(10.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Myslím si, že když to nemáme, tak je skoro zbytečné si říkat, co uděláme, až to budeme mít, a jestli se může udělat víc, nebo méně. V okamžiku, kdy půjdu za svými kolegy z okolních států a řeknu "my bychom chtěli, abyste nám podpořili tento projekt", tak co mi logicky řeknou? Ukažte mi ekonomiku, ukažte mi, zda máte posouzení vlivu na životní prostředí, ukažte mi nějakou studii proveditelnosti. Nic z toho v této chvíli Česká republika nemá, nicméně na tom pracujeme, práce se v žádném případě nezastavily. Naopak, chceme je akcelerovat tak, abychom co nejdřív mohli vést podrobnou odbornou debatu uvnitř České republiky, zda projekt pro Českou republiku přínosný je, nebo není, ve všech aspektech ekonomických, ekologických, dopravních, možná sociálních - všechny tyto věci podle mého musíme posoudit.
Omlouvám se, pane poslanče prostřednictvím pana místopředsedy. I když prosadíte hlasování, že s tím nejste spokojený, je prostě 10.30, můžeme o tom hlasovat, ale nezměníme to. Já jsem vám jasně na vámi položené otázky odpověděl faktograficky a žádnou jinou odpověď ode mě nemůžete očekávat, protože ta fakta jsou převážně z roku 2011 a na nich nezměníme nic ani já ani vy. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, já dám slovo panu poslanci Vackovi. Přiznávám, že jsme se tady dostali s panem poslancem do určité kolize, nicméně já trvám na svém. To byste mě museli zabít. Já prostě trvám na tom, že není možné navrhnout nic jiného než souhlasím nebo nesouhlasím. Pokud byste chtěl hlasovat jiné typy usnesení, musel byste prosadit do programu jednání zvláštní bod a pak byste si tam mohl navrhovat usnesení, nicméně v rámci písemných interpelací je přípustné pouze ono souhlasím nebo nesouhlasím. Nic jiného se nemůže hlasovat.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Vacek: Pane místopředsedo, já rozumím tomu, co říkáte. Sice si myslím, že procedurální návrh může dát kterýkoli poslanec a kdykoliv, ale to teď není to důležité.
Tady před námi leží určitá korespondence, která probíhá mezi mnou a panem ministrem dopravy. Já jsem na začátku uvedl, že to není v žádné osobní rovině, protože pan ministr v tom problému je v podstatě ve stejné fázi jako já, i když jeho rozhodovací pravomoc v této věci je významná. Je potřeba říct, že jestli pochopíme problém, který tu je před námi, tak nestojí a nepadá s odpovědí nebo dopisu panu ministrovi. Já to vnímám tak, že role poslance je upozornit na to, že je tady situace, která je buď pro ministra neznámá, nestandardní, nebo nová. Já jsem tak učinil a předpokládal jsem, že tímto krokem dám panu ministrovi prostor pro to, aby konal. Pan ministr si zrovna tak jako já, jak tady avizoval, přečetl originál dopisu svého prvního náměstka pana Hampla a předpokládám, že došel ke stejnému zjištění jako já, který říká jasně, že chce vyřadit tento projekt - pan první náměstek - z TEN-T.
Pro mě a předpokládám, že pro všechny, kteří tento problém sledují, je naprosto zásadní věc ale odlišná. Příští měsíc zasedne Evropský parlament a bude schvalovat TEN-T do roku 2023. My jsme v situaci, kdy máme dvě možnosti. Buď se smíříme s argumentářem ano, vyřadíme tento projekt z TEN-T do roku 2023, poněvadž tady nebylo naplnění usnesení vlády z roku 2011, které říkalo, že do konce tohoto roku, do konce roku 2013, má být kompletně připravena dokumentace, která tuto vládu přesvědčí o tom, že má pokračovat, či nikoli v tomto projektu, že pan náměstek předběhl všechny materiály, které dneska ani nevidí, rozhodl se ze své vůle porušit toto usnesení vlády a konat v Bruselu. A já říkám, že naši poslanci, kteří tam sedí, které jsme tam společně poslali, si zaslouží, aby dostali informaci, že my chceme, aby tento projekt, nebo respektive tento materiál TEN-T byl doplněn o informaci, že chceme na projektu pokračovat v případě, že budou všechny materiály dodány. Samozřejmě ten materiál, ta baterie musí být doplněna o tu větu "když budou dodány". Ale nechci, abychom čekali do roku 2023, ať už dopadne EIA, SEA či jiné materiály, které k tomu budeme dávat dohromady, dobře. Myslím si, že toto usnesení, resp. toto doporučení, které může ministr dopravy dostat, a já jsem to tímto balíkem dokumentace sledoval, má vést k tomu, aby kontaktoval naše zástupce v Bruselu, aby je uvědomil o této možnosti, abychom předešli této pauze do roku 2023. A to může udělat, aniž bychom si tady další měsíc spolu vyměňovali dopisy.
Mé usnesení, které jsem v rovině diskuse chtěl nabídnout jako proceduru, mělo vést pouze k tomu, aby měl argument pro to, závazně to udělat vůči našim zástupcům v Bruselu. Nic jiného jsem tím nesledoval.
Pokud se pan předsedající ptá, ano, na tom, že jsem nespokojen s odpovědí, trvám. Respektuji vaše doporučení a zbytek usnesení nevyžaduji, pokud k tomu pan ministr nebude chtít něco říct. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Slovo má pan ministr dopravy. Prosím, pane ministře.
Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura Já jsem v tom svém prvním vystoupení řekl, že podporuji reálná řešení, a ne nějaké šidítko, že mám nějakou akci někde zařazenou, a tím mám splněno. Máme v České republice vydiskutováno, že to chceme? Shodli jsme se na tom, že to chceme? Víme, kolik nás to bude stát? Víme, jaký ta stavba má vliv na životní prostředí? "Nevíme" je poctivá odpověď. Někteří tomu fandí, někteří jsou proti, ale reálně nemáme dostatek podkladů, abychom vedli podrobnou odbornou debatu. A nic na tom nezmění to, jestli ta uvažovaná akce je, nebo není v TEN-T. To, co říkáte, samozřejmě je možné, všichni čeští poslanci to mohou navrhovat, dokonce to tam mohou i prosadit, já proti tomu nic nemám. Jenom říkám, že na faktickém stavu věci se za měsíc v hlasování v Evropském parlamentu nic nezmění. Já navrhuji, abychom si nejdřív nechali zpracovat podklady, pak vedli debatu, pak jsme se rozhodli.
A jen tak mimochodem, v celé oblasti dopravy máme dostat z evropských zdrojů v příštím období zhruba kolem 100 mld. na všechny druhy dopravy. Ta akce, protože nemá nic, tak jsou takové hrubé odhady, se pohybuje v odhadech mezi 200 až 250 mld. a ti podporovatelé mi nebyli schopni odpovědět na to, jestli je to s daní, nebo bez, což je 20 % plus nebo minus. Takže to může být klidně 250 nebo 300 mld. Porovnejte to s celkovou alokací všech zdrojů, porovnejte to se stavem našich silnic a dálnic, porovnejte se stavem našich železnic. A to všechno si musíme říct a pak říct ano a na konci může být výsledek: toto je prioritní akce číslo jedna.
V této chvíli se dokončuje sektorová strategie, strategický dokument pro Českou republiku, které akce v kterých dopravních modech chce podporovat do roku 2020. Bezesporu se o tom bude debatovat i na půdě Poslanecké sněmovny. Všichni budou mít možnost své názory uplatnit. Nic víc, nic míň.
Myslím, že je to zbytečný souboj, zbytečné plýtvání sil, zbytečné přetahování se, protože ať to hlasování za měsíc v Evropském parlamentu dopadne tak, či onak, tak to na faktickém stavu věci nic nezmění. I když to tam nebude, Českou republiku to nijak neohrozí, a když to tam bude, České republice to nijak nepomůže. To je reálný stav věci. Můžete k tomu říkat, co chcete, tak to prostě je. Můžeme si říkat: já mám velký úspěch, já jsem prosadil tuto akci do TEN-T. Ale co to reálně znamená pro přípravu této akce v příštím roce, přespříštím, přespříštím? Nic.
Možná se vám taková odpověď nezdá, ale já vám říkám pravdu, tak jak to je. Proto říkám, soustředíme se na to, ať se bavíme nad tou studií proveditelnosti, pokud to dopadne dobře, soustředíme se na to, ať dobře dopadne SEA, pokud to dopadne dobře, soustředíme se na to, ať vznikne územní rozhodnutí, když tohle dobře dopadne, soustředíme se na to, abychom měli finanční zdroje. Ne abychom se tady přetahovali, kdo za měsíc prosadí jeden projekt do TEN-T. Reálně tam ty peníze v příštím období čerpat nejdou, i kdybychom se rozhodli, že to půjde do čísla jedna. Sami víte, když chcete postavit někde ve Zlínském kraji, když se chystají dvě komunikace, 49 a 55, sám si můžete odpovědět, jak dlouho se to chystá, jak krátké to jsou úseky, kolik problémů tam je, a budeme rádi, když tyto úseky do roku 2020 z těch evropských peněz nebo z národních peněz uděláme. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Vacek.
Poslanec Martin Vacek: Pane ministře, když jsme u toho nalévání čistého vína či pohledu na pravdu, jak říkáte, já mám jenom dvě připomínky, které bych rád v tuto chvíli ještě doplnil.
Mám před sebou číslo usnesení vlády České republiky, které jednoznačně říká v čísle 49, to usnesení, z 19. ledna 2011, že do roku 2013 budou shromážděny všechny materiály, bude vyhodnocena veškerá komunikace s okolními partnery a bude z toho vyhodnocen závěr, který doporučí této vládě, jak má postupovat. Na druhou stranu 11. května 2011 posílá váš první náměstek dopis v rozporu s tímto usnesením vlády. ***