(14.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
To, co tady léta existovalo jako něco, co stabilizovalo situaci v této zemi, tak naopak bude nástrojem rozdělení na ty, kteří budou živořit a na tu malou skupinku, které snad penzijní privátní fondy pomohou si přilepšit. Ale opakuji, to nebude více než dvacet procent těch nejbohatších. To je v kostce to, proč se s námi nebylo možné na této penzijní reformě dohodnout.
Já bohužel musím říci, že pokud by to tady prošlo, tak sociální demokracie zahájí kampaň proti tomu, aby se lidé do tohoto systému hlásili. Já vám to tady rovnou přiznávám. Protože to není jenom nějaké že chceme škodit, to je prostě proto, že ve chvíli, kdy lidé se do toho budou hlásit, budou odvádět peníze z průběžného systému, což my jsme nikdy nechtěli, my jsme chtěli, aby ten byl základem určité stability důchodového systému, a samozřejmě budeme lidem říkat: pokud se budete hlásit, budete takto nabourávat systém solidarity, který tuto zemi činil v oblasti penzí a vůbec v sociální oblasti obecně stabilnější. A proto říkáme, že pokud to projde, budeme proti tomu bojovat.
Vláda si žádnou velkou kampaň k tomu nespustila, proto veřejnost, jak nedávno bylo publikováno, je velmi špatně informována o tom, co ji čeká. Nevím tady z hlavy ta procenta, ale vím, že jsou jen malá procenta těch, kteří rozumějí základním prvkům této penzijní reformy a tomu, co je čeká. Takže pravděpodobně kampaň bude pouze na privátních fondech, takže bude samozřejmě příslušně nestranná, protože ty budou sledovat hlavně záměry zisku. Já vám říkám rovnou, že my v tom případě zahájíme kampaň proti, ať do toho lidé nevstupují. A budeme říkat svoje argumenty. To snad určitě není způsob, jak se zavádí penzijní reforma, kde proti kampani soukromých firem povedeme my kampaň svou. Já vám to bohužel musím slíbit, protože tuto reformu jste prosadili způsobem, který podle mne neodpovídá tomu, jak se má prosazovat dlouhodobá penzijní reforma v zemi. My to cítíme jako povinnost, abychom lidem říkali pravdu a bojovali proti tomu.
Já jsem vám tady vlastně jenom zrekapituloval důvody, proč si myslím, že stejně jako byl na této schůzi stažen z programu návrh zákona o vyrovnání s církvemi, stejně tak si myslím, že na této schůzi se neměl ocitnout tento návrh vzhledem k těm okolnostem, o kterých jsem mluvil. Vzhledem k tomu, že o vládě se bude ještě rozhodovat v ranku dvou tří měsíců, a tohle je dlouhodobá věc, a prostě k tomu vláda nemá mandát. Vláda v tuto chvíli podle mě nemá mandát na to, aby rozhodla o církevních restitucích, o tak obrovském transferu majetku, stejně jako nemá dnes podle mě mandát na to, aby rozhodla o penzijní reformě, která má vyhlídku desítek let a na které zdaleka není shoda ani ve Sněmovně, a dokonce se nepodařilo vysvětlit ani veřejnosti ,o co jde. To je můj názor. Hlasování je jasné, ale hlasováním to zřejmě neskončí. (Potlesk z levé strany sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím o slovo pana poslance Jiřího Dolejše. Poté je přihlášen pan kolega Vít Bárta.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Milé kolegyně, vážení kolegové, v toto pozdním čase je před námi návrh zákonné normy, která jako by byla pouze technikálií k tomu, co se již rozhodlo. To znamená, že možná ve vašich řadách snad zdomácněl pocit, že pokud jde o penzijní reformu, je koncepčně vymalováno a že nyní jde jenom o jakési prováděcí předpisy, prováděcí normy, které věci uvedou náležitě do chodu. Ale jak se říká, dokud to neběží, tak je ještě naděje. A nezbývá, než připomenout, že důvěra občanů, ale i situace v ekonomice dosavadní rozhodnutí zásadně zpochybňuje.
Zkrátka ze špatné reformy se nemůžeme dostat k dobrým koncům, byť samozřejmě debata o reformě mohla být zajímavá, mohla být přínosná, ale bohužel nekomunikací v této zemi a v naší politické sféře jsme se dostali tam, že se podařilo vyrobit pouze špatný hybrid, a to dokonce přiznávají i někteří z autorů tohoto konceptu, jejichž původní představy byly jiné. Zkrátka když vepři nasadíte foremetku a lajblík, tak z něj prostě fešného modela neuděláte, a z této reformy prostě neuděláte nic, co by dalo jistotu lidem na stáří, zejména lidem mladší generace, protože o ty především nyní jde.
Jestliže nyní vlastně máme zajistit, aby druhý pilíř reformy - a o to jde - fungoval, tak si musíme uvědomit dvě zásadní věci, které tady samozřejmě zazněly, ale já je chci podtrhnout, aby i tam, kde mikrospánek zabránil přístupu informací, vám to secvaklo a ještě jednou jste se nad tím zamysleli.
Z prvního pilíře prostě na individuální účty malých pojištěnců vyvedeme nějaké ty peníze. Vyvedeme, to tedy znamená na účet ostatních, z toho státního, základního, prvního pilíře. A tady je první úhelný kámen naší kritiky. Nám samozřejmě nevadí kapitálové spoření. Nechť ti, kteří na to mají, se připojišťují. Jestli ti, kteří mají promyšlenou svoji budoucnost na nejbližších třicet let a věří, že budou dosahovat takových a takových příjmů, nechť si takové spoření založí a tlačí na svoji politickou reprezentaci, aby náležitě odregulovala tento segment, protože samozřejmě jedině řádně regulovaný segment tohoto pojištění může plnit svoji funkci, abychom se zkrátka nedostali k těm historickým příkladům například amerických penzijních fondů, kdy se peníze ztrácely, ztrácely a ztrácely. Dnes jsme samozřejmě dále, ale tuto jistotu, jak už koneckonců naznačili jiní řečníci, zatím tady nemáme.
Druhá věc. Když vyvedeme ty peníze z prvního pilíře, tak tam logicky budou chybět. S tím se mnoho nedá nadělat. Tato rovnice má dvě stránky. Jedna stránka - kolik těch adeptů, těch pojištěnců, bude. Čili když jich bude málo, tak peněz bude méně. A naopak. Když se podaří úmysl pana ministra, že jich bude třeba celá polovina té věkové kohorty, tak to bude značný balík a na to má sloužit onen manévr s DPH. A ten manévr s DPH nevychází, protože inkaso ze zvýšené snížené sazby - zvýšená snížená sazba, už to samo o sobě ukazuje na cosi - tak tento manévr nevychází, protože inkaso během letošního roku zaostává oproti plánu plnění, a pokud by se měl podařit kýžený cíl, tak na tom zvláštním účtu na penzijní reformu nemusí být dostatek peněz na pokrytí výpadku. A když si uvědomujeme vývoj na důchodovém účtu, tak se můžeme dostat k velkým problémům, které budeme muset cálovat. Cálovat z rozpočtu. A v rozpočtu vůle uhradit tyto věci samozřejmě není velká, zvlášť když teď se popotahujete o virtuální saldo státního rozpočtu na příští rok.
Celkově na individuální účty těmto adeptům budoucího ráje ve stáří posíláme pět procentních bodů navíc, částečně ze státního pilíře a něco si přihodí na soukromé připojištění. Tyto peníze budou spravovány, a i když třeba nebudou ukradeny, i když se třeba podaří ten segment nějak rozumně odregulovat, tak je přece další velmi zajímavá informace, jestli budou zhodnoceny. A jestli budou zhodnoceny tak, že se to vyplatí těmto kapitálovým fondům dát na hraní, aby tím, jak budou moudře investovat, to zhodnocovaly. Pokud to nebudou zhodnocovat víc, než dosud zhodnocoval ten takzvaný třetí pilíř, to jsou ty fondy, které obhospodařují připojištění - dodávám se státní podporou -, tak jaký to má celkový smysl? Ten smysl tam prostě není.
Další úskalí, které se zjistí, až se systém spustí, protože jak je v tomto státě zvykem, když se něco nachystá, tak den po spuštění se to sesype a pak se to opravuje, opravuje a opravuje, viz resort Ministerstva práce a sociálních věcí. Takže až se to spustí, tak tato individualizace účtů má nějaké nároky na agendu, na správu databáze atd. Opravdu je tady všechno připraveno, opravdu to bude fungovat? A opravdu, když to selže, kdo ponese náklady tohoto selhání? To je další obrovský problém.
Nevím, jak jsou občané detailně informováni o technických a právních nuancích tohoto systému, který se má spustit, ale on ten občan není až tak hloupý, aby neměl kvalifikovanou nedůvěru ve vaše rozhodování, a tato kvalifikovaná nedůvěra se odrazila i v průzkumech veřejného mínění. A ty průzkumy veřejného mínění, předpokládám, se promítnou i do zájmu zavázat se do tohoto systému.***