(14.00 hodin)
Poslanec Michal Babák: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vládní koalice svými postoji zpochybnila hned několik svých závazků, a to především slib nezvyšovat daňovou zátěž obyvatelstva ve formě přímých a nepřímých daní. Kabinet zpochybnil i své slovo, že nesníží valorizace důchodů a především i že zavede mezigenerační solidaritu do českých penzí. Zakotvení tohoto principu považuji za naprosto klíčové pro zefektivnění sociálního systému, zpřesnění jeho adresnosti i pro přímou pomoc seniorům v době extrémního zdražování a plánované nižší valorizace důchodů.
Ministr Drábek a ministr Kalousek zpochybnili i závazek svého stranického programu, v němž nejenže slibovali zavedení mezigenerační solidarity, ale dokonce veřejnosti slíbili možnost odpisu ve dvojnásobné výši ze svého pojistného, než jsme navrhovali. Přesto náš pozměňovací návrh vládní koalice odmítla.
Mohl bych zavzpomínat i mnohé další dílčí dokumenty, politická jednání, kde všude byly principy mezigenerační solidarity slibovány. Znovu však opakuji - programové prohlášení vlády a dodatek koaliční smlouvy jasně garantovaly zavedení mezigenerační solidarity v praxi. Zároveň musím konstatovat, že ministr Drábek nepracuje s reálnými čísly a očividně nesdílí data svého stranického kolegy ministra financí pana Kalouska, když opakovaně vypouští stále různé fakty nijak nepodložené částky, kterými účelově argumentuje, aniž by skutečně spočetl konkrétní dopady zavedení principů mezigenerační solidarity do našich penzí. Je pro mě překvapující i to, že zcela opomíjí myšlenku diverzifikace tuzemských penzí, a tím i jejich určité ozdravení skrze osamostatnění na závislosti státu.
Vláda propásla účinnou příležitost, jak konečně více a adresně podpořit rodiny v čase penze, posílit sounáležitost mezi generacemi a zároveň více diverzifikovat finanční skládání důchodů. Vláda rezignovala na ocenění kvalitního a zodpovědného rodičovství, na šanci umožnit dětem podpořit své rodiče a posílit tak pozitivní vztah mezi generacemi, nemluvě o tom, že cílem plánovaného příspěvku v rámci principu mezigenerační solidarity v průměrné výši dvě stě korun měsíčně je kompenzace právě vládou prosazeného poklesu valorizace důchodů.
Dámy a pánové, handrkujeme se tu o dvě stě korun, a přitom by stačilo, kdyby ministerstvo plnilo své závazky, které si stanovilo ve svých fiskálních plánech. Vláda se opakovaně snaží prosadit zvýšení přímé daňové zátěže bez jediného pádného argumentu, navíc v ekonomicky poměrně dost vyhrocené době. Nevidím jediný pádný argument, proč v takto finančně nejisté a turbulentní době zvyšovat daně, když Ministerstvo financí neplní závazky, které si stanovilo ve svých fiskálních plánech pro naplnění státního rozpočtu.
Naprostou odtrženost a nesoudnost Ministerstva financí dokumentuje analýza Kalouskova úřadu, která nehledě na současnou realitu počítá s růstem příjmů veřejných peněz o 10 %. Jako skandální a zcela alarmující vnímáme fakt, že Ministerstvo financí, především v čele s Miroslavem Kalouskem, nevybralo od roku 2007 do roku 2011 půl bilionu korun, což je více jak třetina zadlužení našeho státu a takřka polovina státního rozpočtu. S nadsázkou bych chtěl říci, že můžeme očekávat od Ministerstva financí další složenku, a to ve výši 49 990 korun na každého obyvatele včetně seniorů a kojenců. Tvrdým faktem je, že zhruba polovina této částky tvoří právě nevybraná daň z přidané hodnoty. Vzhledem k současné ekonomické recesi znásobené přidušenou domácí spotřebou a minimálními investicemi ze strany živnostníků a středních podnikatelů je o to nepřijatelnější, že jednotlivá ministerstva a státní úřady odmítají šetřit a veškerou zátěž přenášejí výhradně na občany a české domácnosti. Sliby vlády rozpočtové odpovědnosti na ztenčování a zefektivnění státní správy, mezi něž patří slučování a rušení některých centrálních úřadů, zůstaly jen na papíře. Tento přístup je dlouhodobě neudržitelný a sebevražedný.
Vzhledem k tomu, že jsme předkládali k tomuto sněmovnímu tisku číslo 692, vládnímu návrhu zákona o pojistném na důchodové spoření, pozměňovací návrh, který právě řeší zavedení principu mezigenerační solidarity, kterou koalice smetla se stolu, i když, jak jsem již zmínil, ji má TOP 09 v programu, i když je zakotvena v programovém prohlášení vlády, tak z těchto důvodů nemůžeme podpořit sněmovní tisk číslo 692, tedy vládní novelu zákona o pojistném na důchodové spoření.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní s přednostním právem místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přeji vám dobré poledne a odpoledne.
Dámy a pánové, pokud jsem to správně sledoval, vláda se rozhodla na svém posledním zasedání znovu schválit daňový balíček, se kterým tady ve Sněmovně neuspěla. Premiér se rozhodl, že ten daňový balíček příště spojí s hlasováním o důvěře vládě. A teď tomu úplně nerozumím, protože to znamená, že tento návrh zákona a úprav, se kterým vláda neuspěla, nyní spojí se svou další existencí. A my nevíme samozřejmě, jak tohle hlasování dopadne. Ale může se stát, že bude neúspěšné a vláda v této sestavě skončí. Přesto tady nyní máme hlasovat o návrhu zákona a reformě penzijního systému, který v této zemi má vytvořit nějaké poměry na dvacet třicet let dopředu.
To znamená, vláda, která v této chvíli je v nejistotě, jak dopadne hlasování o nedůvěře, protože tady dosáhla ve Sněmovně 94 hlasů na tom zákonu, to je objektivně nejistá situace, to není že bych maloval čerty na zeď, tak ta vláda přesto tady předkládá penzijní reformu. A já si myslím, že předkládat reformu, takovýto dlouhodobý výhled v situaci této nejistoty nedává smysl. Tím spíš, že dokonce ten zákon, který se týká úprav daní, se týká daně z přidané hodnoty, což - pokud si dobře vybavuji - bylo původně tak, že zvýšení DPH mělo financovat právě ten druhý zaváděný pilíř penzijní reformy. My dobře víme, že tento pokus byl neúspěšný, že se zvýšením DPH nepodařilo vybrat, já nevím, zhruba dvacet miliard, které měly být základem té penzijní reformy. Takže mi tohle připadá dokonce jako další dobrý důvod pro to, aby se řeklo: Nepodařilo se ty peníze získat, takže ten systém, celá ta úvaha prostě nevychází a je tu další důvod, proč se nad penzijní reformou znovu zamyslet. A především ale ten důvod, proč se zamyslet, je především to, že má-li tady něco fungovat dvacet třicet let, nebo déle vlastně, tak bychom se na tom měli dohodnout v tak širokém politickém spektru, aby po každých dalších volbách bylo jasné, že tento systém nebude nikdo fundamentálně zpochybňovat.
Já jenom připomenu, že důvod, proč my nesouhlasíme s touto penzijní reformou, je úplně v kostce ten, že nesouhlasíme s takovou obráceně Jánošíkovskou reformou, která povede k tomu, že z veřejných peněz se pomůže maximálně těm dvaceti procentům nejbohatších, protože pro ty další tady tento typ penzijních fondů prostě výhodný nebude. A ten další důvod, proč my s ní nesouhlasíme, je ten, že se zásadně v tom základním systému sníží důchody tak, že tak jak spočítala instituce CERGE, za dvacet let tady bude důchod na úrovni 6 500 korun ve stálých cenách, průměrný důchod. To znamená, to nebude k žití. To bude prostě k živoření. ***