(9.50 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, děkuji vám za důvěru a dovolte mi, abych navázal na paní ministryni. Možná se v něčem budeme opakovat, ale to už tak bývá. Mohl bych jednoduše říci, že vše už sdělila paní ministryně, přesto si myslím, že úloha zpravodaje je dána jednacím řádem, a mně nezbývá nic jiného, než tento vládní návrh shrnout.
V souvislosti s rozdělením Československé federativní republiky bylo nutné rozdělit mezi nástupnické státy též odpovědnost za nároky vyplývající z účasti na důchodovém systému zaniklé federace. Rozdělení závazků bylo provedeno ve dvoustranné smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení ze dne 29. října 1992. Vlivem rozdílného ekonomického a legislativního vývoje obou států však byl a je finanční statut některých osob, kterým byly federální doby na základě výše uvedeného kritéria hodnoceny, horší ve Slovenské republice, než kdyby tyto doby byly zhodnoceny v důchodech českých. Z tohoto důvodu se dotčené osoby dlouhodobě domáhaly, a to i za aktivní podpory poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, přiznání českého důchodu za tyto doby. Proto se Poslanecká sněmovna i Senát tímto problémem již v minulosti mnohokrát zabývaly.
Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa sociálního zabezpečení vyhovovaly takovým požadavkům jen ve výjimečných případech v rámci ustanovení a odstraňování tvrdosti. Řada osob se proto se svými požadavky obrátila na obecné soudy, u nichž však z důvodu absence právní úpravy nebyla úspěšná. Následovaly proto ústavní stížnosti, které již v řadě případů úspěšné byly. Orgány sociálního zabezpečení tedy dorovnávací doktrínu konstruovaly Ústavním soudem České republiky, tak jak ji tedy stanovil Ústavní soud. Omezovaly se však při tom pouze na případy, kdy český a slovenský důchod byl přiznán před vstupem České republiky do Evropské unie. Tento postup byl doporučen v rámci konzultací této záležitosti s Evropskou komisí. Samotné dorovnávání, ale zejména pak aplikace omezující podmínky českého občanství a bydliště na území České republiky se jevily jako neslučitelné s evropským právem, neboť právo Evropské unie obecně takováto diskriminační omezení nepřipouští a ukládá povinnost rovného nakládání s občany ostatních členských států. Proto soudní dvůr v této záležitosti poukázal na to, že lze napravit diskriminační stav i přijetím opatření k obnovení rovného zacházení, které spočívalo v omezení výhod osob, které byly dříve zvýhodněny. Tím sám tento soudní dvůr připustil jako řešení ze strany České republiky, že obnovení rovného zacházení může být dosaženo obecným zrušením poskytování vyrovnávacího příspěvku. Tímto způsobem bylo pak také následně postupováno, konkrétně tak, že byla schválena novela zákona č. 155/1995 Sb., která přiznávání dorovnávání vylučovala. Šlo tedy zejména o ochranu výdajů ze státního rozpočtu.
Po řadě peripetií nyní vláda při vědomí různosti postojů Ústavního soudu České republiky a Soudního dvora Evropské unie navrhuje zrušit stávající ustanovení § 106a zákona o důchodovém pojištění a v zákoně o důchodovém pojištění nově upravit definici dorovnání, tedy podmínky nároku stanovení výše českého důchodu, do jehož výše se dorovnání poskytuje. Kromě toho se do přechodných ustanovení navrhuje zakotvit, že již přiznaná a vyplácená dorovnání na základě opatření přijatých před účinností navrhované úpravy zůstávají zachována, nicméně to nebrání jejich příjemcům, aby požádali o posouzení nároku na dorovnání podle navrhované právní úpravy a přiznání dorovnání podle nové právní úpravy, bude-li to nové dorovnání vyšší.
Smyslem navržené úpravy není tedy plošně dorovnat důchody všem pojištěncům, kteří získali jakoukoliv dobu důchodového zabezpečení před rozdělením Československé federativní republiky, neboť Česká republika by tím nevyváženě a jednostranně přebírala v nepoměrně větší výši důchodové - tj. finanční - závazky bývalé federace a takový postup by neúměrně zatížil státní rozpočet, respektive jeho důchodový účet. Navrhuje se proto dorovnání poskytovat jen v opodstatněných případech a zároveň stanovit podmínky nároku na dorovnání, které se co nejvíce přiblíží požadavkům, které k poskytování dorovnání stanovil Ústavní soud České republiky, aniž by se však použilo problematické kritérium českého občanství, na což upozorňoval Evropský soudní dvůr. Dá se očekávat, že občané, kteří na dorovnání nedosáhnou, se budou opět obracet na poslance se svými návrhy o rozšíření okruhu dotčených osob či o zpětné dorovnání, neboť podmínky dorovnání se stanovují dost přísně, jak již zmínila paní ministryně. Průměrnou výši dorovnání odhaduje, a zde se opakujeme, ministerstvo zhruba na 1 100 korun měsíčně. Úhrnné náklady navrhovaného řešení tak v rámci státního rozpočtu lze odhadnout na 3,8 mld. korun, a to musíme říci jako zvýšení deficitu důchodového účtu. V prvním roce by objem výplat měl dosáhnout zhruba 120 mil. a výdajového vrcholu by bylo dosaženo kolem roku 2020, kdyby objem výplat lehce přesáhl 130 mil. plus již zmíněné výdaje na administraci.
Toť stručně vše k předloženému vládnímu návrhu. Vážené kolegyně a kolegové, doporučuji vám propustit tento návrh do dalších čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které zatím nemám žádnou přihlášku. Nevidím, že by se někdo hlásil z místa, tedy obecnou rozpravu končím a přistoupíme k přikázání sněmovního tisku výboru.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku. Ptám se, zda má někdo nějaký jiný návrh. Opět nevidím, že by se někdo chtěl přihlásit do rozpravy.
Přistoupíme tedy k hlasování s tím, že rozhodujeme o tom, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 47. Ptám se, kdo je pro návrh. Kdo je proti návrhu?
V hlasování pořadové číslo 47 přihlášeno 167 poslanců, pro návrh 127 poslanců, proti žádný poslanec. Konstatuji, že návrh byl přijat a my jsme přikázali tento sněmovní tisk k projednání výboru pro sociální politiku.
Dámy a pánové, tím končím projednávání tohoto bodu. Předtím než přistoupíme k dalšímu bodu, budu konstatovat, že byla upřesněna omluva pana ministra Tomáše Chalupy, který se omlouvá z našeho jednání dnes od 12. hodiny, a to z důvodu účasti na jednání 6. schůze Senátu Parlamentu České republiky.
Nyní přicházíme k dalšímu zařazenému bodu. Je to
19.
Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 876/ - druhé čtení
Vítám zde zástupce navrhovatele pana senátora Miloše Vystrčila a poprosím ho, aby za navrhovatele uvedený návrh uvedl. Pane senátore, prosím, máte slovo. ***