Posledních pět týdnů slýchám já, vy a občané podle mého názoru skandální výroky premiéra či některých ministrů, že nepotřebují důvěru v Poslanecké sněmovně, na co Poslanecká sněmovna, my máme důvěru lidu. Sice nevím, jak na to přišli, ale myslí si to. Ve Sněmovně vlastně žádní politici nejsou a my jsme tady od toho, abychom velmi dobře spravovali tuto zemi. Jsme svědky pokusu o oslabení a rozdrobení tradičních demokratických politických stran. Podle mého názoru je škoda, že většina ČSSD ve svém svatém boji proti pravici je ochotna podpořit snížení významu soutěže politických stran. Myslí si, že je to jenom o nás, ale velmi se plete. Je to i o vás.
Své prohlášení jsem začínal tím, že každý z nás velmi dobře ví, jaký je rozdíl mezi předsedou vítězné politické strany a představitelem vítězné politické strany. To si myslím, že je každému z nás jasné.
Novým mýtem se stala věta: vláda má dobrý program, proto jí vyslovíme důvěru. Musím říct, že dobré dílo pana Rusnoka, celkem tři poslanecké kluby se v programovém prohlášení našly. To znamená, že vláda ve svém programovém prohlášení plní programové cíle komunistů, sociálních demokratů a Věcí veřejných. Tak nevím, jestli by neměl proběhnout nějaký slučovací sjezd. Když má vláda z pohledu levice tak dobrý program a tak odborně zdatné ministry, tak si myslím, že je škoda, že by vládli pouze do května 2014, měli by vládnout i dále. Program jim plní, odborníci jsou na svých místech, tak proč bychom je měnili. (Potlesk z řad poslanců ODS.) Možná napořád, uvidíme, tak odvážný zatím nejsem.
Nebudu zdržovat kritikou programového prohlášení, koneckonců pan Paroubek, můj předřečník, se tomu věnoval opravdu podrobně. Myslím, že to stačí jednoduše shrnout.
V legislativě tato vláda neprosadí nic. Sice Lubomír Zaorálek říkal, že 101 je málo, podle něho 91 je víc, ale budiž. V legislativě neprosadí nic, neprosadí ani základní zákon země, to znamená státní rozpočet na rok 2014, se všemi negativními důsledky, které to ponese. Ale je věc vlády, aby si sehnala podporu v Poslanecké sněmovně, a ne protivládních poslanců, jako jsem já, mé kolegyně a mí kolegové.
Nebudu kritizovat ani kroky jednotlivých ministrů, i když se musím přiznat, že se velmi těžko odolává tomu nepřipomenout tu okřídlenou větu, kterou zná každé české dítě: Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. To se fakt těžko odolává, aby to člověk neřekl. Nicméně učiním jednu výjimku, která mě osobně rozčílila za poslední týdny nejvíce. Jan Fischer, který ve svém slavném klipu říká, že se nebude nikde schovávat, nám moudře vykládá, že Alexandr Vondra nemá odbornou kvalifikaci pro to, aby působil ve firmě se státní účastí. Tak chci jenom připomenout, že Alexandr Vondra aktivně bojoval proti komunistického režimu v okamžiku, kdy Jan Fischer tomuto režimu věrně sloužil v letech 1980 až 1989. (Potlesk zprava.)
Zaznamenal jsem výrok pana Rusnoka, že je připraven vládnout i v demisi, protože přece už máme jeden příklad. Vzpomeňte si, Mirek Topolánek vládl čtyři měsíce v demisi, takže máme dokonce ústavní zvyklost. Já myslím, že je to mimořádně podlé srovnání, a pomohl jsem si čísly, abych ten svůj výrok dokázal. Mirek Topolánek v roce 2006 vyhrál volby do Poslanecké sněmovny. ODS získala pod jeho vedením celkem 35,4 % hlasů, což v číslech bylo takřka 1 mil. 900 tis. hlasů, a to kandidovalo 26 subjektů. Miloš Zeman, na jehož volební výsledek se před chvílí odvolával i pan Foldyna, získal v prvním kole, že je to srovnatelné, při účasti pouhých 9 kandidátů 24,2 %, což je v absolutním čísle 1,245 tis. hlasů. To znamená Mirek Topolánek získal o 650 tis. hlasů více než Miloš Zeman v prvním kole, a to při větší účasti - 26 kandidátů. A teď si nevzpomínám, kolik hlasů jste vlastně získal vy, pane Rusnoku?
Jsem si jist, že tato Sněmovna musí vyslovit nedůvěru Rusnokově vládě, a to ne proto, že je jasně podporovaná komunisty, nebo ne proto, že má slabý program, nebo ne proto, že by si Strana práv občanů Zemanovci neměla dělat kampaň za peníze daňových poplatníků, ale proto, aby propříště věděli úplně všichni, že bez mandátu z voleb a bez dohody politických stran zastoupených v Poslaneckých sněmovně se vláda s důvěrou v Poslanecké sněmovně jmenovat nedá. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji. Mám zde faktickou. Pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi krátkou reakci, kterou si neodpustím. Znovu jsem utvrzen v tom, že hlavním programem ODS je antikomunismus, že jediný personální předpoklad k tomu je nemít nikdy v minulosti žádnou jinou než modrou knížku.
Já bych byl rád, kdybyste, oslovuji prostřednictvím pana řídícího, pane kolego, spočítal čísla, která jste uváděl u Topolánkových výsledků, s čísly, která dosáhnete u předčasných nebo řádných voleb. Tam se ukáže, jak byl váš program úspěšný. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Žádnou faktickou nemám dál evidovanou. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Michal Babák. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Michal Babák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jen rychlou technickou na mého předřečníka. Bylo tady napomínáno několik předřečníků před ním, že neoslovují poslance, ministry, premiéra přes vás předsedajícího. Momentálně se tak stalo a bylo by fér, abyste i vy napomenul mého předřečníka, aby oslovoval obzvlášť pana premiéra přes pana předsedajícího, a ne napřímo.
Nicméně bych se tady chtěl podělit o své osobní důvody, proč jsem připraven podpořit vládu Jiřího Rusnoka. Dosavadní vláda takzvané koalice neměla o nic větší právo na existenci než kabinet Jiřího Rusnoka. Nebýt trafikového handlu, už by dávno neexistovala. Zákulisní mocné tahy ovlivňovaly její chod víc než program či vize. Zejména přerozdělování peněz a čachry s rozpočtem na Ministerstvu financí této zemi velmi škodily. Nedůvěra vládě Jiřího Rusnoka znamená hrozbu okamžitého návratu těchto poměrů, návratu Miroslava Kalouska do role prakticky nejsilnějšího hráče politické scény, jakým na postu ministra financí rozhodně byl. Byl bych rád, a říkám od začátku a říkáme to měsíc, kdyby důvěra naopak znamenala předčasné volby, a proto jsme také pro tuto důvěru. ***