(10.00 hodin)
Poslanec Břetislav Petr: Dámy a pánové, zaznělo tu několik bludů. Tak za prvé, v prvním kole privatizace, tam, kde se privatizovaly doly nebo nějaké významné podniky, obce, na jejichž teritoriu byl dobývací prostor nebo se nacházela ta nemovitost, dostávaly běžně kolem 4 až 6 %, podle toho, jaký měly podíl. Že obce prodaly svůj podíl, za to nenese vůbec žádnou zodpovědnost stát, tam se přece řídily ty záležitosti věcmi nabídky a poptávky, takže ti, kteří v daném okamžiku měli peníze, byli schopni těch 6 % od obcí získat. A to není jenom případ Mostecka, ale to je případ například i dalších velkých společností. To je první záležitost.
Druhou záležitostí je - za prvé, prodej v druhé vlně byl také odsouhlasen Mosteckou uhelnou jako celkem, takže otázka dneska zní: Při druhém kole privatizace bylo nezbytné, aby valná hromada rozhodla o tom, zdali se to prodá, nebo ne. A tam byl rozhodující nástroj toho, za kolik a komu se to prodá. Takže otázka, těch šest, kteří rozhodli o druhém prodeji, byli a jsou těmi, kteří jsou dnes před švýcarským trestním soudem. A pokud si myslíte, že vláda v té době mohla mít lepší informace, než je měli členové Mostecké uhelné společnosti, které přednesli na valné hromadě, tak pokud nebudeme zacházet do absurdit, každý, kdo vlastní nějakou společnost, je asi schopen ovlivnit hlasování takovým způsobem, aby mu to vyhovovalo. Nebyl tam žádný protest zástupců Mostecké uhelné společnosti proti druhé privatizaci. Zkuste nás přesvědčit o opaku.
A jinak bych chtěl, pane předsedající, říci, že se do tohoto problému činnosti vlády za poslední dva roky přimíchala celá řada dalších problémů, a já bych se pokusil nějakým způsobem tady nastolit tu otázkou, kterou dávají písemné interpelace, zdali ten, který interpeloval, souhlasil s odpovědí, nebo ne. A o tom se hlasuje. Já pochopitelně s odpovědí, které se mi dostalo od pana premiéra, nemohu souhlasit. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Jandák se hlásil o slovo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane předsedající. Já bych se prostřednictvím vás chtěl zeptat svého váženého kolegy pana Šulce na jednu věc. Vy jste tady konstatoval, že jsme lumpové, rošťáci, všecko jsme rozkradli. Řekněte mi, jak je to možné za předpokladu, že v Čechách se všechno vykecá, jak je možné, že nás ti lidé v tom kraji volí? Čím to je? Víte, jeden člověk ve středních Čechách mi řekl, když jsme se dotkli kauzy Davida Ratha, řekl zajímavou věc: "Víte, on možná ten Rath kradl, ale myslel na lidi, kdežto tihle pacholci kradou a na lidi nemyslí!" (Oživení v sále.) Nevím, pouze jsem odcitoval. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tady tedy zazněl návrh pana poslance Břetislava Petra na usnesení, nebo spíš nesouhlas s odpovědí premiéra Petra Nečase. Já bych zagongoval, abychom o tomto usnesení hlasovali. Mám tu, abych vás odhlásil, tak vás tedy odhlašuji. Požádám vás, abyste se znovu přihlásili. (Dle světelné tabule není v sále dostatečný počet poslanců pro zahájení hlasování.) Prosím tedy, znovu se přihlaste. (Čeká se, ale ani po chvíli se počet nezvýšil.) Tedy jestli to správně počítám, tak tu není dost přítomných. Já jen připomínám, že je třeba také odhlasovat nové ověřovatele, aby mohla proběhnout hlasování, protože ověřovatelky, které jsme měli, jsou dnes omluveny.
Takže ani tohle hlasování zřejmě teď neprovedeme. Vzhledem k tomu, že nelze v této chvíli hlasovat, tak bych pokročil k další interpelaci. Odložím tedy toto hlasování.
Další interpelace je interpelace na ministra životního prostředí Tomáše Chalupu paní poslankyně Kateřiny Konečné. To jsou dvě interpelace. Vzhledem k tomu, že tady není paní poslankyně Kateřina Konečná, tak se tyto konat nebudou.
A pak je tady interpelace na ministra Hegera. Je to interpelace poslankyně Soni Markové. Ta se konat může. Prosím, paní poslankyně, já bych dal slovo nyní vám.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, v lednu v roce 2013 jsem na žádost nešťastných rodičů, kteří přišli o svého syna, interpelovala pana ministra Hegera ve věci praktického užití zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Jedná se zejména o problematiku poskytování zdravotní péče v soukromých ordinacích, zda je v takovémto zařízení zajištěno poskytování zdravotní péče k tomu způsobilými zdravotnickými pracovníky, a to zejména pak ve vztahu k lékařům, aby měl tuto specializovanou způsobilost k samostatnému výkonu v daném oboru. Z uvedeného vlastně vyplývá a z tohoto zákona, že lékař smí bez specializační způsobilosti vykonávat preventivní, diagnostickou a léčebnou péči pouze, a to zdůrazňuji, pod odborným dohledem lékaře se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru. Toto se však neděje, a to zejména z důvodu absence prováděcího předpisu.
Několik zdokumentovaných případů dokazuje, že lékař s odbornou způsobilostí bez jakéhokoliv specializačního vzdělání a bez základního kmene pracuje mimo akreditační pracoviště v ordinaci lékaře se specializovanou způsobilostí. V budově této ordinace a ve vzdálenosti několika kilometrů od této ordinace není jiný lékař se specializovanou způsobilostí, přesto i v případě úmrtí a stížnosti zřizovatel ani čestná rada České lékařské komory ani jiné dotčené orgány neshledají sebemenší připomínku k porušení výše uvedeného zákona. K tomuto rozhodnutí stačí těmto dohlížejícím orgánům pouze doporučení představenstva České lékařské komory o dojezdu školitele do 30 minut a možnosti léčení školitelem po telefonu. Přesto se lze v těchto případech domnívat, že není vše v souladu se zákonnými předpisy.
Z tohoto důvodu jsem interpelovala pana ministra, požádala jsem ho o odpověď na osm otázek, které byly vysoce odborné, jak jistě chápete i z toho úvodu. Pan ministr mi odpověděl obsáhle a bohužel mi ale neodpověděl na dvě otázky, které byly též vysloveny, a proto jsem neměla jinou možnost, než nepřijmout tu odpověď, a chtěla jsem, aby mi pan ministr odpověděl ještě na tyto dvě otázky. ***