(11.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Doktorovi. S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Orgoníková, potom pan poslanec Paroubek.
Poslankyně Hana Orgoníková: Děkuji, pane předsedající. Budu reagovat na slova svého předřečníka vaším prostřednictvím. Já jsem se domnívala, že pan poslanec má smysl pro humor, ale poněvadž ho nemá, tak já se všem omlouvám a byla bych ráda, kdybychom si o tom popovídali mimo Poslaneckou sněmovnu. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní má s faktickou poznámkou slovo pan poslanec Paroubek. Pane poslanče, máte slovo. A prosím o klid v sále, děkuji.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já přece jenom po diskusním vystoupení svého předřečníka budu reagovat na vystoupení poslance Šeicha i pana ministra Stanjury. Domnívám se při té jejich obhajobě finanční ústavy, že je úsměvná. Ať už byla zpracována před deseti lety, vzbuzuje můj úsměv i dnes, protože prostě takovéto dokumenty takto se nikde v Evropě nezpracovávají. Možná že by stačilo se podívat do materiálu Parlamentního institutu. Myslím, že ten finanční kompakt pro řešení této problematiky úplně postačí.
No a pokud jde o výsledky hospodaření státu v letech 2005 a 2006, já jsem je tady uváděl a uváděl jsem je velmi podrobně. Pokud si někdo, byť je ekonom a třeba i prezident republiky, některé věci trošku zjednoduší a přehlédne některá fakta, tak je to tím hůře pro fakta. Ale descartesovsky přesné uvažování to není. Takže jenom chci připomenout, že v letech 2005 a 2006 bylo vytvořeno 92 mld. rezerv a 40 mld. putovalo do konsolidační agentury. Takže to určitě zmírní pohled pana poslance Doktora, prostřednictvím předsedajícího, který to ostatně neslyší poprvé a zřejmě to nebude slyšet ani naposledy.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Paroubkovi. Další faktická poznámka paní poslankyně Černochová. Máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Já sice chápu, že pro pana Doktora to znamená, že taková nabídka, kterou mu tady dala paní poslankyně, se neodmítá, ale já přece jenom jako blízká sousedka pana Doktora musím vyvrátit domněnku, že pan Doktor nemá smysl pro humor. Má a velký.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pokud nejsou další faktické poznámky, tak s řádným vystoupením pan poslanec Vít Bárta, který je zatím, jak jsem již říkal, posledním vystupujícím v obecné rozpravě. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Bárta: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Býti posledním vystupujícím v obecné rozpravě u tohoto bodu koukám, že vzbudilo úsměv a pozitivní náladu v Poslanecké sněmovně. Blíží se další hlasování a blíží se nějaký výsledek zde ve Sněmovně. A dovolte mi v tomto směru v tom úsměvu podpořit i to, že si myslím, že oproti jiným zde neprojednávaným a zamítaným bodům, jako je odmítání zastropování lichvy nebo jako je zpřísnění, resp. rozšíření možností občanů se bránit proti podvodným firmám, je zapotřebí zde pochválit a poděkovat panu ministrovi financí a vládě za to, že předkládá fiskální ústavu. Myslím si, že jakákoliv norma tohoto charakteru, pokud by ústavní většinou byla přijata, jest minimálně dobrým signálem pro nejenom Českou republiku, ale i pro banky a svět, který nás sleduje. A když se podíváme na žebříčky české konkurenceschopnosti v porovnání s ostatními zeměmi světa, tak to může být konečně nějaký aspoň trošku pozitivní signál.
Přesto mi dovolte nicméně upozornit na několik úskalí, která jsou v této normě obsažena. A podotýkám, že bez ohledu na to, že se obávám, že nebude reagováno na mé připomínky, na mé varování, tak přesto jednoznačně jakoukoliv formu finanční ústavy chci osobně podpořit.
Základní problém, který je v předkládaném materiálu, podle mne je ten, že opravdu vyvážená fiskální ústava by měla obsahovat i limit pro zvyšování daní. A takto navržená ústava ve své podstatě může být berličkou, může býti oporou, návodem, zdůvodněním, ba dokonce může býti jediným a bohužel do značné míry legitimním argumentem pro to, že je nutné v určité situaci zvýšit daně. A naopak můžeme říci, že tento zákon vůbec nevytváří nějaký systémový apel, nějaký větší tlak na to, aby místo zvyšování daní se hledaly naopak cesty k systémovým úsporám.
Pan ministr financí, jestli se mu něco nemůže upřít, tak to, že tvrdošíjně donedávna snižoval státní schodek podle ambiciozního plánu původní koalice z roku 2010. To, z čeho vznikaly opakovaně spory v koalici, nicméně bylo to, že úspory se dělaly ad hoc, všechny úpravy se dělaly na poslední chvilku, jakoby vždy s tím, že se situace nedala předpokládat. Že se nedalo odhadnout to, že ekonomika nebude růst, že naopak ekonomika se bude propadat. A já už včera jsem prosil pana premiéra, aby sdělil, co bude dělat proti negativnímu vývoji české ekonomiky, který i nyní je vládou hodnocen lépe než většina institucí ostatních. Jinými slovy řečeno, i dnes se tváříme, že nedojde k propadu české ekonomiky, nebo že ten propad bude minimální, a přesto se podobně jako v minulém roce budeme každý kvartál divit, jak se propadáme čím dál tím více do pekla.
A pod tlakem té mimořádné situace a onoho zjištění, které se ze situace mimořádné stává dlouhodobým trendem, dlouhodobým trendem nenaplňování a špatného odhadování vývoje české ekonomiky, tak v kontextu s touto novou normou, která pokud přijde, a já přes to přese všechno doufám, že přijde, a znova opakuji, že ji chci podpořit, tak prosím o to, jestli by nebylo možné býti trošičku odvážnější a hledat v tomto zákoně jasnější impuls k tomu, abychom místo berličky pro zvedání daní hledali naopak nutnost a možná i mediální argumentaci pro hledání dlouhodobých systémových úspor.
Připomenu jenom několik návodů. A podotýkám, že ty návody nebudou z dílny Věcí veřejných, ale jsou to návody, které pan ministr financí mohl slyšet na NERVu od členů NERVu. Připomínám kupříkladu návrh pana ekonoma Sedláčka, který zdůrazňoval a navrhoval vládě, aby fiskální ústava pracovala v návaznosti na hospodářský cyklus. Tedy to, aby schodkový rozpočet byl jasně návazný na to, jestli se ekonomika nachází v růstu, či v minusu, a aby existovaly především i zde mými předřečníky mnohokráte kritizované limity, brzdy a zákazy pro to, aby se nemohlo opakovat to, co tady obhajoval pan expremiér Paroubek, a to že když máme sedmiprocentní růst, budeme mít zároveň dvouapůlprocentní schodek.***