(15.40 hodin)
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi začít z poznámky, kterou zde řekl asi ve snaze o nadsázku pan ministr financí, když spekuloval o tom, jak dalece hrozí pád Mezinárodního měnového fondu, tak řekl: vymknuta z kloubů doba šílí. Dámy a pánové, dovolte mi onen krásný citát ze Shakespearova Hamleta doplnit. Nevím, jestli zná ten další verš pan ministr financí. Ale ten další verš zní: vymknuta z kloubů doba šílí, že jsem se zrodil, abych napravil ji.
Nejsem si jist, jestli v tomto duchu si pan ministr financí právě uvědomuje to, co se i Shakespeare v Hamletovi snažil vyjádřit, a to je to, že pokud je doba těžká, je zapotřebí hledat řešení. A Česká republika v tomto směru, pokud má býti emancipovanou součástí Evropské unie, by se měla snažit hledat řešení. V tomto duchu je zapotřebí si jednoznačně říct, že schválení oné půjčky není řešení. Je jenom látáním velké díry za cenu toho, že nám mezitím vznikají díry jiné. Nejde o koncepční řešení. Nejde zde o to, že by existoval jasný plán na záchranu Evropy. Jedná se jenom o opatření, které v zásadě do určité míry dokonce podporuje to, že ono bahnění, onen bankovní socialismus Evropské unie se ještě dále může bahnit.
Jinými slovy řečeno, Věci veřejné byly ještě v koalici, když se na vládě tento dokument schvaloval. A je velmi dobře, že oproti původním přáním Evropské unie zde nakonec onen závazek České národní banky, potažmo vlády, potažmo České republiky je poloviční, než jak původně měl vypadat. Přesto když pan ministr financí tady správně zdůraznil, že se nejedná o krok ekonomický, ale o krok čistě politický, tak se ptám, jestli v tomto směru Česká republika plní důsledně svoje úkoly zahraniční politiky. Jestli Česká republika dostatečně prosazuje zájmy České republiky v Evropské unii nejenom z hlediska toho, jestli teď dá o korunu víc, nebo méně, ale i z hlediska toho, jaká bude v budoucnosti Evropská unie.
Podotýkám, nehovořím zde jako euroskeptik. Nepřeju si odchod České republiky z Evropské unie. Naopak. Toužím po tom, abychom žili ve velkém liberálním, svobodném, evropském a možná ještě větším trhu. Ale nechci podporovat pád Evropské unie na základě prorůstání a progrese bankovního socialismu, který dnes v Evropě bují a který v konečném kontextu je velmi nebezpečný pro Českou republiku, pro stát v srdci Evropy, pro stát, který je velmi závislý na nejenom ekonomických, ale i ostatních evropských ekonomikách.
Jestliže zároveň připomenu to, že Česká republika, vláda, jednala o tomto závazku v situaci, kdy počítala s tím, že do roku 2016 Česká republika dosáhne vyrovnaného státního rozpočtu, a dnes jsme v situaci odlišné, tedy vláda rezignovala na to, abychom v roce 2016 měli vyrovnaný státní rozpočet, vláda s ohledem na aktuální ekonomickou situaci státu, která je bídná, která po stále příliš optimistických výhledech Ministerstva financí v loňském roce se stále více propadá do - budeme rádi, když nuly, tak v tomto kontextu se i tento závazek, který dnes s velkým zpožděním projednáváme, dostává do zcela jiného rozměru. A v tomto duchu je samozřejmě jasné, že dnes nemůžeme couvat z toho, co už jsme přijali. Ale ptám se pana ministra financí, jestli když při jednáních v Bruselu dnes přijde znovu žádost o to, abychom znovu pomáhali, jak jsme na tuto otázku dnes připraveni. Nebylo by možné alespoň si říct, alespoň vyslat jasný signál, alespoň zde na půdě Poslanecké sněmovny slyšet od této vlády, že bude velmi rezervovaná k dalším žádostem o podobný postup ze strany Bruselu?
V tomto duchu jsem rád, že pan ministr financí zde připomněl negativní postoj České národní banky. A jestliže tedy u mého předřečníka zaznělo, že ho překvapuje nesolidární přístup České národní banky vůči vládě a České republice, tak dovolte mi vyjádřit zcela opačný názor. Česká národní banka chrání suverenitu a prosperitu České republiky. A tím, co učinila, vyjadřuje konkrétní, ale jasný signál o tom, jak dalece s tímto počínáním vlády České republiky nesouhlasí. Naopak pro hodnocení nezávislosti a síly České národní banky se domnívám, že bez ohledu na to, že lze tuto věc vykládat jako náklad pro stát, tak naopak je to jasný signál o síle nezávislosti, racionalitě a rozumu vedení, současného vedení České národní banky.
Zaznělo tady z úst pana ministra financí, že až na některé extrémní názory předpokládá souhlas s touto normou. Musím říci, že Věci veřejné v Poslanecké sněmovně jsou asi jednoznačně nejeurorealističtější stranou oproti většinově eurohujerskému přístupu řady parlamentních stran. Přesto v rámci této situace znovu zdůrazňuji, že je velmi obtížné dnes zde hovořit o tom, že bychom nepodpořili přístup, který dnes je Ministerstvem financí zde navrhován. Přesto pokorně zde prosím pana ministra financí, aby se vyjádřil pro to, jakým způsobem v následujících měsících této vlády na podobné žádosti z Bruselu bude reagováno.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Michala Doktora, aby se ujal slova. Připraví se Michal Babák. Takže teď prosím pana poslance Doktora.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Poslanecká sněmovna se debatou nad sněmovním tiskem 822 vrací k atmosféře o několik měsíců zpět, kdy projednávala právě okolnosti záruky účasti České republiky ve stabilizačním projektu. A myslím, že není nutné celou tu atmosféru zvedat a připomínat. Nejlépe ji vyjádřil ve svém úvodním slově pan ministr financí.
V té době se velmi těžko a poměrně dlouho rodilo stanovisko České národní banky. Oceňuji, že pan předkladatel toto stanovisko ve svém úvodním slově zmínil. A jakkoli je stavěno mými předřečníky spíše do kritického světla a nebo nepochopení, já za sebe bych chtěl říci, že onu míru obezřetnosti, zdrženlivosti, vyjádřenou i v žádosti, podle níž tedy vyjádříme záruku vlády, resp. zákonnou záruku České národní bance nad touto operací, naprosto chápu.
Pan ministr financí uvedl, že případná krize Mezinárodního měnového fondu, příp. institucí majících dnes, zdůrazňuji dnes ještě, vážnost příkladu Mezinárodního měnového fondu, ale i jiných mezinárodních finančních mechanismů, je sice úvaha v rovině čisté hypotézy, na druhou stranu - a jakkoli žádám a sám sebe vedu k obezřetnosti a k hledání uvážlivých slov, to není zase nic tak extrémně hypotetického, resp. nepředstavitelného. ***