(15.40 hodin)
(pokračuje Babák)
Navíc již nyní existují extrémně ohrožené skupiny, jako například senioři, kterým na léky zbývá stále méně peněz a mnohým hrozí, že si léčbu nebudou moci dovolit. Další ekonomická data na číslech jasně dokazují, že domácnosti utrácejí výrazně méně za potraviny, oblečení, vybavení domácnosti nebo třeba za kulturu. Nemluvě o tom, že u komodit, kde je to možné, přešli čeští spotřebitelé na levnější varianty zboží.
Pokud v lednu roku 2013 dojde ke skokovému zdražení a dalšímu propadu ekonomiky, začnou největší tuzemští zaměstnavatelé hromadně propouštět, čímž se zvýší průměrná míra nezaměstnanosti a zároveň dojde ke zhoršení situace v nejvíce postižených regionech, jako je např. Ústecký nebo Moravskoslezský kraj.
V kontextu těchto informací považuji za skandální zjištění, že ministr financí Kalousek peníze nevybírá. Na základě oficiálních dat z Ministerstva financí vyplývá, že od roku 2007 do roku 2011 nevybralo Ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska, vyjma od 8. května 2009 do 13. července roku 2010, kdy byl ministrem financí Eduard Janota, tak Ministerstvo financí, a teď se podržte, nevybralo na daních 525 283 mil. korun za všechny typy daní a poplatků. Zhruba polovina částky, tedy zhruba 250 mld. korun, je právě nevybrané DPH. Souhrnně se jedná o selhání hospodářské politiky vlády, zejména šéfa státní kasy Miroslava Kalouska.
Věci veřejné nemohou podpořit zvýšení daně z přidané hodnoty z důvodu snížení valorizace důchodů. Valorizace se má podle vládního návrhu pro roky 2013 až 2015 snížit jen na třetinu růstu reálných mezd a třetinu míry inflace. V současnosti přitom úprava penzí zohledňuje růst spotřebitelských cen stoprocentně. Snížená valorizace důchodů znamená pro každého jednotlivce výpadek asi 250 korun měsíčně, tedy nezanedbatelné 3 tisíce korun ročně.
Již před časem jsem vyzýval vládu k tzv. mezigeneračnímu dialogu a předložil návrh na zlepšení adresnosti celého systému ve formě solidarity dětí s jejich rodiči, tedy tzv. mezigenerační solidaritu. V praxi by tento návrh pomohl zmírnit dopad škrtů právě na seniory. Děti by část svých odvodů posílaly přímo rodičům. Zvýšila by se tím adresnost celého systému a senioři, kteří patří mezi ekonomicky závislé a velmi ohrožené skupiny, by získali nějaké peníze navíc. Bohužel.
Optimální řešení vidím v ponechání současných dvou sazeb ve výši 14 a 20 procent. A tyto sazby dlouhodobě držet. Neexperimentovat, neprovádět stálé změny a výkyvy, zkrátka zajistit předvídatelnost ekonomických pravidel. Český daňový systém by měl být dlouhodobě stabilní. Nemůžeme přece reagovat na každý malý výkyv v ekonomice rozsáhlým daňovým balíkem. Místo toho Ministerstvo financí předvádí permanentní daňovou reformu. Připomínám, že během pěti let se třikrát změny sazby de facto nejvyšší české daně, což je DPH, udály. Zahraniční zkušenosti přitom potvrzují, že nejlepší daňová reforma je deset let klidu a stability bez výrazných změn. Vůbec nejsou zohledněny dopady těchto opatření na konkurenceschopnost občanů, na vůli investovat u českých podniků, ale i na tuzemskou spotřebitelskou náladu.
Věci veřejné jsou proti dalšímu zvyšování daní a proti další ekonomické zátěži obyvatel České republiky. Tyto oblíbené kroky ministra financí Miroslava Kalouska zjevně nepřinášejí kýžený efekt.
Žádali jsme o podporu našich pozměňovacích návrhů. Bez výsledku. Proto vám nyní připomenu některé další problémy na příjmové stránce rozpočtu.
Chybí účinná omezení vůči šedé ekonomice a daňovým únikům. Chybí zpřísnění zdanění hazardu, což hlásíme již dva roky, co jsme nastoupili do Sněmovny. Snižování schodků veřejných financí se rovněž neděje podle plánu a ambiciózního cíle se rozhodně naplnit nepodaří. Zarážející je neochota úředníků a jednotlivých ministrů šetřit. Kromě Ministerstva práce a sociálních věcí neberou ministerští úředníci úspory vážně. Například Ministerstvo průmyslu plánuje ušetřit 2 mil. korun, přitom možnosti jsou minimálně v provozních nákladech. Pokud nějaký úřad vysloveně plýtvá penězi, měli by to jeho zaměstnanci platit ze svého. Vláda by měla v těchto ekonomicky nevyzpytatelných časech zvážit i pobídky pro zaměstnavatele. Mezi tyto kroky patří např. snížení spotřební daně na motorovou naftu. Stát by v důsledku zvýšení poptávky získal více peněz do rozpočtu. Stávající situace je taková, že mezinárodní doprava sice využívá Českou republiku jako tranzitní zemi, ale netankují zde ani tuzemští podnikatelé.
Na závěr opakuji: Vláda, konkrétně Ministerstvo financí, nemůže maskovat svou neschopnost vybírat daně tím, že zase daň zvýší. Zejména ve chvíli, kdy víme, že stávající ministerské manko činí zhruba půl bilionu korun a místo snahy vybírat pohledávky podepisuje ministr pouze daňové omluvenky.
Velice stručné shrnutí. Současná rychloopatření tzv. odpovědné vlády nevedou ke kýženým výsledkům. Snahy naplnit poloprázdnou státní kasu a zlepšit výhledy státního rozpočtu jsou stavěny na základě ekonomické dojmologie. Proto poslanecký klub Věcí veřejných nepodpoří zvýšení daně z přidané hodnoty.
Návrh považujeme za nesystematický a o jeho záměru naplnit státní pokladnu lze s úspěchem pochybovat vzhledem k tomu, že daně se nedaří vybírat již nyní. Navíc se jedná o další neúměrnou zátěž, která negativně určuje prioritu země, která preferuje vysoké daně na úkor obyvatel. Vyšší daň z přidané hodnoty jde proti principům rodiny, osobního rozvoje a vzdělání. Nehledě na to, že se jedná o další oslabení rizikových skupin, jakými jsou senioři nebo matky samoživitelky.
Proto navrhuji předřazení tohoto sněmovního tisku číslo 695 jako první pevný bod na 45. schůzi. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dále je přihlášen pan poslanec Vít Bárta. Prosím.
Poslanec Vít Bárta: Vážená paní předsedkyně, kolegové a kolegyně, navrhuji zařazení nového bodu s názvem Informace ministra dopravy k netransparentnímu hospodaření na Správě železniční dopravní cesty.
Já si myslím, že je zapotřebí nejprve připomenout celý kontext toho, co se na Správě železniční dopravní cesty děje řekněme od jara t. r., což shodou okolností souvisí s odchodem Věcí veřejných z koalice.
Jestli si pamatujete, upozorňoval jsem na to, že když nastoupil do vedení Správy železniční dopravní cesty pan ředitel Kolář, tak zavolal svého kamaráda pana Nováka, generálního ředitele společnosti Viamont, a vyslal ho vyjednávat mj. s velkou stavební pětkou nové podmínky kartelových dohod na železnici. Potom se sebral a s panem Novákem pan Kolář odjel do Norska na ryby. Tam si spolu hezky zarybařili, a když to nějak prasklo a upozornil jsem na celou záležitost v debatním pořadu televize Prima, tak se v zásadě ani nikdo moc neohradil proti tomu, že by něco z toho, co jsem říkal, nebylo pravdou. ***