(15.50 hodin)
(pokračuje Doktor)
Jen pro zdůraznění dynamiky, s jakou se vyvíjí stabilita mezinárodních měnových institucí, resp. národních zemí, jejichž příspěvky jsou základem stability, například i Mezinárodního měnového fondu, uvedu dva prahy zadlužení na časové ose.
Na přelomu let 2005 a 2006 oslavovala evropská sedmadvacítka - resp. evropský průměr zadlužení činil 80 %. Tehdy se podařilo prolomit onu historickou bariéru a zadlužení, průměrné zadlužení evropského prostoru, pokleslo na velmi krátký čas pod 80 %. Skutečnost z 31. 12. 2012 je alarmujících 93 % průměrného zadlužení evropských zemí přepočtených k hrubému domácímu produktu v evropském prostoru. Z té zjevné dynamiky je možné odhadnout, že kdyby ten vývoj měl být obdobně kritický a obdobně málo řízený po další období, pak samozřejmě musíme jako ti, kterým je svěřeno právo, ale také povinnost řádně spravovat české závazky a kapacity, s nimiž může česká ekonomika pracovat, vážit každou další záruku a každé naše další zadlužení.
Pan ministr financí řekl, že Česká republika spíše nemá právo býti černým pasažérem v tom projektu stabilizace. A já bych chtěl zdůraznit, že není žádným černým pasažérem, že doposud Česká republika vždy dostála závazkům, zejména vůči Mezinárodnímu měnovému fondu. A tento detail celého projektu je velmi důležitý a pozornosti hodný.
Mezinárodní měnový fond má vůči svým přispěvatelům právo superseniority. To znamená, že každý z těch, kdo se zaváže poskytnout mu příspěvek obdobný tomuto projektu, je na zavolání povinen tomuto závazku dostát. Jest ovšem smutnou pravdou, že ne všichni ti, kteří se zavázali v minulých projektech Mezinárodního měnového fondu býti řádnými přispěvateli, tak doposud učinili. Česká republika tedy není ani černým pasažérem, je spíše premiantem ve smyslu dostání svým závazkům vůči projektům Mezinárodního měnového fondu.
A tak v podstatě jediná věc, jediná věc, nad kterou já cítím povinnost se zamýšlet a kde odpověď budu očekávat právě ve vystoupení pana guvernéra České národní banky - tím spíše si želím nad tím, že nevystupuje už dnes, možná by prostě některé otázky ani nemusely být položeny, protože by ve svém projevu odpověděl předem, ale jistě postačí, aby na takové otázky odpověděl až v závěrečném projednávání, případně při své účasti na projednávání této věci na půdě rozpočtového výboru - tou jedinou otázkou, která trápí mě, je kritérium obezřetnosti.
Česká národní banka jako každá instituce pracující s penězi musí vážit parametr obezřetnosti závazků, resp. pohledávek, vztažený k jedné jediné osobě, k jedné jediné instituci, k jednomu jedinému subjektu. A jakkoliv pan ministr financí ve své řeči řekl, že případná insolventnost Mezinárodního měnového fondu je opravdu úvaha z oblasti hypotéz, pak z hlediska kritéria obezřetnosti je prostě jedním subjektem jakkoliv váženým a jakkoliv respektuhodným, nicméně jedním jediným subjektem, vůči němuž Česká republika, resp. Česká národní banka, již své závazky, resp. své pohledávky, má. A pokud touto operací, kterou máme schválit, překročíme kritérium obezřetnosti, pak se v podstatě stavíme na práh toho, zda ještě máme či můžeme poskytnout jednomu jedinému partneru, jedné jediné instituci, další závazek, který se, bude-li naplněn, stane naší pohledávkou. A musíme se ptát, nakolik je Mezinárodní měnový fond schopen nám v budoucnu tento závazek, naši pohledávku za ním, splatit.
Z tohoto pohledu tedy budu bedlivě a docela netrpělivě očekávat vystoupení pana guvernéra. Skoro si myslím, že právě práh obezřetnosti je tím důvodem, který vedl Českou národní banku k onomu požadavku záruky českého státu. Tedy odvozuji, že se tomuto prahu efektivně blížíme. Zároveň dovozuji, že jak neúčast, i účast v tom projektu má své výnosy i své náklady. A každý z nás musí uvážlivě vážit jejich poměr v jednom i druhém projektu. To je něco, co mi maličko chybí nebo chybělo ve vystoupení pana ministra financí, ale to lze ještě jistě doběhnout a doplnit později.
Ta situace nemá dobré řešení. Jediným dobrým řešením je totiž snižování míry zadlužení v celém evropském prostoru, které ovšem naopak naprosto dramaticky roste.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. A teď bych ještě požádal o slovo jako dalšího pana poslance Michala Babáka. Ne. Michal Babák už to stahuje. To znamená, že v tom případě vymažeme. A ještě je stále rozprava. To znamená, že se ještě jednou zeptám, jestli se někdo hlásí do obecné rozpravy. Pokud se do ní... Ještě se hlásí pan poslanec Jiří Paroubek. Takže prosím ještě pana poslance Paroubka, posledního přihlášeného do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Já budu mluvit, ale velice stručně, abych tu plodnost, jak mi říká pan ministr, nepřehnal.
Víte, já si myslím, že toto řešení, s kterým přichází ministr financí - jakkoli ho tvrdě kritizuji v jiných oblastech, pokud jde, řekněme, o národohospodářskou politiku této vlády, kde si myslím, že Ministerstvo financí je hlavní brzdou toho, abychom dělali něco pro oživení národního hospodářství -, toto řešení, s kterým přichází, je řešení racionální a je to určitě řešení, které je z těch špatných, která se nám nabízejí, to nejlepší řešení, protože vydat státní obligace a řešit to tímto způsobem nevidím jako rozumné.
Kromě toho si myslím, že solidarita Evropské unii je taky určitá hodnota. A já bych tu solidaritu vztáhl ke stabilitě. Máme zájem na stabilitě Evropské unie. Já si myslím, že je to náš národní zájem. Takže sice na jednu stranu nerad z politického hlediska, na druhou stranu i z toho politického hlediska musím uznat, že pokud chceme přistoupit k tomuto celoevropskému řešení, je to asi racionální řešení. Proto ho budu podporovat.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. A teď snad už můžeme obecnou rozpravu ukončit. Požádám o závěrečné slovo ministra financí Miroslava Kalouska. Prosím, pane ministře, teď máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo a děkuji za rozpravu. Chápu, že to je vážná věc a není to 10:0, je to prostě rozhodování o penězích, je to rozhodování o půjčce. Přesto ještě jednou velmi prosím o schválení.
Dovolte jenom, abych se panu poslanci Filipovi omluvil za to datum. Spíš se ale jedná o nedorozumění. Vláda tu půjčku skutečně schválila v roce 2008, nicméně smlouva s Mezinárodním měnovým fondem byla podepsána až v roce 2009. ***