(9.20 hodin)
(pokračuje Bárta)
Dovolte mi vysvětlit, proč tento bod a tuto konkrétní normu Věci veřejné považují za tak zásadní.
Je zapotřebí říci, že zákon o významné tržní síle silně deformuje český trh s potravinami. Tento zákon zcela jednoznačně ovlivňuje a stojí za vyššími cenami potravin, než jaké dnes můžeme vidět kupříkladu v Německu. Stále mě fascinuje, že bez ohledu na zcela zjevnou pravdu, že potraviny v Německu nebo v Polsku jsou o 20 % levnější než v České republice, přesto tato do očí bijící pravda může býti společensky zpochybňována na základě velmi manipulativních a zjednodušených zpráv Eurostatu, který vykazuje české potraviny jako páté nejlevnější v Evropě.
Dovolte mi vzhledem k tomu, že kolem této normy a kolem celkového stavu existuje spoustu chimér, uvést tady na pravou míru konkrétní čísla a data, která, doufám, budou pro vás podkladem pro schválení zařazení tohoto bodu na dnešní jednání Poslanecké sněmovny. Nejprve mi dovolte říci vlastní podstatu toho, co je zapotřebí v onom zákoně napravit.
Zákon o významné tržní síle definuje velmi vágním způsobem, který je nicméně velmi jednoduše zneužitelný, ochranu výrobců potravin oproti obchodním řetězcům. Až sem principiálně je to správný počin a koneckonců je v tomto směru zapotřebí říci, že omezení síly hypermarketů jest tématem, kterým se dokonce zabývá i Evropská unie, a přemýšlí nad tím, jak omezit sílu hypermarketů v rámci celé Evropské unie. Problém českého zákona je nicméně v tom, že místo toho, aby v souladu se záměrem významné tržní síly se zabýval ochranou malých a středních podnikatelů, tak v zásadě chrání a naopak posiluje české oligopoly, české kartelové dohody, české silné výrobce, kteří už dnes dusí naopak ty malé a střední české potravinářské výrobce, a naopak paradoxně ty české oligopoly, ty české, silné, dominantní výrobce posiluje na úkor těch malých a středních. Proto ta základní vize, ten základní návrh, ta základní prosba je, aby tento zákon se dotýkal pouze ochrany malých a středních výrobců, a nikoliv českých oligopolů.
Podíváme-li se na koncentraci českého trhu, nebo chcete-li na konkurenci, která na českém trhu je, je zapotřebí jednoznačně říct, že český trh s potravinami obsahuje velké množství oligopolních výrobců, kteří drží dramatické postavení na trhu, což je obrovský rozdíl například proti německému trhu, kde naopak ony potraviny jsou o 20 % levnější. Řeknu několik konkrétních příkladů. Největší český pivovar Plzeňský Prazdroj drží 43 % českého trhu. S druhým českým pivovarem, Staropramenem, drží 60 % trhu a v případě tří největších českých pivovarů se dokonce onen oligopol, nebo chcete-li kartelová dohoda, dotýká 75 % českého trhu. Díky tomu je možné, že ceny Plzeňského Prazdroje, odečteme-li rozdíl ve spotřebních daních a odečteme-li rozdíl ve výši DPH, přesto je Plzeňský Prazdroj v Německu prodáván o 12 % levněji než v Čechách. Nebudeme-li uvádět ony rozdíly ve výši nižšího DPH a nižší spotřební daně na pivu, než jak je objektivně v Německu dnes, tak ten rozdíl se pohybuje dokonce ve výši 20 %. A pokud bychom dokonce k tomu připočítali poněkud výhodnější cenu za přepravku, resp. zálohu za přepravku, dostaneme se k tomu, že basa plzeňského piva, které jsem tady panu premiérovi a panu ministrovi financí v prosinci se snažil dát jako dárek, tak je dokonce o 40 % levnější než v České republice.
To oligopolní chování, ta kartelová dohoda, to zneužívání dominantního postavení na trhu se projevuje mimo jiné tím, že pivovar Prazdroj oznamuje zvýšení ceny jednostranně tiskovou zprávou. O měsíc později po takové to tiskové zprávě následuje tisková zpráva Staropramenu a následně se tak vyvíjí i chování ostatních pivovarů. Naposled taková situace nastala loni na podzim mezi zářím a říjnem. A pro vaši představu, v tomto období za několik málo měsíců, od září do listopadu, došlo ke zvýšení ceny piva na českém trhu během tří měsíců o 5 % jednostranným jednoduchým diktátem.
Podobnou situaci můžeme nalézt v několika dalších oblastech. Jedním z příkladů silného oligopolu je společnost Nestlé na českém trhu, kde společnost Nestlé kupříkladu vyrábí dětskou výživu. Beba, dětská výživa, pro vaši představu v Německu je o 40 % levnější než v České republice. Pravdou je, že v Německu máme o něco jiný typ balení, než který se prodává v České republice, ale po očištění velikostních rozdílů ten rozdíl je pořád v řádu 30 %.
Můžeme takhle pokračovat. Samozřejmě jedním z oněch oligopolů, oněch dominantních postavení na trhu, který je zapotřebí změnit a který má přímou návaznost na mnou navrhovaný první bod, který jsem zde nyní navrhoval k předložení, a to jsou spekulace s obilím na hmotných rezervách, tak je právě oligopol Agrofert, který v tomto směru můžeme vyjádřit, že se dotýká opravdu celého výrobního řetězce. Začíná to tím, že chemičky pana Babiše nám vyrobí hnojiva a osivo pro české zemědělce, následně těmto zemědělcům nabídne i půjčky pod podmínkou, že ony zelené půjčky budou znamenat, že obilí bude vykupováno do jeho společností. Následně jeho společnosti, o kterých byla řeč už v mém prvním návrhu, a to je společnost Navos, nám ovládají 50 % skladovacích prostor s obilím v České republice. Toto obilí od českých zemědělců zpátky vykupuje. Lichý argument, že ceny v tomto směru jsou dány vývojem na evropském trhu, zcela jednoznačně pohoří, protože průměrný, a obzvláště ten malý a střední český zemědělec velmi obtížně bude své obilí vyvážet někam do ciziny, ale naopak bude muset hledat už čistě z nákladových a logistických důvodů prodej obilí ve své blízkosti. A podotýkám, jestliže kupříkladu na Moravě, na jižní Moravě, kde je v tomto směru postavení pana Babiše a Navosu obzvláště silné, v zásadě umožňuje jednostranný diktát i právě při onom výkupu obilí.***