(14.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Připomenu relativně tvrdá data z tohoto průzkumu. Pouze 14 % respondentů se vyjádřilo, že uvažují velmi vážně o tomto systému. 44 % respondentů řeklo jasné ne. Jasné ne. A teď se nám tam pohybuje nějaká zóna, jestli dobře počítám, 42 %, která je spíš vychýlena k nedůvěře, a částečně proto, že se jich to netýká, protože v té bázi respondentů byli nepochybně i lidé, kterých se tento krok přímo netýká.
Stále vám nesvítí červené světýlko, ani oranžové, nic. Bohužel.
Poslední zásadní informace, která tady byla, když se schvalovala a projednávala reforma, tak to je věc, která, opakuji samozřejmě, ale má být promyšlena strategicky, tzn. nemá se vázat na nějaké hnutí mysli jedné konkrétní politické reprezentace. Má mít širší konsensus a ten konsensus má být udržitelný za rámec jednoho politického cyklu. Má fungovat. A proto při takovýchto rozhodováních je důležitá tripartita, v které kromě aktuálně fungující exekutivy se mají sejít zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců. A z této tripartity dostáváme signály, že buď si nerozumíte, rozejdete se, nebo jasné stanovisko ČKOS, tedy českomoravské konfederace, kteří to vidí jako útok na jistoty ve stáří, ale - a to zdůrazňuji - zejména směrem, kde si libujete v podpoře zejména z podnikatelských kruhů, i konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů vyjádřila k tomuto modelu zásadní výhradu, a že řekla ano, vedle státního pilíře potřebujeme jiný pilíř, ale proboha, nekonstruujme tento hybrid, ten druhý pilíř, zkusme vylepšit, dodělat ten třetí pilíř, to připojištění, a tohle nechme, protože ten druhý pilíř, a to si dokáže každý počítat možná i na prstech jedné ruky, že jestliže je dobrovolný a nenaplní ten balík peněz, kdyby byl povinný, tak to my budeme možná zleva řvát ještě víc, ale naplní se ten balík peněz a s těmi penězi se může spustit něco jiného, než když přisypeme nějaké drobné a jako celek to pak nemůže dávat samozřejmě ten řád výsledků.
No tak to je, myslím, poměrně jasný signál. A já si myslím, že dnešní rozhodování skutečně není technikálií. Skutečně v podstatě dělá tečku za celým tím bolestným a v podstatě od začátku špatným procesem, špatně nastaveným procesem, a svým způsobem podprahově, když jsem poslouchal např. kolegu Babáka, který tady sametovým hlasem cosi říkal, mně to připadalo, jak když tady mluví zaměstnanec pohřebního ústavu, který říká: Vládo, co pro vás ve vašem bolu ještě mohu udělat?
Ale proboha, my nechceme zemřít spolu s vámi. Ti, kteří se chtějí pojistit na stáří, tak ti se určitě netěší na hrob, ale na důstojný život. Takže prosím vás, zamyslete se i vy jednotlivě nad tím, jak chcete hlasovat. Já si myslím, že hlasovat i v podmínkách toho, že jsme vlastně jednou nohou už ve vládní krizi, by se nyní o tomto buď nemělo, nebo by se to mělo zastavit, protože to má celou řadu vazeb i na to, co vy řešíte. To jsou ty výplaty na církve, to je to, jakým způsobem bude řešen tzv. stabilizační daňový balíček. No a co se může stát velmi jednoduchého? Jestliže ten dnešní zrepetovaný balíček, který dorazí do Sněmovny a nebude konsensuálně restrukturalizován, no tak se nedohodnete. Dvě možnosti jsou. Že se nedohodnete a padne vláda, anebo se nedohodnete a budete to tak dlouho tlačit v čase, až naplníte zákonný požadavek, že o zákoně, který je spojen s důvěrou vlády, se nehlasuje včas, no a pak uděláte radost nahoře na Hradě, to znamená, že pan prezident konečně se bude moci chopit svých ústavních kompetencí a rozežene nás všechny.
Takže tenhle směr jestli žádáte, prosím. Já se obávám, že i tento moment zapadá do střípků, je to střípek do mozaiky vašeho špatného fungování, a řekněme si rovnou - tady ne. Ono je to i směrem k investorům možná dobrý signál. Jestliže opozice říká, že v případě předčasných voleb, v případě změny politické mapy chce to, co bylo už schváleno, změnit, jakou jistotu ti investoři mají? A jakou jistotu samozřejmě mají i potenciální pojištěnci?
Takže na tohle to myslete, až budete hlasovat. Já se opravdu přimlouvám, abychom to dneska, jak se říká, lidově řečeno, zaťápli. Děkuji. (Potlesk vlevo)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dále prosím pana poslance Víta Bártu. Další přihlášenou je paní kolegyně Strnadlová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vít Bárta: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já jsem chtěl hovořit čistě o pojistném důchodovém systému, ale můj předřečník mě trošičku vyprovokoval reagovat nejprve na něj.
Za prvé bych rád připomenul principy Ústavy, že v české Ústavě není věta o tom, že by prezident České republiky měl možnost rozpouštět Poslaneckou sněmovnu. Je dobré si uvědomit, že máme jiný ústavní systém, a myslím si, že naopak je zapotřebí poděkovat panu prezidentovi za to, že mnohdy, ne v posledních měsících, ale za poslední léta umravnil hloupé pravicové nápady, mj. i v kontextu s tím, o čem se tady bavíme. Nebýt pana prezidenta, dnes možná byla sjednocená 19% DPH a Česká republika by se neocitala v propadu ekonomickém kolem minus jednoho procenta či nuly, ale možná že by ten propad byl mnohem a mnohem horší.
Nutno nicméně zároveň říci i to, že když zde můj předřečník hovořil, a omlouvám se, jestli nebudu citovat přesně, o pohřebním sametovém hlase Michala Babáka, tak naopak v konfrontaci s tím, co říká můj předřečník, že od začátku, od samého začátku celý proces důchodové reformy je špatně, tak mi dovolte se proti tomuto názoru zcela jednoznačně vymezit. Já se opovažuji tvrdit, a v tom souhlasím se svým předřečníkem, že dnes, a vůbec debata o důchodové reformě jest debatou, která velmi úzce souvisí s existencí této vlády, s existencí této koalice. Ale já bych šel ještě dál. Já bych se vrátil k oněm kořenům této koalice a k době roku 2010, kdy z jedné strany tady bohužel byla sociální demokracie, která pod vedením Jiřího Paroubka slibovala třinácté důchody, zcela vážně slibovala, že bude přidávat na české důchody v situaci, kdy již v té době nejenom v rezonanci řecké krize, ale v rezonanci celkové situace státního rozpočtu bylo zcela evidentní, že se jednalo o sliby zcela nereálné a v rozporu s možnostmi státního rozpočtu. Nedávno se tady pan předseda Sobotka rozčiloval, že před volbami si spousta lidí myslela, že Věci veřejné můžou uzavřít koalici se sociální demokracií, a paradoxně právě tyto vypjaté sliby třináctých důchodů a naprosto demagogické a nereálné sliby sociální demokracie vehnaly Českou republiku do zcela jednoznačné možnosti pouze středopravicové vlády.
Jiná věc je, že první kroky debaty o nutnosti provedení důchodové reformy po vzniku koalice v roce 2010 si zcela jednoznačně dávaly naprosto racionální, pragmatický a mimochodem panem prezidentem zcela jednoznačně podporovaný cíl, že je zapotřebí provést důchodovou reformu. Že je zapotřebí zkrotit nereálné cíle, které při současném systému nastavení důchodů tehdy v roce 2010 neumožňovaly státnímu rozpočtu ufinancovat tehdy nastavený důchodový systém. A je velmi paradoxní, že ty nejpodstatnější věci důchodové reformy, které tato koalice provedla a ke kterým já se nebojím hlásit, že byly nepopulární, nicméně správné kroky. Že byly provedeny. Kupříkladu nastavení autopilota, uvědomění si toho, že prodlužování věku odchodu do důchodu je nutné prostě proto, že si nemůžeme dovolit se tvářit tak, že v 65 letech je dnes člověk v situaci, kdy musí jít do důchodu. Tak to prostě není. Zdravotnictví ČR zaplaťpánbůh není na tom tak jako konkurenceschopnost České republiky, která klesá na úroveň Mongolska, a mě velmi mrzí, že nepřítomný pan premiér nám za dva dny toho, kdy to tady neustále připomínám, stále neodpověděl, proč se dostáváme na úroveň toho Mongolska, proč se propadáme v úrovni oné konkurenceschopnosti. Nicméně stojím za tím, že koalice, když omezila věk odchodu do důchodu, učinila nepopulární, nicméně správný krok, který je nutný. Podobně bylo správné omezit možnosti předčasného odchodu do důchodu. ***