(11.50 hodin)
(pokračuje Bárta)
Jiný nástroj ve své knize Úsvit navrhuje jiný člen NERVu Pavel Kohout. Vláda by mohla mít povinnost předložit Poslanecké sněmovně zásadně vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Pokud nelze z důvodu vyšší moci, například války, živelné katastrofy, mimořádných vnějších ekonomických šoků a tak dále předložit alespoň vyrovnaný rozpočet, lze pracovat s deficitem, ale v takovém případě pod podmínkou kontrasignace nezávislého orgánu, například České národní banky. V tomto kontextu zároveň připomínám, že jestliže Poslanecká sněmovna má volit novou instituci, má volit vedení nové instituce a zároveň ta samá Poslanecká sněmovna schvaluje rozpočet, ta samá Sněmovna reprezentuje v současném politickém modelu právě onu exekutivní moc, která peníze utrácí, lze tudíž předpokládat, že takto konstruovaná nezávislost tohoto orgánu není dostatečná. A Pavel Kohout v tomto směru jako člen NERVu apeluje na to, aby takovýto orgán byl jednoznačně nezávislý na moci exekutivní, která ony peníze utrácí.
Prosím berte všechny uváděné návrhy a připomínky, které zde říkám, jako připomenutí autorit, které si sama vláda vybrala k tomu, aby jí v Národní ekonomické radě vlády předkládaly návrhy, jak tvořit zákony, jak vést fiskální politiku tohoto státu. A dovolte mi v tomto duchu apelovat na to, abychom tyto silné a nezávislé ekonomy v politických půtkách a v politických kompromisech neignorovali, ale naopak se tuto jinak nesmírně pozitivní normu, která je velmi dobře, že zde dnes v Poslanecké sněmovně je, spíše snažili opravdu postavit zodpovědně pro léta budoucí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. To byl pan poslanec Vít Bárta. Pan poslanec Bém se hlásí. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Bém: Děkuji, pane předsedající. Budu mluvit krátce. Viděl jsem zoufalý pohled pana ministra Kalouska, takže ho vaším prostřednictvím uklidním.
Dovolte abych do všeobecného pravicového nadšení nad finanční ústavou vnesl trochu své pravicové skepse. Nezlobte se, zacituji pouze a jenom článek č. 13 této finanční ústavy, který říká, že územně samosprávní celek hospodaří tak, aby celková výše jeho dluhu nepřekročila 60 % průměru jeho skutečných celkových příjmů za poslední čtyři roky. Co to znamená? V roce 2002 byl dluh hlavního města Prahy 35 mld. korun. Shodou náhod a okolností v pravicovém politickém časoprostoru jsem se setkal s neuvěřitelným množstvím kritiky, sdělovací prostředky byly plné překladů, co to znamená pro jednu pražskou rodinu. Pro jednoho Pražana to tehdy znamenalo dluh 30 tisíc korun ve veřejném rozpočtu hlavního města Prahy. Musím říci, že jsem strávil mimo jiné také po povodních se svými kolegy osm let snahou o finanční fiskální konsolidaci rozpočtu hlavního města Prahy. V konečném důsledku a navzdory tomu, že do České republiky přišla v roce 2008 ekonomická krize, která se projevila zpomalením a nakonec zastavením hospodářského růstu, se podařilo rozpočet hlavního města Prahy v jeho dluhu, v jeho dluhové službě, snížit zhruba o 40 %. Jinými slovy, 10 mld. jsme byli z toho původního 35miliardového dluhu schopni splatit.
Tedy v konečném důsledku, když tedy moje politická generace opouštěla hlavní město Prahu, tak opouštěla hlavní město Prahu s deficitem zhruba ve výši nějakých 22, 23 mld. korun. Za dva roky pravicové vlády na úrovni hlavního města Prahy, nebo za dva a půl roku se podařilo tento historický úspěch ve fiskální konsolidaci zvýšit v loňském roce o kumulativní částku pražského dluhu 10 mld. korun otevřením úvěrového rámce dalších 5 mld. korun u Evropské investiční banky. Co to znamená? Zase v přeložení. Zhruba 15 mld. korun nový dluh na území hlavního města Prahy v letech 2010, respektive 2011 až 2012, tedy pod supervizí pravicové vlády.
Já to říkám proto, že s tím bytostně nesouhlasím a považuji to za absolutní rozpočtovou nezodpovědnost. Považuji to za ukázku nikoliv zodpovědného pravicového chování, ale absolutně nezodpovědného. Ale když to přeložím do matematiky a finanční ústavy, kterou zde máme na stole, a článku č. 13, pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, tak to znamená, že územní samosprávní celek hospodaří tak, aby celková výše jeho dluhu nepřekročila 60 % průměru celkových skutečných příjmů za poslední čtyři roky. Průměrné roční příjmy hlavního města Prahy jsou 45 mld. Průměrné čtyřleté příjmy v kumulativním součtu představují částku 180 mld. 60 % ze 180 mld. představuje částka zhruba 110 mld. korun. Jinými slovy tím říkáme územním samosprávným, krajským a obecním rozpočtům utrácejte, protože hlavní město Praha si pod tíhou finanční ústavy může dovolit dokonce v rámci možná ústavního zákona otevřít úvěrový rámec o dalších prosím pěkně 75 mld. korun.
Takže já samozřejmě návrh finanční ústavy podpořím, protože to považuji v obecně ideologickém slova smyslu za krok správným směrem. Ale upřímně řečeno, kdybychom chtěli být opravdu zodpovědní, tak bychom v paragrafech, o kterých jsem hovořil, a nejenom tam, museli mít ale úplně jiná čísla prosím pěkně a ta čísla by musela být jiná v řádu. V řádu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Vít Bárta. Pane poslanče, máte své dvě minuty.
Poslanec Vít Bárta: Dovolte mi jenom fakticky reagovat na svého předřečníka Pavla Béma ve dvou poznámkách. Pavel Bém tady říkal, že vystoupí jako skeptik. Z mého pohledu vystoupil v zásadě jako optimista, protože upozorňuje jenom na ten jeden princip, a to je to, že se dál bude zadlužovat. Ale z pravicového pohledu podle mě opravdu reálný skeptický pohled je, že naopak tato norma vytváří velký prostor pro zvedání daní. To je přece základní otázka pravicovosti a levicovosti a bohužel v tom je i zjevný kompromis na lince sociální demokracie s panem ministrem financí, kde myslím během tohoto roku tady mezi panem Sobotkou a panem ministrem financí ještě uvidíme několik zásadních kompromisů, které ovlivní českou politiku. A jedním z těch kompromisů je, že prostě finanční ústava sice vysílá pozitivní signál, že bychom se mohli méně zadlužovat, ale za cenu dalšího zvedání daní, které já si, dámy a pánové, neumím představit, že by se ještě uměly vybrat.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byla faktická poznámka pana poslance Víta Bárty. Zeptám se, zda se ještě někdo z kolegů nebo kolegyň hlásí do obecné rozpravy. Pokud tomu tak není, tak obecnou rozpravu končím.
Zeptám se, zda pan ministr má zájem o závěrečné slovo. Evidentně ano. Pane ministře, prosím.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Jen velmi krátce, dámy a pánové. Děkuji za košatou diskusi. Nebojte se, nebudu extendovat úvahy o tom, jak vypadá konsolidační úsilí v dobách mimořádné monetární bubliny a pěti-, šestiprocentního růstu a jak takové úsilí může vypadat v období krize nebo dlouhodobé stagnace. Ten, kdo se toto snaží srovnávat a klade ta čísla vedle sebe, srovnává nesrovnatelné, ať už to, ví nebo neví. Takže to je diskuse, ve které nemá cenu pokračovat. ***