(11.00 hodin)
(pokračuje Bém)
Dovolte, abych se pozastavil nad jistou skutečností, nebo jakýmsi vzorcem chování, který rámuje život v naší Poslanecké sněmovně a svým způsobem i v naší zemi. Je pro mě pozoruhodný. Vznikne společenská objednávka. A je v zásadě jedno - vidím pana kolegu Stanjuru, takže už to zrychlím - je v zásadě jedno, jestli ta společenská objednávka vzniká v oblasti boje proti korupci, zásahu do individuálních svobod a soukromí - dotýkám se odposlechů, nezákonných odposlechů, nezákonně zveřejněných odposlechů. Je úplně jedno, jestli se dotýká boje proti přebujelé reklamě u našich silnic.
Funguje asi následujícím způsobem. Vznikne objednávka. Něco je špatně. Ta objednávka v zásadě vzniká pod tlakem sdělovacích prostředků. Jestli to je tak, že si pánové šéfredaktoři jednoho večera v nějaké hezké restauraci sednou a řeknou při sklence dobrého červeného vína: Víte, musíme něco udělat, prostě udělat, s tou otřesnou reklamou. To přece není možné. Blíží se volby, jedny, druhé, třetí, čtvrté. Kdo se má na ty tváře nebo na ty obličeje těch politiků, které my tak nemáme rádi, kdo se na ně má koukat.
Může to fungovat samozřejmě úplně jinak - také to zadání. V každém případě na základě takovéhoto zadání se začíná formovat mediální tlak. V důsledku takto zformovaného mediálního tlaku - já říkám, že si nejsem jist, jestli tento mediální tlak je shodný s tlakem veřejným, jestli ten veřejný zájem je totožný s tím zájmem prezentovaným sdělovacími prostředky. Ale nezáleží na tom. On prostě vznikne. Na základě toho, že vznikne, tak někde nějaký činorodý úředník nějakého ministerstva, třeba Ministerstva dopravy - nechci se žádného ministerstva dotknout, protože ona fungují v zásadě všechna stejně - začne pracovat. Vznikne nějaký materiál, se kterým v nějaké chvíli začne pracovat vláda. Vláda přijde s myšlenkou, která je zajímavá, která je populární, která je populisticky atraktivní, protože nasedá na ten vygenerovaný mediální zájem. A řekne: My zakážeme billboardy všude, protože jsou opravdu ošklivé. Ony nám kazí náš svět. Ony nám kazí naše města a naše vesnice. V konečném důsledku vznikne vládní návrh, vláda jej schválí, pošle jej do Poslanecké sněmovny.
Poslanecká sněmovna začne jásat: To je to pravé ořechové! A vytvoří se fantastický diskusní a mediální diskurz, ve kterém přichází každý druhý poslanec s ještě tvrdším návrhem: Já trumfnu toho, co říkal něco na téma billboardy a přebujelé reklamy včera. Toho poslance nebo tu poslankyni. Trumfnu ji tak, že přijdu s ještě drakoničtějším návrhem. A tak vzniká ultrabláznivý návrh, který je pološílený, ale nicméně tento ultrabláznivý návrh, pološílený návrh, má úžasné konotace v naší Poslanecké sněmovně, protože se vytváří takzvané šumendo. Vytváří se cosi, co koluje v našich sklepeních, v našich kuloárech poslaneckých.
A já se obrátím vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, na pana poslance Laudáta. Já jsem hrozně zklamán, že pan poslanec Laudát nevystupuje dnes. Jak je to možné? Vždyť to byl přece on, kdo nejenom v rámci šumenda, ale i proboha v rámci veřejných vystoupení chodil Poslaneckou sněmovnou a říkal novinářům: Proboha, s tím něco musíme udělat, vždyť to je zase ten Bémův Janoušek! To jsou jeho billboardy! My mu je zakážeme!
Ano. Na poslaneckém klubu Občanské demokratické strany jsme vedli těžkou debatu, kde jsme skutečně diskutovali všechny možné pohledy, které taková intervence bude mít. I z hlediska ekonomiky, o které hovořila paní senátorka. Takže v konečném důsledku ale - a já jsem skutečně zklamán, Františku, jsem zklamán vaším prostřednictvím, paní předsedající, že ty se nepřihlásíš a místo mne tady deset minut nekřičíš (křičí a gestikuluje), jaké je to zvěrstvo!, že ten nádherný návrh Poslanecké sněmovny, který měl likvidovat všechny billboardy v České republice úplně všude, najednou prací senátorů... a já mohu klidně říct vlastně svým způsobem i logickou, pochopitelnou, částečně ospravedlnitelnou, částečně rozumnou.
No jo, ale přece ten představitel sdělovacích prostředků, ten novinář a nebo František Laudát musí křičet: To není pravda! To je korupce! To jsou Janouškovy peníze! To musí být Janouškovy peníze, které způsobily, že v Senátu, v horní komoře Parlamentu České republiky, byl přijat úplně jiný návrh, který ten původní, dobře míněný, na základě veřejné objednávky prostě a jednoduše rozmělní! A já říkám - zničí, rozloží na prvočinitele.
To, čeho já se dotýkám, je ta mechanika, mechanika, která se zde odehrává. Takže Senát přijde s jiným návrhem a Poslanecká sněmovna cudně mlčí. Samozřejmě, někteří zástupci jiných politických stran, ne té vlády, přicházejí a říkají tak jakoby nesměle: No, ono to vlastně je dobré, ten návrh Senátu, protože on tak trošičku racionalizuje ten šílený drakonický návrh, který tato Poslanecká sněmovna, my poslanci, vy poslankyně, vy poslanci, jsme schválili sotva před pár týdny.
Dobrá, i tady můžu vyslovit otázku nebo podezření nebo hypotézu: Je to tak, že ti zástupci sociální demokracie jsou na straně těch lobbistických ultrazločineckých spolků? Nebo dokonce že ten Bémův Janoušek i tam má rozprostřeny své sítě? (Z poslaneckých lavic ČSSD a KSČM smích, úsměšky, kroucení hlavou.) I tady umí zalobbovat, protože on je to přece ten ultralobbista, tak on musí být schopen lobbovat nejenom v Občanské demokratické straně, ale i u socialistů! A možná že může lobbovat i dál!
Čili kladu si otázku. Co to vlastně děláme tady v té Poslanecké sněmovně? My projdeme příběhem, projdeme příběhem šumenda v Poslanecké sněmovně o zločinu, o zločineckých spiknutích, která se odehrávají na straně reklamy u našich veřejných komunikací. Víte, pak to postavíme úplně na hlavu a řekneme: Ono se vlastně nic nestalo. Zapomeneme na to, že to někdo připravil, zpracoval, obhajoval, dokonce tady, na půdě Poslanecké sněmovny schválil. Je nám to jedno. Jednou se chováme tak, podruhé se chováme onak.
A teď by mě hrozně zajímalo, jak bude tato Poslanecká sněmovna hlasovat. To jsem strašně zvědav. A skutečně si dám tu práci s tím a každému z vás - vašimi mailovými schránkami, které jsou, doufám, zde přístupné a nebudu nabourávat nějakou osobní intimitu a nebudu vstupovat do osobního soukromí každého z vás - si dovolím vám přeposlat ty dva výpisy z toho hlasování tehdy a teď. Jenom pro srandu. Pardon, pro legraci. Protože já tady o tom mluvím ne proto, že jde o nějaké billboardy, ale myslím, že jde o nějakou etiku našeho chování zde. A že také jde o nějakou věcnou argumentaci a kvalitu té věcné argumentace.
Řekl jsem, že se chci zmínit v případě billboardů nebo reklamy i na téma nejenom etika, ale i estetika, a také ekonomika a také bezpečnost. Tak tu etiku mám za sebou. Estetika je bídná. Všichni ti, kteří kritizují onu rozbujelou, hypertrofovanou reklamu, nelíbí se jim, tak mají v zásadě pravdu. Ona je skutečně přebujelá. Nevím, jestli je přebujelá v kontextu celoevropském. Ale jistě, když srovnáváme Českou republiku s některými vyspělými evropskými zeměmi, tak těch billboardů máme víc. Nebo bigboardů nebo já nevím čeho. ***