(14.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
O situaci v oblasti ochrany kritické infrastruktury byl Ministerstvem vnitra zpracován materiál Průběžná informace o plnění Národního programu ochrany kritické infrastruktury, který byl výborem pro civilní plánování dne 18. září letošního roku vzat usnesením č. 354 na vědomí. Materiál bude následně projednán na Bezpečnostní radě státu a také ve vládě. Jedním ze závěrů materiálu je úkol upravit nařízení vlády tak, aby odpovídalo získaným zkušenostem z určování prvků kritické infrastruktury v posledním roce, nejedná se tedy o uzavřený neměnný systém, který není možné novelizovat.
Samotný systém důležitých subjektů pro řešení krizových situací však není v krizovém zákoně řešen pouze cestou kritické infrastruktury. Hasičské záchranné sbory krajů zpracovávají v součinnosti s krajskými úřady a obecními úřady obcí s rozšířenou působností krizové plány krajů a krizové plány obcí s rozšířenou působností. V rámci těchto krizových plánů je možné ukládat soukromým subjektům další úkoly, to znamená subjektům důležitým pro zabezpečení chodu daného území a řešení krizové situace. Tyto subjekty následně zpracovávají plán krizové připravenosti, který je svým obsahem velmi podobný plánu krizové připravenosti subjektů kritické infrastruktury. Na území kraje a obce s rozšířenou působností je tedy možné s těmito nezbytnými subjekty pro zajištění chodu území dále pracovat.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane premiére. Pane poslanče, přejete si ještě položit doplňující otázku? Ne. Děkuji.
Další interpelaci na pana premiéra vznáší pan poslanec Břetislav Petr ve věci ignorance požadavků poslanců ministry vlády. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Břetislav Petr: Vážený pane premiére, dámy a pánové.
Ve svém vystoupení, pane premiére, bych vás chtěl požádat o vysvětlení situace týkající se některých vašich ministrů, kteří porušují zákonná ustanovení daná jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Konkrétně se jedná o § 112 týkající se písemných interpelací. Tento způsob získávání informací o některých specifických problémech a situacích přímo od jednotlivých ministrů je zdrojem nezbytných informací, které by poslanec nebyl schopen získat jiným způsobem.
Na rozdíl od ústních interpelací, kdy ministr v krátkém časovém úseku musí bezprostředně reagovat na položené otázky, o nichž nebyl předem informován, nelze z odpovědí některé brát se stoprocentní zárukou a vážností, neboť i ministr je jen člověk, který nemusí vše, co se týká jeho resortu, vědět do všech podrobností, odpovědi na písemné interpelace, na jejichž zpracování má ministr lhůtu třiceti dnů, by měly být preciznější a sofistikovanější. Přesto často dochází k situacím, že poslanec s nimi nesouhlasí a žádá o jejich zařazení na pořad schůze Sněmovny, kde by mělo dojít ke konfrontaci mezi interpelovaným ministrem a poslancem. O interpelaci i odpovědi na ni jsou písemně informováni všichni poslanci. Je však zcela běžným jevem, že se ministr projednávání nezúčastní, byť byl tento bod zařazen na pořad schůze, a to i po období několika měsíců, aniž by dal předem tuto skutečnost na vědomí a z jednání se omluvil.
Moje otázka je: Pane premiére, co soudíte o této situaci a co byste chtěl pro odstranění tohoto nešvaru udělat? Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane poslanče. Prosím o reakci pana premiéra. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, sám jsem strávil v těchto lavicích dvě volební období jako opoziční poslanec, takže vím, jak důležitý institut projednáváme v případě jak písemných, tak ústních interpelací. Na druhé straně musím říci, že písemné interpelace se jmenují písemné od toho, aby i ta odpověď byla přesně zpracována písemně, byla zpracována rozsáhleji a byla takto poskytnuta danému konkrétnímu poslanci. Osobně vidím jako poměrně redundantní dělat z ní potom ústní interpelaci, která je následně znovu projednávána v Poslanecké sněmovně. Nicméně respektuji toto zavedené pravidlo, a pokud máte pocit, že některý z ministrů se mu nějak soustavněji a systematicky vyhýbá, jsem samozřejmě připraven tuto záležitost řešit.
Na druhé straně to, že se ten nebo onen člen vlády omluví z písemných interpelací, je stejně logické jako to, že se omluví řada poslanců. Pokud mě paměť neklame jako častého účastníka odpovědí na písemné interpelace ať již z tohoto místa, nebo z těch míst, která jsou tady přede mnou, účast poslanců odpovídá asi tak účasti ministrů. Nicméně jak jsem již řekl, pokud by se jednalo u někoho o dlouhodobější záležitost, jsem připraven tuto věc řešit.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane premiére. Přejete si, pane poslanče, doplňující otázku? Prosím, máte slovo.
Poslanec Břetislav Petr: Pane premiére, mně se jednalo o záležitost, kdy se pan ministr neomluví. Když se pan ministr omluví, tak chápu, že někdy pan ministr může mít důležitější věci, než je odpověď na písemnou interpelaci. Ale byl bych nerad, aby to končilo tím, že všichni tady přijdeme a pan ministr, aniž by se omluvil, nepřijde. Jedinou možností interpelujícího poslance je pak přednést ve sněmovně, pokud nesouhlasí s odpovědí, své výhrady. Tento postup, stejně jak jste naznačil vy, já považuji jako absurdní divadlo, v němž poslanci působí jako diváci, kteří s odstupem času jistě zapomněli na meritum problému, takže výtkám poslance, které se týkají nedostatku odpovědi, zpravidla ne zcela rozumějí. Po přednesení nesouhlasu interpelujícího poslance jsou však ti páni poslanci, kteří tady jsou jako diváci, postaveni před problém rozhodnout, zda odpověď byla správná, nebo ne, a tím rozhodnout o nové odpovědi interpelovaného ministra.
Jaký je váš názor na tuto situaci a jak je možné ji řešit? Já souhlasím s tím, že by interpelace měla být poskytnuta v přiměřeném termínu, a ne s odstupem půl roku, anebo v některých případech vůbec ne. Děkuji za váš názor.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane poslanče. Prosím, pane premiére, máte prostor pro reakci.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, myslím, že pan poslanec Petr docela uhodil hřebíček na hlavičku, protože je skutečností, že projednávání písemných interpelací je mnohdy dáno nikoliv tím, zda skutečně objektivně ten poslanec je, nebo není spokojen s odpovědí na tuto interpelaci a zda s ním souhlasí, či nesouhlasí Poslanecká sněmovna, ale v podstatě, řekněme si otevřeně, je to dáno náhodným uskupením momentálně přítomných poslanců hlasujících na dělicí lince koalice-opozice buďto pro návrh toho poslance v případě, že je to koaliční, anebo proti němu v případě koaličních poslanců, pokud tuto nespokojenost vyslovil opoziční poslanec. Také souhlasím, že ve chvíli, kdy tuto problematiku projednává celá Poslanecká sněmovna a jedná se o poměrně odborně úzký problém nebo resortní problém, očekávat, že ostatní poslanci se orientují v té problematice, by asi bylo naivní, a právě proto hlasují na základě stranických linií.
Možná by stálo za úvahu, zda problém těchto nikdy nekončících interpelací, které jsou projednávány třeba pětkrát, šestkrát, sedmkrát, neřešit prostě tak, že to Sněmovna tím, že vysloví nespokojenost s odpovědí, přikáže věcně příslušnému výboru Poslanecké sněmovny, který se již dále tou problematikou zabývá, a ta problematika se znovu bumerangově nevrátí zpátky na jednání pléna Poslanecké sněmovny. Možná by tato úvaha nad změnou jednacího řádu, kde by forma vyjádření nespokojenosti s odpovědí příslušného ministra byla vyjádřena usnesením Sněmovny, které tuto problematiku přikáže gesčně příslušnému odbornému výboru Poslanecké sněmovny, byla tou správnou cestou. ***